Hradská soustava, správa
Dřevohlinitá nebo i kamenná hradiště (v pramenech jako civitas, urbs - město, ale i castrum - hrad) se stala nejenom vojenskými opěrnými a posádkovými body, ale centrálními body administrativních jednotek, které se v českých latinských pramenech nazývají provincia, dnes používáme pojmenování hradský obvod nebo kastelánie (castellania je běžná v polském prostředí 13. století). Podobný systém byl běžný i v sousedních království, zmíněném Polsku i Uhersku, kde se mluví o komitátech nebo župách.
Cílem hradské soustavy byl výkon hlavních potřeb knížectví - zdejší aparát vybíral daně od svobodných sedláků (tributum pacis - daň za mír), ale také peněžní a naturální dávky od závislého obyvatelstva, stejně jako kontroloval robotní povinnosti a služby - opravu hradů, údržbu cest, stavbu přesek a hlídání zemských bran.1 Cílem aparátu bylo také udržování pořádku, stíhání zločinců a rozsuzování sporů v rámci kastelánie. Správní hrady si uchovávaly také svoji vojenskou funkci, byla zde dislokována minimálně část knížecího vojska. Zdá se, že při válečných taženích byly korouhve stavěny podle kastelánií (případně byly povolávání bojovníci jen z několika hradských obvodů) pravděpodobně pod velením kastelána.
Hradiště byla také přirozenými centry krajiny knížecích Čech a Moravy - na hradištích působili řemeslníci a specializovaní výrobci, konaly se zde i pravidelné trhy, kam docházelo okolní zemědělské obyvatelstvo. Na hradištích byly také nejstarší farní kostely v čele s arciknězem (jinak arcipryšt), které se později přeměnily v sídla arcijáhnů. Kromě toho na několika správních hradech vznikly také kapituly (do konce 12. století Pražský hrad, Stará Boleslav, Litoměřice, Vyšehrad, Mělník a Olomouc). Podhradí nejdůležitějších hradů obsahovalo také šlechtické dvorce a s nimi spojené kostely. To je případ bílinského kastelána Mstiše, který v roce 1061 na svěcení jím založeného kostela pozval knížete, což se mu nakonec stalo osudným.
Hradiště v Kouřimi, zdroj: válka.cz
V čele kastelánie stál knížetem jmenovaný hradský správce, kastelán (v pramenech jako comes, prefectus, castellanus), od 13. století purkrabí. Mezi jeho dva zástupce patřil soudce soudce a vilik, který se staral o hospodářské náležitosti hradu a jeho obvodu. Na hradech se nacházela posádka, která v mírových časech mohla plnit jiné povinnosti jako výběrčí daní, celníci, biřici, komorníci (soudní doručovatelé) nebo lesníci a lovčí, kteří kromě lovu zvěře stíhali pytláky v knížecích lesích.
Pozice kastelánů byla po úřadech na knížecícm dvoře kariérním cílem velmožů. Když v roce 1130 biskup Menhart plánoval vraždu knížete Soběslava I., tak vrahovi nabízel úřad komorníka, maršálka stolníka nebo kastelána v Žatci či Litoměřicích. Kastelány jmenoval sám kníže, zřejmě ale musel vyvažovat mocné šlehctické frakce a osobní ambice. Podle kusých pramenů to vypadá, že jinak lehce odvolatelní prefekti spravovali hrady i notnou řádku let (v roce 1143 Velislav získal funkci kastelána na Vyšehradě doživotně). Držba kastelánského úřadu napomáhala teritorializaci šlechty a jejímu srůstání s regionem. Kasteláni zřejmě za své služby kromě finanční odměny získávali i výsluhy v podobě dvorců, vesnic, pozemků nebo lesů ke kolonizaci (případně je kupovali) a vytvářeli tak rodové zázemí v regionu, kde působili. A platilo to naopak, šlechta usilovala o správu hradu v regionu, kde byla majetkově ukotvena. Není náhoda, že například Blahovici působili jako kasteláni v Žatci a Litoměřicích, Markvartici v Mladé Boleslavi a Budyšíně, Drslavici v Starém Plzenci.
Hradská soustava v 11. a 12. století. Červeně hradiště hradské soustavy, oranžově další opevněná sídla
Celý systém nebyl statický, jak naznačuje mapa. Zcela jistě se měnily rozsahy jednotlivých provincií, mohla se měnit jejich centra. Písemné prameny neumožňují zcela přesně rekonstruovat a určit sídla kastelánií (v listinách se nikdy neobjeví všechny hrady najednou). Velká otázka je u tzv. “lesních kastelánií” jako je Kamenecko, Rokytensko, Bozeňsko a hlavně Vltavsko, kde s určitostí nebylo příliš velké osídlení a sloužily knížeti a jeho suitě především k lovecké kratochvíli. Na Rokytensku mohla být sídlem Dřevíč, V případě Kamenecka není dodnes zcela jasná lokalizace původního Kamence, zároveň je v roce 1130 zmiňováno jako sídlo kastelána i Vrátno. Zdá se, že tato provincie byla později včleněna do Boleslavské kastelánie se sídlem v Mladé Boleslavi, která snad nahradila i Boleslav Starou. Podobný případ je i ne zcela jasně lokalizovaný Hrutov. Zde se v roce 1055 měl kníže Spytihněv setkat s moravskou šlechtou, aby ji nechal pochytat a uvěznit. Hrutovsko se opět na vyšehradské listině z roku 1130 objevuje jako samostatná provincie. Spíše ale šlo o strážní hrádek na dálkové stezce z Čech na Moravu. Pouze jednou je zmíněn Tetín jako sídlo provincie. V průběhu 12. století podobně jako řada původních přemyslovských hradišť (Budeč, Levý Hradec, Libušín, Vinoř) zaniká.
Jiný případ může být Tachov postavený v první čtvrtině 12. století, hradiště Tuhošť, které zmiňuje už Kosmas a nebo Hradec nad Moravicí nedobytý Poláky v roce 1060. Tyto lokality naopak mohly být centry vlastních obvodů, ač k tomu chybí zmínky v písemných pramenech. Důležitými královskými body, městy nebo kamennými hrady jsou zcela jistě až v 13. století (v případě Tuhoště to jsou Domažlice).
Hradská soustava se nerozpadá samovolně - výrazně se zužuje rozsah pramovocí kastelánů, sudích a viliků - ještě na počátku druhé poloviny 13. století. Děje se tak především v důsledku rozvoje šlechtických a církevních majetků, na základě výsluh od panovníka a panovnických fundací církvi. Vyjímání těchto držav z jurisdikce hradské soustavy se děje ve prospěch vlastního soudnictví šlechty a církve nad svými poddanými. Knížecí a později královská doména se sice i z pozemkového hlediska opticky tenčí, ale přechází na efektivnější způsoby hospodaření a danění obyvatel (kolonizace, vznik měst)
Raně středověká dřevohlinitá hradiště se od konce 12. století, ale především v 13. věku transformují většinou ve dvě jiné entity - královské město a kamenný hrad (s vazbou na město) - stačí uvést třeba Žatec, Litoměřice, Hradec Králové (tehdy ještě Hradec nad Labem) nebo na Moravě většinu kastelánských hradišť - v města se mění většinou za vlády Přemysla Otakara I. nebo Václava I. Problematičtější je případ Plzně, kdy královské město vzniká až na konci 13. století. Některá méně významná kastelánská sídla zanikají a jejich funkce přebírají vzdálenější sídliště (Vraclav -> Vysoké Mýto) nebo se dostávají do rukou šlechty - to je asi případ spíše méně významných Vladislavic, které získávají zřejmě Markvartici.
Diskuse: Hradská soustava a služebná organizace
Použitá literatura:
Libor Jan: Hereditas, výsluha, kastelánie. Několik poznámek k terminologii a metodologii současné historiografie přemyslovského období. Časopis Matice moravské 128/2, 2009.
Barbara Krzemienska, Dušan Třeštík: Přemyslovská hradiště a služebná organizace přemyslovského státu. Archeologické rozhledy 17,1965.
Rostislav Nový, Přemyslovský stát v 11. a 12. století. Praha 1972.
Tomáš Velímský: Jimi země česká stála. Soubor studií k českým elitám raného a vrcholného středověku. Praha 2023.
Josef Žemlička: Čechy v době knížecí. Praha 1997.
Josef Žemlička: Přemyslovská hradská centra a počátky měst v Čechách. Československý časopis historický 26, 1978.
-
Není zcela jasné, kde se shromažďovaly vybrané naturálie. Polská historiografie se řeší, zda to bylo na hradištích nebo knížecích dvorcích. Jde o falešné dilema - v úvahu přichází oboje najednou, podle druhu komodity, ročního období výběru, zaplněnosti skladišť nebo regionálních zvyklostí, ... ↩︎