Fridrich Ostrožský
Původ knížecího rodu Ostrožských není jasný, někteří historici je považují za potomky haličsko-volyňských knížat a králů, jiní za potomky Rurikovců, další možností je litevský vládnoucí rod Giedyminovičů. Nazývaní jsou podle jednoho ze svých původních sídel Ostroh (Острог) na dnešní Ukrajině.
Fridrich Ostrožský byl nejspíše synem knížete Fedora Daniloviče Ostrožského a jeho manželky Agafie z rodu Czurylů. Ve většině soudobých pramenů je budoucí husita uváděn jako Fridrich (slovanské Fedor používá polský badatel Józef Puzyna) a nikdy není uvedeno jeho otčestvo Fedorovič. Na základě těchto nejasností se například Ladislav Hosák domníval, že nebyl vůbec ruského původu, ale byl označován podle Uherského Ostrohu, kde byl později hejtmanem. Hosák ale neznal Fridrichovu pečeť knížat Ostrožských z roku 1438.
Erb Ostrožských, zdroj Wikimedia Commons
Fridrichův otec Fedor byl v letech 1386-1392 rozhodnutím polského krále Vladislava Jagellonského jeho zástupcem (vojvodou) v Lucku (dnešní západní Ukrajina, tehdy Rus jako součást Polského království), zároveň mu polský král potvrdil držbu Ostrožského panství. Před svojí smrtí Fedor Danilovič vstoupil do kláštera v Pečerské lávře v Kyjevě jako Theodosius (Feodosij), někteří historici kladou jeho smrti do roku 1410, jiní až do roku 1440.
Fridrich měl několik sourozenců. Sestra Anna byla manželkou polského šlechtice Jana z Melsztyna, syna Spytka, pozdějšího polského husity. Druhá sestra Anastázie se provdala za Ivana Puťjatu, knížete v Drucku (dnešní Bělorusko). Nejstarším synem Fedora byl asi Daniel (Daško), který působil na krakovském královském dvoře, ostatní (Ondřej/Andrej, Vasil a Dimitrij/Mitek) příliš významní nebyli, knížecí linie pokračovala nicméně Vasilem.
Rodokmen prvních knížat Ostrožských podle Józef Puzyna: Daniło ks. turowski, ostrogski i chełmski i jego potomstwo. Miesięcznik Heraldyczny 1931, s. 274.
Celá Fridrichova kariéra je spojena s husitstvím. Do Čech snad přišel už v roce 1422 s Zikmundem Korybutem. Mohlo to být ale i později, až v roce 1424 je husitským hejtmanem Českého Brodu. I samotné funkce hejtmana města ukazuje, že se v českém prostředí rychle aklimatizoval, pozdější polský kronikář Jan Długosz píše, že se naučil český jazyk i zvyky. O dva roky později působí jako hejtmanem jinde, v Břeclavi společně s Bedřichem ze Strážnice a to během obléhání Albrechtem Habsburským. Zároveň oba tajně jednali s rakouským zemským maršálkem Otou z Meissau, který byl za toto vyjednávání zatčen v roce 1427. Vojenské a diplomatické na moravsko-rakouském pomezí operace a jednání vylučují, že by se ruský kníže Fridrich účastnil bitvy u Ústí, jak uvádí později vzniklá Píseň o bitvě před Ústím. Na jaře 1428 jako “starší vojsk Táborských a Sirotčích” se účastní spanilé jízdy, tažení na Slovensko.
I Fridrich Ostrožský podobně jako mnoho šlechticů změnil strany - krátce po tažení na Slovensko přechází na stranu císaře Zikmunda Lucemburského. Oponent husitů mu ještě v roce 1428 zastavuje panství Veselí nad Moravou. Od Stibora II. ze Stibořic získává ještě panství Bzenec a Uherský Ostroh (snad v této době, písemně zmíněno to je až v roce 1431). Jako katolický pán Fridrich Ostrožský útočí příští rok na Uherský Brod. Útok je ovšem neúspěšný.
Na katolické straně ale Ostrožský nevydržel dlouho. Už na jaře 1430 opět válčí za tábority, tentokrát na tažení do Slezska. 13. dubna padla Bytom, 17. pak Hlivice (Głiwice), které získal Zikmund Korybut. Dalšími zisky husitů byl Klučbork a Němčí.
S Fridrichem Ostrožským je v této době spojena jedna epizoda polských dějin, konkrétně přepadení kláštera na Jasné Hoře u Čenstochové. Na Velikonoční neděli (16. dubna) polští šlechtici Jakub Nadobny z Rogowa a Jan Kuropatwa z Łańcuchowa (oba z Malopolska) a Rogala Wyszel z Kozolina (na Mazovsku), všichni ve finančních potížích, společně s husity Fridricha Ostrožského (a snad i Fedorem samotným) z Čech, Moravy a Slezska zaútočili na klášter na Jasné Hoře u Čenstochové. Útočníci nenalezli tolik cenností kolik potřebovali na pokrytí svých dluhů a aby celý útok svedli na husity, tak poškodili obraz Černé Madony.
Panna Marie čenstochovská, pořezaná na obličeji
Co měla nižší šlechta z Malopolska společného s knížetem-husitou není jasné, Jerzy Sperka se domnívá, že byli v poselstvech polského krále k husitům právě během jejich ofenzivy ve Slezsku. Slovo dalo slovo a Fridrich pomohl polským rytířům při svatokrádeži. Zároveň šlo o soukromou akci husitského velitele, když husité ve stejné době jednali s králem v Kališi a dokonce nabídli králi zadostiučinění za útok na klášter. Fridrich potrestán nikdy nebyl, polští šlechtici skončili ve vězení, ze kterého byly propuštěni už na podzim 1430. Tentýž rok se Fridrich účastní i bojů u Žiliny.
Další zmínka o knížeti pochází až z roku 1434, do té doby se předpokládá, že byl na Litvě, kde probíhal boj o moc. Právě na počátku 1434 zakládá u královského hradu Czorsztyn v Malopolsku jakési opevnění, odkud podniká útoky a nájezdy do okolí. Pevnost je zničena 23. března polským královským vojskem. Fridrich a jeho lidé utíkají do uherského království - na počátku dubna obsazuje Ružomberok, který opevňuje a čeká na husitské posily z Topolčan. Zároveň je o něm v listině královny Barbory Celské mluveno jako o vévodovi ze Žiliny.
To ovšem není konec jeho prohusitského působení v polském kralovství - v roce 1438 pomáhá Spytkovi z Melsztyna v útocích na hlavního polského oponenta husitů, krakovského biskupa Zbyhněva Olešnického. Následně se vrací do služeb polského krále - v čele 200 jezdců se účastní tažení polského vojska do Čech ve snaze prosadit kralevice Kazimíra českým králem, když na počátku července potvrzuje v Krakově přijetí žoldu za tuto službu. Na konci téhož roku, v čele vojenské jednotky dobývá hrad Hodějov u Rimavské Soboty a drží ho až do následujícího roku. Poslední zmínka je z května 1439, kdy měl společně s Vilémem Puklicem z Pozořic stát v čele 400 jezdců (bývalých husitů) s bojovými vozy a děly.
Zygmunt Vogel: Ostroh, rok 1796, zdroj: Wikimedia Commons
Fridrich neboli Fedor z Ostrohu měl pravděpodobně manželku a syna, který se dal na stejnou kariéru jako jeho otec. V roce 1460 se zmiňuje Václav, vévoda z Ostrova jako žoldnéř ve službách kondotiéra Mladvanka v Rakousku.
Diskuse: Husitská revoluce, Vladislav Jagellonský (+1434), Zikmund Lucemburský.
Použitá literatura:
Zbigniew Anusik: Glosa do dziejów rodu książąt Ostrogskich. Przegląd Nauk Historycznych 2008, R. VII, č. 1, s. 127-210.
Józef Puzyna: Daniło ks. turowski, ostrogski i chełmski i jego potomstwo. Miesięcznik Heraldyczny 1931, s. 251-275.
Alexander Randin: Knieža Fridrich Ostrožský. Ruský kondotiér v husitských Čechách a na Slovensku, in: Jan Žižka z Trocnova a husitské vojenství v evropských dějinách, Tábor 2007 s. 635-651.
Jerzy Sperka: Nieznane fakty dotyczące napadu na klasztor Paulinów w Częstochowie w 1430 roku. Średniowiecze Polskie i Powszechne 1 (5), 2009, s. 152-176.