Diviš Bořek z Miletínka

Jan Škvrňák
Šlechta
Nižší šlechtic původem z Hradeckého kraje se stal jedním z nejdůležitějších husitských politiků. Úchvatem majetků Opatovického a Sezemického kláštera získal rozsáhlý pozemkový majetek, který mu umožnil přesídlit na Kunětickou Horu. V průběhu své kariéry byl hejtmanem v Hradci Králové, Chrudimi, Litomyšli a Vysokém Mýtě. Na závěr svého života většinu majetkových zisků legalizoval, zhruba dva roky byl i purkrabím Pražského hradu. Jako voják měl střídavé úspěchy, často prohrával. V nejdůležitější bitvě u Lipan, které velel, ovšem zvítězil.

Diviš Bořek byl příslušníkem rodu nižší šlechty z Podkrkonoší, který je znám od poloviny 14. století. Jeho otec Diviš, který se psal podle dnešní součásti Miletína, dal rodu jméno - Mrzákové z Miletínka. Členové rodu používali půlený erb s šachováním v jedné polovině a na základě stejného erbu byli příbuzní s další nižší šlechtou na Hradecku, jako třeba Dohalskými z Dohalic nebo rytíři z Mokrovous. Divišovou matkou byla Machna z neznámého rodu, měl několik bratrů - Jetřicha, Vaňka a další dva, kteří po roce 1412 mizí - Petra a Ondřeje.1 Zda měl sestry, prameny neříkají.

Erb podle Diadochu Bartoloměje Paprockého z Hlohol, počátek 17. století

Ačkoliv se na českém internetu objevuje jako místo jeho narození Lázně Bělohrad, tak žádné prameny o tom nic neříkají, stejně jako o době narození. Podobně není nic známo ani o jeho mládí. Jisté je, že na počátku 15. století je již dospělý.

I s první zmínkou o Diviši Bořkovi jsou nejasnosti. František Teplý se domnívá, že sledovaný Diviš Bořek se v letech 1409 až 1411 psal podle Kasalic.2 Jedná se o odúmrť v (Starém) Mateřově a Libanicích (u Hrochova Týnce) z prosince 1409. O ni se přihlásí řada šlechticů, Jindřich Lacembok z Chlumu, Jan Sokol z Lamberka , ale nakonec se do procesu zapojují Milot(k)a z Kravař a Diviš z Kasalic. Odúmrť jako manství vyšehradské kapituly pak získávají v říjnu 1411 “Milota z Turgova” a “Diviš z Miletínka”. Milotou z Turgova je myšlen Milota Kravařský z Tvorkova, který měl ve stejné době (1410) získat Hrochův Týnec. Podobně je možné ztotožnit Diviše z Kasalic s Divišem Miletínka.

Celou záležitost ale komplikuje osoba Bořka z Miletínka, který v květnu 1410 Diviše zastupuje.3 Řešení se nabízejí dvě hlavní - Diviš mohl být otec a Bořek syn, případně Diviš syn a Bořek neznámý příbuzný.   

26. února 1412 je otec Diviš Mrzák z Miletínka po smrti. K jeho spáse vdova Machna, se syny Bořkem (nesprávně uváděný jako Boček) a Václavem, tedy Vaňkem zakládají v kostele v Červené Třemešné oltář sv. Kateřiny.4 

Držba vyšehradského manství pro zemany z Miletínka mohla být příležitostí, jak proniknout do prostředí dvořanů Václava IV. a seznámit se s myšlenkami MIstra Jana Husa. Diviš Bořek nicméně nepečetí stížný list proti upálení českého reformátora. Pravdu tak bude mít zřejmě Martin Čapský, který vidí Diviše Bořka z Miletínka jako spojence orebského hejtmana a mocnějšího východočeského pána Hynka IV. Krušiny z Lichtenburka.5

Výbuch husitské revoluce byla šance, jak z málo významného vladyky proniknout do elity země. Diviš Bořek toho náležitě využil. Právě s Hynkem Krušinou sezením na Kumburku, který velel Orebitům, se Diviš vydal v dubnu do husitské Prahy, obležené první křížovou výpravou. Na podzim se oba muži do Prahy vracejí, aby se zúčastnili bitvy u Vyšehradu.6 

Opravdový materiální i politický vzestup pro Diviše Bořka znamená jarní husitské tažení v roce 1421. Východočeský šlechtic vytáhl naproti spojeným husitským vojskům a společně s pány z Poděbrad a hradeckými Orebity dobývá Český Brod. Od úspěšného tažení se Diviš se odpojuje před Kutnou Horou, aby zúčtoval s opevněným klášterem v Opatovicích. Opatovice se už dvakrát v minulosti pokusili dobýt Hradečtí, podaří se to až Diviši.7 Podobně je zničen i klášter benediktinů v Podlažicích a cisterciaček v Sezemicích. Diviš Bořek zabírá (nejdříve jako správce jmenovaný Pražany) většinu majetků klášterů na Pardubicku. Z drobného zemana se záhy stává majitel několika desítek vesnic, který přesidluje (nejpozději v roce 1423) na hrad Kunětická Hora, který přestavuje.

Kunětická Hora v roce 1911; postcard, Public domain, via Wikimedia Commons

Během několika měsíců se z Diviše Bořka z Miletínka stává jeden z nejvýznamnějších východočeských husitů. Jeho pozici ještě zvyšuje hejtmanství v Chrudimi, Vysokém Mýtě a biskupské Litomyšli, která získává od pražských husitů. O rok později je zeman z Miletínka Zikmundem Korybutem jmenován i hejtmanem v Hradci nad Labem (Hradec Králové).8

Na konci dubna 1423 Diviš společně s Janem Žižkou z Trocnova poráží v bitvě u Hořic katolickou šlechtu pod vedením Čeňka z Vartenberka. V červnu se Pražský svaz vydal na tažení na Moravu, i za účasti svého východočeského spojence Diviše Bořka z Miletínka. Výprava byla úspěšná, husitům se podařilo zvítězit v bitvě u Kroměříže. Jinak tomu bylo pro Diviše v jeho regionu. Po dobu tažení Diviš svým zastupováním v Hradci pověřil bratra Jetřicha. Proti němu ve městě vypukla vzpoura, město bylo ovládnuto straníky Jana Žižky z Trocnova, slepý husitský hejtman z Hradce nad Labem učinil Druhý Tábor a základnu svého vojenského bratrstva. 

Diviš Bořek z Miletínka se tak stal osobním nepřítelem Žižky a radikálních bratrstev (Sirotků a Táborů). Hejtman erbu šachovnice opouští moravské tažení a pokusí se dobýt Hradec zpět. K prvnímu střetu a vůbec první bitvě mezi husity došlo u Strauchova dvora. Zde je 8. srpna 1423 Diviš Bořek z Miletínka Žižkou poražen, z prohrané bitvy utíká na Kunětickou Horu.9 

Tím ale rozkol mezi husity nekončí, na podzim 1423 vzniká na svatohavelském sněmu v Praze spojenectvé umírněných husitů s katolíky v čele s dvanáctičlennou zemskou vládou, kde mají paritu obě konfese. Jedním ze dvou příslušníků nižší šlechty ve vládě je i Diviš Bořek z Miletínka. Spojená vojska utrakvistů a katolíků svedou s Žižkou a jeho bratrstvem neúspěšnou bitvu u Malešova. Zda se jí účastní Bořek z MIletínka není jasné. Po porážce se aliance rozpadá.


Rodokmen Mrzáků z Miletínka podle Augusta Sedláčka, Hrady, zámky a tvrze království Českého, Díl I. Chrudimsko, Praha 1882, s. 55

Smrt Jana Žižky z Trocnova u Přibyslavi obrousila hrany pouze krátkodobě. Po smrti velkého vojevůdce se Diviš Bořek u Velkého Meziříčí připojil k tažení na Moravu. Následující rok opět spolu válčí umírnění husité a sirotčí bratrstvo. Právě v roce 1425 na úkor Sirotků Diviš Bořek ztrácí Litomyšl a Vysoké Mýto, zůstává pouze hejtmanem v Chrudimi.10

Kromě Chrudimi Diviš Bořek spravoval Kolín, patřící tehdy Hynkovi z Kolštejna. A právě ve městě na Labi se domlouval pokus o převrat v Praze, který by nastolil vládu Zikmunda Korybuta. Převrat byl prozrazen, jeho původci zajati a odsouzeni. Ke Kolínu v září 1427 přitáhl Prokop Holý a začal město obléhat. Po třech měsících dobývání byl uzavřen mír, Diviš Bořek se vzdal za slib svobodného odchodu z města a vydal město do rukou Táboritům.

Po těchto porážkách se Diviš stahuje z velké politiky. V závěru 20. let je doložen jako svědek sporu o ves Bořice a dluhu Unky z Přestavlk.11 V roce 1431 byl Diviš Bořek jedním z adresátů dopisu od litevského velkoknížete Švidrigely. Litvín během domácí války hledal žoldnéře především mezi bývalý spojenci Zikmunda Korybuta.12 

Miletínkův triumf měl datum 30. května 1434, kdy vedl do bitvy jako vrchní velitel Panské jednoty - spojené vojsko katolíků a umírněných husitů. Východočeskýc zeman zřejmě stojí za úspěšnou taktikou využití vozové hradby a klamného útěku. Po vítězství u Lipan byl Diviš jmenován purkrabím Pražského hradu.13  

I když byl Diviš příslušníkem rytířského stavu, zůstává jedním z nejdůležitějších předáků husitské šlechty, jako takový se zúčastnil několika husitských delegací, které řešily přijetí Zikmunda Lucemburského českým králem. V červnu 1435 společně se zemským správcem Alešem Vřešťovským z Rýzmburka cestuje do Brna, v listopadu do Bratislavy. O měsíc dříve, na počátku října 1435 je Diviš Bořek jedním z volitelů pražského arcibiskupa Jana Rokycany.14

Někdy v této době (František Šebek uvádí roky 1434-1436) husitský vojevůdce zaokrouhluje své dominium. V jediné známé koupi svého života získává od Jana Hlaváče z Ronova panství Pardubice - hrad a městečko a k tomu tři vesnice a část další osady. Panství svěřuje bratru Vaňkovi, zvanému Vyzdvihač.15

Fiktivní podoba Diviše Bořka, Diadochus, tj. posloupnost knížat a králů českých, biskupů a arcibiskupů pražských a všech třech stavů slavného království českého, to jest panského, rytířského a městského, Praha, 1602, O stavu rytířském, s. 48. Online zde

V září 1436 český král Zikmund Lucemburský vjíždí do hlavního města země. Nezbývá než legalizovat majetkové zisky. 21. září 1436 král Zikmund Bořkovi zastavil panství Kunětickou Horu (hrad, městečko Bohdaneč a 42 vesnic) za zástavní sumu 4500 kop pražských grošů. Stejný den český král zastavuje za 1000 kop jeho bratru Vaňkovi městečko Týnec nad Labem a sedm okolních vesnic. Zřejmě ve stejný den Diviš Bořek získává za zástavní sumu 600 kop grošů tvrz Velim a k ní drobnější majetky.16 K ztrátám patří úřad pražského purkrabího, jím je od 5. října Menhart z Hradce.

Kromě diplomatické aktivity před Divišem Bořkem stojí ještě problém likvidace polních bratrstev. Zeman z Miletínka se účastní dobývání Kolína na Bedřichu ze Strážnice, jeden z rukopisů ho uvádí i před Sionem. Prioritou je ovšem Hradec Králové. V listopadu 1436 začal Diviš z Miletínka s blokádou Hradce, svůj tábor umístil u Plačic a očekával posily. Plnému obležení zabránil nečekaný noční výpad Hradeckých, který rozprášil kališnické vojsko - padl například Vilém Kostka z Postupic. Diviš Bořek z Miletínka se měl údajně opět spasit útěkem na Kunětickou Horu. Drobné střety i šarvátky pokračovaly i po Novém roce. Nejdříve se podařilo Hradeckým sebrat koně, 30. ledna byli poraženi v střetu u Libčan. Na počátku března proběhl v Hradci převrat, který svrhl vládu radikálního kněze Ambrože.17 

Boje před Hradcem nevedl Diviš pouze z ideových důvodů. V květnu mu císař Zikmund ve čtyřech listinách zastavuje 13 vesnic v zástavní hodnotě 1300 kop grošů. Ty pocházejí od různých majitelů (benediktini v Opatovicích, dominikánky v Hradci Králové, cisterciáci ve Zbraslavi), v jedné listině je přímo zmíněno 100 kop za služby a škody Diviše Bořka. Další dvě vesnice od cisterciáků ze Skalice a kanovníků od sv. Apolináře v Praze získal husitský hejtman o měsíc později.18

V průběhu roku 1437 se začíná formovat staronová opozice proti Zikmundovi, k ní se přidává i Diviš Bořek z Miletínka. Nejdříve odváží z Prahy arcibiskupa Jana Rokycanu a poskytuje mu útočiště na svých statcích. Po popravě Jana Roháče z Dubé Diviš z Miletínka jede do Prahy s usnesením hradeckého, chrudimského a mýtského kraje, podle něhož Zikmund porušuje Kompatáta. K vyhrocení situace už nedojde, Zikmund v kvapu opouští Prahu a v prosinci 1437 umírá ve Znojmě.

Zbohatlík husitského věku Diviš Bořek z Miletínka umírá 8. ledna 1438, jak píše Starý pražský kolegiát, v noci.19 Zanechal po sobě s neznámou manželkou tři syny, Soběslava, Jana a Petra. Část jeho majetků nejdříve získává bratr Jetřich, který je na počátku 40. let předává svým synovcům. Rod postupně rozsáhlé majetky ztrácí, neprosadí se do panského stavu a ještě v 15. století vymírá po meči.20

Diviš Bořek z Miletínka na fóru

  1. Šebek, František. Jiřík Pardubický a konec Mrzáků z Miletínka v Pardubicích. Východočeský sborník historický 3, 1993, s. 81 ↩︎

  2. Teplý, Jaroslav, Feudální pozemková držba v předhusitském Chrudimsku. Pardubice 1997, s. 130-131. ↩︎

  3.  Archiv český XXXV, s. 432 ↩︎

  4.  Libri Confirmationum VII, s. 46-47. https://sources.cms.flu.cas.cz/src/index.php?s=v&cat=14&bookid=134&page=50 ↩︎

  5. Čapský, Martin. Osudové zvraty lipanského vítěze. Diviš Bořek z Miletínka jako představitel umírněného husitského křídla. In: Jan Žižka z Trocnova a husitské vojenství v evropských dějinách. Tábor 2007 s. 587. ↩︎

  6. Urban Jan, Hynek Krušina z Lichtenburka a husitská revoluce, Folia historica Bohemica 4, 1982, s. 12-13. ↩︎

  7.  Archiv český III, s. 300. ↩︎

  8.  Čapský Martin, op. cit., s. 593-595. ↩︎

  9. Šůla Jaroslav, K názvu a lokalizaci bitvy roku 1423 u Hradce Králové, Jihočeský sborník historický 43, 1974, s. 36-45. ↩︎

  10.  Čapský Martin, op. cit., s. 597-598. ↩︎

  11.  Archiv český I, s. 412-413, Archiv český II, s. 59-61 ↩︎

  12.  Palacký, František, Gazyk český na dwoře litewském w xv. století}, Časopis českého museum 5, 1831, č. 3, s. 280-283. https://www.digitalniknihovna.cz/nm/view/uuid:b5571630-8a66-4663-b5d6-7cd0b9599b66?page=uuid:c9ac94d6-15c6-11ea-804d-001b63bd97ba ↩︎

  13.  Archiv český III, s. 511, č. 319 https://sources.cms.flu.cas.cz/src/index.php?s=v&action=jdi&cat=10&bookid=794&page=511&action_button=%F0%9F%93%96%EF%B8%81 ↩︎

  14.   Archiv český III, s. 511, č. 323, Čapský Martin, op. cit, s. 602. ↩︎

  15.  Šebek, František. Jiřík Pardubický a konec Mrzáků z Miletínka v Pardubicích. Východočeský sborník historický 3, 1993, s. 83. Teplý, Jaroslav, Feudální pozemková držba v předhusitském Chrudimsku. Pardubice 1997, s. 50. ↩︎

  16.   Archiv český IV, s. 175-177.  https://sources.cms.flu.cas.cz/src/index.php?s=v&cat=10&bookid=795&page=175, přehledně Bárta, Stanislav, Zástavní listiny Zikmunda Lucemburského na církevní statky (1420-1437), Brno 2016, s. 84-85, katalog č. 185, 187, 204. ↩︎

  17.   Čapský, Martin, op. cit, s. 602-603. ↩︎

  18.  Stanislav, Zástavní listiny Zikmunda Lucemburského na církevní statky (1420-1437), Brno 2016, katalog č. 340-341, 343-344, 351-352. ↩︎

  19.  Fontes rerum austriacarum. Österreichische Geschichtsquellen. Erste Abteilung, Scriptores, Wien 1856, s. 98 https://archive.org/details/fontesrerumaustr02kaisuoft/page/98/mode/2up ↩︎

  20. Sedláček Augustin, Hrady, zámky a tvrze království Českého, Díl I. Chrudimsko, Praha 1882, s. 55 ↩︎