Čéč z Isenberka
Oblíbeným rodovým jménem bylo Čéč, patrně zkrácenina jména. Jedním z nejstarších známých a nejvýznamnějších členů rodu byl jistě Čéč z Isenberka (správně z Železnice).
V letech 1175-1177 zastával vysokou funkci dvorského sudí (pravý iudex curiae). Z listin cisterciáckého kláštera v Plasech se dozvídáme, že klášter od Čéče získal roku 1180 (1181) osady Býkov, Vlčkov a Újezd (zaniklý u Kaznějova?), které byly původně Čéčovi z Isenberka darovány za výsluhy od knížete Fridricha (1173-89). Výměnou tak obdržel statek Sedlecko. Roku 1180 je zván v souvislosti s plaským klášterem jako “Cacc comes de Zeleznice”. Podle Palackého se v té době toto slovo ještě vykládalo na funkci župana neboli kastelána - správce oblasti spadající do nějakého župního obvodu -„kraje". Nebylo to však přesně daným pravidlem a na počátku následujícího věku se význam pojmu zásadně měnil.
Sídlo Čéčovo se hledalo nedaleko Třebekovské hájenky u Jarova na Plzeňsku. Výzkum z r. 1984 tuto myšlenku vyvrátil s tím, že jde o hospodářský dvůr s tvrzí ze 14. století, poblíž zaniklé vsi ze 13.st. (Třebokov?). Dokonce se i oficiálně vyskytují domněnky, že by se jeho župní sídlo mohlo nacházet na Jičínsku, v místě železnického hradiště, zaniklého v průběhu 14. stol. Existují však i zamítavé názory na existenci župy právě zde. Ač se stále častěji píše, že by toto hradiště mohlo být jedním z nejstarších hradů v Čechách, českou archeologii to patrně i nadále nechává chladnou. A tudíž i jeho možné sídlo zůstává stále tajemstvím. Čéč z Isenberka byl jako župan uváděn někdy na konci 12.stol. v nekrologu opatovického kláštera.
Měl syna Budivoje, který byl po otci také královským dvorským sudím (1205-1213; summus iudex curiae regalis). Páni z Isenberka užívali v erbu dvě zkřížené papežské berly. Během 12.-13.stol. se vyskytovali především na Plzeňsku a později i v Jižních Čechách.
Pro odlišení od rodu pánů ze Železnice z okolí Jičínska, uvádíme tvar predikátu, který tito „Železničtí" začali užívat až koncem 13.stol. Tehdy u nich došlo i ke změně (polepšení) erbu, kdy se jejich motiv zkřížených berel ztrojnásobil.
Mají-li nějakou spojitost s Železnickými erbu orlice, není známo. Od jiných rodů je však známo, že ani změna erbu, naprosto odlišná od rodového, nebyla ničím nemožným. Tito páni se vyskytují do konce 13. století, kdy se pak o nich nečiní žádná zmínka; oproti pánům z Železnice, kteří se sice vyskytují o stovky kilometrů dále, avšak jakoby v návaznosti hned zpočátku století následujícího.