Břetislav I.
Vévoda moravský (cca 1119 – 1034), kníže český (1034 – 1055)
Syn knížete Oldřicha z rodu Přemyslovců a Boženy (Křesinovy) neznámého původu.
Narodil se pravděpodobně před rokem 1002 jako levoboček kněžice Oldřicha a neurozené dívky Boženy. O jeho dětství není prakticky nic známo. Není jasné, zda v době vyhnanství svého otce pobýval v jeho blízkosti, pravděpodobně ale ne. Je možné, že byl jako budoucí následník českého knížecího stolce vychováván až od roku 1012, kdy se jeho otec Oldřich ujal po státním převratu vlády v Čechách. Podle kronikáře Kosmy se Oldřich s Břetislavovou matkou Boženou oženil – byla jeho druhou manželkou.
Kolem roku 1019 dostal Břetislav od otce do správy Moravu, kterou Oldřich dobyl zpět na Polácích. Jeho sídlem se stala Olomouc. V roce 1021 se Břetislav oženil s Jitkou (Juditou) ze Schweinfurtu. Z mocného bavorského rodu Babenberků. V roce 1031 se jim narodil první syn – Spytihněv.
Únos Jitky
V létě roku 1031 podnikl Břetislav válečnou výpravu do Uher. Tím si však znepřátelil císaře Konráda II., který krátce předtím (na jaře) uzavřel s uherským panovníkem Štěpánem mír. Konrád přitom Štěpánovi postoupil rozsáhlé území v pohraničí Východní bavorské marky. Břetislavova výprava, která vyšla z Moravy, byla neobyčejně úspěšná, protože vyplenila Uhry až k hradu Ostřihomu.
V roce 1033 Břetislav nejspíše spravoval Čechy po dobu otcovy nepřítomnosti v zemi (Oldřich byl vězněn v Německu). V té době byla proti němu vypravena vojenská akce vedená Jindřichem, synem císaře Konráda, která ale nejspíš nebyla příliš úspěšná.
V roce 1034 se kníže Oldřich vrátil do Čech a krátce poté vyhnal svého syna Břetislava ze země. Není zcela jasné, proč se tak stalo. Pravděpodobně za tím ale bylo Břetislavovo sblížení s Oldřichovým starším bratrem Jaromírem. V listopadu 1034 kníže Oldřich zemřel. Jeho nástupcem byl zvolen Jaromír, ten se však vlády vzdal ve prospěch synovce Břetislava. V době nástupu na trůn bylo tedy Břetislavovi už více než 30 let, byl tedy ve své době již zralým mužem se spoustou politických i vojenských zkušeností. V roli vládnoucího českého knížete je mohl zúročit po dobu dlouhých jednadvaceti let.
V době, kdy Břetislav usedl na český knížecí stolec se Polsko ocitlo ve vnitropolitické krizi. Také v Uhrách byla situace nejistá. Konráda II. zaměstnávaly jiné politické události, než situace v Čechách. Břetislav mu přislíbil účast na vojenském tažení proti Luticům (v roce 1035) – jako záruku dodržení slibu ponechal Konrádovi svého teprve čtyřletého synka Spytihněva.
Roku 1039 Břetislav využil mezinárodní situace a vtrhl s vojskem do Polska. Obsadil část Slezska, vyplenil rozsáhlé území, zmocnil se Hnězdna a zde uložených ostatků druhého pražského biskupa – sv. Vojtěcha. V Hnězdně – nad Vojtěchovým hrobem – vyslovil Břetislav nejstarší soubor našich zákonů, tzv. „Břetislavova dekreta". Ostatky sv. Vojtěcha byly uloženy v rotundě sv. Víta na Pražském hradě. Smyslem „únosu" těchto ostatků zpět do jeho rodné země bylo nejspíše Břetislavovo úsilí o založení pražského arcibiskupství. Tento záměr však českému knížeti nevyšel. Jako pokání (papežem uložený trest) za tuto akci nechal později (1046) Břetislav vystavět nový klášter v Boleslavi (Stará Boleslav).
Břetislavova polská akce rozhněvala i německého císaře Jindřicha III. (syna Konráda II., který mezitím zemřel) – ten požadoval po českém vládci vydání polské kořisti. Břetislav to však odmítl a proto Jindřich uspořádal v roce 1040 proti Čechám vojenskou výpravu. Ta se však nezdařila – Jindřich utrpěl těžkou porážku v bitvě nedaleko Brůdku u Domažlic. Druhá část německého vojska, která útočila ze severu, byla úspěšnější – díky zradě bílinského kastelána Prkoše vyplenila část Bílinska.
Německý císař se však svého úsilí o podrobení českého knížete nevzdal. O rok později uspořádal tažení nové. Tentokrát do Čech vstoupil nikoli dvěma, ale hned třemi proudy. Napodruhé byl Jindřich úspěšnější – podařilo se mu v šumavských hvozdech vpadnout Čechům do zad. Břetislavovo vojsko bylo nuceno ustoupit k Praze – Pražský hrad byl pak několik týdnů obléhán říšskými vojáky. I přesto, že měl Břetislav naději se v dobře opevněném hradě uhájit (Jindřichovi vojáci s sebou neměli obléhací stroje), skončila tato válka pro českého knížete prohrou – a to především díky zradě biskupa Šebíře a několika Břetislavových předáků, kteří přeběhli na německou stranu.
Břetislav pak musel následovat Jindřicha do říše a formálně se mu v Řezně podrobit. Jindřich totiž potřeboval Břetislava jako významného vojenského spojence. Společně s císařem pak český kníže v letech 1042, 1043, 1045 a 1051 bojoval v Uhrách (viz článek Vláda Břetislava I. (2. díl) 1041 – 1055).
V roce 1054 Břetislav vydal tzv. seniorátní (stařešinský) zákon, podle kterého se měl stát českým knížetem vždy nejstarší mužský člen přemyslovské dynastie. Břetislav zemřel 10. ledna roku 1055 na hradě Chrudimi, během tažení do Uher. Jeho ostatky byly uloženy v kostele sv. Víta na Pražském hradě.
Manželka: Judita (Jitka) ze Schweinfurtu (+ 1058)
Děti: Spytihněv II. (* 1031 + 1061), Vratislav II. (+ 1092), Konrád (+ 1092), Jaromír (+ 1090), Ota (+ 1087)