Boleslav III. Ryšavý
Nejstarší syn knížete Boleslava II. z rodu Přemyslovců a neznámé matky.
Nevlastní bratr knížat Jaromíra (+ 1035) a Oldřicha (+ 1034)
Vlády se ujal v roce 999, po smrti svého otce Boleslava II.
Boleslav III. přebíral po svém otci zemi již ve stavu vnitropolitické krize, způsobenou ztrátou rozsáhlých a strategicky významných území (Malopolska a Slezska), o které Čechy připravilo Polsko. Přestože byl nejspíše bez problémů zvolen (jeho právo na trůn není v pramenech zpochybňováno), záhy po nastoupení k moci se rozhodl vypořádat se svými potenciálními konkurenty – bratry Jaromírem a Oldřichem. Staršího z obou – Jaromíra – nechal vykastrovat (aby mu zabránil zplodit dědice a být tak Boleslavovým rivalem v boji o trůn – Boleslav totiž neměl mužské potomky) a mladšího Oldřicha (který v té době byl už nejspíše otcem Břetislava), nechal (ovšem neúspěšně!) rovnou zavraždit. Oba jeho bratři poté, co útok víceméně přestáli, odešli s matkou Emmou do vyhnanství na dvůr bavorského vévody Jindřicha (syna Jindřicha Svárlivého).
První Přemyslovci, zjednodušený rodokmen
S počátkem jeho vlády se Čechy ocitají v první vážné krizi. Velmožové a Boleslavovi družiníci jsou nespokojení (vzhledem k růstu mezinárodní prestiže a moci Polska nehrozí dobyvatelské války na území této země, Boleslav III. dokonce není ani schopen získat zpět ztracená území, včetně již dříve zabraného Míšeňska). Boleslav III. je nucen vládnout „silnou rukou" – nadělá si tím ještě více nepřátel. Krize se prohlubuje a Ryšavý je nucen hledat oporu v cizině.
Na bavorského vévodu Jindřicha se ale obrátit nemůže (na jeho dvoře jsou Jaromír s Oldřichem), proto hledá zastání u mocného míšeňského markraběte Ekkeharda, příznivce německého císaře Oty III. Ekkehard má na Ryšavého takový vliv, že ho dokonce několikrát donutí přijmout zpět biskupa Thidaga (saského původu), kterého prchlivý český kníže opakovaně vyžene z Čech.
Dne 1. ledna 1002 umírá Ota III. bez přímého nástupce. Objevuje se několik kandidátů na říšský trůn, mezi nimi také míšeňský Ekkehard a bavorský Jindřich. Druhý jmenovaný se pokouší přetáhnout na svou stranu Ekkehardova spojence (a příbuzného) Boleslava Chrabrého – slíbí mu za podporu Lužici a Mílsko. Chrabrý (realista, kterému je jasné, že míšeňský markrabě má malou šanci na získání trůnu) na dohodu přistupuje. 30. dubna je však Ekkehard zabit v Pöhlde. V červnu je králem korunován Jindřich II. Ovšem nový král nemíní plnit své sliby. Chrabrý se proto zmocňuje Lužice a Mílska i s Míšní násilím.
V červenci 1002 se koná v Merseburgu sjezd saských pánů. Jindřich II. zde odnímá polskému knížeti Míšeňsko a ponechává mu Lužici a Mílsko. Na zpáteční cestě ze Saska je Boleslav Chrabrý přepaden a taktak unikne smrti – zachrání jej pohotový zásah markrabího severní bavorské marky – Jindřicha ze Schweinfurtu. Chrabrý se spojuje se svým babenberským zachráncem a plánují protikrálovskou vzpouru.
Boleslav III. vraždou Ekkeharda přichází o spojence. V nastalé situaci (v přímém kontrastu s jeho bratrancem Boleslavem Chrabrým) jedná zcela pasivně – zřejmě v důsledku své slabé pozice v Čechách. Na podzim 1002 je neschopný (a zřejmě i nenáviděný) Boleslav III. Ryšavý vyhnán svými předáky z Čech.
Ke králi Jindřichovi se však vyhnaný český kníže uchýlit nemůže – na jeho dvoře čekají na svou příležitost hned dvě štiky v rybníce – jeho nevlastní bratři, kteří mají spoustu důvodů ho nenávidět.
Neoblíbený Ryšavý tak volí cestu k Jindřichu Schweinfurtskému (se kterým je již delší dobu znepřátelen) – jedná tak buď na základě své politické neobratnosti nebo spíše díky nemožnosti jiné volby. Jak se dá čekat, je záhy uvězněn, ale po krátké době vydán do Polska bratranci Chrabrému.
Nevíme nic o manželce Boleslava III., ani s našimi vědomostmi o jeho potomcích to není o mnoho lepší. Měl nejspíše dceru, která byla provdána za jednoho z příslušníků vlivného a poněkud kontroverzního českého rodu Vršovců. Ti se tak stali nápadníky českého trůnu.
Situace se ale rozhodne rychle využít polský král – posílá do Čech jakéhosi Vladivoje – člověka, o němž toho dosud historici moc neví. Jasné je jen to, že se muselo jednat o urozeného muže z rodu Přemyslovců, který pobýval v Polsku. Stupeň jeho příbuzenství, ani důvod, proč setrvával za hranicemi Čech, však není znám. Uvažuje se i o tom, že by mohlo jít o mladšího bratra Boleslava Chrabrého, nejsou pro to však žádné důkazy. Vladivoj patrně nebyl příliš silným panovníkem. To byl také důvod, proč byl Chrabrým jako snadno ovladatelná loutka vybrán a českými předáky „jednohlasně" zvolen do funkce nejvyšší hlavy knížectví.
Jenže situace se poněkud zkomplikovala. Patrně rovněž v této době je Poláky dobyta Morava. (Kosmas tuto událost datuje až do roku 1003, ale polská historička Barbara Krzemieňská to v knize Břetislav I. přesvědčivě vyvrací.) Německý král Jindřich hrozí Vladivojovi sankcemi a ten se mu v listopadu „v důsledku moudré rady" podřizuje, slibuje mu věrnost a přijímá Čechy v léno.
Vladivoj zůstává na českém trůně jen několik týdnů a poté, počátkem roku 1003, umírá.
Do Čech se vracejí Jaromír s Oldřichem „povolaní českými předáky" z exilu. Jenže než stačí starší Jaromír usednout na trůn, už je tu Chrabrého armáda a její exponent – staronový český kníže Boleslav III. Jeho bratři i s matkou Emmou jsou podruhé nuceni prchat ze země.
Na trůn opět usedá Ryšavý. Předtím ale polskému králi přislíbil, že se zúčastní připravovaného povstání proti Jindřichovi II., a že proto uzavře se znepřátelenými českými předáky příměří, a že se jim nebude mstít. Avšak už 9. února sezve k sobě na hostinu nejpřednější muže země a rozpoutá velké krveprolití, když sám zaútočí na svého zetě z rodu Vršovců.
Ryšavý tak nejen zradí zájmy svého ochránce Chrabrého, ale také propolsky orientované české šlechty, která si uvědomuje hrozící katastrofu (možnost uzurpování českého trůnu stranou nakloněnou německému králi). Tajně proto žádá Chrabrého, aby osobně usedl na český stolec. Ten nezaváhá a pozve Boleslava III. pod záminkou nutného jednání k sobě. Pak jej nechává oslepit a spěchá do Čech ujmout se trůnu.
Boleslav III. Ryšavý je uvězněn na blíže neurčeném polském hradě – zůstává zde až do své smrti (ta však přijde až za dlouhých 34 let…). Jestli někteří z jeho potomků přežili, není jasné – je možné, že existoval jeho vnuk – dalo by se tak (podle Barbary Krzemieňské) vysvětlit takzvané 2. vraždění Vršovců rukou Oldřicha. (Jiným vysvětlením této krvavé události je to, že Vršovci podporovali na trůně Jaromíra, jak tvrdí Dětmar z Merseburgu).
Manželka: NN
Děti: NN dcera, manželka NN velmože z rodu Vršovců (+ 1003)