Boleslav II. Pobožný
Syn knížete Boleslava I. z rodu Přemyslovců a pravděpodobně Biagoty neznámého původu.
Usedl na trůn po smrti svého otce již ve zralém věku (bylo mu přibližně kolem 35 let). Po otci zdědil mocný stát zahrnující nejen celé Čechy, ale i většinu Moravy, část Slezska, Malopolska a snad i Slovenska. Během své vlády však o část tohoto území přišel.
Krátce poté, co se ujal vlády, dochází k výměně i na říšském trůnu – 7. května 973 umírá největší protivník a poté spojenec jeho otce, Ota I. Veliký. Tím dochází k destabilizaci na německé vnitropolitické scéně. Proti jeho nástupci – Otovi II., totiž povstala řada vévodství, mezi nimi i Bavorsko v čele s Jindřichem II. Svárlivým, bratrancem Oty II. Mladý bavorský vévoda získal v letech 973 – 974 v osobě zhruba o 15 (možná více) let staršího českého knížete silnou oporu ve sporu o švábské dědictví. Tím spíše, že to byl pravděpodobně Boleslav, kdo Jindřichovi vyjednal spojenectví s dalším mocným slovanským knížetem – svým švagrem – polským Měškem.
Jenže odbojný Jindřich byl roku 974 zatčen a uvězněn v Ingelheimu. V následujících letech 975 – 978 proto docházelo k bojům mezi Otou II. a Boleslavem II. a vzájemným vpádům na území protivníka.
V lednu 976 byl konečně po letech průtahů vysvěcen první pražský biskup (nejspíše ve stejné době bylo také obnoveno biskupství na Moravě). Biskupství bylo de facto založeno již roku 973 – především díky úsilí Boleslavova otce a jeho sestry Mlady. Podřízeno bylo arcibiskupství v Mohuči. Prvním biskupem se stal jakýsi Dětmar (Thietmar), Sas, který však již dlouhá léta působil mezi Slovany a znal proto zdejší jazyk.
Na Velikonoce roku 978 se Boleslav II. formálně podrobil německému panovníkovi – na dvorském sjezdu v Quedlinburgu mu slíbil věrnost a zavázal se k placení tributu.
Již v roce 977 zemřela sestra Boleslava II., polská kněžna Dobrava. Díky tomu došlo i k ochlazení vztahů mezi českým a polským knížecím dvorem. Měšek se totiž v roce 980 znovu oženil. Tentokrát si však vybral dceru říšského správce dobytých slovanských území, Dietricha z Haldenslebenu, Odu.
Kolem roku 981 utrpěl Boleslav II. územní ztráty v Podněstří (Přemyšl) – obsadil ho Vladimír Kyjevský.
Po smrti prvního pražského biskupa Dětmara byl roku 982 jeho nástupcem zvolen Vojtěch (Adalbert), vysoce vzdělaný mladý kněz, syn „knížete" Slavníka.
Rok 983 přinesl vážný otřes mezinárodněpolitické situace – v Římě zemřel na malárii císař Ota II., přičemž jeho syn Ota III. byl teprve tříletý. Stejně jako před deseti lety využili panovníkovy smrti jeho protivníci k odboji. (Zároveň propuklo i rozsáhlé povstání Polabských Slovanů, kteří ze svého území vyhnali německé uzurpátory a východní hranici Říše posunuli od Odry zpět ke střednímu a dolnímu Labi.) Polský Měšek se v nově vzniklé situaci rychle přiklonil na stranu Theofanu – císařovny vdovy. Český kníže Boleslav II. naopak opět podporoval bavorského Jindřicha Svárlivého v jeho snaze stát se poručníkem malého Theofanina syna a tím i nejvýše postaveným mužem a de facto vládcem v Říši. Z toho důvodu vytáhl s vojskem do Saska a na zpáteční cestě obsadil Míšeň a vyhnal odsud zdejšího markrabího. Tím se ještě více prohloubil rozkol mezi Boleslavem a Měškem, protože jeden ze synů polského knížete měl za ženu dceru vypuzeného míšeňského správce. Jindřich Svárlivý však ve své snaze neuspěl a byl donucen Otu III. vydat matce Theofanu, která se stala jeho regentkou.
Polský kníže pomáhal v letech 985 – 986 Sasům v boji proti Polabským Slovanům. Za odměnu pak dostal souhlas od císařovny Theofanu, aby zahájil expanzi do přemyslovských držav ve Slezsku a Malopolsku. Boje s Poláky skončily pro českého knížete ztrátou rozsáhlých území. Češi ztrácejí i Míšeň.
V roce 990 se proto Boleslav spojil s polabskými Lutici a vytáhl proti Měškovi. Tomu však přišlo na pomoc početné říšské vojsko a český kníže byl nucen uzavřít s Poláky mír.
Čechy jsou v té době bez nejvyšší církevní autority – biskup Vojtěch po sporech s knížetem opustil svou diecézi a v letech 988 – 992 pobýval v Itálii.
Biskup Vojtěch vytýká knížeti Boleslavu II. obchod s křesťanskými otroky, 7. scéna dveří katedrály v Hnězdně, 2. polovina 12. století, zdroj: znaleziska.org
V roce 992 už Boleslav II. táhl po boku mladého Oty III. proti Polabským Slovanům. Koncem roku se do Čech vrátil biskup Vojtěch. Následujícího roku byl s knížecím souhlasem v Břevnově založen první mužský klášter. Byl osazen mnichy řádu Benediktýnů, kteří s Vojtěchem přišli z Itálie. Jenže pražský biskup se doma dlouho nezdržel – už v roce 994 opět Čechy opustil. Už nikdy se do nich nevrátil (zemřel v dubnu 997 na misii v Prusku a později byl prohlášen svatým).
V této době (kolem roku 994) byl již pravděpodobně starý kníže vážně nemocen.
V létě roku 995 se opět říšská vojska vydala dobývat území povstalých Obodritů a Luticů. Spolu s Němci táhli proti Polabským Slovanům i Poláci vedení Boleslavem Chrabrým a také české vojenské oddíly v čele s kněžicem Boleslavem III. Spolu s ním na výpravu vyrazil i Slavníkovec Soběslav se svými muži. 28. září 995 je (nejspíše bez vědomí knížete Boleslava II.) dobyta Libice a zavražděni Slavníkovi synové s rodinami – zahynuli všichni Vojtěchovi bratři kromě nejstaršího Soběslava, který byl právě v zahraničí.
Boleslav II. byl nejspíše dvakrát ženatý. S první manželkou neznámého jména a původu měl zřejmě syna Boleslava III. (a svého pozdějšího nástupce), s druhou – jmenovala se Emma a její původ je dosud zahalen tajemstvím – přivedl na svět syny Václava (zemřel v dětském věku), Jaromíra a Oldřicha. Všichni jeho synové, kteří se dožili dospělosti, se vystřídali na českém knížecím stolci.
První Přemyslovci, zjednodušený rodokmen
Prvního února 999 kníže Boleslav II. zemřel. Ještě před svou smrtí dal podnět k založení kláštera sv. Jana na Ostrově u Davle. Po jeho smrti prochází České knížectví dlouhou a hlubokou politickou krizí, kterou ukončila až vláda jeho vnuka – knížete Břetislava I.
Boleslav II. byl podle pozdějších pramenů pochován v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě, jejímž byl druhým zakladatelem. Boleslavův hrob je podle archeologa Ivana Borkovského umístěn v ose kostela a nese číslo 98. Tento závěr je respektován i současnými historiky. Zde nalezenou kostru však antropolog Emanuel Vlček přisoudil Boleslavovu synovi Oldřichovi (dožité stáří pohřbeného totiž prý odpovídá věku kolem 45 let, avšak Boleslav II. zemřel v mnohem pokročilejším věku).
Manželka: 1. NN, 2. Emma (+ 1006)
Děti: Boleslav III. (+ 1037), Václav (+ v dětském věku), Jaromír (+ 1035), Oldřich (+ 1034)