Já mezi duchy nejsem mocný duch; ale jestliže chceš, abych byl tvůj druh při putování živobytím, dobrá, já se ti poddán cítím a od této chvilky již jsem tvůj, jsem tvůj tovaryš, a jestliže vhod se ti zdám, budu tvůj sluha, tvůj chám. Mefistofeles Faustovi
PRSTEN BISKUPA A PAPEŽE Boj o investituru mezi papežstvím a císařstvím, spor o to, kdo bude dosazovat do úřadu biskupy, a tím mít moc nad nimi i nad jejich volbou, skončil kompromisem, tzv. Konkordátem Wormským r. 1122. Císař jako zástupce světské moci odevzdal biskupovi berlu, papež prsten.
TZV. NÁRODNÍ VLASTNOSTI Staré kmeny i novodobé národy tvoří uzavřené celky, ty se liší jazykem, kulturou nebo společensky. Panuje zvyklost přisuzovat takovým etnickým celkům určité typické národní vlastnosti, které se hledají co nejdále v minulosti. Vzácné zachované historické zprávy se pak berou za fakt a zveličují vzletnými a krásnými slovy. Ve stejně vzácně zachovaných zprávách o chování jiných etnik se hledají rozdíly, které jsou dobrou záminkou, jak si do ostatních národů rýpnout. Soupeření Slovanů a Germánů je pro tento postoj typické, proto první úvaha patří jim.
Válečná elita v cizím etniku<br> Varjazi však nebyli jediní, kdo ovládl cizí etnikum. Srovnáním s podobnými případy se dá odhadnout, co prameny nezachovaly, a že historické podmínky, do kterých byli Varjazi vrženi, poměrně jasně určily hranice jejich politiky v ovládnuté zemi.
Z vikinských tradic se na Rusi nejvíce uchytily tradice týkající se práva. Právo zahrnovalo podstatnou část života společnosti a pomáhalo Varjagům upevňovat vznikající stát. Právní normy mají navíc tu vlastnost, že se mění pozvolna, jejich vliv se dá vysledovat v delším časovém období.
Vikingové na Kyjevské Rusi. Pro někoho epizoda, momentka v beztak vzdálené historii jinak slovanského státu, kapka germánské krve bezprostředně rozpuštěná ve slovanském moři, pro druhého jeden z hlavních směrů vikinské expanze a založení ruského státu, tedy významný prvek středověkých dějin.
Začátek nového roku je kladen tradicí do doby kolem zimního slunovratu. Tato tradice převážila časem nad ostatními, kladoucími přelom roku do souvislosti se sklizní úrody (konec září, 1. listopad), nebo se začátkem jara. Nový rok v období zimy se do Evropy rozšířil z Římské říše prostřednictvím církve.
Kolem roku 1000 pronikalo křesťanství pomalu na sever Evropy (přímo r. 1000 přijal křesťanství Island), upevňovalo se ve střední Evropě (založení biskupství v Polsku také roku 1000, v Uhrách o rok později), dále na východ pronikali už jen misionáři (mučednická smrt svatého Vojtěcha r. 997 v Prusku).
Období raného středověku se nese ve znamení postupné christianizace a mizení ustupujících pohanských prvků. Vzájemné stýkání a potýkání obou světů někdy vyvrcholilo jejich spojením. Obzvláště tam, kde církev dávala starým zvykům novou formu, můžeme zjistit přežitky starého náboženství. Byli-li lidé zvyklí chodit na místa spjatá s posvátnem, neničila tato místa, ale postavila na nich kostely. Měli lidé v oblibě některého boha? Odteď mohou uctívat svatého s podobnými rysy. V případě sv. Václava vyvstávají pohanské prvky na někdy až nemožných místech, jako je přímo světcova relikvie.