DRUHÉ DĚLENÍ FRANSKÉ ŘÍŠE R. 561 Přesně padesát let po prvním dělení říše nastává další dělení a také mezi čtyři dědice, takže noví vládci v podstatě jen navázali na již hotová království. Nejstarší Charibert (561-567) obdržel hlavní město Paříž a centrální oblast, která sahala na jihu k Loiře; původně tedy Childebertův díl. Guntram (561-592) obdržel na jih od Loiry Burgundsko s centrem v Orleans; v zásadě tedy Chlodomerův díl. Sigibert (561-575) obdržel SV část s centrem v Remeši; původně Theuderichův díl. A Chilperich (561-584) obdržel nejméně lukrativní oblast na severu říše s centrem v Soissons; původně Chlotarův díl.
Druhý díl článku ke kulatému výročí smrti tohoto panovníka...
28. ledna tomu bude 1200 let, co ve své falci v Cáchách vydechl naposled franský císař Karel zvaný Veliký. Jeho velikost se odráží už jen v titulu slova "král", který vznikl ze jména Karel a přešel do vícero jazyků - ruské karol, polské król, maďarské kiróly..., turecké kral, romské kralis, norské Magnus (latinsky Veliký), to vše sahá k zakladateli západního císařství.
Delší dobu jsem váhal, jestli tuto kritiku vůbec formulovat. Pamětliv slov jednoho ruského kritika (a v následujícím citátu sebekritika), že :"Autory těch nejtvrdších a nejodmítavějších recenzí jsou vždycky lidé, kteří sami nikdy žádnou knihu nenapsali nebo neuměli napsat," jsem rozpačitý, pokud mám kritizovat film, aniž bych se na nějakém kdy podílel. Na každém historickém filmu se dá najít více či méně detailů, které nesedí - zbroj může patřit do jiného období, některá slova, která nám připadají odvěká, se v oné době ještě nemohla vyskytnout atd. A zanikají v tom tisíce a tisíce dalších detailů a celý děj, které jsou udělány poctivě a zaslouží uznání.
ŘÍMSKÁ GALIE A KONTAKTY S GERMÁNY Římské panství se nad Galií rozprostřelo před přelomem letopočtu během sedmiletého tažení Julia Caesara. Řím ovládl v podstatě všechny zdejší keltské kmeny a svedl boje s kmeny germánskými. Ty sice vyzněly úspěšně, pár germánských kmenů vstoupilo s Římem ve spojenectví, ale masa horkokrevných Germánů za Rýnem hrozila neustálými invazemi. Kolem přelomu letopočtu se římští vojevůdci rozhodli Rýn překročit a Germány podrobit. Několikaleté války skončily tragédií římských legií v Teutoburském lese roku 9. Řím se stáhl do Galie a hranice se ustálily na veletocích Rýnu a Dunaji.
NOVÁ TVÁŘ OCEÁNSKÉ EVROPY Nové objevy, z nich vycházející dovoz bohatství v podobě drahých kovů ceněného zboží, vedly k přesunu center politiky nebo obchodu ke státům sousedících s Atlantikem. Úpadek zažilo Středozemní moře, odkud původně vycházely impulsy k prvním zámořským pokusům, úpadek zažilo Baltské moře včetně dopadu na obchodní spolek Hanzy.
Nejvýznamnějším státním celkem západní Evropy raného středověku byla franská říše pod vládou Merovejců a Karlovců. Rozlehlost a multietnicita říše vedly k tomu, že po rozpadu franské říše se k jejímu dědictví mohlo hlásit více nástupnických států.
Smlouva z Tordesillas rozdělila svět na dvě domnělé poloviny mezi Španělsko a Portugalsko. Nad jednáními a smlouvou převzal patronát papež, protože měl eminentní zájem na usmíření dvou významných katolických států. Papežův postoj byl prosazován spíše vahou jeho autority, než že by byla právně uznávána jeho světská moc nad novými končinami. S vyhrocující se roztržkou mezi katolickou církví a protestantskými zeměmi se protestanti začali cítit čím dál méně vázáni dodržováním papežských nařízení, což se v zahraniční politice týkalo i smlouvy z Tordesillas.
Neznámé vody oceánu obývaly v myslích Evropanů fantastické obludy a zázračné ostrovy s tvory na pomezí zvířat a lidí. Za všechny tajemná Thule, nejsevernější ostrov, ke kterému v Atlantiku doplul řecký mořeplavec Pýtheas, nebo Přeludný ostrov v kronice Gerarda z Walesu, který se zčistajasna vynořil a potápěl, dokud na něj podle rady moudrého kmeta nevystřelili zapálený šíp. V oceánu měly ležet Ostrovy blažených, které přímořští Keltové ztotožňovali se svým Avalonem. Starověké i středověké námořníky hnala touha najít tradiční legendární ostrovy jako Atlantidu nebo Lemurii.
Dominikánský mnich Jakub de Voragine sepsal ve 13. století sborník legend s názvem Zlatá legenda. Jedna legenda vypráví o nehezkém obrovi podobnému Goliášovi, kterému rodiče dali jméno Reprobus - Odmítnutý. Silný a pyšný Reprobus hledal ve světě nejmocnějšího vládce, vstoupil do služeb jakéhosi krále, který ale ukázal svou slabost, když se roztřásl před zjevením ďábla. Reprobus tedy vyhledal ďábla a sloužil mu zlem. I ďábel však ukázal slabost, když prchal před křížem, které do země vyrylo malé dítě. Reprobus se tedy rozhodl vyhledat a sloužit Kristu. Jeden poustevník mu poradil, ať přenáší lidi přes silný proud řeky, ať tam spláchne svou vinu. Obr se ujal práce s radostí, přenášel lidi i po dvou. Jedné noci vyslyšel prosbu malého dítěte. Oproti jiným dnům šla cesta ztuha, dítě se zdálo nadmíru těžké. Však se mu na břehu zjevilo jako Kristus, který nese na svých bedrech hříchy světa, proto se zdá tak těžké... Obr tak získal nové jméno - Přenašeč Krista, řecky Christo-phoros, česky Kryštof.