V letošním roce si připomínáme 600 let od úmrtí husitského válečníka Jana Žižky z Trocnova, významné, byť rozporuplné postavy českých dějin, která je některými vnímána jako národní hrdina, pro jiné je však zločincem a vrahem. Jaký je aktuální stav poznání Žižkova života? A přísluší nám vůbec v dnešní době soudit jeho činy? Stručným shrnutím výsledků téměř 200 let trvajícího poznávání „historického Žižky“ na základě dochovaných pramenů, završených monumentálním Čornejovým opusem, se pokusí být tento přehledový příspěvek.

Boleslav nebo Bolek (polsky Bolko), řečený Surový nebo Krutý, po svém otci zdědil v roce 1278 javorské knížectví, v roce 1291 od staršího bratra získal knížectví svídnické. V závěru svého života působil jako regent vratislavského a lehnického knížectví, kontroloval tak většinu Dolního Slezska. Pozdější kronikář Jan Długosz o něm píše, že vládl surově a spravedlivě.

Zřejmě nejvíce exotickým husitou byl příslušník ruského/litevského knížecího rodu Fedor z Ostrohu nebo častěji Fridrich Ostrožský. Jako mladší syn ostrožského knížete asi z velkým dědictvím počítat nemohl, proto spojil svoji kariéru s husitským hnutím, v druhé polovině 30. let 15. století je o něm možné i mluvit jako kondotiérovi.

Jindřich z Lipé (+26. srpna 1329) byl v první čtvrtině 14. století nejvýznamnějším šlechticem v království. Předpoklady zářné kariéry měl už v okamžiku narození - pocházel z mocného rodu Ronovců erbu ostrví. Nejvyšších pozic dosáhl už za vlády Jindřicha Korutanského a udržel si je v dynamických časech po nástupu Lucemburků na český trůn - aby závěr svého života strávil v Brně po boku Elišky Rejčky.

Čeněk z Vartenberka byl český šlechtic, pán na Jičíně a významný politik sympatizující s husity. Jako nejvyšší pražský purkrabí měl v letech 1414-1420 značný vliv na vývoj tehdejších Čech. Blízký spolupracovník Jana Husa - pravděpodobně hlavní iniciátor protestního listu (1415) proti upálení reformátora na hranici. Později několikrát změnil víru (a stranu) z husitské na katolickou a naopak.

Zikmund Albík z Uničova (cca 1360 - 27. 7. 1426) byl zřejmě nejslavnějším českým lékařem ve středověku. Původně měšťan prakticky po celý svůj život vyučoval lékařství na pražské univerzitě. Zřejmě tato erudice z něj učinila hlavního lékaře Václava IV. Přízeň panovníka z něj učinila bohatého člověka a také 6. pražského arcibiskupa. Po vypuknutí husitských válek ho avšak místo bohatství a církevních úřadů čekal exil, kde umírá.

Hynek Krušina IV. z Lichtenburka (*cca 1392 - 4. 3. 1454) byl významný český šlechtic a člen rodu Lichtenburků. Tento šlechtic byl aktivní během husitských válek, kdy často měnil strany a uzavíral různé spojenectví podle momentální situace. Proslul svou schopností přežít politické turbulence a udržet si své majetky a vliv.

Na jaře roku 997 bývalý pražský biskup Vojtěch umírá zabit od pohanských Prusů, jeho křesťanská misie dospěla do mučednického konce. Jak hodnotil svůj život nevíme. Jako poměrně mladý se stal druhým pražským biskupem. Po celý svůj episkopát ale stále narážel na rozpor mezi tím, jak si představoval křesťanskou společnost a jaká české společnost ve skutečnosti byla. Deziluzi z nedostatečné christianizace a evangelizace Čech nedokázal vyřešit jinak než odchodem do italských klášterů. Vojtěchův závěr života byl pochmurný, na podzim 995 byli vyvražděni na Libici takřka všichni jeho příbuzní, do Prahy se nemohl vrátit. Vyrazil tedy na misii, snad s myšlenkou na mučednickou smrt.

14. červenec, výročí bitvy na Vítkově. Ale byla to skutečně bitva? Detailní líčení našeho korunního svědka Vavřince z Březové, které opakují všichni následující čeští kronikáři, připomíná spíše jakési zmatené pobíhání a dobývání. A proběhla opravdu? Němečtí kronikáři (dokonce ani saští – a to Sasové měli nést hlavní tíhu boje na císařské straně) o ní totiž zhola nic nevědí. Budou se asi opět klást věnce pod pomník Jana Žižky z Trocnova, největší to jezdeckou sochu na světě. Ovšem podle Vavřince tehdy Žižka na koni vůbec nebyl, navíc trestuhodně zanedbal přípravy k obraně a sám málem bídně upadl do zajetí. Museli ho před debaklem zachraňovat pražané a stal se přitom zázrak se svátostí oltářní, o čemž nepochybuje zmíněný kronikář?

Zikmund Korybut či Korybutovič sehrál poměrně důležitou roli v dějinách husitství. Původně málo významný člen polsko-litevského panovnického domu vstoupil na dějiště velké politiky, poté, co jeho příbuzní polský král Vladislav Jagellonský a litevský velkokníže Vitold odmítli nabídku husitské delegace, aby nastoupili na český trůn, po sesazení Zikmunda Lucemburského. Litevský jmenovec sesazeného krále a oponenta husitů nabídku přijal a dvakrát se pokusil stát českým králem, monarchou obojího lidu. Jeho pozice byla ovšem slabá, podpořila ho jen část husitských frakcí.