Na jaře roku 997 bývalý pražský biskup Vojtěch umírá zabit od pohanských Prusů, jeho křesťanská misie dospěla do mučednického konce. Jak hodnotil svůj život nevíme. Jako poměrně mladý se stal druhým pražským biskupem. Po celý svůj episkopát ale stále narážel na rozpor mezi tím, jak si představoval křesťanskou společnost a jaká české společnost ve skutečnosti byla. Deziluzi z nedostatečné christianizace a evangelizace Čech nedokázal vyřešit jinak než odchodem do italských klášterů. Vojtěchův závěr života byl pochmurný, na podzim 995 byli vyvražděni na Libici takřka všichni jeho příbuzní, do Prahy se nemohl vrátit. Vyrazil tedy na misii, snad s myšlenkou na mučednickou smrt.
POLEMIKA PROTI PROKOPOVU VÝCHODNÍMU PŮVODU Prokopův potenciální východní původ vychází ze dvou zdrojů. Jedním je evidentně řecké jméno, což může ukazovat na byzantský kulturní okruh. Druhým je staroslověnská kultura na Sázavě, přičemž tuto kulturu ustanovili z pověření byzantského císaře Konstantin s Metodějem. To má ukazovat na spojení Sázavy s východním mnišským řádem basiliánů.
Autor se již podruhé pokouší vyložit dosud nerozluštěný opis reversní strany tzv. Svatováclavského denáru a navrhuje jeho nové čtení ADALBER(T)VS. Z nálezových okolností této mince výhradně v pokladech z Pobaltí z poč. XI. století pak dovozuje, že by se mohlo jednat o denár svatého Vojtěcha, určený pro jeho tragickou misijní cestu k pohanským Prusům. To by mohl potvrzovat i nápis ve středu mincovního pole, který se dá vyložit jakožto LVX (= světlo), celková symbolika denáru s opisy VENCIEZLIVVS (+) (= obraz kříže) na aversu a ADALBERTVVS (LVX) na reversu by pak vyznívala jako „mučedník Václav přináší Kristův kříž, biskup a misionář Vojtěch přináší světlo víry