Psal se rok 1015, když veliký kníže Kyjevské Rusi Vladimír I. Svjatoslavič vydechl naposledy. Jeho slavná vláda byla spjata se vstupem Rusů na politické kolbiště křesťanských států. Nyní však tato výrazná osobnost zemřela a zanechala po sobě 12 synů. Kdo by se měl po otci chopit panování?
Jaroslav Moudrý patří k nemnoha knížatům středověké Rusi, o nichž padne řeč na hodinách dějepisu. Veliký zakladatel chrámů, milovník moudrosti a hráč na poli mezinárodní politiky. Za jeho vlády prestiž Rusi opět stoupla, jeho dcery si braly krále celé Evropy. Než se však ocitl u moci, spáchal Jaroslav hned několik činů, o nichž bychom snad mohli říct, že byly až hanebné.
V tomto článku bych se chtěl zabývat, kým byla dvojice rurikovských bratrů v rámci raněstředověké Rusi, jak byl jejich pozdější kult využíván v politice ruských knížat, jak ve vztahu k vlastním poddaným, tak i jako způsob sebepresentace vůči okolním státům. Z povahy dochovaných pramenů, kde první (Nestorova kronika) jsou o půlstoletí mladší, nelze zjistit jaká byla lidská tvář obou bratří, jak se chovali ke svému okolí. Přes oslavný charekter popisu jejich činů a především umučení nelze zjistit, kterými z kladných vlastností, které ji byli připsány, se zakládají na pravdě a naopak, které jsou součástí hagiografické fabulace.
Válečná elita v cizím etniku<br> Varjazi však nebyli jediní, kdo ovládl cizí etnikum. Srovnáním s podobnými případy se dá odhadnout, co prameny nezachovaly, a že historické podmínky, do kterých byli Varjazi vrženi, poměrně jasně určily hranice jejich politiky v ovládnuté zemi.
Z vikinských tradic se na Rusi nejvíce uchytily tradice týkající se práva. Právo zahrnovalo podstatnou část života společnosti a pomáhalo Varjagům upevňovat vznikající stát. Právní normy mají navíc tu vlastnost, že se mění pozvolna, jejich vliv se dá vysledovat v delším časovém období.
Vikingové na Kyjevské Rusi. Pro někoho epizoda, momentka v beztak vzdálené historii jinak slovanského státu, kapka germánské krve bezprostředně rozpuštěná ve slovanském moři, pro druhého jeden z hlavních směrů vikinské expanze a založení ruského státu, tedy významný prvek středověkých dějin.