Život na hradě

Jan Škvrňák
Středověký život a kultura
Středověký hrad v sobě spojoval několik funkcí, nebyl jen sídlem šlechtice nebo správním centrem jeho majetků, jako v případě novověkých zámků, ale byl i opevněným, vojenským objektem. Hrad byl také zásobárnou potravin a dalších produktů od poddaných, v ojedinělých případech i různé spotřební výrobky vytvářel.

Samotný hrad

Základem hradu1 je většinou hradní jádro, kde je nejdůležitější budovou palác, může se zde nacházet například i věž a další důležité budovy. Jádro může být v případě větších hradů obklopeno dalšími prstenci hradeb a budov. Zde jako stavební materiál převládá kámen. Většina hradů měla také předhradí, kde se nacházely dřevěné hospodářské budovy. Předhradí byla často mnohem rozsáhlejší než samotný hrad, byla opevněna většinou příkopem, valem s palisádou. 

Hrad v Bibli Václava IV. počátek 15. století

Palác

Středobodem života na hradě byl palác - hlavní obytná budova. Zde sídlil majitel hradu, šlechtic, nebo jeho zástupce - purkrabí. V přízemí nebo sklepech této budovy se většinou nacházela skladiště s úzkými okny dovnitř nádvoří. Nejdůležitější části paláce se nacházely v patře nebo patrech. Zde byl velký sál, který byl obklopen dalšími komorami, které sloužily jako ložnice důležitých obyvatel hradu. Od druhé poloviny 13. století toto jednoduché schéma navzájem propojeného sálu a místností z obou stran přestávalo vyhovovat. To vedlo k stavbě dalších místností nebo křídel paláce, do kterých byl přístup zvenčí, buď samostatnými schody nebo pomocí pavlačí, které spojovaly jednotlivé trakty, jinak oddělené zdí. Jednotlivá patra také mohla spojovat točitá, šnekovitá schodiště. Ta kromě úspory místa také ulehčovala obranu - útočník se zde nemohl dobře napřáhnout k úderu.2

Nejdůležitější místností hradu byl velký sál, dnes často nazývaný romanticky jako rytířský. Zde pán hradu přijímal návštěvy, jednal s nimi a dával přitom na odiv své postavení a bohatství. Když v roce 1477 urozený Jiří Tunkl z Brníčka řešil svůj spor, měl se dostavit na Tovačov do “veliké světnice, kdež pán jídá” nebo na Pernštejn “k panskému stolu v jizbě čelední”, případně na Kunštát “v črné jizbě u stola panského”3. Jak je vidět, stravování pána se odehrává ve stejné místnosti, kde řeší své právní záležitosti a která je vhodná pro přijímání návštěv. Kunštátská černá jizba zase nejspíše odkazuje na převládající výmalbu v místnosti.

Právě na Kunštátě se v roce 2017 našla unikátní výmalba v předpokoji hlavního sálu (nejde nejspíše o onu černou jizbu), která vznikla mezi lety 1320 a 1330 a zachycuje výjevy z rytířského eposu.4 Bohatá výmalba hodovního sálu byla na českých hradech zřejmě obvyklou záležitostí. Oldřich III. z Hradce si k roku 1338 nechal na Jindřichově Hradci vymalovat legendu o sv. Jiří. Součástí fresek je i erbovní galerie, historici dnes předpokládají, že se jedná o erby účastníků křížové výpravy na Litvu právě ve 30. letech 14. století.5 Z podobné doby pochází i výmalba paláce hradu ve Strakonicích, zde je výmalba náboženského charakteru. Na zámku ve Velkém Meziříčí byla někdy mezi lety 1260 a 1280 vymalována legenda o sv. Markétě.

Legenda o sv. Jiří. Jindřichův Hradec, 1338

Erbovní galerie 112 erbů českých šlechtických rodů se nachází na německém hradu Lauf. Výzdobu nechal zhotovit císař Karel IV. a výběr erbů se týká také určité události - cesty Karla IV. do Německa v roce 1361.6 Erby se zachovaly i na šlechtických hradech, například v jihočeské Blatné v zelené světnici je 17 erbů z období kolem roku 1480, zobrazují zřejmě spojence majitele hradu.7 Erbová galerie v Písku zachycuje účastníky krajského sjezdu v roce 1479. Kromě toho se ve velkém sále nachází výjevy Klanění tří králů, Kalvárie, světců Václava a Vojtěcha, dobývání hradu, turnaje, krále Vladislava II., Ladislava Pohrobka, Jiřího z Poděbrad, francouzského krále Karla VII.8

Hrad Lauf, 1361

Kromě úchvatné malířské výzdoby se v reprezentačních místnostech nacházely i tapisérie, gobelíny (ty jsou ze středověku špatně zachované, spíše jen na iluminacích). Běžné byly zřejmě i lovecké trofeje. Medvědí lebka byla nalezena na tvrzi v Třebověticích, jelení parohy na hradě Tetín.9

Z hlavního sálu šlo většinou přejít do komnat - ložnic důležitých osob hradu, na některých hradech lze předpokládat i existenci dámského křídla (fraucimoru). Většina pozdněstředověkých iluminací v těchto komnatách zobrazuje ohromné dřevěné postele s nebesy. Většinou jsou tyto místnosti poměrně bohatě vybaveny - gobelíny, truhlami k skladování oblečení i cenností. Na hradě Kost se nacházel dokonce i trezor.  

V obytných místnostech byl největší problém s udržením tepla a světla. Z důvodu obrany i zachování tepla byla hradní okna většinou malá, bylo nutné místnost osvětlit. K tomu se používaly louče, kahany, nebo velmi časté keramické lampičky, kde byl v tuku zasunutý knot. Svíčky byly poměrně drahé a nepoužívaly se tak často.

Poměrně velké a především kamenné místnosti nebyly samy o sobě příliš pohodlné k obývání, byla zde zima. Na českých hradech nebyly výjimkou zabudované roubené komory, obložení místností dřevěnými deskami nebo dokonce táflováním. Méně luxusní (dřevěné) místnosti byli pro lepší izolaci oblepeny hlínou, na které se mohly nacházet i rytiny.10 Mnohem důležitější bylo vytápění - nejčastěji krbem v rohu místnosti, případně různými ohništi v méně reprezentativních místnostech. Jinou možností bylo hořící dřevěné uhlí v přenosných železných koších. Přelomové bylo používání kamen v našich zemích od počátku 14. století, které dokázaly vytopit místnosti daleko lépe než krby. Některé hrady také znaly primitivní horkovzdušné vytápění.11

Kamna se také stávají prostorem reprezentace - komorové kachle mívají řadu obrazců. Nejčastějšími motivy na komorových kachlích byly křesťanské výjevy - ze Starého zákona příběh vyhnání z Ráje a motivy se Samsonem, z Nového zákona narození Krista, příchod tří králů a výjevy s Panou Marií. Velmi oblíbení jsou také světci, v rytířském prostředí sv. Jiří, dále zemský světec sv. Václav, sv. Kateřina nebo apoštolové.12

Heraldické motivy (český lev, erby majitelů a jejich přátel), postavy svatých a biblické příběhy, turnajové a lovecké výjevy (jezdci), objevují se také připomínky nesprávného chování (hráči kostek na kachli z Velkého Meziříčí, karetníci) nebo přímo výjevy Desatera, mýtická zvířata (drak, gryf), běžná zvířata (jelen, u nás lev) nebo rostlinné obrazce.13

Jiné kachle zobrazují aktuální události nebo smýšlení majitele hradu. Na Kyšperku tak byly kachle, které zobrazovaly jako turnajové jezdce Přemysla Otakara II. s Rudolfem Habsburským, Jan Roháč z Dubé měl na kamnech dva anděly pozvedající kalich, jeho kataolické oponent Alše Holický ze Šternberka husitského bojovníka (nejspíše Jakoubka z Vřesovic, který mu zabral Žlutice), na něhož šlape gryf.

Kachle a kachlová kamna podle Tomáše Durdíka

Kachle, vyráběné hrnčířskými dílnami, byly sériovým zbožím, stejné motivy pocházející z jedné dílny lze nalézt na více místech.

Kaple na hradě Zvíkov

Na obytné prostory hradu často navazovala hradní kaple často nacházející se ve vyšších patrech hradu, tak aby vysoká zasklená okna neohrožovala obranyschopnost hradu. Dochované hradní kaple patří dodnes ke klenotům gotické architektury pro zachované fresky i nástěnného malířství.14

Kuchyně

U kuchyní, pro hluk, kouř a zápach, byla snaha, aby nebyly součástí reprezentačních a obytných prostor, zároveň byla nutná krátká vzdálenost od paláce, aby zůstalo jídlo teplé.  Kuchyně musela být kvůli plynulému zásobování blízko zdroje vody a skladovacích prostor (potraviny a palivo).

Většinou byly kuchyně v samostatných prostorách také navazujících na palác, nejčastěji v přízemí (kuchyně v patrech sloužily nejčastěji pro přihřívání nebo dokončování jídel), přípravné práce se dělaly buď v samotné kuchyni, nebo v propojené místnosti. Topeniště bylo většinou odkryté, objevují se zvýšené podesty na vaření, ve zdech výlevky na vodu nebo výklenky na police. Chlebové pece jsou v kuchyních spíše výjimkou. Často se nacházejí i okna s širokým parapetem, který sloužil k vydávání jídla sloužícím, kteří ho odnášeli.

Hrad Roupov

Kuchyně na Roupově z druhé poloviny 15. století je nejstarší s dochovaným komínem, osmiboký průměr komínu umožňoval nejlepší odvod kouře a je doložen i na jiných hradech - Kámen, Kozí Hrádek, mladší kuchyně na Vízmburku. V pozdní gotice, pokud bylo možné postavit další patro kuchyně, tak bylo možné vyvést kouř více komíny v rozích budov (Menhartka v Jindřichově Hradci). V případě větších hradů (Křivoklát, Pražský hrad) existovala ještě další kuchyně, kde se jídlo přihřívalo.15 K jídlu a pití se nejčastěji používaly nádoby nejčastěji z keramiky nebo dřeva, sklo a kovy (cín a stříbro), vázané většinou pouze na vyšší společenské vrstvy.16

Obrana hradu

Hrad by nebyl hradem, kdyby postrádal svoji obrannou funkci - základem jsou tak hrady s cimbuřími i ochozy, brány, věže. Tzv. útočištní věže, bergfrity, které byly v úrovni prvního patra spojeny padacím můstkem s palácem, sloužily jako místo poslední obrany pro pána a jeho nejbližší. V době míru v nepřístupném přízemí mohly být umístěny sklady nebo ještě lépe sloužit jako šatlavy. Vězení jsou jinak na českých hradech doloženy velmi zřídka, mučírny vůbec. K potrestání zločinců sloužily pokuty, pranýře nebo šibenice - většinou na viditelných místech mimo hradní areál.

Dobývání hradu, Bible Václava IV., počátek 15. století

Písemné prameny zmiňují inventáře zbraní - na hradě Rotštejn byly v roce 1403 3 pušky, 1 samostříl, 30 kop šípů, dvě přilby (šlapy s nosem), dva pancíře – jeden dobrý milánský a druhý špatný (háce). Početná posádka Helfenburku v roce 1452 měla k dispozici slušný arzenál – 6 houfnic a tarasnic, 24 píšťal, střelný prach a stovky hotových i rozdělaných šípů. Dá se předpokládat, že šlo o erár a jednotliví zbrojnoši měli vlastní výstroj a výzbroj.

V případě rytíře byla jeho zbroj vystavena zřejmě v obytno-reprezentačních prostorách, vybavení posádky byly uchovávany v různých zbrojnicích, často ve věžích, na místech, které nebyly jednoduše přístupné, poněkud i ukryté.17 Zbraně byly uchovávany ve skříních, truhlách, některé byly svazovány do svazků (šípy, šipky do kuší, dřevcová zbraň), což urychlovalo jejich spočítání a kontrolu. Zbroje byly uchovávány na speciálních věšácích. 

Klíčový pro provoz hradu a jeho přežití v okamžiku obléhání byl přívod pitné vody. Zdrojem vody na hradě byla v ideálním případě studna, která by dosáhla na podzemní vodu. Studny byly často vylámány do skály a mohly být hluboké několik desítek metrů. K vytahování vody sloužil rumpál a šlapací kolo (dodnes zachované například ve Studniční věži na Karlštejně).

Tam, kde nemohla být studna nebo jako doplňkový zdroj vody byly budovány cisterny, nejčastěji byly zahloubeny přímo do skály. Do cisteren se chytala dešťová voda, nejčastěji svedená z okapů. Do dnešní doby se systémy přívodu vody, jejího čištění, filtrace a čerpání dochovaly spíše vyjímečně.18 Některé hrady byly od 15. století napojeny na vodovody, které byly využívány spíše jako doplňkový zdroj pro možnost přerušení nepřítelem.

Na vodu ale nebyly napojeny záchody, dodnes se lze na českých hradech setkat s nejpokročilejší formou tehdejších záchodů - tzv. prevéty. Jde o malý arkýř, který měl kamennou sedačku a kruhový otvor, kterým padaly exkrementy dolů podél hradeb do hradního příkopu. Později prevéty ústily do speciálních šachet nebo byly stavěny dále od hradního jádra. Zvláště v městském prostředí je poměrně časté používání nočníků, předpokládat to lze i na hradech, stejně jako používání suchého záchodu.

Na nepříliš vysoké úrovni byla i běžná hygiena, v písemných i obrazových pramenech lze vidět parní lázně (na visutých nohách), archeologická situace je jinak většinou nedokáže odhalit. Nejběžnější byla koupel v kádích s horkou vodou, případně s vodou, do které se vkládaly nahřáté kameny. Mýdlo bylo vzácné, používaly se vonné rostliny a oleje. Neurozeným poddaným k většímu mytí musel stačit blízký potok. Narozdíl od koupele bylo časté oplachování rukou před jídlem.

Předhradí

Předhradí byla většinou dřevěná, opevněná palisádou nebo hliněným valem. Zde se nacházela většina hospodářských budov a žila část posádky a služebnictva, vždy ale záviselo na velikosti hradu i podhradí. Na obrovském Křivoklátě se nacházela pekárna i pivovar v areálu hradu. Většinou byla pekárna, stáje v předhradí, pivovar nebo mlýn mohl být i zcela mimo areál předhradí.

Předhradí hradu Krašov, podle Tomáše Durdíka

Pro hrad Veselí nad Moravou jsou v 13. století doloženy dvě pece, jedna menší, volně stojící o rozměrech 2,3 × 1,5 m, vnitřní 1,4 × 1 m. Druhá pec se nacházela v rohu dřevěného srubu o rozměrech 5 x 3 m v předhradí a zabírala s rozměry 2,9 x 2,3 m většinu domu interpretovaného jako pekárna. Zde byly nalezeny i necky, zřejmě k míchání těsta.19

Pekárna, 15. století

Stáje je dobře archeologicky zdokumentována ve Veselí nad Moravou - nacházela se v předhradí hradu. Koně zde po část roku spásaly blízké mokřadní louky a také lesy, po zbytek roku byly koně krmeni hlavně prosem a ovsem, podestýlky bylo nejspíše málo, a to seno z okolních luk. Zajímavá je zde různá kvalita koní, jak dobře i špatně živení - lze předpokládat ustájení koní námezdní síly, o poselské nebo vojenské koně.20

Na Krašově se nacházela na počátku 16. století pivovar, spilka, sladovna, krčma, zahrádka, lázeň, cihelna a dva sklepy.

Zatímco majitel hradu a jeho nejbližší bydleli v honosných kamenných palácích, služebnictvo se muselo spokojit často s dřevěnými staveními v předhradí nebo dokonce s prostými zemnicemi, jako například na Křivoklátě.21

Nařízení z roku 1525 pro Potštejn ve východních Čechách uvádí kuchyň, pekárnu, spižírnu, pivnici (sklep s pivem) a obročnici (sýpku na obilí).Všechna tato místa mají svoji evidenci (registra), kam se mají každou sobotu zapisovat nákupy. Odtud se také na Potštejně čeledi vydávaly snídaně a svačiny (chleba a pivo), který měla sníst a vypít nahoře na hradě, nikoliv v předhradí, kde jinak žili a vykonávali většinu práce.22

V předhradí byla minimálně část zásob a živé zvířata. Z roku 1403 se zachoval zlomek snad účetní knihy, který popisuje inventář hradu Rotštejn, tak jak ho převzal purkrabí Petr z Přívor. Ten vypočítává 32 kusů skotu, 33 prasnic a 1 chovného vepře, 100 ovcí, 15 koní a 4 vozy, běžné nářadí a kuchyňské náčiní, 4 hradní zámky a poměrně málo zbraní a zbrojí. Na hradě bylo 23,5 korců žita, dalších 5 bylo ve mlýně a posledních 5 korců bylo semleto na mouku, 16 korců hrachu a 10 ječmene. Kromě toho purkrabí přijal ještě 15 kaprů a 3 bečky soli.23

Osoby

V čele hradu stál purkrabí, zpravidla existoval správce maštalí (stáje), důležití byli vojáci, strážní, hlásní, vrátní a samozřejmě nebojové služebnictvo.

Když v roce 1398 sepisuje Smil ze Šternberka na Hoštejně závěť, pamatuje na purkrabího, maštaléře, klíčníka, hlásné, kaplana, pištce, kuchaře a kuchtíka, pastýře a dvě služebné, z nichž jedna byla pradlena. Na Křivoklátě na počátku 16. století byl pekař, pivovarník a sladovník.24

Podívejme se na purkrabskou smlouvu mezi Rožmberky a Václavem Vláškem z Miloňovic z dubna 1452, který popisuje lidi hradu Helfenburka. Václav k sobě má mít 3 branné, 16 střelců. Kromě toho má být na hradě písař, kuchař, pekař, klíčník, krávař, sviňák, děvečka, dva vozatajové a dva vrátní. Náklady 31 lidí jsou ročně 160 kop grošů, 312 džběrů žita, 400 džběrů ovsa a 300 kur. 

Podobná smlouva mezi Petrem z Rožmberka a Karlem z Mladějovic z konce roku 1493 se týká hradu Krumlova, tedy jednoho z důležitějších. Druhý zmíněný slibuje sloužit na hradě s dalším jezdcem, přičemž má zajišťovat na Krumlově služby 11 branných holomků, 6 hlásných, 2 vrátných, celkem tedy i 21 zbrojných. Dále měl zajišťovat stravu 7–8 lidem a 2 pacholkům. Zcela opominuty jsou v tomto výčtu ženy.25

Smlouva Jana z Rožmberka s Oldřichem z Dvorce o purkrabství Nových Hradů z dubna 1467 mluví o jednom jízdním a třinácti pěších střelcích (v roce 1470 už osmnácti, ovšem bez jízdního). O dva roky mladší smlouva na hrad Helfenburk hovoří o 2 jezdcích a 26 střelcích (ve stejné době byly na hradě dvě houfnice), na Dívčí Kámen z roku 1470 o 24 střelcích. Ve všech případech ale nešlo o mírové stavy.26

Podobné počty ukazovalo i Zřízení datované k první čtvrtině 16. století a hradu Potštejnu. Zde mělo sloužit 12 holomků (2 z nich měli být přiděleni k fišmajstrovi a 2 k řekám, 8 tedy bylo na samotném hradě), kteří měli být všichni účastni zamykání hradu. V čele panství byl Albrecht Sudlička, pod ním byl purkrabí. Účty zmiňují polesného, písaře rybního, pojezdného a důchodního, holomky (kteří přibírali další funkce – kováře, pekaře, řezníka a posla), 2 vozky a 2 povozné, obsluhu kuchyně a dvora. Ze strážních funkcí je zmiňován hradský, 3 branští (2 byli i hlásní) a 4 hlásní. Zároveň na Liticích bylo 5 holomků, hlásný a vrátný a dalších 8 lidí personálu. Nadto zde byl zřejmě ještě správce (purkrabí?).27

Podobné nařízení zmiňuje i Zámecký pořádek na Jindřichově Hradci z roku 1500, zajímavá jsou kritéria pro najímání služebníků - holomků: “Holomky verbovati ponejvíce po vsích, z městských synků, kteří do řemesla patří, leč jen toho, který zúfalý jest a k řemeslu nevtipný, jinak silný a zdravý. Selští synové, kteří by na panstvie byli a při otcích svých živnosti nehleděli, ty verbovati na zámky za holomky aneb k jiné práci, k čemuž by se který trefiti mohl."28

Na hradě hězdenského arcibiskupa w Łowiczy je na počátku 16. století zmiňován puškař (na hradě se nacházelo několik desítek různých děl i ručních palných zbraní), platnéř a kovář s pomocníkem.29

Na hradech se pohybovali také poddaní z okolních vesnic, kteří měli různé povinnosti. Nejčastěji dovoz dřeva a sena na hrad. 

Na již zmíněném polském Łowiczy měli poddaní museli na počátku 16. století pomáhat v kuchyni, mlátit mouku a péct chleba, lovit ryby, ohřívat hradní komnaty, čistit hradní příkop, vyvážet odpad z hradu. Poddaní měli samozřejmě povinnost hlídat samotný hrad, spižírnu a v případě návštěvy arcibiskupa i jeho vozy a věci. Žádný poddaný nevykonával vše, jednotlivé činnosti byly připsány určeným vesnicím, jedna nebo dvě ke každé vesnici.30 Podobné služby okolních vesnic vůči hradu jsou doloženy v případě moravského Drnholce v lichtenštejnském urbáři z roku 1414. Podle stejného pramene měla mikulovská lázeň povinnost živit jednoho nočního hlídače na zdejším hradě, o století později Vilém z Pernštejna za plat 6 kop osvobozuje poddané z Věrovan povinnosti platit dva hlásné na Tovačově.31

Kromě toho mohly být posádky, nebo spíše šlechtické družiny, doplňované many a nápravníky (například povinnost služby s koněm, zbrojí a samostřílem pro hrad Litice v roce 1376).32

Trávení volného času

Poměrně vzácné jsou nálezy kování knih - zde nevíme ani, jaké žánry se na hradech vyskytovaly - zda liturgické knihy nebo rytířské romány. To souvisí s prioritami rytířsky zaměřené šlechty, která velmi okrajově začíná umět číst a psát až ke konci 14. století, mezi studenty univerzit je jen zlomkem. To se mění až s příchodem renesance a humanismu, současně s vyšší vzdělaností, kavalírskými cestami a větším rozhledem šlechta opouští opevněné hrady na úkor prosvětlených zámků nebo paláců v rezidenčních městech.

Ve středověku je pro šlechtu hlavní náplní příprava na boj. Kromě fyzického a bojového tréninku (archeologicky těžko doložitelného) sem lze zařadit turnaje i lov (oboje mimo areál hradu). Lov jako panskou kratochvíli dokládají často písemné a obrazové materiály, chov lovných psů nebo sokolnictví není archeologicky příliš dobře potvrzeno (pouze na Křivoklátě).

Šachy, 13. století, Německo

Velmi časté jsou archeologické nálezy herních pomůcek - šlechta zcela jistě hrála šachy, dámu, vrhcáby i jiné hry při, kterých byly potřeba žetony. Časté jsou i hrací kostky, předpokládat lze i hraní karet. 

Ženy se ve svém volném čase věnovaly vyšívání, což dokládají nálezy jehel, špendlíků, náprstků, nebo malých nůžek.33

Diskuse: Kapitola Hrady, Dobývání hradů, Rekonstrukce původní podoby hradů

  1. I když v dnešní době rozlišujeme mezi hradem a zámkem, v pozdním středověku jsou oba termíny synonyma. Josef Macek, Hrad a zámek. Studie historicko-sémantická, Český časopis historický 90, 1992, s. 1–16, Robert Novotný, K Mackově pojetí hradu a zámku, Mediaevalia historica bohemica 7, 2000, s. 191–199. ↩︎

  2.  Tomáš Durdík, Encyklopedie českých hradů, Praha 1996, s. 26. ↩︎

  3. Jana Janišová, Šlechtická sídla v právních pramenech raně novověké Moravy, in Janišová, Janiš, Štětina, Hrady mnou spatřené, Brno 2021, s. 151 ↩︎

  4.  https://blanensky.denik.cz/zpravy_region/mimoradny-objev-na-kunstatskem-zamku-rozsahly-svetsky-komiks-ze-14-stoleti-20170309.html ↩︎

  5.  https://jindrichohradecky.denik.cz/galerie/foto.html?mm=jh_dominia_0703&back=1374545387-1180-26&photo=1 ↩︎

  6. Vladimír Růžek: Česká znaková galerie na hradě Laufu u Norimberka z roku 1361. Sborník archivních prací. 1988, roč. 38, čís. 1, s. 37–311 ↩︎

  7. Jan Dienstbier, Zelené světnice a výtvarná kultura doby Václava IV. in: Více Krásy, Praha 2019 s. 204-225. ↩︎

  8.  https://www.hrady.cz/hrad-pisek-prachenske-muzeum/texty?tid=1701&pos=1000 ↩︎

  9. Pavel Drnovský, „Tvrz" v Třebověticích. Hmotná kultura středověkého a raně novověkého sídla ve východních Čechách, Studia mediaevalia Pragensia 11, s. 215. ↩︎

  10. Anna Marciniak-Kajzer, Średniowieczny dwór rycerski w Polsce. Wizerunek archeologiczny, s. 248-250. ↩︎

  11. Josef, Unger, Hmotná kultura středověké šlechty v archeologických pramenech na Moravě, Archaeologia historica. roč. 10, č. [1], s. 324 ↩︎

  12.  Irena Loskotová, Brněnské kamnové kachle období gotiky. Disertační práce, Brno 2011, s. 4-40. ↩︎

  13. Ludvík, Belcredi, Ivana Loskotová, Kachle z jižního křídla zámku ve Velkém Meziřící, Na hradech a tvrzích, s. 323-329. ↩︎

  14. František Záruba, Hradní kaple I. Doba přemyslovská, Praha 2015, Tentýž, Hradní kaple II. Doba lucemburská, Praha 2016, Tentýž, Hradní kaple III. Doba poděbradská a jagellonská, Praha 2016. ↩︎

  15. Miroslava Cejpová, Nástin vývoje české hradní kuchyně. Archaeologia historica 12, 367 – 374. Táž Die Bauform der Küchen auf den Adelssitzen in den tschechischen Ländern im 13. - 16. Jahrhundert, Castrum Bene 16, s. 368-383. ↩︎

  16. Tomáš Durdík, Několik poznámek k české hradní každodennosti, Archaeologia historica. 2010, roč. 35, č. 1-2, s. 50-53. ↩︎

  17. Piotr A. Nowakowski, Średniowieczne arsenały w prywatnych zamkach polskich rycerzy. Archaeologia Historica Polona, t. 14, Materiały z VII sesji naukowej Uniwersyteckiego Centrum Archeologii Średniowiecza i Nowożytności, Toruń 2004, s. 211 - 222. ↩︎

  18. Miroslava Cejpová, Příklady konstrukce hradních cisteren, Svorník 7/2009, 29-34, Miroslav Plaček, Pitná a užitková voda na středověkém hradě a její zajišťování. Folia historica Bohemica 7, 197-250. ↩︎

  19. Miroslav Dejmal, Jídali je osolené a s pepřem… Strava na hradě ve Veselí nad Moravou ve 13. a 17. století, PRO PANA profesora Libora JANA k životnímu jubileu, red. B. Chocholáč, J. Malíř, L. Reitinger, M. Wihoda, 2020 s. 768. ↩︎

  20. Aleš Bajer, Miroslav Dejmal, Lenka Lisá, Petr Kočár, Romana Kočárová, Miriam Nývltová Fišáková, Libor Petr, Středověká stáj ve světle moderních environmentálních metod, Živá archeologie, 2013, sv. 15, č. 2, s. 39-44. ↩︎

  21. Tomáš Durdík, Encyklopedie českých hradů, s. 27-28. ↩︎

  22.  Zřízení předepsané Vojtěchem z Pernšteina o správě panství Potšteinského a Litického (okolo 1525), Archiv český 22, s. 64. ↩︎

  23.  Josef Truhlář, Paběrky z rukopisů Klementinských. Věstník České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění IX, 1900, s. 625-627. K inventářům Robert Šimůnek, Hradní inventář jako typ písemnosti a možnosti jeho badatelského využití (Na příkladu inventářů rožmberských hradů ca. 1450-1470), HT 13, 2002, s. 230-231. ↩︎

  24. Dalibor Janiš, Purkrabí a služebníci na východomoravských hradech pánů ze Šternberka v časech markraběcích válek, s. 109-116.  Jan Boukal, Hospodářská instrukce jako pramen poznání života na hradech na prahu raného novověku. (Na příkladu instrukce pro křivoklátského hejtmana Albrechta z Vřesovic z roku 1528) , in: Castellogica Bohemica 17, 2017, s. 155-171. ↩︎

  25. Hynek Gross, Z archivu krumlovského. Inventář hradu Helfenburku r. 1452, ČSPSČ 12, 1904, s. 159-160, AČ 10, č. 1076, s. 68-9. Podobná čísla (i hospodářským personálem ukazuje příklad Hluboké k roku 1499 AČ 17, č. 1090, s. 553-7. ↩︎

  26. AČ 7, č. 120, s. 273-274, č. 334, s. 381, č. 366, s. 397, č. 367, s. 397-398, AČ 8, č. 496, s. 61. Na Helfenburce bylo v roce 1471 17 lidí včetně purkrabího (a 5 vězňů), AČ 8, č. 514, s. 69. ↩︎

  27.  Zřízení předepsané Vojtěchem z Pernšteina o správě panství Potšteinského a Litického, AČ XXII, s. 58-60, 72-74. ↩︎

  28.  Jaroslav Novák, Zámecký pořádek na Jindřichově Hradci, Hláska III/2, 1992, s. 14.  ↩︎

  29. Michał Słomski, Urzędnicy i personel zamku arcybiskupów gnieźnieńskich w Łowiczu (XIV w.-1531 r.), Warszawa 2017, s. 177-180. ↩︎

  30. Słomski, Łowicz, s. 189-191. ↩︎

  31. AČ XVII, č. 816, s. 53.  ↩︎

  32.  AČ XIV, č. 23, 512. ↩︎

  33. Tomáš Durdík, Několik poznámek k české hradní každodennosti, Archaeologia historica. 2010, roč. 35, č. 1-2, s. 53-56. ↩︎