Zikmund Albík z Uničova
Zikmund Albík, syn bohatého německého měšťana z Uničova se narodil zřejmě někdy v letech 1360 nebo 1361. Dál ho historie zná jako pilného studenta a vzdělance, který sbíral univerzitní grady. Na fakultě svobodných umění to v roce 1382 byl bakalaureát, v roce 1385 licenciát a magisterský titul. Dále studuje práva, roku 1387 dosahuje bakalářského titulu, doktorský stupeň z italské Padovy si nechá v Praze uznat v roce 1406.
Tehdy už dosahovat vrcholů své kariéry v oboru, ve kterém nejvíce proslul - lékařství. Narozdíl od předchozích studií, není zcela jasné, kde Albík z Uničova lékařské vědy vystudoval, Milada Říhová se domnívá, že to bylo také v Praze a to v letech 1389-1394.
Od počátku 80. let až do vypuknutí husitských válek Albík z Uničova s několika přestávkami učí na pražské univerzitě - nejdříve na artistické fakultě a později na fakultě lékařské. Právě z ní se dochovalo několik cyklů přednášek - Compendium medicine (klasifikace nemocí), Collectorium minus, Collectorium maius (oba se věnují moru), De regimine corporum (pravidla psaní receptů a živospráv). Psaní regimen, pravidel životospráv bylo jeho denním chlebem - psal je pro opavského vévodu, olomouckého biskupa, vyšehradského děkana, a především Václava IV.
Zikmund Albík, neznámý autor 1722. Zdroj: Wikimedia Commons
Nejpozději v roce 1396, jak zmiňuje Novoměstská pamětní kniha, Albík působí jako lékař českého krále Václava IV., před rokem 1406 už jako nejvyšší královský lékař. Václava IV. léčil především ze dny, revmatu a také kamenů, ale také migrén a výbuchů vzteku. Dochované listy zmiňují, že Albík při záchvatu dny u krále trávil bezesné noci. Z Regimen ad Wencezslaum regem vysvítá, jak Albík krále léčil a co považoval za příčiny jeho zdravotních trablů - alkoholismus, nedostatek pohybu a těžká jídla. Lékař tak radí redukovat pití vína, omezit bujné tělesné radovánky, šetřit nemocný žaludek, který si v mládí poškodil turnaji a hlavu, zničenou po častém kadeření vlasů...
Václav IV. svůj životní styl těžko změnil, ale dvorního lékaře pravidelně odměňoval, v roce 1400 byl Albík povýšen do šlechtického stavu, získal erb se dvěma hvězdami, získává také doživotní plat z Kutné Hory i majetků sedleckého kláštera. Václav IV. mu také vystavuje privilegium, podle něhož v případě trestního stíhání může být souzen pouze panovníkem.
Univerzitní učitel a lékař byl ženat (manželka umírá někdy v letech 1406-1410), měl dvě dcery Markétu a Kateřinu. Své rodině a sobě nechal vybudovat velkolepý náhrobek v dnes již zaniklém kostele Panny Marie Na louži. Ve stejném kostele a v Sedlci u Kutné Hory Albík nechal postavit nový oltář svatých Kosmy a Damiána.
Zaniklý kostel Panny Marie Na louži (na místě dnešního Mariánského náměstí) před svým zbouráním v roce 1791. Zdroj: Praha archeologická.
Vdovecký stav králově lékaři nezabránil vystoupat na vrchol české církve. Po smrti Zbyňka Zajíce z Hazmburka je zvolen 29. října 1411 pražskou synodou jeho nástupcem, papež Jan XXIII ho v úřadu pražského arcibiskupa potvrzuje ke konci května 1412. Potřebná svěcení získává Zikmund Albík až po volbě, podjáhenské v únoru a kněžské v červnu 1412.
Pražským arcibiskupem Zikmund Albík z Uničova nezůstane dlouho. V rámci trojvýměny funkcí na konci roku 1412 ho nahrazuje dosavadní olomoucký biskup Konrád z Vechty. Novým moravským biskupem se stane stávající vyšehradský probošt Václav Králík z Buřenic. Bývalý arcibiskup přechází na prestižní a bohatě financované, ale méně exponované místo vyšehradského probošta - zároveň je jmenován titulárním arcibiskupem v Cesarei. Směna arcibiskupství za vyšehradské proboštství byla už současníky chápána jako důkaz Albíkovy lakoty a skrblictví. Současní historici se spíše kloní k tomu, že Albík nedokázal odolávat tlaku, aby výrazně a veřejně vystoupil proti Janu Husovi, kterého ostatně dobře znal z univerzitního prostředí.
V období před vypuknutím husitských válek mistr Albík získává jako zástavu majetky zbraslavského kláštera ve středních Čechách - vesnice Velyně, Kal, Mančice, Kbel a Úžice. Zástavu mu v létě 1420 potvrzuje Zikmund Lucemburský. Ale to už je závěr lékařova působení v stověžatém městě. Albík jako bývalý arcibiskup a katolík utíká s dcerou Markétou Prahy, Kateřina v českém hlavním městě zůstává. Nejdříve prchá na Moravu, ale vyhnanství tráví ve slezské Vratislavi, kde v únoru 1425 sepisuje závěť. Vyšehradské kapitule odkazuje tvrz v Chřenicích, hotové peníze i svoji knihovnu, částečně rozchvácenou (vymezil ovšem finanční obnos na její kompletaci). Vzhledem k probíhající válce nebyla závěť nikdy naplněna.
Později vstupuje, jako osobní lékař Zikmunda Lucemburského v Budíně. Lišku ryšavou trápila podagra a paralisis, podobně jako jiné Lucemburky dna, onemocnění dolních končetin.
Zikmund Albík z Uničova umírá v exilu 27. července 1426 (některá literatura uvádí rok 1427), kde je pohřben není jasné. Určitě ne v Praze, kde jeho náhrobník zničili husité v roce 1419 (ačkoliv zbytky viděl ještě Bohuslav Balbín).
Diskuse: Václav IV.
Použitá literatura:
Stanislav Bárta: Zástavní listiny Zikmunda Lucemburského na církevní statky (1420–1437), Brno 2016.
Ivan Hlaváček: Z dějin vyšehradské kapitulní knihovny ve středověku: (od počátku do husitství). In: Studie o rukopisech = Studien über Handschriften = Etudes codicologiques 14, (1975), s. 5-25.
Milada Říhová: Dvorní lékař posledních Lucemburků Albík z Uničova, Praha 1999.
Milada Říhová: Vyšehradský probošt Albík z Uničova, in: Královský Vyšehrad II, s. 154–169.