Vok (IV.) z Holštejna
Nejznámější člen rodu erbu poloutrojčáří (neplést s Holštejny s erbem dvou beraních rohů). Byl nejstarším synem Voka III. (doložen 1385 – 1407) a jeho manželky Barbory Hauserové (doložena 1385 – 1412).
S Vokem (IV.) z Holštejna se prvně setkáváme za (i pro něj) nepříznivých okolností. Probíhají markraběcí války na Moravě, se svým otcem stojí na straně markraběte Prokopa, škodí majetkům olomoucké kapitule. V březnu 1399 je napomínán Prokop společně s 375 svými stoupenci za své činy s pohrůžkou exkomunikace. Mezi nimi nechybí Vok III. Společně se svým stejnojmenným synem. Později jsou oba papežem exkomunikováni. Nevíme, jak přesně oba Holštejnové škodili olomouckému biskupství, pouze jedna žaloba na Voka (z roku 1409) se týká jeho činnosti proti městům jako straníkům markraběte Jošta. V Líšni (dnes část Brna) měl vzít měšťanu Arnoldovi dobytek.
Minimálně bojovníci z družiny (pokud ne sám Vok IV.) se účastnili přepadení Jihlavy v roce 1402 Janem Sokolem z Lamberka a Zikmundem z Křižanova – neúspěšného.
Stejného roku se dozvídáme o manželce Voka IV. Kateřině z Mstěnic. A do třetice, Zikmundem Lucemburským je zajat jeho bratranec Prokop. Pro Holštejny to znamená opuštění Prokopovy strany, smíření s Joštem a církví. V dubnu 1403 slíbil otec se synem, že již nebudou více napadat církevní majetky, když z nich bude sňata klatba.
Do bojů se Vokovi muži (opět není známo, zda i on sám) zapojili při obraně Znojma před vojsky uherského krále a rakouského vévody – ta byla úspěšná a měla i svoji dohru mezi Vokem z Holštejna a Hynkem z Kunštátu (Suchý Čert). Vok měl slíben za svoji vojenskou pomoc podíl na kořisti. Kořist z tábora obléhatelů byla značná, ale Vok z ní, i přes žalobu na Suchého Čerta, nic neviděl.
Během tažení uherského vojska byla zničena také tvrz v Mstěnicích, který získal Vok sňatkem, což se stalo předmětem sváru a žalob mezi Vokem IV. a Markétou z Mstěnic.
V této době je již zřejmě majetkově oddělen od svého otce, v roce 1406 se píše podle Lipovce (na Blanensku, v jádru Holštejnských držav). Účastní se výpravy Jošta do Rakous (v prosinci 1406 je dolože n v Seefeldu).
Snad za odměnu za změnu strany Jošt slíbil Vokovi IV. hrad Cimburk, který tento šlechtic někdy v roce 1406 nebo 1407 obsazuje (jako zástavu jej držel do té doby Čeněk z Drahotuš).
Další zisk od markraběte následuje v roce 1408, Jošt mu nechává zapsat do zemských desek hrad Bohuslavice a 2,5 tamějších vsí, tyto majetky sousedí s Címburkem. Po celý jeho život lze sledovat jasnou tendenci – Vok IV. se snažil zcelovat roztroušené majetky a získávat nové vesnice v okolí svých dřívějších držeb.
V únoru 1412 (po smrti Jošta) Vok i se svým synem Janem pečetí nový landfríd.
Bojové a loupežné a zkušenosti, které si Vok odnesl z markraběcích válek směle využíval i v dalších letech, tak jako řada dalších šlechticů. Rozhodně se nedá říci, že Morava byla v prvním a druhém desetiletí 15. století klidnou a bezpečnou zemí.
Vok je prakticky stále žalován z přepadů pálení dvorů, loupeží na cestách nebo nevracení půjček od měšťanů i šlechticů (namátkou nejvýznamější – Oldřich Hecht z Rosic, Heralt Puška z Kunštátu, Smil ze Senice, Petr ze Sovince. Na druhou stranu stejným chlebem mu „opláceli" třeba proček z Bouzova, Václav z Březí.
Vok IV. z Holštejna 2. září 1415 pečetí stížný list českých pánů do Kostnice, tři dny poté se společně s dalšími zavazuje, že nebude bránit svobodnému hlásání slova Božího (tedy reformnímu programu v katolické církvi).
Dalo by se čekat, že se Vok z Holštejna stane kališnickým šlechticem a bude odporovat volbě Zikmunda českým králem. Nestalo se tak. V prosinci 1419 byl Zikmund Moravany uznán za českého krále, snad se tohoto aktu účastnil i Vok z Holštejna. Vok z Holštejna stál nepochybně na straně Zikmunda, který mu v létě 1420 „zaplatil" za jeho služby 1200 kop grošů, vázané na město Pohořelice, které Vok získává do správy.
S mnoha dalšími se účastní křížové výpravy Zikmunda, která má obsadit husitskou Prahu. Tato výprava se mu stane osudnou. V bitvě u Vyšehradu 1. listopadu 1420 se účastní pěšího útoku české a moravské šlechty , který byl brutálně husity odražen a během něho našla smrt řada šlechticů. Mezi nimi i Vok IV. z Holštejna.
Vok IV. z Holštejna měl se svojí manželkou 2 syny a dceru – Voka (V.), Jana a Zuzanu. Po celý život se snažil získat pro svůj rod větší majetek a to doslova všemi prostředky. Zajímavé by byly osudy tohoto člověka s celoživotními bojovými zkušenostmi během husitstkých válek, jeho život ovšem vyhasl na vyšehradském bojišti.