Veligrad – mocenské centrum Velké Moravy II.
Aglomerace Staré Město a Uherské Hradiště
Akropole Starého Města “Na Valách”, opevněná již v polovině 8. století, dosáhla rozmachu ve druhé polovině 9. století. Spojením dalších sídlišť v těsné blízkosti vznikl rozsáhlý opevněný útvar městského typu, dnes označovaný termínem “aglomerace”, na tehdejší poměry s mimořádnou koncentrací obyvatelstva.
Velmi hustě osídleno bylo i okolí Starého Města a Uherského Hradiště. Jen mezi Ostrožskou Novou Vsí a Kunovicemi jižně od aglomerace zaznamenaly archeologické výzkumy 15 slovanských sídlišť. Podobná koncentrace slovanských sídlišť byla zjištěna severně od aglomerace na jižním okraji Huštěnovic.
Zástavba aglomerace byla členěna na účelové areály včetně výrobních okrsků specializované řemeslné výroby, podléhající určité urbanistické koncepci (mocenský areál
Na Dědině, výrobní areály Na Kostelíku, resp. U Víta, Na Špitálkách a Nad Haltýři, tržní prostranství Salaška, centrální nekropole Na Valách, sídelní okrsky Za Zahradou, Na Špitálkách a Rybárny, ostrov sv. Jiří i s mocenskou a výrobní složkou, centrální církevní areál na sadské ostrožně Derfla). Uvnitř, na hranici i vně aglomerace se nacházejí doklady o několika druzích fortifikací od opevnění tzv. lehčí konstrukce (např. tzv. Christinův val starobylé konstrukce i tvaru) až po nejpevnější hradbu doposud zjištěnou v rámci našich velkomoravských hradisek, a to ve východní části uherskohradišťské čtvrti Rybárny v poloze Bumbalov. Hradba skořepinové konstrukce s masivní, přes 2 metry silnou kamennou plentou, byla široká téměř 10 metrů.
Kromě toho bylo odkryto několik základů či negativů základů zděných kostelů Na Dědině, Na Valách, Špitálky u Christinova valu, Na Kostelíku (U Víta), na ostrově sv. Jiří, na sadské ostrožně Derfla.
Na území aglomerace bylo nalezeno také mnoho typických velkomoravských zlatých, stříbrných či bronzových (i pozlacených) šperků (náušnice, záušnice, prsteny, závěsky náhrdelníků, gombíky, rolničky, nákončí aj.), dále zbraní (sekery tzv. bradatice, meče, nože, hroty oštěpů), ostruh, nářadí (dláta, zlomky vrtáků, pily, rydla), zemědělských nástrojů, keramiky, nádob (zlomky tyglíků a kadlubů, hrnce, hrnky, džbány, čutory, amfory, vědérka, pokličky), tavicích i pekařských pecí a jiných artefaktů (hřivny a tzv. lupy, olověné křížky s obrazem ukřižovaného, třmen, plaketa, přezky, břitvy, ocílky, kleště, klíče, podkovy, jehly, jehlice, přesleny, proplétačky, šídla, roubíky, okovy, kování, brusle, píšťalky, křesadla, příbor, nůžky, hladidla, rukojeti, hřebeny, knoflíčky, korálky, zbytky pláten a kůže, brusy, cihly, střešní tašky, monoxyly - dlabané dubové čluny).
Vzhledem k tomu, že na místě dřívější velkomoravské aglomerace stojí město, resp. dvě města, očekává se, že další významné nálezy mohou následovat.
Na Dědině
Na mírně vyvýšené terase nad starým korytem řeky Moravy v poloze Na Dědině stojí kostel sv. Michaela archanděla obklopený staroměstským hřbitovem. Archeologický výzkum hřbitova je prakticky nemožný, neboť přes tisíc sto let se tu půda převrací stále novými pohřby, takže všechny vrstvy jsou již dokonale promíchány. Teprve při průzkumu kostela sv. Michala se podařilo zjistit pod jeho podlahou několik neporušených velkomoravských hrobů a základy rotundy z poloviny 9. století s některými prvky antické stavební techniky. Dle stratigrafie rotunda přežila pád Velké Moravy (tuto skutečnost dokládá nález denáru Otty Sličného z let 1061 – 1086), byla opravena novou vrstvou lité maltové podlahy a vyzdobena. Sloužila svému účelu až do poloviny 13. století, kdy ji nahradil sálový kostelík s pravoúhlým protáhlým kněžištěm, postavený cisterciáky. (Datování je potvrzeno nálezem cihlových dlaždic z dílen velehradského cisterciáckého kláštera.) Ti použili materiálu ze zbořené rotundy, a tak nacházíme ve zdivu kostela již potřetí použité římské cihly (celkem 106 ks).
V roce 1645 byl zničen Švédy a v r. 1734 byl obnoven. V této podobě slouží dodnes. O důležitosti kostela sv. Michaela archanděla svědčí skutečnost, že byl až do konce 16. století farním kostelem i pro Uherské Hradiště, jehož kostel sv. Jiří k němu přináležel jako filiální (možná pro původní význam z doby Veligradu).
Hexagonální kaple sv. Jana Křtitele vznikla pravděpodobně ne dlouho před přestavbou kostela ve 13. stol., neboť architektonické prvky kaple sv. Jana Křtitele jsou archaičtější a ani charakter a složení zdiva nejsou u obou staveb shodné.
U kaple sv. Jana Křtitele nebylo použito římských cihel. Jinak na římské cihly s kolky XIV. legie z Carnunta (s označením LEG XIIII G ANT) i soukromého výrobce rovněž z Carnunta tu narážíme skoro všude (dosud asi 1000 ks a úlomků). Pocházejí pravděpodobně ze zbytků blízké zatím nenalezené římské stavby.
V poloze Na dědině v těsné blízkosti rotundy byl odkryt profánní (světský) objekt dlouhý minimálně 18 m a široký 10 m, označený za stavbu palácového typu, dle stratigrafie z vrcholného velkomoravského období. Měl na maltu kladené mohutné celokamenné zdi, jejichž síla naznačuje, že se by se mohlo, ale také nemuselo jednat o stavbu patrovou. Objekt byl opatřen třemi druhy litých maltových podlah. Interiér byl omítnut štukatérskou maltou a opatřen rytou i malovanou výzdobou. Střecha objektu byla tvořena pálenou střešní krytinou antického charakteru a ozdobnými hřebenovkami. Na vnitřní straně zdi se jeví náznaky dělení půdorysu na menší prostory. Nedaleko zdi byla objevena hluboká zděná studna.
V okolí rotundy a paláce kvetla zemědělská osada. Na okraji sídliště v této lokalitě byla objevena překvapivě rozsáhlá kovolitecká a šperkařská dílna s řadou pecí a věncem pomocných provozů kolem dokola. Pozoruhodným nálezem bylo nalezení zbytků zlatem a bronzem tauzované buly – pouzdra na pečeť (dokládající přítomnost velmi významného panovníka).
Kromě dalších dílen různých řemesel a složitých obydlí bohatých řemeslníků byla objevena sklářská huť s výrobou skla od prvopočátku až po skleněné nádobky.
