Středověk
Středověk je uměle vytvořený pojem, který označuje historickou epochu mezi starověkem (antikou) a novověkem. Počátkem středověku je chápán pád Západořímské říše v roce 476, pro oddělení středověku od novověku už shoda nepanuje. Jako konec středověku se uvádí vynález knihtisku, dobytí Konstantinopole Osmany (1453), objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem (1492), zveřejnění 95 tezí Martinem Lutherem (1517) nebo až počátek třicetileté války (1618), případně průmyslová revoluce.
Pojem středověk, střední věk, vymyslel italský politik a historik Leonardo Bruni v díle Historiae Florentini populi Libri XII (Historie florentského lidu, 12 knih, 1442). I když on datoval období jinak než pozdější autoři, dělení historie na tři díly se už prosadilo.
O vlastní periodizaci se pokusili také několikrát čeští historici. Palacký české dějiny rozdělil na věk starý (do roku 1403), střední (do roku 1627) a nový (do roku 1848). Z jeho následovníků se výrazně vymyká až Josef Pekař, který české dějiny dělí podle uměleckých slohů na starověk (románský sloh), středověk (gotika, renesance, baroko) a novověk (osvícenství, romantismus a “nová doba”). S další periodizací přišel v meziválečném období Jan Slavík, ten rozlišoval na dobu družinou (do konce 13. století), feudální (do 18. století) a dobu moderního českého národa. Marxistickou periodizaci českých dějin na konci 40. let vytvořil Václav Husa, který rozdělil historii na období rodových pospolitostí (do 12. století), feudalismus (do r. 1848), kapitalismus (do r. 1948) a socialismus.
Středověk se dále dělí na raný, vrcholný a pozdní. I zde neexistuje ustálené dělení, západní dějepisectví klade raný středověk do let 476-1000, vrcholný středověk pro léta 1000-1300 století a pozdní středověk od roku 1300. Čeští historici spojují s raným středověkem dobu českého knížectví (do roku 1197), jako vrcholný středověk je chápána královská vláda Přemyslovců, potažmo prvních Lucemburků. Pozdní středověk v českých dějinách je většinou chápán jako krizové období, buď přímo po smrti Karla IV. (1378) nebo od počátku 15. století. Jako počátek novověku v české historii se poměrně často považuje definitivní nástup Habsburků na český trůn v roce 1526.