Slavibor z Drnovic
Byl zřejmě nejmladším synem stejnojmenného otce – Milíče (I.), zakladatele rodu pánů ze Švabenic o erbu 4 rozletitých střel, a neznámé matky. Milíč I. se objevuje v pramenech v letech 1226 – 1238. V roce 1226 je zmiňován jako podčeší krále Přemysla I. Otakara, v roce 1233 je pukrabím Hradce nad Moravicí. Naposledy se objevuje v březnu 1238 v úřadu stolníka. Jeho původ, zda přišel z Čech, nebo byl původem z Moravy a vlastnil zde nějaké majetky, není jasný.
Měl dva starší bratry: Milíče a Idíka (Jiljího). S nimi se často objevoval v řadách svědků různých právních pořízení a to celkem pravidelně v 30. a 40. letech (výjimkou jsou leta 1241 – 1245) na Moravě.
Slavibor se poprvé objevuje ve světle pramenů v dubnu 1234, stejně jako jeho bratři v okruhu markraběte Přemysla. Poslední zmínka o něm je z roku 1256. Slavibor byl z trojice bratrů nejméně významný. Několikrát se objevuje s nimi ve svědečných řadách. Nikdy ovšem nezastával žádnou funkci na dvoře moravských vládců a zdá se, že se celý život věnoval především správě svých majetků. Ale ani zde nedokázal své potomky nějak výrazně majetkově či mocensky povznést.
Tento Švábenic se oženil s příslušnicí mocného českého rodu Hrabišiců, tímto sňatkem získal ves Drnovice. Jejich synem byl Vilém – poprvé uváděn v roce 1256, tedy v roce, kdy je naposledy uváděn jeho otec. Tento Vilém z neznámého důvodu získává Náměšť, svého strýce, na úkor svého bratrance Časty. Druhým synem byl Kojata, který se psal po Drnovicích.