Perchta z Rožmberka
rodiče: Oldřich II. z Rožmberka a Kateřina z Vartemberka
sourozenci: Jindřich IV. z Rožmberka, Jošt II. z Rožmberka, Jan II. z Rožmberka, Anežka z Rožmberka, Lidmila z Rožmberka
manžel: Jan V. z Lichtenštejna
Datum narození dcery Oldřicha II. z Rožmberka (slavného falzátora listin) Perchty neznáme. Narodila se zřejmě v rozpětí let 1425 - 1429 a měla dalších pět sourozenců.
Prvního února 1449 byla Perchta zaslíbena Janovi z Lichtenštejna a o sedm měsíců později, 9. listopadu byl sňatek zpečetěn. Nevěsta odešla s manželem na jeho statkyv Mikulově, kde bohužel žila i tchýně Hedvika z Pottendorfu a švagrové Alžběta a Barbora.
Perchtin otec, Oldřich z Rožmberka, který neměl v tu dobu peněz zrovna nazbyt, vyplácel přislíbené věno 1000 kop grošů ve splátkách a příliš pomalu a také tento faktor, kromě osobnosti manžela a zbytku lichtenštejnské rodiny, přispěl k neradostnému Perchtinu živobytí.
Manželství nebylo zrovna šťastné, příbuzní Perchtu týrali fyzicky i psychicky. Byla nucena zastavit své šperky a jako paní domu nedostávala od manžela peníze na vedení domácnosti a byla tak zadlužená u kupců, což jí jistě na štěstí nepřidalo.
Dalo by se předpokládat, že děti by mohly být Perchtinou útěchou. Bohužel mladší syn zemřel jako malý a Perchtě zůstala pouze dcera Alžběta narozená r. 1450.
Vysvobozením nešťastné ženy se i přes intervenci Jiřího z Poděbrad nakonec stala v r. 1473 až Lichtenštejnova smrt. Ovdovělá Perchta pak nějakou dobu pobývala na rožmberských statcích a později s dcerou Alžbětou ve Vídni, kde bojovala alespoň o část lichtenštejnské pozůstalosti po manželovi. Neradostný osud zasáhl znovu, mladičká Alžběta v r. 1476 zemřela a zkroušená matka ji téhož roku následovala. Perchta zemřela 2. května 1476 a je pohřbena v kostele Panny Marie v klášteře skotských františkánů v rodinné lichtenštejnské hrobce.
Z období let 1449 - 1470 se dodnes zachovalo 32 Perchtiných stížných i prosebných dopisů otci a bratrům s popisy neradostného života a manželství. Tento soubor dopisů je jedinečným svědečným dokumentem o tom, jak také mohl vypadat život středověké šlechtičny.
“…Protož, milý pane, rač věděti, žeť jsem u veliké tesknosti a u veliké núzi. Protož, milý pane, prosím Tvé milosti, muož-li to býti, rač se k tomu přičiniti, ať bych se mohla s tvú Milostí brzo shledati…Pakliť se Tvé Milosti nezdá, rač ke mně Rúsa poslati, ať mé bydlo ohlédá. Ale byla bych dávno k Tvé Milosti poslala, ale čekalať jsem vždy polepšenie a nechtějíc toho tak na Tvú Milost vznésti… A milý pane, věřímť Tvé milosti, že mě Tvá Milost toliko jim k vuoli poddá, ale ať bych já také v tak veliké tesknosti nebyla, a proto jsem tak psala…neboť mi muoj Jindřich psal, ještoť to věděno nebude. A prosím, rač jej sám čísti a žádnému ho neukazovati. Perchta z Rožmberga” (úryvek z dopisu otci)