Lenní přísaha vévody Mikuláše II. Opavského ze dne 3. července 1318
,,My, Mikuláš, z Boží Milosti vévoda opavský. Přejeme si aby vešlo zněním tohoto listu ve známost všech, jak přítomných, tak budoucích, že když nejjasnější náš pán, pan Jan, jasný král český a polský a hrabě lucemburský, vzal v úvahu zásluhy naší věrnosti a služeb a shledal, že si za ně zasloužíme milost jeho laskavé štědrosti a zváživ věrné a užitečné služby, jež jsme mu prokazovali a poskytovali, udělil nám a našim dědicům za své štědré laskavosti v léno a lenním právem navěky svoji zemi neboli vévodství opavské s hodností a titulem téhož vévodství, i s městy, hrady, opevněními, vesnicemi, statky a vším ostatním příslušenstvím, užitkem, důchody a právy této země neboli vévodství, jak je toto vše obšírněji a zřetelněji obsaženo v jeho privilegiu nám o tom vydaném. My jsme přijali pro sebe a své dědice v léno od řečeného našeho pana krále toto vévodství se vším a jednotlivým, co bylo svrchu uvedeno a jako pravému pánu svrchuřečeného léna jsme mu složili a skládáme hold, aby ho přijal pro sebe, své dědice a nástupce – krále české, a touto osobní a námi složenou přísahou mu slibujeme věčnou věrnost, oddanost, poslušnost a úctu. Ustanovujeme a vůbec chceme zařídit, aby naši dědicové a nástupci, kteří nastoupí v témže lénu a vévodství, byli ve všem navěky zavázáni přijímat toto léno neboli vévodství lenním právem z rukou našeho pana krále a jeho svrchuřečených dědiců a nástupců, skládat jim též složením přísahy zmíněný hold, věrnost, oddanost, poslušnost a úctu, a činit tak na věky.
Zavazujeme také sebe, své svrchuřečené dědice a nástupce předeslanou přísahou osobně složenou, skládáme slavný slib našemu panu králi a jeho svrchuřečených dědiců a nástupcům a slibujeme, že kolikrátkoli a kdykoli týž náš pan král přikáže nebo jeho nástupci přikážou, že ho i je podpoříme a chceme podporovat i skrze naše dědice a nástupce proti každému člověku věrně a podle svých možností jako jeho věrný vazal a na věky ve všem a jednotlivém, co vyžadují a požadují lenní práva a co má a je povinen také každý vazal ve všem činiti svému pravému pánu.
Přitom zvláště zdůrazňujeme to, že v případě, že bychom my nebo kterýkoliv z našich legitimních dědiců a nástupců, kteří po nás ve svrchuřečeném vévodství nastoupí, zemřeli a nezanechali legitimních synů, hned od té chvíle se totéž vévodství se vším a jednotlivým, co bylo svrchu uvedeno, svobodně vrátí ke svrchuřečenému našemu panu králi, jeho zmíněným dědicům a k řečenému království českému. Slíbili jsme konečně a slibujeme složením slavnostní přísahy, že budeme my, naši dědicové a nástupci pod přísahou trvale na věky zachovávat a neochvějně plnit vše i jednotlivé, co je svrchu uvedeno.
Svědkové pak, kteří přizváni k tomu a povoláni byli přítomni svrchu uvedenému jednání, jsou tito: totiž jasná knížata páni Boleslav a Hynek vévodové slezští, urození muži Oldřich hrabě z Hanavy, Ota z Bolantu, Petr z Rožmberka - nejvyšší komorník Království českého a Jindřich z Lipé - podkomoří téhož království, Oldřich ze Žebráka - purkrabí pražský, Beneš z Vartemberka - číšník a Heřman z Miličína - stolník řečeného království, Oldřich z Říčan - sudí zemský, Těma z Koldic, Jindřich z Lichtemberka, Heřman a jeho bratr Hynek - synové Půty z Frýdlantu, Bernard z Cimburka - mečník, Plichta z Adlaru, Heřman ze Zvířetic, Jan Zcanborius řečený ze Šildberka, Zbyněk ze Žebráka, Spacman z Benešova, Sezema z Heršteinu a Zdeněk Kovan.
Na svědectví toho jsme dali vyhotovit tuto listinu a potvrdit ji přivěšením naší pečeti.
Dáno v Praze, dne 3. července, léta Páně 1318.