Koncept krize feudalismu v díle Františka Grause a Josefa Macka

Petr Mareš
Aktuality
Ve své eseji bych se chtěl zaměřit na koncept krize feudalismu v díle dvou významných marxistických medievistů minulého století, v dílech Františka Grause a Josefa Macka. Oba historici prožili zajímavé a v mnohých ohledech snad i pohnuté životy, během kterých se měnily jejich postoje. Graus i Macek začínali po druhé světové válce z pozic marxistických historiků, kteří byli ovlivněni dobovou politickou atmosférou. Postupem času se však jejich názory vyvíjely. Životní osudy vedly oba historiky po roce 1968 do zcela odlišných podmínek, než v jakých bádali doposud a z „prorežimních“ historiků se staly nepohodlné osoby.

Oba historici se nicméně zabývali obdobím 14. – 15. století, kdy probíhala tzv. krize feudalismu.1 Právě na tuto badatelskou činnost Františka Grause a Josefa Macka se tak chci zaměřit.

V úvodu pokládám za nutné uvést některé problémy marxistického dějepisectví středověku. Není možné rozebírat obzvlášť rané práce Grause a Macka bez jejich zařazení do nějakého rámcového kontextu marxistické historiografie o středověku. Primárně se pak chci zabývat limity přístupu, který byl obvyklý ve východním bloku. Dále přejdu k samotné Krizi feudalismu u Františka Grause a Josefa Macka.

Marxismus a studium středověku

V marxistické historiografii se dá většina období středověku ztotožnit s érou feudální společnosti.2 Toto období trvá zhruba v letech 650 až 1500 našeho letopočtu3 a je spojeno s rozvojem zemědělství. Zvýšení produktivity zemědělství umožnilo odebírat feudální rentu, která živila vládnoucí třídu a umožňovala chod feudální společnosti.4 Podle Marxe bylo období evropského středověku charakterizováno osobní závislostí, která tvoří základ středověké společnosti.5 Ta se ovšem ve své zásadě tolik neliší od otrokářské společnosti, neboť středověcí nevolníci vlastně suplují otroky.6

Struktura evropské feudální společnosti vytvořila předpoklady pro vznik kapitalistické společnosti. Karl Marx ke vzniku kapitalistické společnosti přímo uvádí: „Ekonomická struktura kapitalistické společnosti vznikla z ekonomické struktury feudální společnosti. Rozklad feudální společnosti uvolnil prvky kapitalistické společnosti."7

V českém prostředí, kterému se František Graus8 a Josef Macek9 věnovali především, se ovšem klasický feudalismus se stavovskou nerovností zformoval o poznání později než v západní Evropě. Zpočátku zde totiž nebyla nerovnost stavovská, ale sociální. Ke klasickému feudalismu se tak česká společnost dopracovala až zhruba ve třináctém století.10 Podobná byla situace v Polsku a v Uhrách.

V tomto textu se zaměřím primárně na to, jakým způsobem je v práci obou historiků nahlíženo na tzv. krizi feudalismu. Jde vlastně o období, kdy feudalismus pomalu upadá, protože nastupují nové výrobní síly. V 15. století se zvyšuje význam měst, a to i přesto, že zemědělství zůstává i nadále hlavním výrobním odvětvím. Ve městech pěstované řemeslo nicméně stále sílí a nabývá na významu.11 V rámci této práce se vzhledem k zaměření obou historiků zaměřím na ty epochy pozdního středověku, kterými se zabývali oba historici, tedy tzv. dobu předhusitskou a dobu husitskou. Jagellonskou epochu z tohoto tématu vynechávám.

V kontextu zemí, které se po druhé světové válce octly pod nadvládou komunistických stran, je ovšem marxistická historiografie středověku ovlivněna násilným nasazováním pojmů z feudální společnosti na historické momenty, na které takové pojmy zcela nesedí. Tento trend se hojně objevoval v dílech sovětských historiků.12 V tomto prostředí ostatně začal být historický materialismus ne zcela logicky využíván k prosazení tzv. antinormanské teorie, takže byl v zásadě použit pro nacionálně zabarvené výklady středověkých dějin.13

Krize feudalismu v díle Františka Grause

Pojem krize feudalismu v našem prostředí zformuloval na počátku padesátých let právě František Graus, jenž se již od druhé poloviny čtyřicátých let věnoval sociálním dějinám městské chudiny a dějinám obchodu v pozdně středověkých Čechách.14 Ve svých studiích, v nichž se věnoval chudině ve městech a venkovskému lidu, hledal příčinu krize feudalismu v masovém přechodu z naturální renty na peněžní.15

Ve své studii o městské chudině otevřel zajímavou otázku: „Existovalo ve středověku nějaké sociální napětí mezi jednotlivými skupinami, či je pravdivá theorie, i dnes ještě někdy hlásaná, že se středověk vyznačoval harmonickým soužitím třídních skupin?"16 Odpovědí jsou podle Grause sociální nepokoje v Itálii, Francii či v Anglii, které dokazují třídní uvědomění chudiny.17 Graus na konkrétních případech dokazuje třídní střety mezi chudinou a měšťany v českých městech.

František Graus v 70. letech. Zdroj: buchenwald.de

Troufám si tvrdit, že největším historiografickým dílem Františka Grause z doby před rokem 1968 jsou dvousvazkové Dějiny venkovského lidu.18 Období krize feudalismu je probíráno ve druhém svazku, kde se Graus věnuje přímo tematikou třídního boje. Graus upozorňuje na vykořisťování, jež je postaveno na konceptu učení o trojím lidu: duchovenstvo a šlechta žily z práce poddaných. Ti měli pracovat a poslouchat pány. V konfliktu mezi poddanými a šlechtou dohledává Graus i nenávist a pohrdání vůči poddaným, kdy dokazuje, že označení za poddaného (chlap) bylo mezi šlechtici nejhorší urážkou.Efektivní odpor proti šlechtě nebyl možný, o to častější byly spory s faráři.19 Přesto však Graus nachází na venkově třídní boj, stejně jako ve městech.

V roce 1969 se Graus k tématu krize feudalismu vrátil na stranách Československého časopisu historického. Zde se vyjádřil mimořádně skepticky ke svým starším tezím. Dokonce přímo upustil od svých starých pokusů o vysvětlení krize masovým přechodem na peněžní rentu.20 Tradiční koncept krize feudalismu, jak byl marxistickými historiky prosazován, již nadále nevyužíval, i když samotnou krizi pozdního středověku vnímal dál.21

Naposledy se ke krizi feudalismu vrátil v emigraci, v monografii Pest – Geissler – Judenmorde: Das 14. Jahrhundert als Krisenzeit, která vyšla roku 1989. Zde ke krizi přistupuje v zásadě v souladu se studií Krize středověku a husitství, krize nespočívá v úpadku či snad dokonce rozpadu, ale v pociťování rozporů a vědomí nutnosti změn. Graus také již nenalézá rozklad vládnoucích struktur, jak bylo také v minulosti období krize středověku interpretováno.22

Krize feudalismu v díle Josefa Macka

Josef Macek se zpočátku věnoval tématu husitství a husitských válek, které jsou jedním z vrcholných projevů tzv. krize feudalismu. Na počátku padesátých let byla vydána jeho práce Husitské revoluční hnutí, ze které především zde budu vycházet. Optikou marxistické historiografie představuje husitská revoluce jednu z řady protifeudálních bouří patnáctého století.23 Mackův náhled na situaci je s touto optikou v souladu. Stejně jako František Graus i Josef Macek dává události kolem husitství do kontextu s lidovými povstáními v severní Francii a s povstáním Watta Tylera a Johna Balla v Anglii.24 Dále také upozorňuje na sociální vývoj v Itálii, který je rovněž označován za boj proti feudalismu.25

Macek ve své analýze rozkladu feudalismu hojně vychází z Engelse.26 Všímá si vzrůstu významu řemeslné výroby, která pomalu vytlačuje feudály. „Tichá práce potlačených tříd" měla sehrát zásadní roli v likvidaci feudálního řádu. Ten je ale chráněn „božím" příkazem tu rege, tu ora, tuque labora. Tu pokládá Macek za ideologii vykořisťovatelské třídy, tj. feudálů.27

Josef Macek: Zdroj: Bibliografický slovník českých zemí

Celý střet, který Macek nazývá husitským revolučním hnutí, je zde vnímán v rovině sociálního střetu. Macek zde popisuje dějiny husitství jako mezitřídní konfrontaci. Je zde ovšem na místě podotknout, že takové teze jsou obsaženy v Mackových studiích z padesátých let.28 Již výše jsem předestřel problematiku „násilného" dosazování Marxe, které je typické pro historiografii zemí východního bloku. To může být příčinou Mackova opomíjení náboženského rozměru celého husitství, které se výrazně projevuje např. v momentě popisu myšlenek tzv. chiliastů. Macek zde zdůrazňuje ideologickou hodnotu této myšlenky pro „venkovský lid a městskou chudinu", která má napomoci kompletní destrukci feudalismu.29 Neúspěch husitského revolučního hnutí mají na svědomí reakcionáři z řad měšťanstva. Jejich převzetí kontroly nad husitským hnutím roku 1421 Macek v duchu historického vývoje považuje za nezbytný. Vychází z předpokladu, že měšťanstvo tvoří tu sílu, která je s to vyvrátit feudální řád.30 Právě měšťanská opozice však nakonec dovádí husitské revoluční hnutí k Lipanům.

V těchto raných pracích Macek tedy operuje s krizí feudalismu jako s ryze hospodářsky a sociálně motivovanou krizí. Náboženské horlení upozaďuje, domnívá se, že jednotlivé třídy měly svůj vlastní program, který představuje na bázi politického programu.31 V pozdějších letech se Macek soustředil stále více na dobu panování dynastie Jagellonců, kterou monumentálně zachytil ve skvělém Jagellonském věku. Jestliže se pak dá „ranému" Mackovi vyčítat nedostatečné zhodnocení náboženského života, jeho skvělá práce o zbožnosti Jagellonského věku32 je velkým vykoupením tohoto nedostatku.

Srovnání krize feudalismu u Grause a Macka

Oba autoři začínali pracovat ve stejné době, oba byli ovlivněni podobným myšlenkovým základem.33 V padesátých letech zkoumali podobné fenomény a jejich práce se navzájem ovlivňovaly.34 Srovnávat budu zejména práce z padesátých let, neboť Macek se k tématu krize feudalismu tak zcela nevrátil (i když jest pravdou, že střet měst a šlechty v Čechách éry jagellonské by mohl ke krizi feudalismu taktéž odkazovat).

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem není divu, že závěry okolo krize feudalismu byly u obou historiků podobné. Co se ale lišilo, byl dle mého názoru hlavně ideologický přístup Josefa Macka a Františka Grause. Macek je ve svém přístupu dosti dogmatický, pilně srovnává zkoumané téma se závěry klasiků marxismu-leninismu.35 To považuji za vcelku charakteristický rys marxistického dějepisectví za dob státního socialismu. Samotné srovnání husitského revolučního hnutí s tezemi Marxe či Engelse bych nepovažoval za vůbec zcestné, nicméně Macek se odkazuje i k tezím aktivních politiků, kteří nebyli vždy zcela intelektuálního zaměření.36

V jiném světle bych pak viděl dílo Františka Grause. I když i Graus provádí kritiku buržoazní historiografie a také čerpá z názorů klasiků marxismu-leninismu, nevynořují dogmatické fráze na takové bázi jako v Mackových pracích. Graus jde ve svých studiích velice hluboko, snaží se hledat společenské jevy, vysvětlovat jejich příčiny. Svá tvrzení podkládá rozborem hospodářských dějin a jejich pramenů. Ve svých pracích připravil velice podrobnou syntézu, pro niž hledal podklady v nepřeberném množství pramenů. Patrně ale neměl dogmatický přístup Josefa Macka, neboť sám později zpochybnil vlastní teze a některé koncepty okolo krize feudalismu vůbec.37

Dovolím si také vyslovit domněnku, že zatímco František Graus byl v historickém bádání ovlivněn marxismem z přesvědčení, Josef Macek se v některých případech takovému smýšlení v badatelské činnosti vyhnul. Zatímco Graus se vlastně vždy pohyboval na bázi myšlených dějin a sociálních a hospodářských dějin, Josef Macek nejednou odbočil ke klasickým politickým dějinám, kde rozebíral dějiny panovníků či dynastií.38 To ovšem nic nemění na tom, že ve své skvělé studii z pozdějších let, v Jagellonském věku, marxistické koncepty využil. V díle, kde se věnuje venkovskému lidu, hledá třídní boje mezi venkovskými poddanými a jejich pány.39

Závěrem

Závěrem bych rád podotkl, že ačkoliv jde o práce starší a v některých případech jsou teze ideologicky pokroucené, i tento dogmatický marxismus zemí Východního bloku je dle mého názoru v mnohém přínosný, takže si tyto studie rozhodně zaslouží pozornost. Na toto téma (nyní míním celkové zatracování prací marxistického dějepisectví východního bloku) mne vlastně dva roky zpátky navedla problematika tzv. Nekomunistického Pečírky. Ve stručnosti šlo o to, že nám byla na předmět o dějinách starověku doporučena dvousvazková syntéza Dějiny pravěku starověku z pera Jana Pečírky, jež ale vznikla před roku 1989, což vedlo studenty k vytvoření Upravených skript.40

Vybavuji si, že argumentace zde stála na vyfiltrování komunistického jazyka z textu, kde se objevily např. zmínky o třídním boji. Nicméně proč by měl být předpoklad o třídních střetech mezi sociálními skupinami apriori špatný? Přiznávám se nicméně, že já sám jsem se pracím z tohoto období zpočátku „vysmíval" za ideologický jazyk.41 Když jsem ale začal práce marxistických historiků z dob padesátých let studovat více, musím přiznat, že i ony mají jisté inspirativní momenty. Snaha o nalezení třídních rozporů vedla k poměrně zajímavému studiu hospodářských dějin.

Nejvíce bych si ovšem cenil toho, že tyto práce vnímají dějiny nižších vrstev. Na naléhavost poznání dějin jinak, než skrze „hrdinské skutky králů" ostatně upozorňoval i italský historik Carlo Ginzburg.42 Zejména Grausovy práce ke krizi feudalsimu jsou pak z mého pohledu mimořádně titěrnou a ohromující prací o dějinách nejnižších vrstev. Musím obdivovat zejména pojetí Dějin venkovského lidu, kde velice zajímavě vylíčil například pnutí mezi jednotlivými třídami.43

Závěrem bych tak rád podotknul, že jakkoliv jsou práce marxistických historiků z padesátých let staré, stále si myslím, že mají co nabídnout. V české historiografii nebylo asi nikdy předtím věnováno tolik pozornosti dějinám nižších vrstev. Stejně tak oceňuji náhled na dějiny prostřednictvím procesů, dále hlubší studium hospodářské a sociální situace.

Diskuse: Husitská ... revoluce?, František Graus, Mor, flagelanti a vraždění Židů: 14. století jako období krize

Použitá literatura

BAUCH, Martin a Gerrit Jasper SCHENK (eds.). The Crisis of the 14th Century: Teleconnections between Environmental and Societal Change? Berlin-Boston, 2020.

ENGELS, Bedřich. O rozkladu feudalismu a rozvoji buržoasie. Praha, 1946.

FAUNKLER, Neil. A Marxist History of the World: From Neanderthals to Neoliberals. London, 2013.

GINZBURG, Carlo. Sýr a červi: Svět jednoho mlynáře kolem roku 1600. Praha, 2003.

GRAUS, František. Dějiny venkovského lidu v Čechách v době předhusitské I.: Dějiny venkovského lidu od 10. stol. Do první poloviny 13. stol. Praha, 1953.

GRAUS, František. Dějiny venkovského lidu v Čechách v době předhusitské II.: Dějiny venkovského lidu od poloviny 13. stol. do roku 1419. Praha, 1957.

GRAUS, František. Krize středověku a husitství, ČSČH, 17, 1967.

GRAUS, František. Městská chudina v době předhusitské. Praha, 1949.

GRAUS, František. Mor, flagelanti a vraždění Židů: 14. století jako období krize. Praha, 2020.

GRAUS, František. Živá minulost: Středověké tradice a představy o středověku. Praha, 2017.

JONES, Michael (ed.). The New Cambridge Medieval History: volume VI. c. 1300 – c. 1415. Cambridge, 2006.

KAVKA, František. Přehled československých dějin do předhusitské doby. Praha, 1955.

KRANDŽALOV, Dmitri. Hodnota zpráv Al-Masúdího o Bulharech (na Dunaji) a Rusech. In: Príspevky k medzislovanským vzťahom v československých dějinách: Slovanské štúdie III. Bratislava, 1960.

MACEK, Josef. Cola di Rienzo. Praha, 1965.

MACEK, Josef. Die Hussitenbewegung in Böhmen. Prag, 1958.

MACEK, Josef. Husitské revoluční hnutí. Praha, 1952.

MACEK, Josef. Italská renesance. Praha, 1965.

MACEK, Josef. Jagellonský věk v Českých zemích 4: Venkovský lid, Národnostní otázka. Praha, 1999.

MACEK, Josef. Víra a zbožnost Jagellonského věku. Praha, 2001.

MARX, Karel. Kapitál: Kritika politické ekonomie, Díl první. Praha, 1953.

MARX, Karel a Bedřich ENGELS. O historickém materialismu. Praha, 1949.

NODL, Martin. Na vlnách dějin: Minulost – přítomnost – budoucnost českého dějepisectví. Praha, 2020.

Přehledné dějiny Československa I.: do r. 1526. Praha, 1980.

РЫБАКОВ, Борис Александрович. Первые века русской истории. Москва, 1964.

VERNADSKY, George. On Feudalism in Kievan Russia, The American Slavic and East European Review 7, 1948.

ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar I.: Panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu. Praha, 1990

  1. Krize feudalismu je v historiografii o středověku stále živý koncept, jak dokazuje např. relativně nový sborník, který rozebírá různé její aspekty, BAUCH, Martin a Gerrit Jasper SCHENK (eds.). The Crisis of the 14th Century: Teleconnections between Environmental and Societal Change? Berlin-Boston, 2020. ↩︎

  2. Specifikace marxistického vymezení pojmu feudalismus uvádí KAVKA, František. Přehled československých dějin do předhusitské doby. Praha, 1955, s. 44. ↩︎

  3. Datace evropského feudalismu je převzata z publikace FAUNKLER, Neil. A Marxist History of the World: From Neanderthals to Neoliberals. London, 2013, s.74. ↩︎

  4. Přehledné dějiny Československa I.: do r. 1526. Praha, 1980, s. 120. ↩︎

  5. MARX, Karel. Kapitál: Kritika politické ekonomie, Díl první. Praha, 1953, s. 95. ↩︎

  6. Otroci i nevolníci tvoří podle Marxe základnu společenské výroby, MARX, Karel. Kapitál: Kritika politické ekonomie. Díl třetí část druhá. Praha, 1956, s. 379-380. ↩︎

  7. MARX, K. Kapitál: Kritika politické ekonomie, Díl první, s. 754. ↩︎

  8. František Graus měl mimo krizi feudalismu zájem i o období raného středověku. ↩︎

  9. Josef Macek se věnoval i tematice italské renesance, kterou monograficky zpracoval MACEK, Josef. Italská renesance. Praha, 1965. S tím úzce souvisí i útlá knížka z edice Portréty, věnující se životním osudům Coly di Rienzo, MACEK, Josef. Cola di Rienzo. Praha, 1965. Jak ovšem bude ukázáno dále, studium italské renesance je pro koncept krize feudalismu velice užitečné. ↩︎

  10. ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar I.: Panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu. Praha, 1990, s. 15. ↩︎

  11. Význam měst v 15. století si uvědomuje ENGELS, Bedřich. O rozkladu feudalismu a rozvoji buržoasie. Praha, 1946, s. 5-6. ↩︎

  12. Boris Aleksandrovič Rybakov, jako jeden ze skupiny marxistických sovětských medievistů snažil na staré Rusi hledat důkazy feudálního řádu, srov. РЫБАКОВ, Борис Александрович. Первые века русской истории. Москва, 1964, s. 95-104. Je ovšem otázka, do jaké míry sovětští historici správně zhodnotili otrokářství na staré Rusi, což vedlo ke kritice hledání feudálních konceptů na Rusi, jak jí provedl VERNADSKY, George. On Feudalism in Kievan Russia, The American Slavic and East European Review 7, 1948, s. 3-14. ↩︎

  13. Krásnou ukázkou budiž studie KRANDŽALOV, Dmitri. Hodnota zpráv Al-Masúdího o Bulharech (na Dunaji) a Rusech. In: Príspevky k medzislovanským vzťahom v československých dějinách: Slovanské štúdie III. Bratislava, 1960, s. 467. ↩︎

  14. Grausův přínos shrnuje NODL, Martin. Na vlnách dějin: Minulost – přítomnost – budoucnost českého dějepisectví. Praha, 2020, s. 41. ↩︎

  15. Problematiku peněžní renty rozebírá MARX, K. Kapitál: Kritika politické ekonomie. Díl třetí část druhá, s. 344-350. ↩︎

  16. GRAUS, František. Městská chudina v době předhusitské. Praha, 1949, s. 132. ↩︎

  17. Tamtéž, s. 132-133. ↩︎

  18. První díl vyšel roku 1953, GRAUS, František. Dějiny venkovského lidu v Čechách v době předhusitské I.: Dějiny venkovského lidu od 10. stol. do první poloviny 13. stol. Praha, 1953. ↩︎

  19. GRAUS, F. Dějiny venkovského lidu v Čechách v době předhusitské II, s. 273-275, 282-290. ↩︎

  20. GRAUS, František. Krize středověku a husitství, ČSČH, 17, 1967, s. 509 ↩︎

  21. NODL, M. Na vlnách dějin, s. 43. ↩︎

  22. Práce byla relativně nedávno přeložena GRAUS, František. Mor, flagelanti a vraždění Židů: 14. století jako období krize. Praha, 2020. ↩︎

  23. FAUNKLER, N. A Marxist History, s. 86. ↩︎

  24. MACEK, Josef. Die Hussitenbewegung in Böhmen. Prag, 1958, s. 10-11. Bližší informace k povstáním podávají autoři kolektivní monografie JONES, Michael (ed.). The New Cambridge Medieval History: volume VI. c. 1300 – c. 1415. Cambridge, 2006, s 304-308, 427; FAUNKLER, N. A Marxist History, s. 86. ↩︎

  25. MACEK, Josef. Tábor v husitském revolučním hnutí I. díl. Praha, 1956, s. 41-42. Krizi feudalismu v Itálii uváděl jako příklad již MARX, K. Kapitál: Kritika politické ekonomie, Díl první, s. 755-756. ↩︎

  26. MACEK, Josef. Husitské revoluční hnutí. Praha, 1952, s. 17-18. ↩︎

  27. Tamtéž, s. 19-20. ↩︎

  28. MACEK, J. Tábor, s. 95. ↩︎

  29. MACEK, J. Husitské revoluční hnutí, s. 56-57. ↩︎

  30. MACEK, J. Husitské revoluční hnutí. 98-99; MACEK, J. Tábor, s. 128-129. ↩︎

  31. Třídní požadavky jednotlivých tříd Macek shrnuje v rámci kapitoly o marxistickém zhodnocení husitství, MACEK, J. Husitské revoluční hnutí, s. 163-164. ↩︎

  32. MACEK, Josef. Víra a zbožnost Jagellonského věku. Praha, 2001. ↩︎

  33. NODL, M. Na vlnách dějin, s. 53-55. ↩︎

  34. Srov. MACEK, J. Tábor, s. 95; GRAUS, F. Dějiny venkovského lidu v Čechách v době předhusitské II, s. 18. ↩︎

  35. MACEK, J. Husitské revoluční hnutí, s. 159-166; MACEK, J. Tábor, s. 129. ↩︎

  36. Za takového politika bych považoval Klementa Gottwalda, MACEK, J. Husitské revoluční hnutí, s. 165. ↩︎

  37. Narážím zde na stať GRAUS, František. Krize středověku a husitství, ČSČH, 17, 1967. ↩︎

  38. Myslím zde především studie MACEK, Josef. Jiří z Poděbrad. Praha, 1967; MACEK, Josef. Tři ženy krále Vladislava. Praha, 1991. Hodnotu uvedených prací nijak nesnižuji, považuji je za velmi hodnotné, jen se mi zdá, že výrazně vybočují z tradičního marxistického přístupu. ↩︎

  39. Macek příslušnou kapitolu přímo pojmenoval Třídní boj poddaného lidu, MACEK, Josef. Jagellonský věk v Českých zemích 4: Venkovský lid, Národnostní otázka. Praha, 1999, s. 152-168. ↩︎

  40. Skripta byla mezi studenty šířena v PDF souboru přes dnes již nefunkční portál Uložto. Nyní jsou téměř k nesehnání, kopie se nicméně nachází na https://www.scribd.com/document/334636686/Nekomunisticky-Pec-i-rka-De-jiny-starove-ku [05-01-2024] ↩︎

  41. Mackovo Husitské revoluční hnutí ostatně začíná prohlášením: „Ve znamení husitských revolučních tradic budujeme socialismus," MACEK, J. Husitské revoluční hnutí, s. 11. ↩︎

  42. GINZBURG, Carlo. Sýr a červi: Svět jednoho mlynáře kolem roku 1600. Praha, 2003, s. 11-22. ↩︎

  43. Velmi podobně bych vnímal Mackův Jagellonský věk, který ovšem v této eseji vynechávám. ↩︎