Konrád z Friedberka
Konrád byl jedním z olomouckých biskupů 13. Století, který proslul především svými spory. Jeho původ není jasný. Na základě predikátu se dá předpokládat, že byl příbuzným (bratrem?) Ojíře, rytíře původem z Plíseňska a především dvořana Václava I. Jistotu však nemáme.
První zmínka o tomto muži pochází z roku 1240 v souvislosti s problematickými událostmi okolo volby olomouckého biskupa. Po smrti biskupa Roberta byl olomouckou kapitulou zvolen jeden z jejích členů, Vilém, který byl ovšem také královským kancléřem. V této době, pro četné prohřešky kapituly, hlavně v oblasti celibátu, přijíždí do Olomouce mohučský arcibiskup Siegfried, biskupův přímý nadřízený, na vizitaci. Ten Vilémovu volbu kapituly prohlásil za neplatnou a jako olomouckého biskupa určil právě Konráda z Friedberka, tou dobou kanovníka v německém Hildesheimu. Toho také záhy vysvětil.
Vzápětí pochopitelně vypukl spor mezi kapitulou a Konrádem. Z uchvácení biskupských statků byl nový biskup v Římě obviněn děkanem Janem a arcijáhenem Bartolomějem. Ti a další Konrádovi nepřátelští kanovníci byli z kapituly následně vyhnáni, biskup je nahradil lidmi, kteří mu byli věrní.
Celý spor měl i své politické pozadí, Siegfried byl v té době významným spojencem císaře Friedricha II. proti papeži, stejné stanovisko tak mohl zaujímat i Konrád.
V roce 1242 už byl Konrád jedním z králových favoritů. Podle listiny z tohoto roku jej právě Václav I. požádal, aby rozsoudil spor mezi louckým opatem a plebánem kostela v Prosiměřicích.
První synoda duchovenstva olomoucké diecése je také spojena s Konrádem, odehrála se v březnu 1243 v biskupské Pustiměři.
Téhož roku byl po dvouleté sedisvakanci novým papežem zvolen Inocent IV., který začal řešit vleklý spor mezi „starou“ kapitulou a Konrádem z Friedberka. Na jednání do Říma byl vyslán Konrádův prokurátor, který nepoukazoval na to, že Konrád byl právoplatně ustanoven, a je tudíž i právoplatným biskup s právoplatnou kapitulou. To nestačilo, papež vnímal Konráda jako člena opačného politického tábora a nařídil mu, ať se do Říma vydá osobně. To ovšem Konrád neučinil a tak ho 11. 3. 1245 papež sesadil.
V této době se král Václav odvrací od císaře (jablkem sváru je rakouské dědictví) a postupně se přiklání k papeži, i když ne zcela jednoznačně. Papež v září roku 1245 jmenoval novým olomouckým biskupem Bruna z Schauenburku, Václav I. jej však až do dubna 1246 za olomouckého biskupa nepovažoval, poté po dlouhém jednání jej přijal. Zbývalo vyřešit problém s nyní již bývalým biskupem Konrádem. Ten sám až do roku 1247 v listinách vystupoval jako olomoucký biskup; toho roku se s ním papežský legát Petr dohodl na odškodnění, výměnou za vzdání se všech nároků na biskupský úřad včetně titulatury dostal Konrád ves Holešov a vysoký roční plat 300 hřiven stříbra.
Konrád se objevuje v roce 1249, během Přemyslova povstání, kdy dává velehradskému klášteru les Svrčín, který tehdy získal od mladého Přemyslovce. To by mohlo naznačovat, že Konrád tehdy byl Přemyslovým kandidátem na stolec olomouckého biskupa, na kterém seděl Bruno, straník staršího krále Václava.
Následující zmínka o Konrádovi je z 2. 5. 1257, kdy daroval kostelu sv. Alžběty v Marburku oltář. O dva roky později přivěšuje svoji pečeť, v níž je uveden jako „Konrád, kdysi olomoucký biskup“, na odpustkovou listinu, která je dnes uložena v bavorském Amberku.
Zpracováno z velké míry podle článku Tomáše Somera a Evy Svobodové Konrád z Friedberka Biskup, na kterého se mělo zapomenout, zveřejněného v Časopisu Matice moravské 132/2013, s. 3-19.