Kateřina Savojská
Kateřina Savojská byla desátým potomkem Amadea V. Savojského a jeho druhé paní Marie Brabantské. Pro evropský “svatební” trh byla zajímavá mimo jiné také tím, že byla neteří Markéty, manželky římského krále Jindřicha VII. (tím tedy sestřenice Jana Lucemburského) a tudíž potencionálního ženicha sbližovala s lucemburskou dynastií.
Vyjednávání o dynastickém sblížení Lucemburků, kteří byli zrovna na výsluní moci a vraždou pokořených Habsburků začala r. 1310. Jindřich VII. Lucemburský právě úspěšně oženil svého jediného syna Jana s Eliškou, dědičkou Čech a rozhodl se vyslyšet volání italského dobrodružství. V září se tedy rozloučil s Janem a ve společnosti manželky a obou bratrů vyrazil na římskou jízdu. Jedním z účastníků italského tažení byl také Leopold, rakouský vévoda zavázaný slibem z r. 1309, že se zúčastní na vlastní náklady a poskytne sto jezdců a sto střelců. Oplátkou za tento slib byla říšská klatba a konfiskace majetku Jana Parricidy a dalších královrahů.
Leopold byl tehdy asi sedmnáctiletý mladík a během římské jízdy se mnohokrát vyznamenal. Největší hrdinství prý prokázal během milánského povstání.
Kateřina Savojská, zdroj: Wikimedia
Svatba obou mladých lidí se konala až na svatodušní svátky r. 1315. Kateřina se podílela na politice svého výbušného chotě a udržovala kontakt s papežem Janem XXII.
Z manželství se narodily dvě dcery. Anežka se stala slezskou vévodkyní, manželkou Bolka II. Malého a Kateřina se provdala za pikardského šlechtice Enguerranda VI. z Coucy a po jeho smrti za Konráda II. z Hardeggu.
Kateřinin prý drobný vzteklý rakouský manžel se stále někde harcoval a válčil až ho r. 1326 ve Štrasburku zastihla smrt. Kateřina přežila Leopolda o celých deset let. Je pohřbena v Lavanttalu v Korutanech.