Jindřich Zdík
Mnoho otazníků skýtá Zdíkovo mládí, vůbec největší pak jeho původ. Část badatelů v něm vidí pod vlivem nepřímých důkazů syna kronikáře Kosmy. Kosmas ve své kronice uvádí v roce 1123 tři významné poutníky do Svaté země: Dluhomila (snad předek pánů ze Strakonic), Gilberta a Jindřicha Zdíka. V jedné z následujících vět píše o tom, že se domů nevrátil Dluhomil a Berthold, vazal Kosmova syna Jindřicha. Podpůrným argumentem je zápis v olomouckém horologiu, které vzniklo během Jindřichova episkopátu v Olomouci, kde je úváděno datum úmrtí jak Kosmy (to ale není nic neobvyklého, Kosmovu smrt zaznamenává řada českých nekrologií), tak i jeho manželky a tedy Jindřichovy matky Božetěchy. S jistotou ovšem nelze Jindřichův původ prokázat.
Nic nevíme o Jindřichově mládí, jeho vzdělání (vzhledem k jeho znalostem a rozhledu zřejmě na některé kvalitní škole v cizině), kromě pouti v roce 1123 se do zorného pole historie dostává až v roce 1126, kdy se stává olomouckým biskupem, celkově šestým. Vybrán k tomuto úřadu byl 22. března a vysvěcen byl 3. října v roce 1126. Záhy po svém vysvěcení světil nový biskup i kostel sv. Jiří na hoře Říp.
Rotunda sv. Jiří na Řípu, zdroj: Wikimedia
I přes snahu svých předchůdců, a především biskupa Jana II. na začátku 12. století, zůstávalo olomoucké biskupství chudou institucí, založenou na ne zcela jasných právních podkladech vůči pražskému biskupství (stále nejistá byla situace vlastníka Podivína a okolí). To byly úkoly, které na své bedra vzal také Jindřich a během svého episkopátu je řešil. Ukotvení biskupství v mocenské mapě českého knížectví řešil spoluprací s pražským knížetem, občas namířenou proti moravským údělníkům.
Velmi záhy začal nový biskup reorganizovat celé biskupství. Pokračoval ve stavbě kostela sv. Václava v Olomouci, který v roce 1131 ještě nedostavěný vysvětil. V roce 1140 byl již kostel dostavěný – právě zde mělo být nyní nové sídlo biskupství namísto svatopetrského návrší. Společně s novou dvanáctičlennou kapitulou zde biskup začal stavět svůj nový palác. Zde také vzniklo významné skriptorium, které dalo vzniknout již zmíněnému horologiu. Biskup také rozšířil zdejší knihovnu.
Reforma čekala i celé biskupství. Jako mezičlánek mezi jednotlivými farnostmi (jejichž počet vznikem nových kostelů rostl) a biskupem zřídil na místě dřívějších velkofarních kostelů (tedy na správních hradištích) mezičlánek – arcijáhny.
Cílevědomý biskup a stoupenec pražského knížete se několikrát dostával do konfliktu s moravskými údělníky, prvně v roce 1136 s Vratislavem Brněnským. Předmětem sporu jsou majetky na Blanensku.
JIndřich Zdík v Olomouckém horologiu, zdroj: Library of Congress
V roce 1137 podniká biskup svoji druhou cestu do Svaté země, odtud si dováží část sv. Kříže, následující rok se biskup účastní II. lateránského koncilu. Na svých cestách se seznamuje s řádem premonstrátů, které začne vydatně podporovat.
Přelom znamenal nástup Vladislava II. na pražský stolec v roce 1140. Zdík byl blízkým spolupracovníkem zemřelého Soběslava, ale stejně tak si našel i cestu k novému knížeti (spolu s ním založil první premonstrátský klášter na našem území – strahovský a druhý litomyšlský v roce 1145), proti němuž se záhy postavili moravští údělníci. A stejně tak i proti Jindřichovi.
Neznáme přesně okolnosti celé války, biskup se pokusil údělníky od vystoupení proti knížeti odradit, avšak marně. V roce 1142 je tedy dává do klatby a nad diecézí vyhlašuje interdikt (později je papežem kárán za příliš tvrdý trest), společně s Vladislavem II., poraženým v bitvě u Vysoké, odchází do Říše získat podporu krále Konráda III. (od něj biskup získává imunity pro svoji diecézi). Do své diecéze se vrací po potlačení povstání údělníků v roce 1144.
Tím začíná poslední období Zdíkovy kariéry, do Olomouce přichází papežská vizitace (v záležitosti interdiktu), která nachází nesmazatelné sexuální prohřešky mezi kapitulním klérem (nejenom porušování celibátu, který prosazoval Jindřich, ale i mnohoženství). Pro biskupa tato studená sprcha znamená konec úsilí o povznesení své diecéze a od této chvíle se věnuje buď intelektuální činnosti (dopisuje si například z Bernardem z Clairvaux, čte řadu náročných knih), nebo šíření Boží slávy mimo svojí diecézi (účastní se v roce 1147 výpravy proti Polabským Slovanům a podněcuje knížete k účasti na II. kruciátě).
Potíže s údělníky pro biskupa pokračují. V roce 1145 je u Úsobrna přepaden údělníky Konrádem, Vratislavem a knížecím bratrem Děpoltem. Biskupovi se ovšem podařilo uprchnout a snad si tím i zachránit život.
Jindřich, řečený Zdík, člověk evropského rozměru, umírá 25. 6. 1150, zřejmě vnitřně zklamán vývojem své diecéze.
Použitá literatura:
Pavel Bolina: Kde byl přepaden biskup Jindřich Zdík roku 1145. (Příspěvek k historii moravsko-českého pomezí). Časopis Matice moravské. 2003, roč. 122, s. 343–373.
Martin Wihoda: Morava v době knížecí 906–1197. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010.
Josef Žemlička: Čechy v době knížecí 1034–1198. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007.
Diskuse: Vladislav II. a jeho doba, Kosmova kronika