Jindřich I. z Rožmberka
syn Voka I. z Rožmberka a Hedviky ze Schaunberga
manželka Eliška z Dobrušky
bratr - Vítek II. z Příběnic
děti- Petr I. z Rožmberka, Johanka, Markéta a neznámá dcera
Je prvním doloženým Jindřichem v rožmberském rodě. Pojmenován byl zřejmě po dědovi z matčiny strany Jindřichu II. ze Schaunberga, jméno se stalo oblíbeným a tak následovalo ještě dalších sedm Jindřichů v následujících generacích. Otec zemřel 3.06.1262 a poručnicí nezletilých synů se pravděpodobně stala matka Hedvika. V březnu 1274 se na rodovém sídle na hradě Rožmberku setkala většina příslušníků rodu Vítkovců - např. Záviš z Falkenštejna s bratry a strýcem Vítkem , Oldřich z Hradce s bratry Jindřichem a Dětřichem, Ojíř z Lomnice, Wernhart a Jindřich ze Schaunberga, páni ze Stráže, z Hořic a další, kteří zde projednávali postup proti českému králi. Oba Rožmberkové byli v tuto dobu pravděpodobně stále nezletilí. Ovšem v r. 1277 si Přemysl Otakar II. v listě norimberskému purkrabímu stěžuje, že “chlapci” z Rožmberka loupí královská zboží. Na konci roku byl vítkovský odboj ukončen královským tažením do jižních Čech. Oba mladíci byli vzatí na milost. Nebylo by prozíravé nechat popravit syny matky z předního hornorakouského rodu. Téhož roku ale Vítek z Příběnic umírá. Jindřich 24.06.1278 v Příběnicích potvrzuje vyšebrodskému klášteru donaci pěti vsí od zemřelého bratra Vítka a 13.07. žádá cisterciácké mnichy o modlitby při cestě do války s Rakouskem. Modlitby měly zřejmě účinek - Moravské pole Jindřich přežil. V březnu 1282 musel Jindřich z Rožmberka vydat Albrechtovi Habsburskému za 500 hřiven stříbra hrad Raabs. V květnu 1283 se konečně do vyhladovělé země vrátil z braniborského zajetí právoplatný panovník Václav II. a pár měsíců na to za ním přijela matka Kunhuta se svým milencem Závišem z Falkenštejna, který se stal královým nevlastním otcem a v podstatě regentem českého království. Za doby Falkenštejnova regenství Rožmberk nezískal žádný správní úřad, ale nadále ho podporoval, stejně jako ostatní příslušníci vítkovského rodu. Po smrti Záviše z Falkenštejna (24.08.1290) se s králem Václavem II. usmířil a roku 1301 (6.01.) se stal nejvyšším komorníkem českého království. O rok později se Václav II. vzdal v jeho prospěch práva odúmrti na krumlovské panství a tímto se Krumlov stal hlavním sídlem rožmberského rodu na příštích 300 let. Nutno podotknout, že obnovená loajalita Vítkovců k českému králi se prokázala v druhé polovině r. 1304, kdy říšské svazy pod vedením Rudolfa Habsburského vyrazily do Čech. Páni z Rožmberka, z Hradce a z Landštejna nechali uzavřít pohraniční záseky, které byly vesměs pod jejich kontrolou.
Po vymření Přemyslovců patřil Jindřich z Rožmberka mezi straníky kandidatury Rudolfa Habsburského. Ten byl 16.10.1306 korunován českým králem a v r. 1307 od něj získal Jindřich výměnou za kdysi odstoupené hrabství Raabs do zástavy hrad Zvíkov. Po Rudolfově smrti nějakou dobu podporoval jeho bratra Fridricha a aktivně se zúčastnil jednání o nástupu lucemburské dynastie na český trůn. V lednu 1310 byl členem delegace, která v Norimberku jednala s římským králem Jindřichem VII. o manželovi pro Elišku Přemyslovnu. Jednání byla úspěšná, králem se stal Jan Lucemburský a Jindřich z Rožmberka ještě téhož roku umírá. Jeho nástupcem se stává syn Petr z Rožmberka.