Jindřich

Jan Škvrňák
České dějiny
Přemyslovec, syn Vladislava I., donátor církevních institucí, člen konfraternity johanitů v Jeruzalémě, narozen po roce 1110, umírá 1. srpna v a nebo po roce 1169.

Jindřich byl synem českého knížete Vladislava I. a Richenzy z Bergu. Společně s bratry Vladislavem a Děpoltem snad pobýval za vlády strýce Soběslava. Přelomem v jeho životě se stala volba jeho bratra Vladislava II. českým knížetem v roce 1140 a následný odboj synů Soběslava II. a především moravských údělníků.

Vladislavova mladšího syna Jindřicha poprvé zmiňuje jeden z pokračovatelů Kosmových prívě při domácí válce roku 1142, kdy proti knížeti Vladislavovi II. povstali moravští Přemyslovci a výrazná “lepší a urozenější” část šlechty. Jindřich stál ve válečném střetnutí na straně staršího bratra. Po prohrané bitvě u Vysoké se obrátili na útěk. Druhý bratr Děpolt bránil Pražský hrad, kníže Vladislav spěchal do Říše prosit císaře Konráda III. o pomoc. Co dělal zřejmě nejmladší z bratrů, doplňuje jiný kronikář, Vincentius. Vladislav poslal Jindřicha do Budyšína, aby tam sbíral vojsko.1

Rodokmen nejdůležitějších potomků Vratislava I.

Přemyslovec Jindřich je také spojen se vznikem premonstrátského kláštera v Doksanech. Jeho zakladatelkou se stala v roce 1144 kněžna Gertruda Babenberská, úzce s ním byla spojena i Jindřichova rodina. Klášterní nekrologium popisuje Jindřicha jako “fundátora našeho kostela a obránce nejpohotovějšího”. Jeho manželka Markéta se stala členkou konventu, byla zde pohřbena a darovala mu četné majetky: 60 hřiven, kalich s patenou, oltářní ornamenty a újezd Zbynice na Klatovsku. Jediný syn, pozdější pražský biskup a český kníže Jindřich Břetislav daroval premonstrátkám zlatou látku a další újezd - Koloveč. I obě dcery v klášteře působily - Alžběta jako druhá preláta, která jinak věnovala 60 hřiven stříbra na opevnění kláštera, dále kalich, pozlacené lahvičky a také dvě vesnice Břehoryje a Rochov. V úřadu preláty ji následovala mladší sestra Markéta, u ní nekrologium připomíná, že darovala “jenom” 20 hřiven stříbra.2

Doksany ae nebyly jedinou fundací, kterou Jindřich podpořil. Litoměřické kapitule daroval zemi v Lahovicích u Libčevsi.3 Další dar připomíná falzum konfirmace knížete Bedřicha datující sebe k roku 1186. K předchozím darům je vzpomenut dar strýce vládnoucího knížete Jindřicha (pie memorie Heinrichus dux), který už nedával popluží nebo lidi, ale rovnou celý újezd, ve kterém se nachází (spíše v době sepsání falza) vesnice Bezdědovice, Otěšíce, Leskovice, Walterovo a Vrativojovice. Verze D ještě přidává ves Navoiovici, kterou editor diplomatáře považuje za předchozí Vrativojovice. Určení rozsahu darovaného zboží činí výrazné potíže, z pěti nebo šesti darovaných vsí lze v současnosti identifikovat pouze dvě. Bezdědovice leží severně od Blatné, Leskovice u Radomyšli, zhruba 13 km na jih od prvně jmenované.4

Hlavice románského sloupu v Doksanech. Foto: Kateřina Chadimová

Vincencius nepíše, zda se Jindřich účastnil se svým bratrem tažení na Znojemsko v roce 1146, o rok později ho zcela jistě doprovázel na II. křížovou výpravu. Někdy v této době, před odchodem na kruciátu Vladislav olomouckému biskupství potvrzuje držbu jihomoravského Podivína a Libického újezdu - mezi svědky lze nalézt výkvět zemských elit, pražského biskupa Otu, většinu českých proboštů a opatů, z Přemyslovců Spytihněva, syna Bořivoje II., Jindřicha, Děpolta i Vladislava, syna Soběslava, bývalého pretendenta českého trůnu.5 

Jindřich byl na přelomu let 1156 a 1157 společně s pražským biskupem Danielem v čele poselstva, které přivezlo k zasnoubení s kněžicem Bedřichem dceru uherského krále Gejzy II. jménem Alžbětu. Mnich Sázavský to píše jakoby mimochodem, když na zpáteční cestě 20. ledna 1157 umírá postoloprtský opat.6 

Zásadnější bylo ale spojení české politiky s římským králem Fridrichem řečeným Rudovous. Tažení do Polska, s cílem prosadit nároky vyhnaného seniora Vladislava, se účastnilo i české vojsko pod vedením budoucího krále Vladislava, společně s oběma jeho bratry, moravskými Přemyslovci i četnými velmoži i bojovníky. Češi se osvědčili, když se jím jako prvním podařilo o Hlohova přejít řeku Odru.7 

Česká wikipedie uvádí, že Jindřich byl zemským správcem během Vladislavova tažení k Milánu. Jde nejspíš o spekulaci na základě toho, že Jindřich není uveden během vyprávění Vincentia o obléhání města (narozdíl od Vladislava a Děpolta).8 Všichni tři bratři a prvorozenec Vladislavův Bedřich se nacházejí na jednom místě a to v roce 1159, kdy král Vladislav dává jednu vesnici klášteru ve Waldsassen. Stejná donace je v podobném složení potvrzena i následující rok.9

Podobně Děpolt, Jindřich i Bedřich jsou účastni Vladislavově donaci klášteru v Hradisku u Olomouce v létě 1160, listina byla vydána v Praze. V únoru 1165 se český král v doprovodu svých bratří i nejstaršího syna účastnil v durynském Altenburku říšského sněmu. Někdy na konci léta všichni navštívili i samotný klášter ve Waldsassenu. Jindřich se objevuje ještě na falzu z počátku 13. století - Vladislav II. měl v lednu 1167 vydat listinu pro klášter v Litomyšli. I za účasti Jindřicha.10

V šedesátých letech Jindřich putoval do Svaté země podruhé a tentokrát se tam dostal a stal se členem konfraternity řádu Johanitů. Zmiňuje se o tom pozdější listina jeho syna Jindřicha Břetislava někdy z doby okolo roku 1186. Biskup potvrzuje místním johanitům jejich majetky a pro spásu svého otce Jindřicha a matky Markéty přidává vesnici Levín. Listina zmiňuje, že právě Jindřich byl za času magistra Assallita členem johanitského bratrstva v Jeruzalémě. Gilbert z Assailly byl velmistrem johanitů od ledna 1163 do roku 1171.11

Právě s johanity souvisí i poslední listina, kde je Jindřich zmíněn. V roce 1169 král Vladislav dává rozsáhlé majetky především v okolí Manětína do Čech přišlým johanitům. Na žádost svého bratra Jindřicha král přidává ves (a újezd) Levín v severních Čechách. Jindřich mezi svědky ale uveden není.12

Kníže Jindřich (Heinrichus dux) zemřel 1. srpna, jak se shodují nekrologia klášterů ostrovského, doksanského a hradišťského.13 Kde byl pohřben se neví. Když Jarloch popisuje smrt jeho syna Jindřicha Břetislava, uvádí, že bylo jeho tělo z Chebu přeneseno do Doksan, kde byl pohřben vedle své matky. Dříve zesnulý otec jmenován není.14

 

  1.  FRB II, s. 235. Letopis Vincentiův, s. 412. ↩︎

  2. Necrologium Doxanense. Ed. J. Emler. In: Zprávy o zasedání královské české společnosti nauk v Praze. Praha 1884, s. 101, 113, 117, 119, 121. ↩︎

  3.  CDB I, č. 55, s. 59, č. 383, s. 365. ↩︎

  4.  CDB I, č. 405, s. 434-435. ↩︎

  5.  FRB II, s. 417, CDB I, č. 157-158, s. 162-165. ↩︎

  6. Monachi Sazawiensis continuatio Cosmae. FRB II, s. 264. K osobnosti kněžny Robert Vlk: Elisabeth, quae publicam rem Boemiae plus quam vir regebat. Alžběta uherská, kněžna česká. Mediaevalia Historica Bohemica 23/2, s. 7-36, Jarmila Matyášová: Kněžna Alžběta Uherská, bakalářská diplomová práce, Brno 2013. ↩︎

  7. Letopis Vincentiův, s. 424. ↩︎

  8.  FRB II, s. 430. ↩︎

  9.  CDB I, č. 204, s. 192-193, č. 210, s. 198. ↩︎

  10.  CDB I, č. 208, s. 194-197. ↩︎

  11.  CDB I, č. 313, s. 286, Jonathan Riley-Smith:The Knights Hospitaller in the Levant, c.1070–1309, s. 33-36. ↩︎

  12. CDB I, č. 246, s. 217-218. ↩︎

  13. Ein Necrologium des ehmaligen Klosters Ostrov, Ed. J. Emler. In: Sitzungsberichte der Königlichen Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften in Prag. Prag 1878, s. 352, Necrologium Doxanense. Ed. J. Emler. In: Zprávy o zasedání královské české společnosti nauk v Praze. Praha 1884, s. 119, Josef Teige: Zpráva o pramenech dějin kláštera Hradisko u Olomouce (až do roku 1300), Věstník Královské české společnosti nauk: Třída fil.-hist.-filologická, 1893, sešit 12, Praha 1894, s. 17.  ↩︎

  14. FRB II, s. 513. ↩︎