Jan Košík z Lomnice
Přestože byl Jan Košík (Johannes dictus Kossik de Lompnicz, Johannes de Rozdialowicz dictus Kossik) poměrně aktivní po celý svůj život, jak o něm vypovídají listiny, do vyšší politiky se nikdy nedostal a tím ani do širšího povědomí výrazněji nevešel.
Za malou povědomostí o něm stojí také okolnost, že právě jím a jeho bratrem rod Košíků z Lomnice r. 1437 vymřel. První zmínky o něm se vyskytují již v druhé polovině 14.století. Z té doby (1382) pochází otisk jeho pečeti na listině. Snad je to stále on i roku 1374, kdy se píše jako Jan z Rožďalovic. Více přichází v patrnost až v letech 1397-1422, kdy držel lomnické panství s tvrzí. Lomnice (nad Popelkou) ovšem jeho předkům patřila i před jedním stoletím, přestože se v průběhu 14. století v jejím držení vyskytují Valdštejnové. S těmi byli pravděpodobně v nějakém příbuzenském vztahu, jak dokazuje nejen držení Lomnice, ale i vlastnické prolínání jiných držav a pak také nejistota zařazení některých šlechticů mezi tyto dva rody, zvláště v souvislosti s Deblicemi. Jan Košík byl (po r. 1412) poručníkem svého synovce Hynka, jehož rodiče žili na Plzeňsku. Ještě předtím (1392) také zastával poručnictví potomků jiného svého příbuzného z Moravy.
Někdy v letech 1406-1420 zapsal své manželce Machně z Rýzmburka 400 kop věna v Seleticích, Košíku, Hlubokém, Stružinci, Skuhrově, Rváčově, Košově a Chlumu. Později (1429) jí toto věno přepsal v 1500 kop groších českých na Lomnici a Soběrazi.
Roku 1415 se měl přidat ke stížnému listu proti upálení Jana Husa (diskuse) a o dva roky později (1417) měl údajně pojistit věno i na dnešním Košťálově. Jeho rodu je nejspíše možno přičíst i vystavění tamního hradu Košťálu. V druhé části osady se pak nacházela ještě jiná tvrz s kostelem. Jan měl bratra Beneše Košíka, s kterým se často uváděl. Byli spolupatrony lomnického kostela, kde činili (1408) tamnímu kaplanství nějaká dobrodiní. Nejspíše byli částečně majetkově nedílní. Přesto však Benešovi více náležely Rožďalovice a Jan sídlil na Lomnici. Oba se pak zhusta psali oběma predikáty - z Lomnice, z Rožďalovic.
Beneš byl r. 1419 přítomen v Praze při odtržení staroměstských a novoměstských měšťanů. Jinak se vyskytuje zvláště později, coby svědek Kateřině z Nedvězí (1430) a o rok později zapsal 300 kop grošů věna své manželce Kateřině z Bergova v Rožďalovicích, Lhotě a Podolí. Kateřina z Bergova se po Benešově smrti podruhé provdala (1439) za Jana Zlého Kněze z Radovesic.Oba bratři se intensivně zapojovali také do politického víru dění té doby, jak je vidět r. 1417, kdy se spojili s bradleckým pánem a vyhlásili válku proti králi. Ještě toho roku byly ovšem obě pevnosti dobyty. Lomnickou tvrz hned jako první oblehl a dobyl v čele královského vojska Hynek Jablonský. Celkem bylo zatčeno 18 mužů lomnické posádky, kteří byli popraveni. Bratři Košíkové byli za nedlouho samotným králem omilostněni (v literatuře se uvádějí hned tři rozcházející se datace).
Jan Košík se v následujícím období držel katolické víry a stejný řád zachovával i na svých panstvích. Přesto jej spatřujeme roku 1421 na sněmu v Čáslavi při zápise proti králi Zikmundovi. Jinak se výrazněji do následných válečných událostí nezapsal. Oba bratři zahynuli někdy kolem konce husitských válek. Roku 1437 bylo lomnické zboží provoláno za odúmrť a králem Zikmundem formálně darováno Hynku Krušinovi z Lichtemburka. Později se jeho syn, Vilém Krušina, vzdal svého práva na Lomnici a postoupil je Škonce († 1475), dceři Beneše Košíka a jejímu manželu Aleši ze Šanova. Ten si pak (1457) na králi vyprosil všechna práva po Janu Košíkovi. Roku 1852 byla v lomu nedaleko Jičína nalezena pečeť (později opět ztracena) se znakem Košíků z Lomnice. Přáním historiků na ní byl vyčten nápis „s.cossic.de.lomnicz", který byl později opravně přečten jako s.alssic.de.lomnicz. Přesto se jednalo o příbuzného Košíků se stejným rodovým znamením.
O jeho původu vypravuje už tak řečený Dalimil ve své kronice, kde popisuje, jak tehdy Lomničtí (tedy majitelé Lomnice), chytili tatarského zpytáka – kartase, kterého si pak dosadili do svého znaku.
Od nich se motiv tatarského kartase dostal i do znaku města Lomnice nad Popelkou. Ti jej však několikrát deformovali, že je dnes na současném znaku nikoliv původní kartas, ale zcela nelogicky oděnec v rytířské zbroji. Tomuto znaku pak také byla přizpůsobena pověst o loupežníkovi na hradě Kozlově. Mimochodem, tento hrad, poblíž Lomnice, byl také v majetku páně Košíků.
Rožďalovičtí Košíkové z Lomnice za svůj erb užívali právě kartase (jak již zaznamenala zmiňovaná kronika). V klenotu byl pak erb zdoben tzv. palečným kolem. Tento motiv je podstatně více rozšířen zvláště na Moravě. Původ těchto Košíků z Lomnice se vysvětluje, ne zcela s jistotou, od zaniklé tvrze Košík u Rožďalovic.
Na Moravě se vyskytoval jiný významný a starožitný rod pánů z Lomnice s černým orlím křídlem na stříbrném erbovním poli (diskuse), který s tímto rodem neměl nic společného.