Jan (Ješek) z Falkenštejna
Rodiče: Kuhhuta Haličská a Záviš z Falkenštejna
Sourozenci:nevlastní z matčiny strany –Kunhuta (abatyše Anežského kláštera), Anežka – (manželka Rudolfa Habsburského, matka Jana Parricidy), Václav II. ; nevlastní z otcovy strany – neznámá starší sestra (dcera z prvního Závišova manželství, manželka Hynka Krušiny z Lichtenburka), mladší bratr neznámého jména a osudu (syn Záviše a Alžběty Uherské) a možná další, o kterých historie mlčí.
Není přesně známo kdy a kde se syn královny Kunhuty a Záviše z Falkenštejna narodil. Falkenštejn se sblížil s královskou vdovou pravděpodobně v průběhu roku 1280 a na počátku roku 1281 byl doložen jako purkrabí v Hradci nad Moravicí a to zřejmě do konce roku, kdy se na Opavsko vrátil ze zajetí levoboček Přemysla Otakara II. Mikuláš (Kunhuta byla jeho macecha). Poté se milenci snad odebrali na nějaký jiný hrad, kde mohli setrvat až do roku 1283. Kunhutu pozval zpět ke královskému dvoru syn Václav II. Po návratu z braniborské internace mu matka chyběla. Kunhuta s sebou jistě malého Ješka na pražský dvůr vzala a zanedlouho se k nim připojil i Záviš, který se stal Václavovým rádcem. Mnozí o následující době mluví jako o Závišově regentství. Morganatická svatba Ješkových rodičů proběhla v roce 1284 či v květnu 1285. Kunhuta si příliš manželského štěstí neužila. 9. či 14. září 1285 královna podlehla pravděpobně tuberkuloze (stejně jako o dvacet let později její syn Václav ). Svatba mohla být důsledkem bilancování těžce nemocné královny, aby byl napraven hřích nemanželského dítěte. Kunhuta byla pohřbena v připravené hrobce v Anežském klášteře, kde již byla abatyší nejstarší dcera, pojmenovaná po matce Kunhuta.
Zhruba tříletý Ješek společně s otcem získal od svého nevlastního bratra Václava v říjnu 1285 královské město Poličku, hrad Lanšperk, město Lanškroun a další zboží, což svědčí proto, že Závišova hvězda ještě nezapadla. A ještě dva roky po Kunhutině smrti byl Ješkův otec na výsluní. Pak udělal fatální chybu a oženil se s Alžbětou Uherskou, sestrou krále Ladislava IV. a jeptiškou. Nejen, že se oženil, on v souvislosti s cestou za budoucí nevěstou a svatbou opustil Čechy asi na půl roku. Václav mu nejen díky církevní klatbě, která byla uvržena na tento sňatek, v létě 1288 zakázal vstup do Prahy. Záviš zůstal s Alžbětou na Moravě. Kde byl v tu dobu Ješek, nevíme. S otcem, macechou a novým bratrem na Svojanově? Nebo u nevlastního bratra v Praze? To asi těžko, Václavova manželka Guta měla lví podíl na Závišově pádu a těžko by souhlasila. U někoho z příbuzných? O Ješkově osudu nevíme nic ani ve dvou následujících letech, kdy byl Záviš obviněn ze zrady, uvězněn a odsouzen ke ztrátě hrdla i statků. 24. srpna 1290 se stal Ješek úplným sirotkem, když byl Záviš z Falkenštejna sťat pod hradem Hluboká.
Václav Ješka po Falkenštejnově konci svěřil do péče řádu německých rytířů. Bylo to prozíravé řešení, protože Ješek byl přes matku spřízněn s Přemyslovci, Arpádovci, Rurikovci, Kapetovci a dokonce i s Habsburky a na straně druhé (jak píše G. V. Šarochová) tyto vládnoucí dynastie nebezpečně a nepřípustně sbližoval s pouhými vazaly z česko-rakouského pomezí . Jako osmiletý výrostek byl zřejmě byl prozatím umístěn na výchovu do některého významnějšího řádového domu a tak ve věku čtrnácti let se vydal na sever do Pruska (cca 1296 či 1297).
Po roce 1310 se na listině potvrzující svobody města Německého Brodu objevila pečeť Hynka Krušiny z Lichtenburka (Ješkův strýc) a Raimunda z Lichtenburka, ale také Ješka, komtura německých rytířů v Řepíně. Za vlády Jana Lucemburského (roku 1321), pražský světící biskup Přibyslav udělil bratru Ješkovi z řádu německých rytířů čtyřicetidenní odpustky k relikvii svatého Kříže. Jednalo se o „královskou" relikvii (možná dědictví po matce Kunhutě?). Jako řepínský komtur byl Ješek uveden i roku 1326 a v roce 1328 byl již zemským komturem pro Čechy a Moravu. Je pravděpodobně, že se Ješek jako zemský komtur na přelomu let 1328 a 1329 zúčastnil zimního tažení Jana Lucemburského do Litvy. Těsně po ukončení tažení se stal komturem v pruském Altshausu. V roce 1337 je naposledy písemně doložen a to opět v úřadu řepínského komtura.