Habart z Hertenberka
Původ
Rytíři erbu zkřížených medvědích tlap, kteří se nazývali dle hradu Hertenberka (dnes Hartenberk v Hřebenech) na Sokolovsku, jsou spolehlivě zachyceni v písemných pramenech teprve v 60. letech 13. století. Dodnes nezodpovězenou otázkou zůstává, zda měli svůj původ v okruhu ministeriálů, náležících k chebskému hradu a během krátké doby nadvlády Štaufů nad Loketskem pronikli na území dnešního okresu Sokolov, anebo zda se jednalo o teritoriálně českou šlechtu, jejímž úkolem bylo střežit pomezí Čech a Chebska. Pro druhou variantu by hrálo hned několik faktů: původní heraldickou figurou ve znaku Hertenberků byl až do doby kolem roku 1300 šrank, tedy hraniční závora, jejich rodový hrad se nacházel na území historického Loketska a v průběhu středověku a raného novověku máme Hertenberky přímo doloženy jako loketské many. Některé prameny by rovněž naznačovaly, že jim hrad Hertenberk ve skutečnosti vůbec nepatřil a působili zde pouze jako králem dosazení dědiční purkrabí. Oproti tomuto pojetí Hertenberků jakožto české šlechty, které vychází z názorů Vladimíra Růžka, se ostře postavil František Kubů, nekompromisně řadící Hertenberky mezi ministeriály, a to na základě jejich politického a hospodářského významu na Chebsku a jejich rodovým provázáním s rody ministeriálního původu, zejména s Nothafty a Liebensteiny. Rod Hertenberků byl od 14. století velmi rozvětvený a kromě „svého" rodového hradu se psali rovněž podle hradů Kynžvartu a Schönbrunnu (v dnešní Horní Falci). O Kynžvart však přišli již roku 1347, kdy se chebská městská hotovost pomstila kynžvartským bratrům Albertovi a Engelhartovi z Hertenberka za jejich loupeživé výpravy v okolí Chebu. Roku 1350 drželi rodový hrad Hertenberk bratři Habart a Albrecht spolu s Tutem Hertenberkem ze Schönbrunnu. Hrad Hertenberk postoupili Hertenberkové roku 1357 Těmovi z Koldic. Těma s Koldic pak vyměnil hrad s Karlem IV. za plat z Budyšína. Po opuštění „svého" hradu se Hertenberkové v pramenech pouze míhají a s výjimkou Bohuslava z Hertenberka, který byl rychtářem v Chebu, o nich mnoho nevíme.
Hrad Hartenberk (Hertenberk) v Hřebenech (J. Boukal 2011)
Vzestup Habarta z Hertenberka
Mezi převážně nevýraznými příslušníky rodu Hertenberků se na počátku 90. let 14. století objevila postava, která udělala poměrně zajímavou kariéru. Onou postavou byl Habart z Hertenberka. Habart byl jedním nejvýznamnějších úředníků milce českého krále a římského císaře Václava IV. Bořivoje ze Svinař i později i samotného krále Václava. Habartovým otcem snad mohl být Bohuslav z Hertenberka, leč prameny tuto domněnku podložit nelze. Poprvé Habarta registrujeme roku 1390, kdy mu král Václav IV. zapsal ves Maršovy Chody u Tachova. Na Tachovsku měl své majetky také Bořivoj ze Svinař, takže můžeme usuzovat, že spolu mohli být v kontaktu již v této době. Bořivoj ze Svinař se stal v roce 1392 z Václavova pověření zemským fojtem (tj. správcem královských majetků) v Alsasku, jež se dnes sice nachází na území Francie, ale tehdy náleželo ke Svaté říši římské, jejímž panovníkem byl Václav. Rok po svém nástupu do úřadu zemského fojta jmenoval Bořivoj Habarta svým náměstkem. V roce 1396 vznesl král Václav na některá říšská města finanční požadavky. Města Václavovi tyto peníze odpírala, pročež Václav pověřil v těchto záležitostech zkušeného Bořivoje ze Svinař, aby města přesvědčil o tom, že král peníze potřebuje. Mezi těmito městy byl i Frankfurt, který vzdoroval tak dlouho, až byl dán Bořivojem do říšského achtu, což byla světská obdoba klatby. V srpnu téhož roku vyslal Bořivoj do města Habarta z Hertenberku, aby předložil jeho jménem požadavky a o měsíc později sám Bořivoj dorazil do města, aby tuto záležitost definitivně a smírně vyřešil. Někdy v této době vstoupili Bořivoj ze Svinař někteří další rytíři z jeho družiny (včetně Habarta) do tzv. bratrstva sv. Kryštofa na Arlberku.
__Původ__ně se jednalo o dobročinnou organizaci, jejímž účelem bylo pomáhat poutníkům při přechodu Amberského průsmyku v Tyrolsku. Krátce po založení tohoto bratrstva byli jeho členové nadáni odpustkovými listy, které se staly pro mnohé šlechtice i měšťany v celé střední Evropě impulzem pro vstup do tohoto bratrstva. Noví členové bratrstva však plnili pouze úlohu donátorů. Jména členů bratrstva známe z jeho evidenčních knih, přičemž u každého člena je uvedeno jeho jméno, roční dávka a také je zde vymalován donátorův erb. Podle jedné z těchto knih, zvané dnes Codex Figdor, měly být bratrstvu pravidelně odevzdávány dávky za Habarta i po jeho smrti, a to ve výši jednoho zlatého.
Codex Figdor, erby Bořivoje ze Svinař, Habarta z Hertenberka a Dětřicha (Jetřicha) z Frumštejna
Návrat do Čech a budování panství
Do Čech se Habart snad vrátil roku 1400, kdy byl Václav IV. zbaven vlády v Říši. V témže roce je v Chebu doložen jako rychtář Habart z Hertenberka, který je s velkou pravděpodobností totožný s naším Habartem. Habartovu významnou úlohu v českých zemích na počátku 15. století potvrzuje listina krále Václava z února roku 1401, kde je Habart z Hertenberka přímo označen jako „rada krále". V témže roce se Habartovi podařilo získat „rodový" hrad Hertenberk do zástavního držení. Hrad měl být kdykoliv k dispozici králi Václavovi jako tzv. otevřený hrad. Hrad měl zástavní cenu 3000 zlatých, přičemž 2000 zlatých Habart založil krále a 1000 zlatých měl investovat do opravy hradu. Záhy však Václav hrad vyplatil a před rokem 1407 jej zastavil Enderlinovi ze Štampachu. Od roku 1402 držel Habart zástavně královský hrad Kašperk na Šumavě, vystavěný Václavovým otcem Karlem IV. Nejprve jej držel jako zástavu od jeho zástavního držitele Jana z Leuchtenberka a poté i od samotného Václava, od kterého navíc obdržel plat z nedalekého Rejštejna. S Habartovou vládou v tomto kraji pravděpodobně souvisí i to, že si roku 1404 nárokoval právo odúmrti v Harmanicích u Sušice. Habart disponoval Kašperkem až do r. 1411, kdy Václav IV. pověřil mincmistra Petra Zmrzlíka ze Svojšína vykoupením zástavy hradu, přičemž právě Zmrzlík se záhy stal jeho novým zástavním držitelem.
Smrt a potomstvo
Pokud Habart krátce poté nezemřel, po těchto událostech se na několik let zcela ztratil z pramenů. Pokud přijmeme předpoklad, že žil i poté dál, může být totožný s Habartem Hertenbergéřem, který roku 1408 získal hrad a město Mašťov. Dotčený Habart dal roku 1421 otevřít brány svého hradu husitům a stal se, byť nejspíš ne zcela dobrovolně, jedním z nich. Již o dva roky později musel být po smrti, neboť v tzv. Registrech zápisův královských a obecných" se můžeme dočíst o po něm pozůstalých sirotcích Habartovi a Dorotě. Tento zápis je také naší jedinou informací o Habartově rodinném životě. Sirotek Habart se stal v pozdějších letech dočasně držitelem tvrze v Chvalech (dnes součást Prahy), v jejíž blízkosti se ostatně dodnes nachází Hartenberská ulice. Jeho syn (překvapivě rovněž Habart) přesídlil na Slánsko, kde pak držel tvrz Kokovice, dle níž se jeho potomci nazývali Kokovští z Hertenberka.
Prameny :
Archiv český XXXIX. Codex Přemyslaeus.Regesty z výpisů z dvorských register Václava IV. z doby kolem a po roku 1400 / Regesten aus den Auszügen von den Hofkanzleiregistern
Wenzels IV. aus der Zeit um und nach 1400, ed. I. HLAVÁČEK, Praha 2014.
Archiv český čili staré pjsemné památky české i morawské, sebrané z archivůw domácjch i cizjch I., ed. F. PALACKÝ, Praha 1840.
Archiv český čili staré pjsemné památky české i morawské, sebrané z archivůw domácjch i cizjch II., ed. F. PALACKÝ, Praha 1842
Botenbuch der Bruderschaft St. Christoph auf dem Arlberg. Tiroler Handschrift „Codex Figdor", edd. E. WIDMOSER – W. KÖFLER, Innsbruck – München 1976.
Das Achtbuch II des Egerer Schöffengerichts vom Jahre 1391 bis 1668, ed. K. SIEGL, in: Mitteilungen des Vereins der Geschichte der Deutschen in Böhmen 41, 1903
Deutsche Reichsakten unter König Wenzel IV. 1388 -1397, ed. J. WEIZSÄCKER, München
Libri confirmatiorum ad beneficia ecclesiastica pragensem per archidioecesim. Liber septimus ab anno 1410 usque ad annum 1419, ed. J. EMLER, Praga 1886.
Literatura:
BARTOŠ František Michálek, Čechy v době Husově 1378-1415, Praha 1947.
BERAN Petr, O zámku Hartenberk v Hřebenech, Sokolov 1992.
BERNAU Friedrich, Album der Burgen un Schlösser in Königreich Böhmen I., Saaz 1881.
BERNAU Friedrich, Studien und Materialen zur Specialgeschichte und Heimatkunde des feutschen Sprachgebiets in Böhmen und Mähren, Prag 1903.
BOBKOVÁ Lenka – BARTLOVÁ Milena, Velké dějiny zemí Koruny české IV.b 1310-1402,
Praha – Litomyšl 2003.
BOUKAL Jan, Habart z Hertenberka - družiník Bořivoje ze Svinař a krále Václava IV., in: Sokolovsko 5, č. 1, 2014, s. 17-19
BOUKAL Jan, Hertenberkové ve středověku a na prahu raného novověku. Příspěvek k poznání dějin rytířského rodu z Loketska. Nepublikovaný rukopis klausurní práce (vedoucí prof. Lenka Bobková), Praha – Sokolov 2015.
GRADL Heinrich, Geschichte des Egerlandes bis 1437, Prag 1893
KNOLL Vilém, Štaufští ministeriálové a Sedlecko. Poznámka k počátkům loketského manského systému, in: Západočeský historický sborník 8, 2003, s. 7-27.
KUBŮ František, Štaufská ministerialita na Chebsku, Cheb 1997.
NOVOTNÝ Robert, Ráj milců? Nižší šlechta na dvoře Václava IV., in: Dvory a rezidence ve středověku. II, Skladba a kultura dvorské společnosti , Praha 2008, s. 215-229.
RŮŽEK Vladimír, Družina Bořivoje ze Svinař ve službách Václava IV., in: Minulostí západočeského kraje 34, 1989, s. 57-90
SEDLÁČEK August, Hrady, zámky a tvrze království českého XI. Prácheňsko, Praha 1997.
SEDLÁČEK August, Hrady, zámky a tvrze království českého XIII. Loketsko a Plzeňsko, Praha 1998
SEDLÁČEK August, Z Hertenberka, in: Ottův slovník naučný 11, s. 214
SPĚVÁČEK Jiří, Václav IV. (1361-1419) : k předpokladům husitské revoluce, Praha 1986.