Codex gigas
Za panování krále Vladislava I. kolem roku 1160 byl šlechticem Vrbatou založen benediktinský klášter v Podlažicích na Chrudimsku, který nikdy nepatřil mezi nejbohatší v království. V roce 1421 byl zničen orebity, klášter tehdy vlastnil městečko Chrast, 27 vsí a 32 osad. Majetky kláštera, po němž nic nezbylo, získali obratní až věrolomní vojenští podnikatelé. V letech 1696 –1721 zde byl postaven kostel sv. Markéty v barokním slohu (na obr).
Unikátní rukopis Codex gigas vznikl v první polovině 13. století, mezi lety 1204 (kanonizace Prokopa) a 1229 (poslední zápisy). Většinu textu napsal stejný písař, výjimkou je část etymologií a poslední texty za Kosmovou kronikou. Knihu sám neiluminoval, to byla práce buď jiného člena kláštera nebo speciální dílny.
Dřevěné desky s kovovým zdobením mají rozměry 920 x 505 x 22 milimetrů, 312 listů (dalších 8 někdo kdysi vyřízl) má rozměry průměrně 890 x 490. Výroba knihy stála život zhruba 160 oslů. Také její hmotnost je úctyhodná, kodex váží zhruba 75 kg.
Dílo obsahuje řadu nádherných spirálovitých iniciál, často s rostlinnými motivy. Barevně jde o kombinace červené, modré, žluté, zlaté a zelené barvy. Na iniciálách jsou patrné italské vlivy. Samotný text je psán velmi úhledně, o stejných mezerách mezi slovy.
Kniha se skládá celkem ze 14 různorodých textů. Na předsádce jsou tři původní abecedy – hebrejská, řecká a latinka – a dvě doplněné později: hlaholice a cyrilice. Zbytek díla je napsán latinkou a latinsky. Na předsádce je také několik vět o původu a osudech knihy.
Úvodní třetinu knihy zaujímá Starý zákon. Poté jsou vložena dvě díla židovského historika Josepha Flavia, působícího v 1. st. n. l. v Římě. Pak následuje Origines, neboli 20 knih etymologií – souhrn didaktických textů především od jednoho z nejvýznamějších myslitelů středověku Isidora Sevillského. Poté ďáblova bible obsahuje dvě vědecká pojednání o lidském těle – výtažek z Galéna. Nový zákon není umístěn těsně za Starým, nelogicky, ale až po těchto pojednáních.
Další text je docela odlišného charakteru – je to penitenciál, což je zpovědníkův návod, jak řešit různé hříchy. O rozšíření zpovědí se zasloužil IV. lateránský koncil v roce 1215, tedy během psaní knihy. Výčet hříchů je velmi podrobný, ale některé důležité chybí, jako například vražda, cizoložství a incest. Mezi hříchy je také iluminace onoho pověstného ďábla, vysokého půl metru. Na protější straně je obraz města, zřejmě nebeského Jeruzalému (viz obr.). Paralela je jasná, dobro a zlo.
Několik dalších stran je věnováno zaříkávadlům před nečistými silami, nemocemi nebo třeba zloději. Codex Gigas obsahuje také jeden z nejlepších opisů Kosmovy Kroniky Čechů, dále seznam podlažických mnichů, kalendář a nekrologium, tedy seznam patronů a světců, za něž se bratrstvo modlí. Nekrologium obsahuje 1635 osob.
V době zániku kláštera byl již kodex dávno pryč. V roce 1295 jej koupil opat břevnovského kláštera Bavor. Před vypleněním kláštera v Břevnově husity byla kniha převezena do Broumova, kde zůstala až do vlády císaře Rudolfa II. Ten ji v roce 1594 zařadil do svých proslulých sbírek. V Praze zůstala až do července 1648, kdy umělecké předměty (mezi nimi i největší knihu světa) odvezli vojáci generála Königsmarka do Švédska, jako dar své uměnímilovné královně Kristině. Dodnes je kniha uložena v uppsalské knihovně.
Kodex byl dvakrát zapůjčen do zahraničí. V roce 1970 do New Yorku a v roce 1999 do Berlína. O navrácení části rudolfínských sbírek, především této knihy, se pokoušel v roce 1990 president Václav Havel, švédskou stranou byl tento návrh odmítnut jako absurdní.
Od roku 2002 jednal o digitalizaci ďáblovy bible tehdejší předseda senátu Petr Pithart. Od 30. 1. 2006 je kniha digitalizována, krátkodobě byla vystavena i v České republice.
Diskuse: Codex Gigas
Použitá literatura a zdroje:
Stanislav Bártl, Jiří Kostelecký: Ďáblova bible
Kamil Boldan: Codex gigas - Ďáblova bible: tajemství největší knihy světa.
Jaques Le Goff: Kultura středověké Evropy