Čeněk III. z Vartenberka
Ačkoliv Čeněk III. z Vartenberka náležel k jednomu z nejvýznamnějších rodů, tak není jasné, kdo byla jeho matka - zda kozelská kněžna Bolka (to si myslí A. Sedláček) nebo Kačna z Rychmburka (J. Klassen). Otec je jasný, byl jím jinak méně významný Čeněk II. (+1396) z veselské větve (podle Vysokého Veselí) rodu. Sledovaný Čeněk se mohl narodit někdy kolem roku 1385, měl staršího bratra Jana a sestru Machnu. Prvně se Čeněk III. z Vartenberka objevuje v pramenech v roce 1400 jako přísedící českého zemského soudu - v tento okamžik tedy musel být dospělý, zletilý ve věku okolo 15 let.
Erb pozdějších pánů z Vartenberka, už s uděleným dračím řádem, zdroj: Historie Mimoně
Po smrti staršího bratra Jana v roce 1405 zdědil část městečka Nový Bydžov, které postupně vykupoval ze zástavy. Po smrti bratrance Václava získal hrad Veliš, společně s jeho bratrem držel městečko Jičín. K roku 1416 po smrti svých bratranců už byl jediným (kromě svého syna Jindřicha) mužským členem veselské větve rodu, držel hrady Veliš, Bradu, tvrz Vysoké Veselí a městečka Jičín a Nový Bydžov. Kromě toho ovládal i hrad a panství Lipnice nad Sázavou s městečkem Německý, dnes Havlíčkův, Brod, které zdědila jeho manželka Kateřina z Landštejna a před rokem 1410 přijala svého manžela na spolek, tj. do společného vlastnictví.
Skutečný vzestup sice českého pána, ale určitě ne jednoho z nejbohatších šlechticů, nastal po roce 1412. Právě tehdy ho mocný jihočeský magnát Jindřich z Rožmberka krátce před svou smrtí určil hlavním poručníkem svých dětí - Oldřicha II. a jeho sestry Kateřiny. 12. srpna 1412 se v Krumlově sešli rožmberští purkrabí s poručníky nezletilého Oldřicha z Rožmberka, hlavním poručníkem se stal Čeněk z Vartenberka, radou mu měli pomáhat Jan z Hradce a Jindřich Plumlovský z Kravař, vdova Eliška z Kravař a krumlovský děkan Budislav. Čeněk od nynějška trávil nejvíce času v Českém Krumlově a také v Praze. Čeňkovo poručnictví bylo velmi pravděpodobně vedeno dobře, k prospěchu rožmberského domu, jak o několik století líčí Václav Březan, koneckonců po dosažení zletilosti Oldřicha z Rožmberka v roce 1418 nenásledovala žádná soudní pře, oba šlechtici zůstali přáteli i politickými spojenci v několika následujících letech.
Zkrátka nepřišel ani Vartenberk, zázemí rozlehkého dominia mu pomáhalo stoupat v hierarchii zemských úřadů (v březnu 1414 se stal nejvyšším pražským purkrabím a ještě téhož roku českým zemským hejtmanem) a postulovat vlastní politiku, což znamenalo podporu reformního úsilí pražského mistra Jana Husa. Minimálně s Čeňkovým souhlasem mohl Jan Hus pobývat na Kozím Hrádku, který patřil rožmberským vazalům. Jeden z nejvlivnějších českých šlechticů stál za rozmachem reformního, pozdějšího husitského hnutí. Právě on byl společně s moravským magnátem Lackem z Kravař jedním z iniciátorů požadavku na řádné slyšení českého reformátora před Kostnickým koncilem (konec roku 1414), nesouhlasu s Husovým uvězněním (květen 1415) a konečně Čeněk z Vartenberka je také hlavní iniciátor vyhotovení stížného listu proti upálení pražského univerzitního mistra, kde přiložil i první z 452 pečetí.
Faksimile (kopie) stížného listu. Zdroj: Český rozhlas
Ještě předtím, 6. září 1415 vzniká husitská jednota českých a moravských pánů, jejichž cílem je svobodné hlásání slova božího (tedy reformní program), podřízení kléru domácím biskupům, nikoliv koncilu, prosazení pražské univerzity jako autority v církevních otázkách a konečně i podřízení novému papeži, pokud bude koncilem zvolen. Do čela jednoty byl zvolen Čeněk z Vartenberka, Lacek z Kravař a Boček z Kunštátu. Jako protiváha této jednoty vzniká v říjnu podobná organizace katolické šlechty, pod vedením Jana z Hradce.
Následně proreformní šlechta začala na svých panstvích nahrazovat či přímo vyhánět katolické faráři proreformními (husitskými) - Čeněk tak zcela jistě učinil na svých rodových panstvích, ale i na rožmberských majetcích, od let 1416 a 1417 se laikům při mších podávalo pod obojí.
Reformní hnutí respektující tzv. apoštolskou posloupnost (nepřerušená návaznost svěcení až apoštolům) mělo problém se svěcením kněží, když je pražský arcibiskup Konrád z Vechty odmítal vysvětit. Vartenberk proto ve svém poddanském městečku Německém Brodě zajal titulárního nikopolského biskupa Heřmana z Mindelheimu, kterého odvlekl na hrad Lipnice a tam nutil v březnu 1417 světit budoucí husitské kněze. Titulární biskup byl následně sesazen ze svého úřadu pražským arcibiskupem, Čeněk ho odškodnil farou v Miličíně. V červnu téhož roku Vartenberk vyhlásil přijímání pod obojí jako závazné na rožmberském dominiu.
V lednu 1418 Čeněk předává správu rodových majetků Oldřichovi, v té době ještě kališníkovi. Vliv na mladého Rožmberka si Čeněk uchovává ještě v následujících měsících, kdy se v Krumlově objevuje a dojednává sňatek Oldřicha se svojí neteří Kateřinou z Veselí.
Po pražské defenestraci a následné smrti Václava IV. se Čeněk stává ochráncem královny vdovy Žofie, obsadil svými lidmi Pražský hrad a doprovodil Žofii v listopadu 1419 na Nový Hrad u Kunratic. Čeněk se v tento okamžik snaží o uklidnění situace, uzavírá příměří s Pražany.
Kališnická vysoká šlechta v následujících měsících sledovala následující politiku - prosazení husitského programu v umírněné verzi teologů pražské univerzity. Zároveň si žárlivě střežila svoje postavení, nelibě nesla vzrůst významu jak umírněných husitských měst (Praha), tak i těch radikálních (Tábor) - chtěla zůstat v čele husitského hnutí. Tato šlechta nechtěla radikální změny ve státě, uznávala dědické právo Zikmunda, s tím, že počítala, že nebude bránit přijímání pod obojí. Dosazení následníka na českém trůnu a prosazení církevních reforem se podle nich mělo nejlépe obejít bez zbytečného násilí. Jak se ukázalo později, byla to dosti naivní představa, pro odlišné pohledy všech ostatních frakcí a stran.
To ovšem Čeněk z Vartenberka ještě netušil a tak začal jednat se Zikmundem - v prosinci 1419 na zemském sněmu v Brně se Žofie vzdává panovnických povinností. Zikmund výslovně neodmítne laický kalich a je akceptován i husitskou Prahou. Nový panovník vybere novou zemskou vládu v čele s Čeňkem z Vartenberka, doplněným dvěma katolíky Jindřichem z Elsterberka a Václavem z Dubé. Čeněk Zikmunda následoval do Slezska a právě zde je mu udělen prestižní Dračí řád. A také zde se ukáže, že kompromisní politika není možná - když Zikmund vyhlásí křížovou výpravu proti husitským Čechám.
Dračí řád, rekonstrukce podoby odznaku
Neúspěch diplomacie Vartenberka staví na protizikmundovskou stranu. V dubnu se vrací do Prahy, vydává Hrad Pražanům a dokonce pod záminkou oběda zatýká katolické velitele hradu a své příbuzné Jana z Ralska a Zikmunda z Děčína. Následně nechal Čeněk vyhnat všechny uprchlíky před husity, podobně jako katolický klérus, z Hradu a zabavil jim jejich cennosti.
Čeněk, společně s Oldřichem z Rožmberka, 20. dubna 1420 nechá rozeslat list, ve kterém vyzývají k odporu vůči Zikmundovi. Zároveň v této době se začíná uvažovat o jiném panovníkovi, první poselstvo je vysláno k polskému Vladislavovi.
Krátce poté ovšem Čeněk změní strany a 7. května 1420 Pražský hrad předává Zikmundovým lidem. Podle kronik měl k obratu dospět pod vlivem táborských násilností na venkově, neúspěchu dobývání Vyšehradu a v neposlední řadě mu Zikmund přislíbil přijímání kalicha na jeho majetcích. Čeněk z Vartenberka utíká z Prahy, jeho korouhev je potupně umístěna na pranýř a mizí z pramenů na rok.
.png)
Čeněk z Vartenberka (kresba B. Paprockého, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593), zdroj: Wikimedia Commons
K husitům se připojuje až během velkého tažení spojených vojsk do východních Čech na jaře 1421 a to před Jaroměří, kde se poníženě poddal Pražanům. Poté obsadil hrad Bradlec.
Na čáslavském sněmu v červnu 1421, který přijal program 4 artikulů pražských a sesadil Zikmunda z českého trůnu, byl Čeněk zvolen jako jeden z pěti pánů do 21 členné zemské vlády. Krátce poté Čeněk s Hynkem Krušinou z Lichtenburka odvraceli nájezd Slezanů. Při obléhání Broumova uzavřeli s obléhanými mír, který byl současníky označen za zradu. Snad v souvislosti s dalším vpádem Slezanů Čeněk opět mění stranu - v listopadu 1421 v Jihlavě se zříká čtyř artikulů a slibuje věrnost Zikmundovi Lucemburskému.
Mezitím Čeňkovi na severu východních Čech vyroste obávaný konkurent, původně orebské bratrstvo, nyní vedené Janem Žižkou z Trocnova. S husitským vojevůdcem se střetne ke konci dubna 1423 u Hořic, na vrchu Gothard, a je poražen. Žižka nicméně nepokračoval v tažení (vydal se na Litoměřicko) a dobyl jen tvrz v Kozojedech, Čeňkovy državy zůstaly ušetřeny.
Čeněk z Vartenberka hrál v husitské trilogii režišéra Vávry herec Václav Voska
Převaha radikálních bratrstev znepokojovala i umírněné husity, proto v říjnu 1423 došlo k uzavření svatohavelské koalice se některými katolíky - Čeněk z Vartenberka se stává jedním z dvanácti hejtmanů. Jednota kališníků a katolíků se s Žižkou střetne u Malešova a také ji čeká porážka.
To už je ale závěr života někdejší hlavy reformního a husitského panstva. Po návratu Zikmunda Korybuta do Čech se opět staví na nekompromisní katolickou stranu, jedná s Albrechtem Habsburským v Jihlavě, v dubnu v Brně se Zikmundem a 17. září 1425 umírá, údajně na mor, na svém hradu Veliši. Pozdější falzum Oldřicha z Rožmberka o něm tvrdí, že zemřel jako heretik. Je tedy možné, že před smrtí změnil strany a umírá jako husita.
Čeněk po sobě zanechal jediného syna Jindřicha, jímž veselská větev Vartenberků na konci husitských válek vymírá.
Diskuse: Vartenberkové, Husitská revoluce, Stížný list, Dračí řád
Použitá literatura:
Petr Čornej: Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka. Praha 2019.
Martin Musílek: Čeněk z Vartenberka a jeho hodnocení v české historii. In: Historie - paměť národa 2. Přínos významných postav a událostí českých dějin pro současnost. Praha 2008, s. 51-62.
Robert Novotný: Čeněk z Vartenberka. In: Husitské století. Praha 2014, s. 309.
Ivana Raková: Čeněk z Vartenberka 1400-1425. Příspěvek k úloze panstva v husitské revoluci. Sborník historický 28 (1982), s. 57-93.
Ivana Raková: Rožmberské teritorium v předvečer husitské revoluce. (Vztahy Oldřicha z Rožmberka k Čeňkovi z Vartenberka). Folia Historica Bohemica (1981,) s. 263-284.
Ivana Raková: Vývoj pozemkové držby pánu z Vartenberka v letech 1281-1415. Historická geografie 18 (1979), s. 69-102.
Robert Šimůnek: Dědictví po Čeňkovi z Vartenberka. (K rožmbersko-vartenberským vztahům v 1. polovině 15. století). Mediaevalia Historica Bohemica (1998,) s. 105-118.