Albert ze Zdounek

Jan Škvrňák
Šlechta
Moravský šlechtic, doložený mezi roky 1290 a 1321, moravský podkomoří, správce královských lesů a držitel Buchlova

Šlechtic, který se na přelomu 13. a 14. století stane jedním z předních zemských úředníků moravského markrabství je poměrně tajemnou osobou. Většina dokladů je spojena s podkomořským úřadem, není znám jeho původ, rodiče, nejbližší příbuzní, i jeho sídlo, Zdounky se prvně v psané historii objevují v souvislosti s ním.

16. 1. 1290 Hrabiše z Bobrové se svým synem Jiljím a Albert z Zdounek se svou ženou Sofií/Žofií (dcerou Hrabiše z Bobrové) prodávají opatu Bertholdovi z Heiligenkreuz tři lány ve vsi Ringerndorf za 300 vídeňských talentů. I když k listině byly původně přivešeny 4 pečeti (v textu se píše, že Albertova manželka ji neměla), zachovala se pouze jedna a to rakouského šlechtice.1

Albert (nebo někdy i počeštěně Vojtěch) ze Zdounek proslul především jako moravský podkomoří, kterým se stal nejdříve v roce 1295 (tehdy je jím Bruno).2 Jako podkomoří Albert v březnu 1297 rozsuzuje spor mezi poddanými velehradského kláštera z Kunovic a měšťany z Uherského Hradiště.3 30. září téhož roku je Albert doložen v Brně, kdy na zasedání zemského soudu a sněmu je svědkem prodeje majetků Protivy z Doubravice templářům.4

V polovině července 1298 je moravský podkomoří Albert de Doneken (dříve čteno nesprávně jako Noneken)5 svědkem ve Znojmě na listině Mikuláše z Dobřínska, jehož švagr prodal část svého majetku templářům na Templštejně.6 Z této listiny se zachovala poničená Albertova červená pečeť, která ovšem není na monasteriu dobře vidět. Pečeť překresluje Sedláček v 5. díle7 Atlasů erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty:

Na počátku července 1299 můžeme Alberta naleznout v Brně, kdy svědčí na listině Gertrudy z Deblína, moravský šlechtic je uváděn jako “Albertus dictus de Buclaw camerarius Morauie”, tedy kromě podkomořího i jako purkrabí či zástavní majitel zeměpanského Buchlova.8 V úřadu podkomořího nalezneme Alberta ještě jednou, a to 26. února 1300 v Brně, když Oldřich z Boskovic prodává svému strýci Siegfriedovi vesnici Milotice.9 

Pán z Zdounkách posléze na 20 let mizí z výpovědí moravských listin a až na počátku 20. let se dvakrát objeví v zálěžitosti, která se týká jeho působení v úřadu podkomořího. Listina z konce léta roku 1320 řeší opět držby velehradského kláštera, respektive neoprávněné užívání klášterních majetků Zdeslavem ze Šternberka. Albert je zde označován jako dávný moravský podkomoří a správce královských lesů (antiquus Kamerarius Morauie et magister siluarum Regiarum) vypovídá, že předmětné majetky (lesy a rybolov) klášter získal během jeho výkonu úřadu moravského podkomořího. Kromě toho vypověděl, že  po 24 roků držel královský hrad Buchlov a na potvrzení svých tvrzení připojuje svoji pečeť (nedochovala se).10 

Albert ze Zdounek ale musel vypovídat ještě jednou, v únoru 1321 vydává listinu ve které popisuje jako bývalý správce lesů a držitel hradu Buchlova hranice velehradských majetků. Přibližuje také okolnosti zisku rybolovu, ten cisterciáci získali za výdaje, které měli s osmnáctidenním pobytem krále a jeho dvora ve velehradském klášteře.11 

Libor Jan na základě této listiny dedukuje, že Albert byl podkomořím nejenom v letech 1297-1300, ale i v roce 1301, donace rybolovu v Topolanech proběhla na konci července 1301. Albert ze Zdounek nebyl podkomořím nepřetržitě, v roce 1300 ho vystřídal na rok Jan z Meziříčí erbu křídla a v roce 1302 Pavel, předek pánů ze Sovince a Holštejna.12

Albertova listina z února 1321 je jeho poslední dochované veřejné vystoupení. Nevíme, zda se dočkal zakončení sporu mezi klášterem a Šternberkem. To proběhlo v červnu 1322 a mezi svědky Albert chybí (Alberti de Sdenic bude někdo jiný, pečet k naprosté listotě ovšem chybí).13 Podle Zdounek se po Albertovi píše v roce 1328 Vlček (Wlczko de Domka), který je leník olomouckého biskupa (lána drží v Říkovicích, Neměticích, Zámsku a Skalici).14 Vlček je naposledy zmíněn v roce 1335, k roku 1330 je znám i jeho strýc Jindřich z Frýdlantu.15 Zda byl synem Alberta ze Zdounek a jeho manželky Žofie ze Švábenic, nelze potvrdit. V druhé polovině 14. století (1357-1372) se objevuje zřejmě další potomek, Šverč ze Zdounek. Vladycký rod vymírá až v novověku.16 

Erb rytířů z Násilé

Význam erbu rozlištil na konci 19. století moravský badatel Josef Pilnáček, který se podíval do polské heraldiky. Zde se vyskytuje erbovní figura zvaná Świerczek (česky šverček), což není původně písmeno N, ale středověká nástraha zvaná vlčí hák (německy Wolfsangel). Vlčí hák sloužil, jak už název napovídá k lovu vlků. Na jeden nebo dva háky bylo nabodeno maso, při jehož žraní se vlk poranil a podle stop krve mohl být nalezen a zabit. Hák mohl být upevněn pomocí řetězu na strom. Tato erbovní figura je poměrně oblíbená v Německu (například města Halbestadt nebo Emerkingen), dodnes ji v podobě runy používají i neonacistické organizace.

Erbovní znak a jeho název umožňuje Alberta alespoň trochu zakotvit mezi moravskou a slezskou zemskou obec. Stejný erb používali vladykové z Násilé (dnes Nasiedłe v Polsku). Mezi lety 1255 a 1269 je uváděn Svěrč z Násilé (Schwercz de Nasyle, Zwirchs de Nazcil zudarius), k druhému datu jako cúdař (sudí).17 Ten po sobě zanechal tři syny: Milotu, Vlka a Markvarta, kteří se vyskytují v pramenech mezi roky 1288 až 1290. Současníky Alberta ze Zdounek mohli být ještě Švěrč a Markvart z Násilé, kteří žijí v roce 1335.18

Josef Pilnáček také našel nositele podobného erbovního znamení a snad i příbuzného Alberta v Nekrologiu minoritského kláštera ve Vídni. Jeden zápis uvádí písaře krále Otakara pro Rakousko Siffrida (Sepultura domini Sifridi, qui fuit scriba domini Otakhri Regis Bohemie per Austriam), který podle rukopisu má v erbu bílý vlčí hák v červeném poli. Nekrologium také zaznamenává Mechtildu, manželku Švrška z snad z Etzersdorfu (domina Mechtildis uxor Cherwechonis de Etzkersdorf). Mechtilda má podobný erb, s opačně orientovaným hákem a zlatým kruhem.19

Erb Siffrida

Erb Mechtildy

  1.  https://www.monasterium.net/mom/AT-StiAH/HeiligenkreuzOCist/1290_I_16/charter ↩︎

  2.  Libor Jan, Moravští podkomoří v době Václava II., ČČH 95/2, 1997, s. 339. ↩︎

  3.  CDM V, č. 70, s. 66-68. Tato listina je uložena v uherskohradišťském archivu. Pečeť se zachovala, v jejím opisu je S. ALBERTI D' DONCA CDB VII/6, s. 64, obr. 332, fol. LX. ↩︎

  4.  CDM V, č. 70, s. 66-68. ↩︎

  5.  Peřinka, František – Vlastivěda moravská. II. Místopis Moravy. Díl II. Místopisu. Hradištský kraj. Zdounecký okres. Brno 1910, s. 67 ↩︎

  6.  https://www.monasterium.net/mom/CZ-NA/RM/2694/charter ↩︎

  7.  Atlasy V, s. 348, obr. 222.  ↩︎

  8.  Libor Jan, Neznámá listina na deblínské panství, ČMM 114/1, 1995, s. 23. ↩︎

  9. Moravské a slezské listiny lichtenštejnského archivu ve Vaduzu, č. 23, s. 48-49. ↩︎

  10.  CDB VI, č. 162, s. 126-127. https://www.monasterium.net/mom/CZ-MZA/E07/1320_VIII_30.1/charter ↩︎

  11.  CDB VI, č. 177, s. 134-135. ↩︎

  12. Libor Jan, Moravští podkomoří v době Václava II., ČČH 95/2, 1997, s. 343. ↩︎

  13.  https://www.monasterium.net/mom/CZ-MZA/E07/1322_V_27/charter ↩︎

  14.  CDM VI, č. 369, s. 284-285. ↩︎

  15.  CDM VI, č. 402, s. 310. ↩︎

  16.  Josef Pilnáček, Staromoravští rodové, s. 233-234. ↩︎

  17.  CDB V/1, č. 50, s. 104, CDB V/2, č. 592, s. 184. ↩︎

  18.  Josef Pilnáček, Staromoravští rodové, s. 233. ↩︎

  19.  J. Plináček “Znaczenie figury heraldycznej w herbie Świerczek” z:“Miesięcznik Heraldyczny”, Nr 6, 1930, s. 120-122. https://www.wbc.poznan.pl/dlibra/publication/69667/edition/85102/content K nekrologiu dříve Karl Lind, Ein mittelalterliches Gräberverzeichnis des Wiener Minoritenklosters, Berichte und Mittheilungen des Alterthums-Vereines zu Wien, 12 (Wien 1872), s. 99-100 https://books.google.cz/books?id=SUd3L6OYtAEC&pg=PA27&hl=pl&source=gbs_toc_r&cad=4#v=onepage&q&f=false nově Monika Sollmann, Das Bürgertum in der Heraldik der Wiener Minoritenkirche, diplomarbeit, s. 86-87. https://phaidra.univie.ac.at/open/o:1259701 ↩︎