Slovanské osídlení Čech a Moravy: České a Moravské kmeny

[Simplex]

---Palackýho jsem zmínil, protože ho beru jako faktický předěl mezi mýty a moderním přístupem k naším dějinám. Takové jednoduché a každému srozumitelné rozhraní. Taky mě v první chvíli samozřejmě napadl tzv. geograf bavorský, ale toho otec českého dějepisu asi znal. Upřímně netuším jestli ho znal i Kosmas? Já jsem taky Palackýho dějiny nikdy nečetl, ale mám doma pětidílné z konce 60. let, prý jsou nejlepší a dají se občas i levně sehnat. Žádná chyba ve vzdělání to není, nebuď na sebe tak přísný, jsme amatéři, tedy já určitě. Teď jsem zrovna znovu četl dvě benešovické studie G. Dykastové a s úžasem jsem si uvědomil, že nikdy neslyšela o Markvaticích ... A to publikuje v MHB a taky to očividně nikomu neva.
---Nevím jestli máš Novotnýho, ale z něho vyplývá, že ti Lemuzi patrně vznikly v době mezi Palackým a jím. Netuším, jak k tomu došli, protože na Teplicku žádný geografický název z něhož by to mohli odvodit není, dokonce není ani v databázi zaniklých vsí. Tohle není úplně moje téma, raději se věnuju rodu z Údrče, to se mi zdá přínosnější. Tedy alespoň pro mě

lemuzi.jpg

[Ingolf]

Teorii více českých kmenů propagoval Rudolf Turek a v jeho knize Čechy v raném středověku je na s. 40 mapa, kam ty Lemuze klade také na Teplicko.
Jinak na s. 42 uvádí přesně to pořadí Sedlčané -- Lučané -- Děčané -- Litoměřici -- Lemuzi, takže také nevím, proč dává Lemuze na mapě mezi Lučany a Děčany.

[Ingolf]

V roce 1160 král Vladislav dává míšeňskému biskupství ves Preske v kraji Budišín (Prezez dictam in pago Bvdessin). Tu donaci o pět let později potvrzuje císař Fridrich I. tu vesnici ale umisťuje do kraje Milčanů (in pago Milzana sitam). Takže evidentně v 12. století je Milčansko zhruba ekvivalentem Budyšínska.

Je to tak, Milčansko bylo Budyšínsko a Zhořelecko. Severně od něj byla Lužice - když bojoval na zač. 11. stol. Boleslav Chrabrý s Jindřichem II. a obsadil Lužici, tak se tím myslí jen tohle území. Lužice se taky nazývala jako Východní marka. a po ústupu Poláků ji drželi nejvíce Wettini.

Milčansko bylo předmětem sporu a po ústupu Poláků bylo připojeno k Míšeňské marce a centrum bylo přeneseno sem. Celá ta Míšeňská marka se skládala z Milčanska na V a na Z to byly mimo Míšně srbské kmeny Glomačů (dolní Sála) a Nižanů (u Drážďan), tedy hranicí bylo jednoduše řečeno Labe.
Míšeňskou marku chvíli drží Vratislav II. a dává ji jako léno Viprechtovi z Grojče. Král Lothar pak Míšeň bere Grojčským a dává lužickým Wettinům, takže plus mínus od té doby se Milčansko jmenuje i jako horní Lužice a původní Lužice jako dolní Lužice.

Tím to nekončí, když saský vévoda Jindřich Lev zažíval pád, tak kus V Saska i vévodský titul dostal jeho konkurent Albrecht Medvěd z rodu braniborských Askánců. Po vymření Askánců obdrží jejich dědictví včetně saského vévodského titulu (a dík tomu i kurfiřtského hlasu) právě Wettini. Ti zůstanou sídlit v Míšeňsku, ale s titulem saského vévody se tahle sousední část Čech začne nazývat Sasko a to trvá dodnes. A tohle už nemá nic společného s původním Saskem na S Německa.