Tahle zpráva úplně bezděčně, a přitom jasně a krásně sděluje ještě něco jiného. Jak vnímá židovskou identitu dnešní svět – geneticky. a) Židem je ten, kdo má židovský původ skrze své geny. b) Jejich geny předávají nositeli vysoké intelektuální schopnosti. A přijímáme genetické členění národů a ras tak samozřejmě, že málokoho napadne, že středověk to viděl jinak.Jiří Motyčka píše: Nedávno jsem v LN četl zajímavou úvahu na toto téma. Nenávist (antisemitizmus), někdy "jen" podvědomá nežidovské majority k židovské minoritě, která mj. zapříčinila holocaust i židovskou diasporu, je dána intelektuálními schopnostmi, jimiž mnoho Židů disponuje. Teď nemám na mysli zdaleka jen jejich pradávný talent k finančnictví, ale především advokáty, lékaře, vědce, fyziky (Einstein), matematiky, biology, spisovatele, atd. Uvedený článek to vysvětluje, zjednodušeně řečeno, jejich genetickou výbavou. Dále se tam uvádí, jaké nepatrné procento tvoří Židi z celkové světové poulace, ale celých 25%z celkového počtu držitelů Nobelovy ceny jsou Židé.
Středověk nahlížel na Žida přes jeho náboženství, jazyk a historický původ. Žid mohl přestoupit na křesťanskou víru a stát se členem většinové společnosti, nehledě na jeho židovské geny, které mohly sahat třebas až k Abrahámovi.
Středověk zastával názor, že národy vzniknuly z jazyka, nejčastěji, že zmatením jazyků po stavbě Babylonské věže, a že první pár lidský byl jeden, že z Adama a Evy pocházejí všichni lidé. Hledat rozdílný rasový nebo etnický původ nebylo v mentální výbavě středověkého člověka.
Ještě v zákonech americké Virginie z r. 1670 je otrok definován jako „nekřestan“. Zatímco my bychom na lodích vezoucí otroky z Afriky viděli zcela jasně „černochy“, staří Američané na lodích viděli „pohany“.
V pojetí národa a jeho definici lidé tehdy tápali asi ještě více než my, jasným měřítkem byl jazyk, který odlišoval, ale co ylo pouze vlastní, to jde definovat těžko. Romantismus okolo r. 1800, rané stadium nacionalismu, hledal „duši národa“, „národní vlastnosti“, psaly se romány o historických osobnostech spjatých s tím jakým národem, hledal se Ztracený ráj, Zlatý věk národa nebo přímo lidstva.. Současná doba byla prezentována jako úpadek, chýlení se ke katastrofě. Tento nacionalismus si Židů ještě příliš nevšímal, jeho další stadium už ano a s tragickými důsledky.
19. století zažilo rozmach vědy, která nahradila ve vysvětlení světa náboženství. Otázky původu a členění lidí se chopila biologie, která nejprve nižší formy života rozčlenila do kategorií. Dopad na společnost pak měl Darwinova teorie o vývoji druhů a z ní odvozený „sociální darwinismus“, podle kterého přežívají a uspívají ti nejsilnější a nejchytřejší. A to se netýká ani tak tolik jednotlivce, jako jeho celého druhu, u člověka rasy nebo národa.
Antropologové obecně stáli na straně dělení lidí a hledání odlišností, zatímco filologové zdůrazňovali příbuznost jazyků, a tím i národů. Objev sanskrtu a jeho příbuznost s evropskými jazyky vedla britské a další vědce, aby britská politika vůči své největší kolonii Indii probíhala více rovnocenně. Jejich hlas byl nicméně přehlušován a jejich objevená hypotetická árijská rasa mluvící praindoevropským jazykem se vposled stala ideálem až těch nejkrajnějších rasistů a antisemitů.
Základní původ lidstva se navíc už neodvozoval od dělení jazyků, ale od dělení biologického. Národ podle tehdejší vědy tedy nevznikl z jazyka, ale samostatně a jazyk se vyvíjel společně s národem. Štěpení původních národních skupin se promítlo do štěpení jazyků, jejichž příbuznost lze vědecky dokázat. Národ se začal chápat podobně jako živočišný druh, který dědí své fyzické i psychické vlastnosti od předků. Národům se začaly přiřazovat dědičné psychické vlastnosti – Židům často ty nejhorší (nebo na druhou stranu, že židé jsou geneticky vybavení ke špičkovým intelektuálním výkonům, jak je uvedeno v tom článku). Na základě fyzických parametrů se pak odhadoval poměr těch kterých genů, a tím i vlastností a schopností. Kriminalistika se podle parametrů obličeje snažila určit „zločinecký typ“, což je metoda, nad kterou dnešní rozumný člověk kroutí hlavou..
Členění do ras vedlo k názoru, že ty vznikaly nezávisle na sobě. Že různé rasy pocházejí z různých opic, že černoši jsou blíž k opicím než k lidem – teorie o původu všech lidí z Adama a Evy brala za své. Lidé různých ras se mohou křížit, což rasisté museli uznat, a zároveň zavrhovat, protože to kazí dobré na rase. Např. ideologický předchůdce vyhlazovacích táborů a lebensbornů Lanz von Liebenfels tvrdil, že míšením s nižšími rasami ztratili Árijci jasnovidné a vůbec božské vlastnosti.
Vyplývalo z toho všeho, že jedinec je členem národa podle genů, že se jím rodí a zůstává, i když změní jazyk, občanství a náboženství, pořád bude čech, byť třeba vídeňský nebo německý. Žid už neměl možnost konvertovat a splynout. Nacisté i u potomků asimilovaných Židů zkoumali, v jak vzdáleném pokolení se vyskytnul židovský předek. Hitler na otázku, jestli je ochoten uznat, že mezi Židy mohou být dobří lidé, odpověděl, že Žid má své vlastnosti vrozené a neměnitelné, že že jako myš na poli umí jen jíst lidem obilí, tak i židi umí jenom žít práce ostatních. Jednota původu člověka a jeho vlastností tady měla status definitivní platnosti.
19. století přineslo jasné vymezení toho, kdo je Žid a kdo ne, podporováno jistotu exaktnosti vědy mohli nacionalisté přejít od romantického snění o ztraceném Zlatém věku k pohledu do budoucna, od tesknění k akci, od uzavírání se do své týrané duše k otevření se ven – k otevřené agresi. Postavení středověkých židů bylo nesnadné a proměnlivé, v 19. století začal útlak systematický.
