Jošt Lucemburský

[slavicekvac]

Ještě k Joštovi. Zajímavé je, že patřil ke vzdělancům své doby. Prý měl rozsáhlou knihovnu se spoustou spisů, sám také rukopisy opisoval, dopisoval si s italskými humanisty a Mistr Jan Hus mu zaslal jeden z Wiklefových spisů, asi jako dárek.

12. Historici hodnotí Jošta. Před 600 lety byl králem
Zdroj: Mladá fronta Dnes
Datum vydání: 22.10.2010
Odkaz: http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp
Ročník: 20
Číslo: 246
Strana: 4
Autor: (str)
Rubrika: Brno
Mutace: Brno
Pořadí: 1
Oblast: Celostátní deníky
BRNO
Mnozí ho považují za výjimečně schopného politika a finančníka, jiní oponují, že byl špatným panovníkem, který zanechal Moravu v troskách. Jisté je, že markrabě Jošt zůstává i 600 let po své smrti zásadní figurou českých dějin. Málokdo však tuší, že markrabě jezdil do Brna za teplem a rád pobýval na hradu Veveří. I to včera zaznělo na vědecké konferenci Morava v časech markraběte Jošta, na kterou do Brna přijeli historici z celé republiky. Setkali se u příležitosti šestistého výročí zvolení Jošta Lucemburského římským králem.
Moravský markrabě z dynastie Lucemburků, braniborský kurfiřt a konečně i římský král. Tím vším byl Jošt, který od konce čtrnáctého století až do své smrti roku 1411 citelně ovlivňoval dění v českém království. "Panoval v obtížném období. Církev rozdělovalo papežské schizma, Anglie a Francie proti sobě už dlouho válčily a na Evropu dopadaly morové rány. Krize se nevyhýbaly ani Moravě," říká Libor Jan z Historického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.
Moravského markraběte popisuje jako nadaného, schopného a vzdělaného muže. "Jošt četl humanistické autory, s některými byl i ve styku, studoval latinské texty. Navíc to byl člověk velmi zbožný," vypráví Jan.
Jošt a moravští Lucemburkové vůbec se významně podepsali na rozvoji jihomoravské oblasti. Přebudovali historické jádro Brna a dali mu základy dnešní podoby, zakládali kostely i kláštery. Například augustiniánský klášter při kostele svatého Tomáše i klášter kartuziánů v Králově Poli jsou díla Joštova otce Jana Jindřicha, který také zastával funkci moravského markraběte. "Jošt i ostatní Lucemburkové měli Brno jako své sídelní město rádi. Pobývali tu hlavně v zimě, protože je na jižní Moravě relativně teplo a také to měli blízko do Vídně," vysvětluje Jan.
Joštovým brněnským zázemím byl Špilberk, často ale využíval i komnat hradu Veveří. Roku 1410 byl Jošt zvolen římským králem, vrchol své politické kariéry si však příliš neužil. Za necelé čtyři měsíce zemřel na hradě Špilberk a jeho ostatky dodnes leží v kostele svatého Tomáše na Moravském náměstí.
Foto popis|
Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Brno

[Przemysl de Nyestieyky]

Mnozí ho považují za výjimečně schopného politika a finančníka, jiní oponují, že byl špatným panovníkem, který zanechal Moravu v troskách.

Negativně na Jošta nahlížejí především starší historici. Moderní komplexnější a netendenční studie pohled na něj naštěstí přehodnocují a hodnotí jeho působnost v rámci evropskopolitickém nikoliv úzkoprse regionálním.

"Jošt i ostatní Lucemburkové měli Brno jako své sídelní město rádi. Pobývali tu hlavně v zimě, protože je na jižní Moravě relativně teplo a také to měli blízko do Vídně," vysvětluje Jan.

Druhá část tohoto tvrzení mi příjde trochu zavádějící. Je pochopitelné, že když zde měli svoje sídlo, že tam také budou trávit nejvíce času. Že by byl znatelný teplotní výkyv mezi Prahou a Brnem mírně pochybuji a to, že by se na zimu schovávali přímo v Brně, to odmítám otevřeně.
Shrnu-li kupř. Joštovy zimní pobyty mimo Brno, pak nám (velice zhruba) vychází, že se v letech 1370, 1377, 1383, 1384, 1387, 1391, 1394, 1397... zdržoval z podstatné části v Praze, v jiných letech přes zimu naopak v Olomouci (a ze zkušenosti vím, že na Přerovsku bývá mnohdy v zimě větší mráz než v Krkonoších!). Takže tato hypotéza je lichá a troufám si tvrdit, přestože L.Jana považuji za autoritu, že po věcné stránce neobstojí. Záleží však, zda nebyla vytržena z kontextu...?
Což se markraběcího pobytu týče, tak zde spíše vychází najevo, že se Jošt zdržoval především v těch místech, u kterých to vyžadovala politicko-diplomatická nutnost, nikoliv roční období. To potvrzují jeho itineráře a taktéž novodobější studie zabývající se jeho osobností.

[Ježek]

Zajímal by mne váš názor na vztah Jošta k Janu Soběslavu na přelomu 70. a 80. let 14. století, konkrétně Joštovu úlohu při dosazení Jana do úřadu litomyšlského biskupa a pokusu o obsazení olomouckého.

Chtěl Jan Soběslav hrát v rámci království hrát významější roli než jen druhořadé kníže na Moravě? Nebo postupoval v součinosti s bratry a s zastávaným úřadem by mohl prosazovat jejich zájmy? Nebo chtěl Jošt jenom získat majetky svého bratra a posílit tak zeměpanskou komoru?

[Przemysl de Nyestieyky]

Chtěl Jan Soběslav hrát v rámci království hrát významější roli než jen druhořadé kníže na Moravě? Nebo postupoval v součinosti s bratry a s zastávaným úřadem by mohl prosazovat jejich zájmy? Nebo chtěl Jošt jenom získat majetky svého bratra a posílit tak zeměpanskou komoru?

Původně jsem na tuto otázku ani nechtěl odpovídat, ale když se toho zatím nechopil nikdo jiný...
Po pravdě řečeno, ona byla pro nejmladšího bratra církevní dráha to nejlepší, čeho se mu mohlo dostat. Ale obecně tomu moc nebylo přáno, zvláště v takto vysokých sférách, protože ten vliv pak už byl mimořádný a z toho měl strach i jejich bratránek Václav, který tu volbu většinou smečoval vlastními kandidáty.
Já se domnívám, že jim šlo o společnou politiku, jak to znali už od svého otce. To, že se Prokop šprajcnul a Jošta nerespektoval byla jiná věc.
Co však bylo mocnějšího než světská i duchovní moc v rukou jednoho rodinného klanu?

[Ježek]

Já se domnívám, že jim šlo o společnou politiku, jak to znali už od svého otce. To, že se Prokop šprajcnul a Jošta nerespektoval byla jiná věc.
Co však bylo mocnějšího než světská i duchovní moc v rukou jednoho rodinného klanu?

Kdyby ale šlo o společnou politiku všech bratrů, tak se všichni tři dohodnou na přesných podmínkách odstoupení majetků Jana Soběslava. To se zřejmě nestalo a začala I. markraběcí válka, jejíž důvodem byl zřejmě spor o tyto majetky.

[KOMOŃ]

To se zřejmě nestalo a začala I. markraběcí válka, jejíž důvodem byl zřejmě spor o tyto majetky.

Přesněji řečeno si Jošt přivlastnil majetek, který mu původně patřit ani nemohl...

[Ježek]

To se zřejmě nestalo a začala I. markraběcí válka, jejíž důvodem byl zřejmě spor o tyto majetky.

Přesněji řečeno si Jošt přivlastnil majetek, který mu původně patřit ani nemohl...

To se neví. Závěť Jana Jindřicha mluvila o tom, že když Jan Soběslav zemře, tak majetek připadne Prokopovi. Jan Soběslav zemřel až v 90. letech.

[KOMOŃ]

To se zřejmě nestalo a začala I. markraběcí válka, jejíž důvodem byl zřejmě spor o tyto majetky.

Přesněji řečeno si Jošt přivlastnil majetek, který mu původně patřit ani nemohl...

To se neví. Závěť Jana Jindřicha mluvila o tom, že když Jan Soběslav zemře, tak majetek připadne Prokopovi. Jan Soběslav zemřel až v 90. letech.

A není se vzdání všech světských statků skoro stejné?

[Ježek]

A není se vzdání všech světských statků skoro stejné?

Pro Jošta evidentně ne.

[KOMOŃ]

A není se vzdání všech světských statků skoro stejné?

Pro Jošta evidentně ne.

To mi úplně stačí

[Przemysl de Nyestieyky]

Koukám, že se debata rozmělnila na úroveň základní školy... což je asi dostatečně výmluvná odpověď a i důvod netrávit nad ní další čas...

[Ježek]

Koukám, že se debata rozmělnila na úroveň základní školy... což je asi dostatečně výmluvná odpověď a i důvod netrávit nad ní další čas...

Nikoliv. První markraběcí válka celkem bortí představu o společné bratrské politice.

[KOMOŃ]

Koukám, že se debata rozmělnila na úroveň základní školy... což je asi dostatečně výmluvná odpověď a i důvod netrávit nad ní další čas...

Tohle může napsat každý, když mu dojdou věcné argumenty.Já se rád nechám přesvědčit.Nejsem zrovna případ, který bude fanaticky obhajovat fanatiky.Ale rozhodně nezměním názor na určitou problematiku jenom proto, že se nějaká "moderní histografie" (co to vůbec je?), snaží opravit názor na Jošta.Rád si něco přečtu.Pokud možno pádný argument.
Navíc, pokud se nepletu, nás zajímá právě ta úzkoprsá problematika Jošt x Prokop...

[Napo_Leon]

Navíc, pokud se nepletu, nás zajímá právě ta úzkoprsá problematika Jošt x Prokop...

To byl mocenský střet, oba se snažili upravit závěť Jana Jindřicha o rozdělení moci v markrabství. To obhájit nelze. Jošt byl ješitnější, lakomější a vypočítavější, než-li Prokop. V zájmu objektivity je nutno říci, že Jošt byl i mnohem schopnější.

[Przemysl de Nyestieyky]

Tohle může napsat každý, když mu dojdou věcné argumenty.

Zatím jsem si nějaké přehršle argumentů nevšiml, ale když myslíš, že už došly, sotvaže stačily začít....

Ale rozhodně nezměním názor na určitou problematiku jenom proto, že se nějaká "moderní histografie" (co to vůbec je?), snaží opravit názor na Jošta.Rád si něco přečtu.Pokud možno pádný argument.

Tak především - historiografie, jak už jen rozborem toho slova lze vyvodit, je "popis dějin", dějepisectví. Možná, že Tebe nezajímá moderní historiografie, já sám nezřídka používám taky starší práce, ale v některých momentech jsou nové studie potřebné a nevyhnutelné, protože spousta věcí již byla historicky vyvrácena nebo se často dodnes ze setrvačnosti nesprávně opisuje.
A pokud si rád něco přečteš, pak Ti rád doporučím celou řadu literatury - k Joštovi a jeho dvoru toho je dnes čím dál víc a některé práce jsou opravdovou lahůdkou bez zastaralých klišé typu, že Jošt byl chamtivec, prospěchář, zloděj, intrikář, původce bratrovražedných válek apod. Současní historici si dali tu práci, že jeho činnost posuzují podle písemných pramenů a dalších vyhodnocení a ne podle toho, jak se jevil dějepiscům, když tato věda byla v plenkách a k utvoření názoru stačilo co jedna paní povídala nebo jiný pán v časopise pro mládež napsal.

Navíc, pokud se nepletu, nás zajímá právě ta úzkoprsá problematika Jošt x Prokop...

A pokud nejsem já ještě zcela mimo, tak tohle téma je obecně věnované Joštovi. Kromě toho, že po jisté odmlce toto téma znovu otevřel Ježek otázkou směřovanou na vztah Jošta k Janu Soběslava...
Tak a teď už s absencí zbytečných okecávek a můžeš snášet první argumenty, že Jošt připravil chudáka Jana Soběslava o svůj podíl, potupně ho zapsal do církevní školy a tím tak nespravedlivě připravil Prokopa o jeho poctivý podíl, a nebýt Prokopovy odvahy, tak přípravil i krále Václava o jeho korunu....

[Ježek]

Tak a teď už s absencí zbytečných okecávek a můžeš snášet první argumenty, že Jošt připravil chudáka Jana Soběslava o svůj podíl, potupně ho zapsal do církevní školy a tím tak nespravedlivě připravil Prokopa o jeho poctivý podíl, a nebýt Prokopovy odvahy, tak přípravil i krále Václava o jeho korunu....

A proč podle Tebe vypukla I. markraběcí válka?

[Przemysl de Nyestieyky]

A proč podle Tebe vypukla I. markraběcí válka?

Možná by nebylo od věci zeptat se, co všechno bylo příčinou vzniku markraběcí války. Většinou se ustála totiž otázka typu nikoliv proč, ale manipulativně kdo. Ono to přímým dokladem vysvětlení v pramenech nelze dočíst, ale rozhodně těch příčin bylo několik a těžko si lze představit situaci, kdy se dvěma bratrům nebude líbit předem určený podíl majetku a tak každý proti sobě postaví půl země a rozpoutá v celé zemi plošnou válku. K tomu by ani šlechta nepřistoupila, protože ať se to komu líbilo nebo ne, regulérním moravským panovníkem byl Jošt a každý, kdo by mu vypověděl neposlušnost, by riskoval příliš mnoho na to, aby se pustil do takto riskantního podniku.

Na druhou stranu nelze opomenout, že se Prokop špatně smiřoval s druhým místem a pouze "papírovým" markraběcím titulem. Jošt pokračoval v politice svého otce a tak se naopak nejspíše domníval, že i jeho sourozenci budou následovat příkladu politického schématu jejich otce ve vztahu k jejich strýci Karlovi. Tak to ale nejspíše nefungovalo, ale na druhou stranu by rozdělení Moravy znamenalo budoucí konec a především zranitelnost. A ta by v důsledku představovala nebezpečí i pro sousední Čechy. Proto byl faktickým vládcem pouze jeden z bratrů - nejstarší - a markrabství zůstalo celistvé.

S bratrskými nesrovnalostmi se také prolínaly válečné akce s "konkurenčním" mocným feudálem - olomouckým biskupstvím. A iniciátorem byl stejně Jošt jako Prokop. Do toho musíme přičíst papežský schismat a "občanskou neposlušnost" po změně režimu (po r. 1378), která provázela i České království.

No a to už se dostáváme opět k předchozí otázce, která cílila na vztah Jošta k Janu Soběslavovi.
Proto jen shrnu, že za každou cenu hledat viníka ve válkách buď v Joštovi nebo Prokopovi odvádí od skutečného problému vzniku těchto příčin. Vidět samojedinou příčinu pouze v majetku je zjednodušující tendence...
Vím, že jsem se ohrazoval proti absenci argumentů a sám jsem tímto vzdušným úvodem příliš nic nového nepřinesl. Ale aby se debata dál hnula, můžeme si vytyčit několik otázek, k nimž namísto filosofování budem přinášet konkrétní fakta.

[Ježek]

Ono to přímým dokladem vysvětlení v pramenech nelze dočíst, ale rozhodně těch příčin bylo několik a těžko si lze představit situaci, kdy se dvěma bratrům nebude líbit předem určený podíl majetku a tak každý proti sobě postaví půl země a rozpoutá v celé zemi plošnou válku. K tomu by ani šlechta nepřistoupila, protože ať se to komu líbilo nebo ne, regulérním moravským panovníkem byl Jošt a každý, kdo by mu vypověděl neposlušnost, by riskoval příliš mnoho na to, aby se pustil do takto riskantního podniku.

Jenže téměř vždy máš skupinu, která je spokojená se stavem, se svými hodnostmi, úřady, tituly a chová se konservativně. A na druhé straně je skupina, která z nespokojenosti se snaží stav společnosti změnit. Situace dvou bratrů, kteří jsou oba svárliví, mají vysoké ambice a hlavně nedořešené problémy mezi sebou, je ideální dobou k silové změně. Do toho obecný pokles autority českého panovníka, jak připomínáš i schisma.

Na druhou stranu nelze opomenout, že se Prokop špatně smiřoval s druhým místem a pouze "papírovým" markraběcím titulem. Jošt pokračoval v politice svého otce a tak se naopak nejspíše domníval, že i jeho sourozenci budou následovat příkladu politického schématu jejich otce ve vztahu k jejich strýci Karlovi. Tak to ale nejspíše nefungovalo, ale na druhou stranu by rozdělení Moravy znamenalo budoucí konec a především zranitelnost. A ta by v důsledku představovala nebezpečí i pro sousední Čechy. Proto byl faktickým vládcem pouze jeden z bratrů - nejstarší - a markrabství zůstalo celistvé.

Předchozí generace narýsovala model vlády, ve kterém oba bratři rozdělili moc mezi své syny, aniž by došlo ke shodě jako synů s otci (zřejmě), tak hlavně bratranců mezi sebou.

S bratrskými nesrovnalostmi se také prolínaly válečné akce s "konkurenčním" mocným feudálem - olomouckým biskupstvím. A iniciátorem byl stejně Jošt jako Prokop. Do toho musíme přičíst papežský schismat a "občanskou neposlušnost" po změně režimu (po r. 1378), která provázela i České království.

Je otázka jak velkou roli schisma mělo. Pouze Prokop po krátký čas koketoval s myšlenkou podpory protipapeže, jinak byli všichni Lucemburkové na lodi stejného papežství.

[Przemysl de Nyestieyky]

...vztah Jošta k Janu Soběslavu na přelomu 70. a 80. let 14. století, konkrétně Joštovu úlohu při dosazení Jana do úřadu litomyšlského biskupa a pokusu o obsazení olomouckého.

Opět se vrátím k oné zapadlé otázce. Ta totiž potažmo souvisí i s následujícím bratrským rozkolem.
Už bylo řečeno, že po smrti Jana Jindřicha byl další majetkový vývoj jasně definován dvěma (nebo třemi?) testamenty, aby se zabránilo z toho plynoucím potencionálním rozepřím. Jan Jindřich roku 1371 přesně rozepsal, co každý z jeho synů bude ve svém podílu dědit. Zajímavé je, že dva měsíce po jeho smrti, v lednu 1376, Jan Soběslav s Joštem stvrdili mezi sebou znění listiny jiné s platností na tři roky. V této listině se však poměrně vážně změnil i Soběslavův podíl. Rok na to už zas neplatila a oba uzavírali listinou novou, čímž ta předchozí přestala platit a nová, stávající se opět začala více podobat té původní, sepsané ještě jejich otcem. V obou listinách je však zřetelně poznamenáno, že oba bratři budou stát při sobě a budou si pomáhat proti ostatním, bude-li to třeba.
Jan Soběslav žil dlouho na dvoře Karla IV. (přestože není doslovně v pramenech řečeno, jestli šlo o Prokopa nebo J.Soběslava), ale zaznamenány byly především dluhy a půjčky mladého Lucemburka se strýcem Karlem. J.Mezník se domníval, že první změna v dědictví byla mezi Joštem a J. Soběslavem učiněna právě proto, že mladší bratr potřeboval peníze a tak zastavil část svého majetku bratrovi a tím tak získal potřebné peníze. U druhé smlouvy zas šlo o opak, kdy mladý Lucemburk potřeboval opět získat majetek a podle Mezníka se tím chtěl částečně vymanit z vlivu Joštova a nejspíš i s úmyslem stát se přímým leníkem českého krále. To si ale myslím, že je už mírně spekulativní.

To už se ale blíží kritické období. Jošt vede v letech 1379-1380 válku se vzpurnou olomouckou kapitulou a později i s biskupem. Po uprázdněném místě na litomyšlském biskupství se počátkem roku 1380 stává mladší bratr tamním biskupem. Koncem roku je kapitulou jmenován na biskupa v Olomouci, ale jmenování překazil Václav IV., když tam dosadil vlastního kandidáta. Poté se ještě Jošt s Prokopem snažili znovu neúspěšně dosadit svého bratra na olomoucké biskupství počátkem následujícího roku (1381).

Je samosebou, že se Jan Soběslav, jakožto vysoký církevní hodnostář vzdal světských majetků, které měly být rozděleny mezi ostatní sourozence. Již jejich otec jim určil, jak k dělení v případě úmrtí dojde. Jak už bylo vzpomenuto, tak Jan Soběslav nezemřel, ale jeho majetek už ani nebyl v takovém rozsahu, v jakém s ním počítal původní otcovský testament. Zadlužený J.Soběslav část majetku zastavil Joštovi a jeho dědictví, s nímž měl disponovat, podléhalo nové smlouvě.
O dalším období se příliš neví, resp. o válce mezi bratry se nikde doslovně nepíše. Ale vyvozuje se, že k prudké válce došlo, protože z května 1382 existuje několik listin, které urovnávají škody vzniklé z takovéto roztržky.

Podle všeho se Prokop nejspíše násilím zmocnil některých majetků J.Soběslava, protože byly chvíli v jeho držení. Nakonec však došlo i na vyrovnání mezi bratry a část Soběslavových držeb se dostala Joštovi, část Prokopovi a Jošt navíc Prokopovi vyplácel i další dohodnutou finanční hotovost.
Také v letech 1383-1389 oba spolu spolupracovali a vše bylo tak, jak si nejspíše představoval jejich otec.

Jošt si přivlastnil majetek, který mu původně patřit ani nemohl...

Předešlým jsem myslím odpověděl i na toto. Tam není úplně zřejmé, co komu mělo připadnout, když Soběslav svůj majetek zastavil a Jošt by byl hloupý, kdyby přišel o majetek i o peníze. Jeden z bratrů by žil za Joštovy peníze, druhý by se obohatil o jeho majetek.
A musíme vycházet z toho, že všechno bylo oficiálně zaneseno na papír, tedy ten bylo nutno respektovat, což se asi Prokopovi nechtělo a tak si to vzal podle toho, jak se domníval, že na to má nárok - byť domnělý.

Je otázka jak velkou roli schisma mělo. Pouze Prokop po krátký čas koketoval s myšlenkou podpory protipapeže, jinak byli všichni Lucemburkové na lodi stejného papežství.

Myslím si, že schisma bylo zásadní věcí v tomto období. A vztah Prokopa k protipapeži nelze banalisovat, dokonce vznikla i prudká rozepře mezi Prokopem a Jenštejnem. I přes napomenutí a výzvy byl jeden "schismatik" na Moravě chován pod ochranou. Dokonce i Václav IV. byl později zdrženlivější a jeho jednoznačnost k Urbanovi VI. byla v dalším období poměrně polemická. Bylo i oficiálně posvěceno násilím potírat příznivce vzdoropapeže.

[Przemysl de Nyestieyky]

Je otázka jak velkou roli schisma mělo.

A ještě jednou se vrátím k církevnímu schismatu. Je pravdou, že radši sáhnu po Mezníkovi, pokud jde o Jošta, než po V. Štěpánovi - protože jej Mezník v jistých podstatných věcech opravuje a Štěpán je velice očividně zaujatý vůči Jenštejnovi, avšak doporučuji kapitolu Bratrovražedná válka (Václav Štěpán: MORAVSKÝ MARKRABĚ JOŠT 1354-1411, Brno 2002) a ke vztahu k českým sympatisantům vzdoropapežství i konec kapitoly předešlé.
Zde se to popisuje poměrně obšírně a nelze tedy všechny souvislosti vysvětlovat. Krátce jen, že zmiňovaný stoupenec Klementa VII. (Konrád z Veselé), byl poměrně vážným problémem nejen pro Jošta, ale především pro arcibiskupa Jenštejna a Václava IV. Prokop ani po několika výzvách nemínil upustit od jeho ochrany.
V. Štěpán dokonce naznačuje, že v souvislosti dalších geopolitických událostí (Rakousko, Polsko - které dle mého ovšem nedokázal vystižně popsat a domnívám se, že ani zas tak zásadní vliv na markraběcí válku neměly) byly důvodem první války právě tyto církevní okolnosti a že násilná usurpace majetku Jana Soběslava nebyla prvořadým důvodem, ale válečnou nutností k posílení Prokopovy základny.
Jeví se to i celkem logicky, protože k válce došlo někdy na rozhraní let 1381-1382 a kdyby byl důvodem setrvačně omílaný důvod nespokojenosti s dělbou Soběslavova podílu, tak by se nesvár strhl už o rok dříve.

Pro zajímavost lze vytrhnout následující:
- V poslední době svého života se biskup Jan ze Středy choval tak, že jej můžeme označit za hlavního podněcovatele rozporů mezi markrabaty Joštem a Prokopem. (V.Štěpán, s. 160)
- Jedním z důvodů uvádí i několikátý napomínající Jenštejnův dopis a hrozbu, která mu příkladně ukazovala situace kolem vratislavské kapituly a tak se tomu Prokop rozhodl předejít vlastním útokem, čímž vypukla první etapa válek. (tt., s. 170)

-----------------------
Trovchu odbočím - já jsem se domníval, že Jan Soběslav byl nejmladším ze sourozenců, ale podle J. Mezníka byl nejmladším právě Prokop... nutno vzpomenout, že se ani u jednoho nezná jejich přesné datum narození a je odhadováno plus-mínus 2-3 roky. Neví o tom někdo něco bližšího?