Po zásahu proti templářům nastal spor francouzského krále a papeže. Papež protestoval proti zásahu do své sféry moci, odvolal vrchního francouzského inkvizitora, který králi pomáhal s mučením templářů. Nakonec se král a papež usmířili, 22. listopadu 1307 vydal papež bulu Pastoralis preminente, kde schválil zásah i obvinění, a vyzval k zatýkání templářů všude. Že moc nepochodil, je fakt. Na Iberském poloostrově se konaly soudy o vině templářů a rozsudek řád očistil. Portugalský král převzal templáře od správy papeže pod křídla královské koruny, to jsou právě ti Rytíři Kristovi. Panovníci špnělských zemí a Portugalska se přirozeně něchtěli vzdávat podpory templářů v boji proti muslimům na usídleným přímo na poloostrově.. V německých zemích se odehrála jedna vtipná scéna, když se sešli církevní hodnostáři, aby posoudili vinu řádu, tak tam napochodoval tamní velmistr s davem svých křižáků v plné polní, prohlásil, že řád je nevinný a každý z jeho doprovodu i on sám jsou ochotni prokázat nevinu v Božím soudu, tzn. v osobním souboji.. Nikdo se neodvážil a templáři měli klid, skrývat se nemuseli.Robert píše:Najviac kulhá argument, že sa museli skrývať. Okrem Francúzka po 1314 už prakticky nikde, a zrejme ani tam, hoci tam bola antitemplárska hystéria najväčšia.
Majetek řádu byl pro všechny strany věcí zásadní. I kdyby se templáři se po rozpuštění řádu dejme tomu nemuseli skrývat, tak přišli o svou samostatnou organizaci včetně jejích tajných nauk a možností je provádět v praxi. Majetek řádu, ty komendy a vlastní kostely, byl zázemím pro jejich duchovní nauky, jejich provozování by muselo probíhal na jiné bázi (tím myslím samozřejmě už zednáře).Robert píše: Podiel johanitov na zničení templárov bol pramalý (až hin 1 neplatné svedectvo johanitského spovedníka, pre zjavnú neobjektivitu bolo škrtnuté), a pri preberaní templárskych komend mal rád obrovské problémy. Jediným ziskovým bolo prebratie templárskych komend na Cypre.
Majetek byl hlavní příčinou útoku na řád. Výsledkem tahanic mezi králem a papežem byl kompromis, že majetek připadne johanitům, ale králi se odečtou nějaké náklady. Konec templářů stvrdily dvě papežské buly. 3.4. 1312 bula Vox in excelso zrušila řád, aniž by potvrdila nebo vyvrátila obvinění, prostě to proběhlo jako technický akt.
2.5.1312 bula Ad providum převedla templářský majetek na johanity. Výjimkou bylo zmíněné Španělsko a Portugalsko. Členové řádu, kteří se nepřiznali a nebyli upáleni apod., mohli přejít rovněž k johanitům.
Těmto krokům předcházely už snahy o sloučení obou řádů. Poslední velmistr de Molay jel do Paříže, kde byl uvězněn, právě proto, aby argumentoval králi proti návrhu na sloučení. Převedení majetku i lidí zrušeného řádu pod johanity vnímám jako nejlogičtější krok.
Vyhlášení buly a její právní vymahatelnost jsou zase dvě odlišné věci. Místním panovníkům stačilo opuštěný majetek zabrat a papež vzdálený stovky kilometrů je nemohl donutit k poslušnosti. O majetek darovaný templářům se hlásili původní vlastníci nebo jejich potomci s tím, že ho darovali templářům a ne johanitům..
Nicméně tam, kde to šlo, johanité templářský majetek přebrali. Bula jim k tomu dávala oficiální svolení.
To Tylerovo povstání dopíšu taky, cílem útoků byl i johanitský majetek, ale ušetřeny zůstaly ty stavby, které johanité převzali právě od templářů...