Templári = Slobodomurári?

[Peacemaker]

Nedávno som čítal jednu zaujímavú teóriu. Templári sa po známej masakre vraj nerozpustili, ale iba stiahli do ilegality. A prežili až dodnes, iba sa už nevolajú Templári, ale Slobodomurári. Majú veĺmi podobné prijímacie rituály, veĺmi podobné až identické symboly a dokonca jeden z najvyšších titulov v slobodomurárskej lóži sa volá Templár. Nechcem tu podrobne rozpisova všetky detaily, ale pre mňa to až zarážajúco zapadá do seba. Čo si myslíte vy?

[Viola]

Jo, to jsem taky slyšela - byl o tom film s N. Cagem, podle kterého měl být poklad teplářů ukryt v USA.

[Peacemaker]

Tak ten film som nevidel, ale ak to má by zase nejaký Hollywoodsky trhák, tak ďakujem pekne. Tu smerujú všetky stopy do Anglie, do istej katedrály. Nespomeniem si teraz na jej meno.

[duli]

Teorii znám, knihu mám, ale stěhovala jsem knihovnu a jsem naprosto nešastná, protože nemůžu NIC najít. :^o Až jí najdu, napíšu název. Teorie skvělá, důkazy téměř žádné, těžká doba. Kdo ví ...... Nevyvracím, ale ani nepotvrzuji. Je to "slovo do pranice".... #-o

[Peacemaker]

Nevieš náhodou o ktorú katedrálu to presne ide? Keď som tie dôkazy videl tak pokope, tak pôsobili na mňa dos dôveryhodne

[Ingolf]

Nevieš náhodou o ktorú katedrálu to presne ide?

Nemyslíte Rosslyn?, ale to není myslím vyloženě katedrála. Mají tam být náhrobky s templářskými symboly z doby po rozpuštění řádu, a současně zednářské symboly ještě z doby, než se uvažuje o vzniku zednářů z nějakého kamenického cechu.
Katedrálu sv. Pavla v Londýně postavil Christopher Wren, to byl zednář. Výzdobu teda neznám, jen tu symbolickou kupoli, (která pravděpodobně ve významu kruhu představuje nekonečno, rozplynutí forem, rozplynutí hierarchického vztahu člověk-Bůh, protože člověk má s Bohem splynout.. )
***
Jo, symboly templářů a zednářů jsou podobné. Zednářská zástěra pochází mnohem spíše z templářské ovčí kožešiny uvázané kolem pasu jako symbol pohlavní čistoty, než z nějakého zednického úboru, když se údajně nenašlo jediné vyobrazení středověkého zedníka se zástěrou... černobílá šachovnicová mozaika může pocházet z templářského praporce, kde bílá nahoře symbolizuje boží svět a černá dole ten temný, pozemský..
Věnuje se tomu kniha Zrozeni v krvi, autor John Robinson, u nás vydala Votobia, výpisky z ní někde mám, tak doplním víc.

[Peacemaker]

A jeden z najvyšších titulov v slobodomurárskej hierarchii je titul Templár.

[Robert]

Templári boli rytieskym rádom katolíckej cirkvi. Po rozbití rádu jeho časti a členovia prežili v iných rádoch, či dožili v sekulárnom živote. U johanitov sú zmienky o dvoch viac- menej autonómnych útvaroch v rámci rádu, ktoré boli pôvodne templárske v Škótsku a Nemecku. Myslím, že som o tom už opísal. Slobodomurársto sa na rády síce kúsok podobá, ale templári na 100 % nie sú slobodomurári. Nič na tom nemení ani skutočnosť, že slobodomurári sa naopak za potomkov templárov považujú.

[Ingolf]

A jeden z najvyšších titulov v slobodomurárskej hierarchii je titul Templár.

O tom ani nevím, spíš se bude jednat o titul v rámci jedné nebo více samostatných lóží. Zednáři si dost hýčkali odvození svého původu z templářů, ten titul si nějaká lóže mohla přidat časem.

[Ingolf]

Převážně podle knihy Johna Robinsona Zrozeni v krvi, vydala Votobia.
1) Symbolickým cílem zednářů je stavba Šalamounova chrámu, kterou podle legendy zhatila vražda. Templáři se během křížových válek usadili na Chrámové hoře, kde skutečně stával chrám založený Davidem a dokončený Šalamounem (zničen po dobytí města perským Nabukadnezarem). Název templářů je odvozen od slova temple - chrám.
2) Úcta ke svatému Janu Křtiteli. Templáři mu zasvěcovali kostely, zednáři své lóže. Jana Křtitele některé tajné nebo gnostické společnosti upřednostňovali i před Kristem, např. mandejci, ti dodnes působí v Iráku.
3) Černobílá mozaika. u zednářů pozadí pro další symboly typu kružítka a úhelníku, písmena G atd. U templářů praporec, nahoře bílý a dole černý.
4) Doplňky oděvu. U zednářů zástěra, u templářů provaz z bílé ovčí vlny jako symbol cudnosti. Rukavice společné oběma, u templářů proto, aby se mohli "dotýkat Boha čistýma rukama". U zednických cechů, ze kterých podle většinového názoru měli zednáři vzejít, nenašel Robinson jediné zobrazení zedníka se zástěrou nebo s rukavicí.
5) Kruh na zemi, kreslený při zednářských obřadech, a templářské chrámy kruhového půdorysu - chrám Božího hrobu v Jeruzalémě, chrám v Londýně, myslím že sv. Jana Křtitele.
6) západovýhodní orientace, u zednářů při poznávacích, oťukávacích řečech, na otázku kam putujete - ze západu na východ. Templáři putovali na východ bojovat a hledat.
7) zednářský symbol kružítka s úhelníkem mohl vzniknout ze Šalamounovy šesticípé hvězdy odstraněním dvou vodorovných linií, napovídá tomu i styl překrytí těch čar. Je to spekulativní, mně tam nesedí ani poměr úhlů, u úhelníku je pravý úhel, v šesticípé hvězdě jsou dva rovnostranné trojúhelníky, každý o 60 stupních.
8 ) mužské organizace - ač stáli zednáři u zdroje buržoazních, liberálních revolucí (francouzské, americké), v rámci tradice lpí na zastaralém, ryze mužském osazení, aniž by ho nějak dovedli vysvětlit a obhájit. U křesťanského, notabene rytířského řádu typu templářů je ale čistě mužské osazenstvo zcela přirozené...
9) Při templářských schůzích stojí na obranu proti vetřelcům přede dveřmi dva rytíři s tasenými meči, u zednářů při setkání lóže stojí s taseným mečem tzv. dveřník, také s funkcí obrany proti vetřelcům nebo zvědavcům.
10) V legendě o zavraždění Chirama Abiffa, stavitele chrámu, se objevuje akácie, ta kvete bíle a červeně, templářským symbolem byl červený kříž na bílém poli.
***
Tajná gesta typu stisku rukou, díky kterým se zednáři poznávali, mohou pocházet od tajných gest templářů. Ti je používali zřejmě tehdy, když se pohybovali po nepřátelském území (ale templáře šlo poznat už podle vizáže, to se mi moc nezdá), ale hlavně ze šifer, které používali při finančních transakcích. to nejtypičtější - cestovatel ze svaté země řekněme do anglie nechce vézt s sebou peníze, obdrží tedy u templářů listinu, díky které mu obnos vyplatí templářská pobočka v cíli cesty. na listině musí být šifry srozumitelné pouze templářům, aby se předešlo podvodům a padělání listin. Základy pro podzemní organizaci vcelku solidní...

[Ingolf]

Po zrušení templářského řádu by se podle Robinsona zbylí templáři projevovali takto - přechod do ilegality, zachování víry v Bale, ale nikoli už v církev vedenou papežem, který je kázal zničit. Templáři byli na svou dobu výjimečně nábožensky tolerantní, takže ani přechod k jiné víře než katolické by nebyl takový problém. Zednářské lóže by sloužily jednak primárně k úkrytu zbylých templářů (lodging - ubytování, ¨lóže v původním smyslu "lože"), posléze k rozvíjení neortodoxních duchovních směrů, časem tedy útočiště pro lidi typu heretiků a dalších, kteří hledají pravdu nezávisle na církevních dogmatech. Ve vztahu ke katolické církvi skryté či otevřené nepřátelství, obzvláště proti johanitům, kteří převzali templářské statky a majetky.
Příznivé podmínky k přechodu do ilegality se vyskytly na britských ostrovech. Na zničení templářů spolupracovali papež a francouzský král. Francie byla v nepřítelském vztahu s Anglií, takže papežova výzva k pronásledování templářů se v Anglii míjela účinkem, alespoň po takovou dobu, než se templáři stačili přizpůsobit situaci. Nový král Eduard II. vyrůstal mezi templáři, pasován na rytíře byl v jejich chrámu, papeži poslal protest proti pronásledování... K výslechům několika málo templářů, kteří se nestačili schovat, musel papež povolat dominikány, protože král tvrdil, že nemá nikoho, kdo umí mučit...
Po začátku pronásledování templářů i v Anglii prchali do Skotska, k nepřátelům Anglie. Zdejší vládce Bruce ani nezveřejnil papežovu bulu proti templářům, naopak templáři mohli posílit jeho jízdu, jak se asi stalo v bitvě u Bannock burnu.
***
Robinsonova dedukce by vysvětlovala mnohé ohledně role zednářů ve světě. Názory na zednářství oscilují, buď nositelé humanity a dobročinnosti, církev je má za sluhy temna, kteří infiltrují Vatikán, aby zničili křesťanství, nacisti je měli za tajný spolek, který s polečně se židy touží ovládnout svět.V Čechách publikoval republikánský týdeník Politika seznamy Židů v politické sféře (jak se povedlo odhalit u nového mluvčího KSČM ), jindy seznamy zednářů ve Vatikánu.
tady bych nastínil linii - vznik tajné organizace, zaměřené duchovně, ale proticírkevně. Rozvoj alternativních duchovních směrů - kontakty s heretickými lollardy, později spolupráce až splývání s rozenkruciány. Na druhé straně svobodný prostor pro pěstování vědy, kterou církev zakazovala, protože neodpovídala jejím dogmatům o placatosti Země apod. Zednáři tak stáli u zrodu Královských společností věd v Anglii i jinde, přirozeně pak asistovali u osvícenství.
Po pominutí vlivu katolictví v Anglii mohli zednáři r. 1717 vystoupit na veřejnost. Hledali nové směry, kam se teď mohou obrátit. Proticírkevní stanovisko vedlo k účasti zednářů na Francouzské revoluci, tím i užšímu zapojení do politiky. Kontakty mezi vlivnými osobami uvnitř lóží se v politice hodí (zednářem byl prezident Mitterand, členem nějaké tajné univerzitní společnosti je snad i Bush). Odtud pohled na zednáře jako na škůdce církve nebo na sektu toužící po světovládě.
Část zednářů našla zalíbení v humanitě, podpoře vzdělání a vědy, to vše podpořené vzájemnou solidaritou uvnitř tajné společnosti. Duchovní nauky ustoupily do pozadí, templáři byli odsunuti do oblasti stejných legend jako Chiram Abiff a jeho zavraždění při stavbě chrámu.
***
Zednářství se stalo i módním trendem mezi státní elitou, proniklo do armády, např. při napoleonských válkách když někdo vykřikl v bitvě zednářské heslo nouze, protivník z druhé strany ho zachránil, ale už to byla forma bez původního obsahu.
Formu tajné společnosti využili podle Robinsona nějací zednáři při založení Ku-klux-klanu na protestantském jihu USA. KKK má tajná znamení i stisky rukou, členem může být muž, ten "zrozený ze svobodné matky", jak to vyžadovali i zednáři, klan má za cíl útoků mimo menšin (i té židovské) i katolíky, viz ty jejich hořící kříže. Tolik k "židozednářství" toužícímu po světovládě...

[Robert]

Po zrušení templářského řádu by se podle Robinsona zbylí templáři projevovali takto - přechod do ilegality, zachování víry v Bale, ale nikoli už v církev vedenou papežem, který je kázal zničit. Templáři byli na svou dobu výjimečně nábožensky tolerantní, takže ani přechod k jiné víře než katolické by nebyl takový problém. Zednářské lóže by sloužily jednak primárně k úkrytu zbylých templářů (lodging - ubytování, ¨lóže v původním smyslu "lože"), posléze k rozvíjení neortodoxních duchovních směrů, časem tedy útočiště pro lidi typu heretiků a dalších, kteří hledají pravdu nezávisle na církevních dogmatech. Ve vztahu ke katolické církvi skryté či otevřené nepřátelství, obzvláště proti johanitům, kteří převzali templářské statky a majetky.
Příznivé podmínky k přechodu do ilegality se vyskytly na britských ostrovech. Na zničení templářů spolupracovali papež a francouzský král. Francie byla v nepřítelském vztahu s Anglií, takže papežova výzva k pronásledování templářů se v Anglii míjela účinkem, alespoň po takovou dobu, než se templáři stačili přizpůsobit situaci. Nový král Eduard II. vyrůstal mezi templáři, pasován na rytíře byl v jejich chrámu, papeži poslal protest proti pronásledování... K výslechům několika málo templářů, kteří se nestačili schovat, musel papež povolat dominikány, protože král tvrdil, že nemá nikoho, kdo umí mučit...
Po začátku pronásledování templářů i v Anglii prchali do Skotska, k nepřátelům Anglie. Zdejší vládce Bruce ani nezveřejnil papežovu bulu proti templářům, naopak templáři mohli posílit jeho jízdu, jak se asi stalo v bitvě u Bannock burnu.

Všetky podobné úvahy majú jednu veľkú slabinu : Templári i johaniti boli ako by ich jedna mater mala. Zo všetkého, čo sa vyčítalo templárom, sa dajú s kľudným svedomím " obviniť" i johaniti. Okrem toho - johaniti sú rádom, kam nemálo templárov po rozpustení templárskeho rádu prestúpilo. Pekne o tom píše španielsky historik Atienza (ktorý johanitov tiež nemá rád), že španielski hodnostári templárov dožili vo svojich pôvodných komendách, ktoré už patrili johanitom. Sranda je ale v tom, že väčšinu Ibérskych komend prebrali nástupnícke rády, ako Montesa, johanitom zostali iba centrá ! Ani v neskorších dobách sa johaniti nesprávali veľmi inak, ako by sa asi správali templári, ako rád. Zostali síce verní pápežovi (v resp. rôzne frakcie rôznym protipápežom....), ale v podstate si išli svojimi cestami. Ostatne aj teória tzv. "veľkej konkurencie " templárov a johanitov je skôr mýtom, ako skutočnosťou - už v Outremeri hrali oba rády hru, ktorá sa podobá na známu "zlý policajt - dobrý policajt" : templári podporovali barónsku opozíciu, kým johaniti panovníka. Obe pozície boli v stredoveku legálne a týmto vlastne rády kontrolovali chod celej krajiny aj politicky. (O ekonomike ani nemusíme veľmi hovoriť, v 2. pol. 13. st v Outremeri svetskému feudálovi nepatril ani jeden hrad !!!!) Informácie sú v serióznych zdrojoch: Malcolm Barber : Noví rytíři a Jonathan Riley- Smith : The knights of St. John of Jerusalem in Levant & Cyprus (1150 - 1310). Obe rády boli na svojich teokratických panstvách vrcholne tolerantné s výnimkou "svetskej" cirkvi, ktorú nemilosrdne vytláčali.
Keď sa uvažuje o sprisahaneckých teóriách a poukazuje na templárov, či postemplárov, rozhodne stojí za úvahu, že kde sa postemplárske rády, či osoby objavili, dajú sa tam nájsť i johaniti. Zámorské objavy, Karibik i vznik USA. USA vzniklo naozaj za výraznej aktivity freemasonov. Kto si dá kus námahy, a odsleduje rody, ktoré boli pri tom dôležié (stačí aj wikipédia), príde na to, že veľká časť ich predkov sa zúčastnila kruciád, a nemálo z nich boli hodnostármi, alebo aspoň donátmi oboch rádov. Bitku pri Cheseapeak vyhral nad anglickým loďstvom admirál gróf Antoine de Grasse. U johanitov začínal ako 11 ročný, v úlohe pážaťa veľmajstra...Mimochodom, jeho syn je údajne zakladateľ tzv. " škótskeho rítu" freemasonov, ktorý rozoznáva rytierov "červenej " (templári) a "bielej" (johaniti) K tomu sa dá dodať ešte hmlistá informácia, že americké konvoje boli chránené loďami johanitov. Dokázať to neviem, je to info z webu....
Zhrnuté a podčiarknuté, myslím si že rády (oba, a možno i iné) nikdy naozaj neverili v časi také ako Baal. Možno boli synkretikmi, a niečo prebrali z iných vier (ostatne ako ranní kresťania), možno sympatizovali aj s protestantizmom (proti slabnúcej pápežskej moci) ale napokon zväčša zostali katolíckymi či protestantskými kresťanmi. Humanizmus v poriadku, a tolerancia iných vier tiež (mimo rádu). Rády boli inšpirované objavovaním nových svetov, o výkone moci svojej doby nemali najmenšie ilúzie, a tak sa možno na cvíľku sa ich cesty snáď s masonmi spojili. Toť asi vše.

[Ingolf]

Všetky podobné úvahy majú jednu veľkú slabinu : Templári i johaniti boli ako by ich jedna mater mala. ... Okrem toho - johaniti sú rádom, kam nemálo templárov po rozpustení templárskeho rádu prestúpilo. ... Ostatne aj teória tzv. "veľkej konkurencie " templárov a johanitov je skôr mýtom, ako skutočnosťou ...

V tom finálním konfliktu templářů s johanity by ale nešlo o ideové rozdíly, tam by šlo o podíl johanitů na zničení templářů. Johaniti získali za pomoc při zničení část majetku templářů, ani ne tak nějaké poklady a finanční zdroje, které inkasoval fracouzský král, ale přebrali právě komendy, politický a vojenský vliv.., i některé bývalé templáře, aby sloužili už cílům johanitů. Templářský vliv mohli přebrat právě díky tomu, že k si byli tak podobní.
zednáři - společnost, která umožní templářům přežívat v ilegalitě, zatímco k johanitům vztah dost rezervovaný až nepřátelský.

[Robert]

V tom finálním konfliktu templářů s johanity by ale nešlo o ideové rozdíly, tam by šlo o podíl johanitů na zničení templářů. Johaniti získali za pomoc při zničení část majetku templářů, ani ne tak nějaké poklady a finanční zdroje, které inkasoval fracouzský král, ale přebrali právě komendy, politický a vojenský vliv.., i některé bývalé templáře, aby sloužili už cílům johanitů. Templářský vliv mohli přebrat právě díky tomu, že k si byli tak podobní.
zednáři - společnost, která umožní templářům přežívat v ilegalitě, zatímco k johanitům vztah dost rezervovaný až nepřátelský.

Johaniti a templári občas naozaj zvádzali medzi sebou celkom ostrý boj (viď vojna sv. Sabu ). Ale... čo myslíš, kde sa mních ukryje najlepšie ? A bojový mních ? Nie náhodou v podobnom ráde ? O bývalých členoch rádu templárov sa vie, alebo skôr tuší, že niekde vytvorili v rámci rádu johanitov viac-menej autonómne zoskupenia (Škótsko, Nemecko - branderburské bailifstvo). V Portugalsku viac-menej vytvorili nový rád, ktorý ale v podstate premenovali rád Kristových rytierov. Tento bol už ale podriadený portugalskému panovníkovi. Mnoho bývalých templárov sa stalo pustovníkmi sú o nich správy z Uhorska, Španielska i Portugalska. Časť pokračovala v nebojových rádoch, ako napr. u Paulínov (opäť Uhorsko) a určite i cisterciánov(všade). Podiel johanitov na zničení templárov bol pramalý (až hin 1 neplatné svedectvo johanitského spovedníka, pre zjavnú neobjektivitu bolo škrtnuté), a pri preberaní templárskych komend mal rád obrovské problémy. Jediným ziskovým bolo prebratie templárskych komend na Cypre.
V Británii - ako to poznamenáva Barber sa po rozpustení rádu nemuseli ani skrývať, a začleňovali sa vcelku bez problémov do sekulárneho života. Ktorýsi pápež proti nim dokonca vydal bulu, ktorú zrejme ani on sám nebral vážne. Śkótsky autor Sinclair síce hovorí o templárskych osadách v anglo- škótskom pohraničí, a je možné, že naozaj takého osady tam existovali. Dochovali sa tam náhrobné kamene, ktoré čosi podobné naznačujú.
Najviac kulhá argument, že sa museli skrývať. Okrem Francúzka po 1314 už prakticky nikde, a zrejme ani tam, hoci tam bola antitemplárska hystéria najväčšia.
A ďalej - ak by takáto organizácia chcela byť vplyvná, musela by mať zastúpenie vo svetskej i cirkevnej hierarchii. Bývalý konkurenčný rád johanitov toto napĺňal priam ideálne. Vrátane krycej rozprávky o vzájomnej nenávisti. Samozrejme, mohlo to ísť aj cez iné rády.
Slobodomurárstvo síce pravdepodobne existovalo už v stredoveku, ako slobodné povolanie, ale o zákulisných tieňových hrách, o čom boli vo svojom vrchole, mohli vtedy iba snívať.Maximálne by vedeli ovplyvniť tak nejakú gildu, či cech. Ambiciózna organizácia by nevyhnutne musela získať aj šľachticov. Týmito mohli byť bývali donáti, či svetský konfráteri rádu, lenže tí sa zasa už vôbec skrývať nemuseli. Pikle kuli vždy aj tak. Okrem toho donáti často podporovali oba rády. Je celkom slušná kopa rodov, ktoré mali svojich členov v oboch rádoch, niektoré súčasne, iné podporovali johanitov až po rozpustení templárov.
Proste osobne neverím, že existuje kontinuita medzi freemasonmi a templármi, či akýmkoľvek iným rádom. Na druhej strane verím, že rytierske rády sa snažili zmeniť obraz sveta na svoj spôsob, že mali veľký záujem na objavovaní nových kontinentov, a cesty pozdných johanitov sa s masonmi stretli pri vytvorení USA. Samozrejme môžem sa vo všetkom mýliť.

[Robert]

2) Úcta ke svatému Janu Křtiteli. Templáři mu zasvěcovali kostely, zednáři své lóže. Jana Křtitele některé tajné nebo gnostické společnosti upřednostňovali i před Kristem, např. mandejci, ti dodnes působí v Iráku.
5) Kruh na zemi, kreslený při zednářských obřadech, a templářské chrámy kruhového půdorysu - chrám Božího hrobu v Jeruzalémě, chrám v Londýně, myslím že sv. Jana Křtitele.

Nechcem zapárať, ale pri špekulatívnej literatúre - ktorej je téma plná, treba byť vrcholne opatrný. V prvom rade Templ Church je naozaj kruhový, nie je v ňom ani jediný !!!! kríž a návštevník má dojem, že je v jednej veľkej mandale. Bizarnosť zážitku umocňujú portréty s rôznymi výrazmi tváre, či grimás umiestnenými po obvode. Ale chrám bol - podobne ako celý rád sám, zasvätený najsvätejšej panne Márie.
Ján Krstiteľ bol dôležitým svätým, obľúbeným u Normanov, čo väčšina rádových rytierov bola. Lenže - sv. Jánovi Krstiteľovi bol zasvätený práve konkurenčný rád johanitov. Občas sa vyskytujú špekulácie, že templári namiesto panny Márie uctiecali Máriu Magdalénu. Opäť, áno, ako dôležitú svätú katolíckej cirkvi. Možno rytieri z Provence či Lanquedocu viac, ale opäť - viac ju uctievali, a dokonca uchovávali i jej relikviu - johaniti.
Tak niektoré kulty sv. Jána Krstiteľa, tak Márie Magdalény boli gnostické. Je preto vcelku možné, že ideovo oba rády mali ku gnose blízko. Zo začiatku 13. storočia sa zachovala templárska pečať so symbolom Abraxasu ( bojovník s hadími nohami a kohúťou hlavou ) a nápisom "Secretum Templi". Abraxas bol obľúbeným symbolom gnostikov (i Židov). Lenže opäť - templárov počas ich existencie až po proces nikdy neobvinili z heréz, či ukrývania heretikov - kým johanitov áno.
Templárske stavby sa naozaj často vyznačujú zvláštnou geometriou - napr. kostol v pôdoryse kľúča, alebo viacej rôznych stavieb sa dá pospájať v leteckom pohľade do obrazca, čo je fascinujúce. Je to však hlavne dedičstvo cisterciánov,(templári boli cisterciánskym rádom) ktorí dokonca mali matematickú definíciu Boha !!!
Čo sa týka rukavíc - rád mal vlastných, rádových staviteľov, murárov -a ich regula presne pamätá na špeciálne kožené rukavice, ktorými si bratia-stavitelia chránili ruky.
Väčšinu týchto poznámok som čerpal z knihy doktorky Karen Ralls: Knights Templar Encyclopedia.

[Michal]

Abraxas: http://www.alchemylab.com/Abraxas_a_Gno ... ntheon.jpg

[Ingolf]

Johaniti a templári občas naozaj zvádzali medzi sebou celkom ostrý boj (viď vojna sv. Sabu ). Ale... čo myslíš, kde sa mních ukryje najlepšie ? A bojový mních ? Nie náhodou v podobnom ráde ? .

Souhlas. Smyslem zednářství přes staletí by ale nebyl boj s johanity, tam by trvala nějaká hořkost, protože se johanité podíleli na převzetí majetku a vlivu templářů. Robinson tam dokládá, že povstání Wata Tylera vedli zednáři/templáři a objektem hněvu povstalců se stali nejvíc právě johaniti.
Smysl zednářství by spočíval v uchování neoficiálních duchovních, a posléze i náboženských nauk. K johanitům by se časem stavěli čím dál víc neutrálně.

V Británii - ako to poznamenáva Barber sa po rozpustení rádu nemuseli ani skrývať, a začleňovali sa vcelku bez problémov do sekulárneho života..

souhlas, výše jsem psal, proč zrovna v Anglii neprobíhala represe proti templářům podle přání papeže.

[Ingolf]

Nechcem zapárať, ale pri špekulatívnej literatúre - ktorej je téma plná, treba byť vrcholne opatrný.

Zabíháme už do témat spekulativní literatury, kde není jistoty. Nepátral bych teď po vnitřních tajemstvích templářů, po svatém grálu, který údajně měli nalézt a o kterém nepanuje pražádná shoda, co má vlastně symbolizovat a jaký má význam...
shrnutí kontroverzních teorií třeba tady - http://www.revprirody.cz/data/1006/templari.htm
mě zajímá na spojení se zednáři jen obecná teorie, že nějaká nauka existovala a zednáři ji nadále rozvíjeli.
na Jana Křtitele se podívám blíž (ale až v únoru, se jdu učit na zkoušky).

[Robert]

Souhlas. Smyslem zednářství přes staletí by ale nebyl boj s johanity, tam by trvala nějaká hořkost, protože se johanité podíleli na převzetí majetku a vlivu templářů. Robinson tam dokládá, že povstání Wata Tylera vedli zednáři/templáři a objektem hněvu povstalců se stali nejvíc právě johaniti.
Smysl zednářství by spočíval v uchování neoficiálních duchovních, a posléze i náboženských nauk. K johanitům by se časem stavěli čím dál víc neutrálně.

Hm..Je zaujímavé sledovať delenie "sféru vplyvu" medzi templármi a johanitmi cca od polovice 13.st. V osobe finančíka, sira Josepha de Chauncy (dúfam, že som si meno nepoplietol, teraz tu nemám literatúru) dostáva k anglickej štátnej pokladni johanita, a tento vplyv rádu pretrval až po reformáciu. Templárom zostalo vtedy určite dôležitejšie Francúzko. Johaniti teda museli byť v očiach povstalcov služobníci moci. A naopak, Anglicko malo v ráde podstatne väčší vplyv, ako by mu podľa rozlohy patrilo. Niektorí "bádatelia" dokonca obviňujú tajných templárov, že bojovali na strane Turkov proti johanitom ešte pri obliehaní Malty v 1565, čo osobne považujem za číry nezmysel.
Mimochodom, po násilnej protestantizácii a rozpustení rehoľných rádov v Anglicku, platí pre johanitov doslova to isté, ako na bráškov templárov spred dvoch storočí - časť skončila vo väzeniach, zvyšok sa vrátil do sekulárneho života, pričom zrejme aj oni udržovali medzi sebou kontakt, čiže vytvárali minimálne fragmenty akejsi siete.( Napr. väčšinu johanitských relikvií rádu dostali už svetskí šľachtici, bývalí príslušníci rádu...)
Mal by som pre Teba ešte jednu informáciu, ktorú sa možno oplatí hlbšie preskúmať. Videl si film "Braveheart" (Statočné srdce) s Gibsonom ? V bitke pri Stirlingu, či Falkirgu sir William Wallis podľa legendy v súboji osobne zabil anglického majstra templárov, sira Briana le Jay. To, že sa templári zúčastnili v kampaniach Eduarda I. proti Škótsku je ale rozhodne faktom. Vzhľadom na to, že mali od svojich počiatkov silné zastúpenie v Škótsku, to nemohlo byť jednoduché rozhodnutie. Rytierske rády, hlavne tie veľké, sa podobných kampaní zúčastňovali zriedkavo, boli suverejné a v týchto sporoch tradične neutrálne. Za svoje služby zväčša pýtali nejakú cenu Aká bola? V templárskej trilógii Robyn Young : Brethen/Crusade/Requiem autorka hovorí, že cenou malo byť teritórium v Škótsku. Je to iba beletria, nedá sa brať až tak vážne, ale to Škótsko a templári sa potom objavujú aj neskôr: Bancoburn, autonómny podrád u Johanitov, templárske (?) usadlosti pozdĺž anglicko - škótskych hraníc a rody, ktoré sa dodnes hlásia k templáskej (niekedy aj johanitskej) a veľmi často i freemasonovskej tradícii. (Sinclair, Montgomerry, Drummond, Argyl, Mallory atď...) K tajomnosti prispieva, že ani v jednom zo spomenutých príkladov jednoznačné dôkazy neexistujú - vrátane tej templárskej odnože u johanitov. ( Pár dokumentov áno - osobitní hodnostári u johanitov, titul škótskeho majstra, dokonca aj listina z konca 15.st, potvrdzujúca rovnaké práva v Škótsku obom rádom - ale historici sa nezhodujú v ich interpretácii...) Asi tieto údaje budeme obaja interpretovať rozdielne, ale sú určite zaujímavé.

[Ingolf]

Ján Krstiteľ bol dôležitým svätým, obľúbeným u Normanov, čo väčšina rádových rytierov bola. Lenže - sv. Jánovi Krstiteľovi bol zasvätený práve konkurenčný rád johanitov.

K Janu Křtitelovi jsem našel obecné připomínky, jak byl důležitý templářům i zednářům, ale konkrétních příkladů pomálu. Templáři při budování sítě hradů a útulků pro poutníky postavili jeden útulek poblíž místa, kde měl Jan Křtitel pokřtít Ježíše. Vystoupení zednářů z ilegality, to slavné ustanovení londýnské velkolóže r. 1717, proběhlo na Janův svátek, tzn. 24. června. Jeden z vedoucích členů lóže v Rakousku měl mezi křestními jmény taky Jana Křtitele. No ale ze starších období nic, budu hledat dál. Ten Templ v Londýně vážně nebyl zasvěcen Janovi?, ani dřív?, já měl v hlavě, že jo.
Johanité se původně zaslíbili sv. Janu Slitovníkovi, když pak nabyli významu a úcty, přijali za svého patrona významnějšího Jana Křtitele. Já bych tam viděl jen to odstupňování, získat za patrona někoho významnějšího a se stejným jménem, aby se to nepletlo..