Husitská revoluce

[Jiří Motyčka]

No určitě lidé jako Žižka byli důležití, bez nich by se husitské myšlenky neprosadily ani u nás.

Myslenky by se nemeli prosazovat zbranemi, ale svou originalitou, napaditosti, spravnosti, filozofii...

Husité neprosazovali myšlenky zbraněmi, husité své myšlenky zbraněmi bránili a to ví každý. Husitská celonárodní mobilizace byla vyhlášena proti 1. křížové výpravě, kterou vedl dědic české koruny který stanul v jejím čele proti národu, jemuž chtěl být králem. řečeno současným politologickým slovníkem bylo vyhlášení kruciáty flagrantním zasahováním do svrchovanosti svébytného státu. A navíc. Než husité pozvedli zbraň, zeptali se univerzitní inteligence, zda je možné na obranu Božího zákona použít ozbrojeného boje a odpověď univerzitních mistrů po dlouhém rokování byla kladná. Toto rozhodnutí se tedy na půdě pražské univerzity nezrodilo z hodiny na hodinu.

[Filip Svehla]

Ani branit!! Do filozofie proste zbrane zasohovat nesmi! A to nikdy, protoze se do myslenek zacne pote plist i politika a to je velika chyba, neli zakladni! A to myslim obecne, nenapadam tim husitctvi, timto vubec tento spor husite- katolici nerozsuzuji, myslim to obecne.

[Ježek]

Tohle je hraní se slovíčky. Prosadili je docela blízko slovu bránili (bránili je lepší). Nicméně bez účasti nižší šlechty by Husitství skončilo jako povstání lidových vrstev v západní Evropě (jacquerie v Francii nebo povstání Wata Tylera v Anglii). Bez těchto vojevůdců by ti, jenž přijímali pod obojí zmasakrováni a násilně přinuceni věřit ve víru svých pánů a církve. Nabízí se podobnost s třicetiletou válkou.

[Filip Svehla]

To rikejte panu Motyckovi! Jakmile se ve jmenu myslenek zacne bojovat je to prosta vzpoura a rebelie.Nemuzu si pomoct, ale jako pravicove smyslejici clovek to tak proste vidim....

[Jiří Motyčka]

Pánové mi doufám prominou, ale drobátko musím přitlačit na pilu a pokusit se problém zobecnit bez ohledu na husitství. Při posuzování jakéholi konfliktu je třeba vzít do úvahy prostý fakt - kdo si začal! Pak už je to jenom o tom, dle vás, když mne někdo napadne zvenčí, třeba intervenční armáda, tak zalezu, stáhnu "ocas mezi nohy" a čekám, jak to dopadne, protože když na mne udeřili s plnou silou, tak jsem se asi provinil já. Takový národ si ale zaslouží pouze opovržení. Tak to je. A v takovém případě "prosadit" a "bránit" není v žádném případě "slovíčkařením" protože prostě když se bráním, těžko mohu něco prosadit, že. A dále: obrana domoviny před cizákem, před vnějším nepřítelem je "prostá vzpoura a rebelie" zřejmě taky proti tomu nepříteli. To už je úsměvné a postrádá to logiku bez ohledu na to, jsem-li pravicově nebo levicově smýšlející. Ve Vaší interpretaci jsme tedy po Mnichovu neměli bránit těžce nabytou demokracii proti hnědé totalitě a v r. 1968 demokratizační proces proti rudé totalitě. Tak z Vás by měl zcela jistě pan Topolánek radost a to už vůbec nemluvím o panu prezidentovi...

[Ježek]

No, jenže Husitství se muselo prosadit i u nás, jistě ne všechno obyvatelstvo nebylo hned od začátku Husity a jistě celé území nebylo pod vládou Husitů.
Když nebráním svoje myšlenky, nemohu je prosadit. Nakonec husitství bylo svym způsobem vzpourou proti vládnoucí "autoritě." Zpočátku nebojovalo proti cizincům.
Samozřejmě, že boj proti vnějšímu nepříteli není vzpourou, rebelií, ale bojovalo se na více frontách - doma (zpočátku možná vzpoura, později občanská válka) a v zahraničí (obrana domoviny)

[Filip Svehla]

Přesně, husitství bylo obranou, ale i rebelií! Navíc zaplétání do tohoto preblému pana prezidenta a pana Topolánka mi přijde nemístné a nemá to s tím nic společného!

[Jiří Motyčka]

Já jsem pouze nepochopil, proč pan Švehla zdůrazňuje svoje pravicové smýšlení při vyjadřování svých názorů na husitstvi. Tu souvislost opravdu nechápu. Rozuměl bych tomu možná při posuzování názorů, týkajících se obrany vlasti. V této a jen v této souvislost jsem uvedl tyto významné představitele naší pravice, ne v souvislosti s husitstvím. Zkuste si pozorně přečíst příspěvek "Slovíčkaření, rebelie, vzpoura, ..."

[Filip Svehla]

Už mě trochu přestává bavit tohle bezduché dohadování o ničem, nemá to cenu. Pokusím se to možná shrnout v nějakém článku, potože tohle nemá většího smyslu! Napište mi prosím podle vás všechny klady husitství, možná že tak vaše názory lépe pochopím.

[Ježek]

• První reformace církve
  Náboženská svoboda
  Schopnost bránit se vůči kvantitativně lepšímu soupeři, pomocí časké taktiky

Další určitě doplní pan Motyčka, nic mne nenapadá zatím

[Filip Svehla]

Děkuji, budu tak snad při psaní nestranější.

[Jiří Motyčka]

Další určitě doplní pan Motyčka, nic mne nenapadá zatím

Děkuji za důvěru...
Protože chci, aby tento příspěvek byl vyvážený, budu se zabývat i těmi temnými stránkami husitství. Začnu pochopitelně těmi pozitivy.
české země v bolestech zrodily první reformaci, která byla, znovu akcentuji, reformací českou, reformací před reformacemi, dávno před Lutherem a Kalvínem. Jednalo se o radikální reformu církve, jejímž fundamentem mělo být odejmutí světského panování církvi a její návrat k apoštolské chudobě prvotní církve. (Pozn. je třeba důsledně rozlišovat obecný pojem reforma a reformace.)
Husitský program byl dán čtyřmi pražskými artikuly, které celé hnutí sjednocoval. Zastavme se tedy u nich velmi krátce.
1. přijímání podobojí – demokratický přístup k bohoslužbě, aby i laik mohl přijímat Kristovu krev v podobě vína a ne jenom vysluhující kněz
2. stavení a potírání smrtelných hříchů – souvisel s nápravou morálního úpadku církve
3. svobodné hlásání slova božího – personifikací tohoto artikulu byl Hus sám. V praxi byl tento článek aplikován zavedením češtiny do bohoslužby, jejím zjednodušením, rozšířením českých překladů Písma svatého. české království se zařadilo mezi první evropské země s překlady Bible do mateřského jazyka(!)
4. zákaz světského panování církve – sekularizace církevního majetku vycházela z Viklefova ale hlavně Husova učení o církvi. Tento článek šel přímo k jádru problému souvisejícího s morální krizí církve

Pozn. ateisté v dnešní době mohou bez elementárních teologických základů ztuha chápat, natož vnímat věroučné aspekty husitské konfese, a proto je pro ně velice obtížné spatřovat v jemných nuancích pozitiva husitského programu. Jsou to velice složité a zárověň subtilní záležitosti týkající se například učení o remanenci ap.

[Jiří Motyčka]

Vznik první spotřební komuny v dějinách; čáslavský sněm byl nazván prvním národním shromážděním v kontinentální Evropě, vyhlásil 4 artikuly za zemský zákon, odmítl(!) Zikmunda za českého krále, čímž se povýšil nad panovníka a vznikl praprincip parlamentní demokracie; stanovení Chebského soudce; Petr Chelčický vycházející z amilitantních myšlenek husitství se stal duchovním původcem založení Jednoty bratrské, překrásného a moudrého dítěte, jež zrodila husitská revoluce; Basilejská kompaktáta; zavedení praxe volby pražského arcibiskupa zemským sněmem, s čímž musel nakonec souhlasit i sám Zikmund; rozvoj slovesné (učené traktáty, kázání, „noviny", relace a manifesty známé po celé Evropě) a písňové tvorby (píseň byla základem husitské liturgie); pozitivní ohlasy husitství v zahraničí (byly však výjimkou); omezení negativních stránek německého vlivu u nás; … Již nelze pokračovat, abych nebyl podezříván z mentorování, to bych nerad…
Na závěr je třeba konstatovat, že husitství bylo nepřehlédnutelným fenoménem pozdního středověku, čehož si nemohla nevšimnout i moderní zahraniční historiografie počínaje 2. pol. minulého století.

[Jiří Motyčka]

Husitské války měly tíživý dopad na ekonomiku státu s neblahými sociálními doprovodnými otřesy, hlavní příčinou byla ekonomická blokáda země a astronomické náklady na vedení války; válkou bylo spousta selského lidu odlákána od pluhu s tím, že po válce se k němu již nechtěli navrátit; omezení těžby stříbra v kutnohorských dolech s tragickými následky v podobě pasivní bilance zahraničního obchodu; likvidace dálkového obchodu, jehož trasy byly vyvedeny mimo území českého království; přesuny v držbě nemovitého majetku bez záznamu do zemských desek; atd. (je třeba objektivně připomenout, že obnova hospodářství po válce probíhala relativně rychle, a to hlavně za vlády Jiřího z Poděbrad, krále kališnického vyznání)

Fatálním omylem duchovních vůdců revoluce bylo to, že již v počátcích hnutí byla odmítnuta snaha vyčlenit kališnickou církev z lůna všemocné církve římsko-katolické ve smyslu pozdějších reformovaných církví v 16. st.; ztráta pozice pražské univerzity označované jako kacířské učiliště (nedá se však jednoznačně říci, že by utrpěla kvalita výuky na artistické a teologické fakultě), odchod zahraničních mistrů; bylo zničeno mnoho církevních budov i staveb, ke konjunktuře došlo až za Jagellovců(!); OBRAZOBORECTVÍ, (pomiňme ideologické důvody); omezení výtvarného umění takřka na nulu; atd. …

[Ježek]

Tak a teď můj příspěvek vypadá uboze. No nevadí, lepší, že je tu souhrn husitství, ze kterého si muže každý udělat svůj názor, nebo zkorigovat stávající. Paradoxně tak možná husitství bylo daleko větším krokem pro Evropu a lidstvo, než pro čechy. Velký skok pro lidstvo, ale malý pro českého člověka.

[Jiří Motyčka]

Tak a teď můj příspěvek vypadá uboze. ...

Doufám, že z toho nebudete mít "mindrák". To bych opravdu nechtěl. Věnuji se dějinám husitské revoluce poloprofesionálně přes 20 let, skoro jako své "druhé profesi", tak bych o husitství měl malinko něco vědět. Ostatním obdobím již méně. Když už jsem to nakousl: nejméně mě zajímají nejstarší dějiny, fascinují mě období vlády posledních Přemyslovců, Lucemburků s akcentem na Karla IV., a Václava IV., dále pak dějiny stavovského povstání, třicetileté války a trochu období vlády Marie Terezie. Pak už jen Národní obrození a 1. republika. Zcela mimo můj zájem jsou dějiny 1. a 2. svět. války. Rozepsal jsem se trochu více, abyste s porozuměním přijímali některé mé názory na tomto fóru.

[Ježek]

Těch 20 let je vidět, to se na tomto fóru neztratí. Mě to nevadí, jen jsem konstatoval fakt
Já jsem dospěl k tomu, že každé období je zajímavé, jen není v mých silách se věnovat na dobré úrovni všem obdobím ani by mne to nebavilo, můj je středověk a to si říkám, že je přede mnou mnoho knih. Kdybych napsal období našich dějin, tak Přemyslovci, v druhém sledu Lucemburkové a rané dějiny, možná třicetiletá válka, 20. století. Nakonec novověk. Pokud se chci nějak profesionálněji věnovat středověku, tak na ty ostatní období nebude čas ani vůle.
Co je to poloprofesionalní věnování se husitství?

[Jiří Motyčka]

...Já jsem dospěl k tomu, že každé období je zajímavé, jen není v mých silách se věnovat na dobré úrovni všem obdobím ...
Co je to poloprofesionalní věnování se husitství?

Proto je nezbytně nutné se v naší tisícileté historii zaměřit na relativně krátký úsek dějin a tomu se věnovat.
Poloprofesonálně proto, že nemám potřebné odborné vzdělání, čehož nepřestanu litovat. Bohužel. A poloprofesionáně proto, že se za tím skrývá obrovské množství času strávené četbou, ale hlavně porovnáváním odborné literatury (Palacký, Pekař, Kejř, Kalista, Masaryk, Spěváček, Sousedík, čornej, Šmahel, ...), protože se jedná o husitství nezbytnou výbavou je i znalost Bible a to nejenom Nového, ale i Starého zákona, bezpočet i násobných návštěv muzejí a výstav s husitskou tématikou a v neposlední řadě "znalost" latiny, kterou jsem se učil jako samouk, ...

[Ježek]

Dovolím si malou, leč důležitou připomínku k tématu. Je to těžké, když západní (frankocentrická) historiografie vnímá Husitství ne jako 1. reformaci, ale jako poslední velké středověké kacířství, i přes dobové rytiny, kdy od Husa si Luther zapaluje pochodeň.

[Jiří Motyčka]

... Je to těžké, když západní (frankocentrická) historiografie vnímá Husitství ne jako 1. reformaci, ale jako poslední velké středověké kacířství, i přes dobové rytiny, kdy od Husa si Luther zapaluje pochodeň.

Jak která a jak kdo. Např. Ernest Denis, významný francouzský slavista a velký příznivec Palackého je dokladem pravého opaku. Historik, který se věnoval českým dějinám od husitké revoluce do 30-leté války. Disertační práce, kterou Denis obhajoval na staroslavné Sorboně, se týkala právě husitství. Jeho obhajoba byla tak plamenná, že ho někdo z auditoria upozornil na to, že kdyby Denis žil v době Husově, nutně by skončil též na hranici. Na to Denise prohlásil, že nebýt Husa a husitů nestál by zde na půdě Sorbony a nemohl by tuto práci obhajovat. Další dotaz z komise zněl: "Vy byste pane Denisi chtěl vyhladit všechny Němce?" Denisova odpověď byla příznačná: "Všechny ne, pouze ty, kteří se snaží násilně získat cizí území a na nich vládnout!" Denis svoji disertační práci s úspěchem obhájil a ve svých devětadvaceti letech získal doktorát.