České dějiny

Jagellonsko-habsburské dědičné smlouvy

České dějiny středověku znají bezpočet významných a památných dat, které psaly dějiny, a jež ovlivňovaly generace současníků i potomků. Ve výčtu těchto dat bychom asi jen těžko nalezli datum 22. července 1515, a to i přesto, že se tohoto dne ve vídeňském metropitním chrámu sv. Štěpána odehrál osudový akt, který dovršil jagellonsko-habsburské dědičné smlouvy, které tehdy ve Vídni vrcholily. Aniž to mohl kdokoli z tehdejších účastníků tušit, byly tehdy v letní Vídni pod vlnami Dunaje uzavřeny smlouvy, jež už za jedenáct let poté došly naplnění a vynesly Habsburkům český a uherský trůn. Jak se zanedlouho ukázalo, byla to událost přelomová pro celé dějiny střední Evropy a ovlivnila běh dějin středoevropského regionu až do závěru 1. světové války roku 1918. Pojďme se tedy podívat podrobněji na to, co jagellonsko-habsburským dědičným smlouvám předcházelo, co bylo jejich hlavním spouštěcím mechanismem a jaký dopad měly na české dějiny.

Zánik údělného systému na Moravě

Závěr namísto úvodu Namísto úvodu netradičně nastolím svoji tezi, kterou se následně v této práci pokusím obhájit. Údělný systém na Moravě 11. a 12. století (jako nedílná součást rozdělení celé země mezi Přemyslovce), byl natolik labilní a pro nikoho z vládců, jak na Moravě, tak i v Čechách vyhovující, že se tento systém mohl kdykoli rozpadnout (nakonec se tak stalo až na přelomu 12. a 13. století).

Bitva u Brůdku (22. – 23. 8. 1040)

aktualisovaný článek Tažení Břetislava I. do Polska v roce 1039, kde získal ostatky sv. Vojtěcha přineslo namísto mocenského posílení českého knížectví jen problémy. Jako první se se svými výhradami ozval papež Benedikt IX. Svatý stolec v Římě mělo uchlácholit poselstvo vedené opaty břevnovského a ostrovského kláštera. Jejich mise proběhla úspěšně, za pomoci výmluvnosti a hlavně peněz dosáhli vcelku mírného trestu, papež rozhodl, že Češi mají vykonat pokání. Kníže proto založil klášter ve Staré Boleslavi. Tím ale komplikace neskončily, nejen církev se cítila polským tažením poškozena.

Zlatá bula sicilská - listina z „nejvzácnějších“

O Zlaté bule sicilské (dále „ZBS“) slyšel snad každý školák. Pilnější žáci si – na rozdíl ode mne – zapamatovali letopočet 1212 a jméno krále Přemysla Otakara I.. Šplhouni pak to, že tato listina definitivně potvrdila dědičnost českého královského titulu. Hltouni historické literatury navíc znali všude opakované fráze o tom, jak přišla bula k přídomku „sicilská“, a že tím císař Fridrich II. Štaufský odměnil věrného českého spojence, který jej prosadil na trůn přes odpor vzdorcísaře - welfovce Oty IV. Brunšvického. ZBS pak údajně následně stabilizovala České království. A to, prosím pěkně - jak nám říká i středoškolský dějepis z roku 2001 - za přispění bulou stvrzeného pravidla primogenitury. Dokonce ještě dnes se mnohde opisuje, že ZBS dala českému králi kurfiřtský hlas a funkci říšského arcičíšníka. Ještě starší knihy - k překvapení mnohých – tvrdí, že se k aktu udělení tohoto privilegia sjela do Basileje pomalu celá tehdejší Evropa etc., etc. …