Vaníček, Vratislav: Soběslav I.

Recense a diskuse o knihách

Moderator: Ježek

User avatar
Ingolf
Král
Posts: 1305
Joined: 24 Aug 2008 12:16
Location: Jičín

Vaníček, Vratislav: Soběslav I.

Unread post by Ingolf »

Vaníček, Vratislav: Soběslav I.; Přemyslovci v kontextu evropských dějin 1092 - 1140. Paseka, Praha/Litomyšl 2007.
https://www.kosmas.cz/knihy/137152/sobeslav-i/" onclick="window.open(this.href);return false;

Recenze zde - http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2008 ... beslav-i-/" onclick="window.open(this.href);return false;
http://www.knihovnice.cz/recenze/vanice ... lav-1.html" onclick="window.open(this.href);return false;
Kniha byla oceněna titulem Magnesiy Litera v kategorii naučná literatura za rok 2007.

---

Obsáhlá kniha, netýká se jen Soběslava, ale jak říká podtitulek, týká se celého divokého období mezi lety 1092 - 1140. Je to období mezi stabilními vládami králů Vratislava I. (1061 - 1092) a Vladislava I. (1140 - 1172), přičemž ve vládě se střídali převážně Vratislavovi synové. Nějaký pevnější rámec měla už vláda Vladislava I. (de facto stále u vlády v letech 1109 - 1125). Pevnou vládu ale držel až nejmladší Vratislavův syn Soběslav (1125 - 1140). A že vládu držel pevně, o tom svědčí časté zatýkání jeho příbuzných, poté jejich dosazování do údělů, do toho proces se spiklenci r. 1130, v symbolické rovině sklony ke královské sebereprezentaci.


Na Soběslava se dá nahlížet nazpět jako na dovršení éry Vratislava I., a dopředu jako na zakladatele konkurenční větve knížecího rodu. Soběslavovi synové drželi vládu jen krátce. Soběslav II. mezi lety 1173 - 1178, Václav necelý rok (podzim 1191 - zač. 1192). V přemyslovské knížecí linii pokračovali potomci Vladislava I., jeho syn Vladislav II. (jako král Vladislav I.) vládl po Soběslavovi. Potomkem krále Vladislava byl kníže Bedřich a i jistý Přemysl Otakar I., který se chopil moci po dalším divokém období.

I vedlejší větve Přemyslovců známé z přelomu raného a vrcholného středověku pocházejí od Vladislava I. Jeho syny byli mimo Vladislava II. ještě Děpolt, zakladatel rodu Děpolticů, se kterým se mocensky vypořádal Přemysl Otakar I., a dalším synem byl Jindřich. Ten stál sám o sobě mimo dynastické konflikty, ale jeho syn byl Jindřich Břetislav, pražský biskup a v letech 1193 - 1197 i český kníže. Až po jeho úmrtí se vrací nastálo Přemysl Otakar I. a končí divoké období častých dynastických změn.
Vcelku mi tedy přijde Soběslavova vláda vcelku izolovatelná, zkoumatelná sama o sobě.

---

S Vaníčkovým stylem psaní jsem měl problémy u jeho knihy o Vratislavovi I. Přišel mi takový lámaný, nespojitý.. Třeba píše o něčem, doplní závorkou, a text v závorce nevyskloňuje.. Tady je v menší míře něcov podobného třeba na str. 75 u popisu fotografie mince: "Denár knížete Bořivoje v křesťansko-antikizujícím stylu (změna v estetickém profilu českých mincí)." Čtenář si spojí, o co tam jde, ale není to přirozený styl četby..

Zároveň na mě ten Vratislav působil tak, jako by byl text původně delší a musel osekaný. A to asi kvůli vydavateli, protože edice, v níž Vratislav vyšel, mívá menší rozsah stránek u jednotlivých knih..
To ale není případ Soběslava, nakladatelství Paseka vydává naopak knihy rozsáhlé a hutné, a autor to v poznámce č. 24 i reflektuje - původně psal Soběslava do Vyšehradu, ale protože chtěl psát o celé době, ne jen o jedné osobě, tak vzal za vděk Pasekou (a v ní vyšla i jeho poslední kniha, ta o sv. Václavovi).


Oproti Vratislavovi je tu znát, jak autorovi svědčí rozlet. Dílo působí jako jeden celek, chce pojmout velký časový i geografický úsek, aby osvětlilo Soběslava ze všech stránek, které na něho působily. Jednotlivé úseky nebo události se se rozvíjejí v dalších kapitolách nebo se na starší kapitoly v něčem odkazuje.., celý text je navzájem provázaný a soudržný..

Asi jak měl autor volné ruce, tak si neodpustil občas jemnou ironii nebo vtípek. Jako u citace Kanovníka Vyšehradského, který se rozplýval nad krásou ruské manželky brněnského knížete Vratislava: "Leskem bělostné pleti se skvěla tak, že červenavý odlesk zlata dodával bělosti jejího těla nádechu růžových skvrn, shrnuje svá pozorování učený klerik." Jinde že se nezdá, že by Morava předběhla Čechy, ale že spíše Zdík předběhl svoji dobu.. :)

---

Do rozhledu autora patří i znalost pramenů a zajímavý je způsob, jak s nimi pracuje. Vezme si jednu nezodpovězenou otázku, přiřadí k ní všechny informace z pramenů a poví výsledek. Mně to přijde, jako kdyby se tu projevilo nějaké technické myšlení, symbolizované tím, že autor učí na ČVUT.. Jako kdyby všechny informace dosadil do vzorců, a pomocí nich stanovil výsledek neznámé veličiny.. A výsledek působí hodně jistě.. Většina historiků spekuluje, hraje si s myšlenkami, Vaníček více méně stanovuje :) Mně to napadlo při autorově řešení otázky, jestli mohl být Jindřich Zdík synem kronikáře Kosmy (to rozeberu samostatně).
User avatar
Ingolf
Král
Posts: 1305
Joined: 24 Aug 2008 12:16
Location: Jičín

Re: Vaníček, Vratislav: Soběslav I.

Unread post by Ingolf »

Veliký rozhled má autor při popisu dějin okolních zemí, a nějaké obecné tendence vidí i v Čechách. K tomu vidí, jak politika dejme tomu Polska ovlivňovala aktuální rozhodnutí pražkého dvora. Některá ta srovnání na mě působí víc mechanicky, třeba "mikroepocha atentátů". Vedle chystaného atentátu na Soběslava proběhly podobné atentáty v cizině, ale vyvozovat z toho tendenci nejde, max. nějakou motivaci k opakování úspěšného pokusu v jiné zemi..

Jinak je tu ale velice dobře popsána válka z r. 1110, kdy do Čech vpadli Poláci spolu se Soběslavem, který byl u Poláků v exilu. To je válka, kterou popisuje ze svého hlediska jak Kosmas, tak polský kronikář Gallus Anonymus. Tam je zajímavé, jak Kosmas vší silou zakecává českou porážku, dokonce tvrdí, že Češi vyhráli, ale míní tím oddíl Soběslava bojující v polských službách.. Gallus podává přesnější výklad, jak tvrdí i Martin Wihoda v předmluvě k českému vydání Gallovy kroniky. Vaníček to celé dává do dalších mezinárodních souvislostí, dám to do samostatného příspěvku.

---

Do mezistátních vztahů spadá i ten věčně diskutovaný mezi Čechami a říší. Sem patří i vítězství Soběslava nad říšským králem Lotharem u Chlumce r. 1126. Autor obecně odmítá nacionální vidění světa a tezi o říšské snaze o germanizaci Slovanů. V říši vidí jako hlavní ideu univerzalismus, tedy císař má morálně nebo i autoritativně vést křesťanské panovníky. To je nadetnický princip, a také císařem se může stát i Neněmec.. (jen dodám, jak v krizi po r. 1200 byli kandidáty na říšského krále Kastilec a Angličan, císařem se mohl stát i český král Václav IV.).
Na druhou stranu pokud se Lothar odvážil příliš zasahovat do suverenity Čech nebo Francie, tak tyto země se vnitřně sjednotily právě na nacionálním základě.. Sem patří proklamovaná pomoc českých patronů Václava a Vojtěcha ve válce s Lotharem.. (zase zpracuji v samostatném příspěvku).

---

Hlavním pramenem Soběslavovy doby je kronika tzv. Kanovníka Vyšehradského. Je to poměrně krátký a suchý spis, který Vaníček jakoby rozepisuje, dovysvětluje, dává do souvislostí. Připomíná mi to vzdáleně práci historiků s Kosmou, kterého v jistém ohledu už spíše opravují, než aby z něho přímo čerpali.. Typickou je v tomto směru studie Jiřího Slámy "Kosmovy záměrné omyly". S Kanovníkem ale Vaníček nepolemizuje, nevyvrací ho, spíš fakt doplňuje, co Kanovník nenapsal nebo podává vysvětlivky.
Tak po nezdařeném atentátu r. 1130 šel Soběslav v kajícném rouše jako "král ninivetský". Já bych to normálně přešel jako literární vsuvku nebo bych se jen zarazil, že kajícník se oděl jako král.. Vaníček ale rozepisuje, že stylizace do biblického krále znamenala, že atentát na knížete měl být chápán jako vzpoura proti Božímu řádu..
A Soběslav skutečně podle Kanovníka něco takového říká: "Neujal jsem se tohoto knížetství ani důstojenství ani zbraní ani jiným násilím, nýbrž dosáhl jsme ho Božím milosrdenstvím ... Ale někteří z urozených naší země chtěli mě z podnětu ďáblova, žel Bohu, zahubit."
User avatar
Ingolf
Král
Posts: 1305
Joined: 24 Aug 2008 12:16
Location: Jičín

politické drama

Unread post by Ingolf »

Při zaměření na dějiny přemyslovské dynastie by se mohlo zdát, že autor jede klasické politické dějiny - kdo si koho vzal, kdo vedl jakou válku, jaké územní změn obojím nastaly. Tuhle politiku ale protkávají i kulturní dějiny, autor si všímá hlavně "zjemnění" mravů, ústupu od válečnické kultury šlechty k humánnějšímu směru. Např. v Itálii se pohyby vojsk císaře a papeže rovnají spíš oslavám obou hlav křesťanstva; a i 300 českých jezdců má při římské jízdě spíše prezentovat lesk císaře, než aby primárně zajišťovali vojenský postup do Říma. A do toho nastupují výklady některých pojmů, jako výše uvedený "král ninivetský".
Klasické politické dějiny to nejsou, ale kniha není psána ani formou příběhu nebo "velkopříběhu", jak propagují historici, aby historii nějak zpřístupnili běžnému čtenáři. Charakterizoval bych ji úplně jinak, a napadlo mě to na následujícím příkladu.


Kníže Vladislav I. nechal r. 1115 založit klášter v západočeských Kladrubech. Je tam i pochován, i po poplenění kláštera husity a přestavbě kostela Blažejem Santinim - Santini ho uložil pod jeden boční oltář, prý tak důmyslně, že kdyby se s oltářem hnulo, tak to celé spadne.., proto se k Vladislavovým ostatkům nedostal ani antropolog Emanuel Vlček, který Přemyslovce systematicky zkoumal. Klášter byl po pár konfliktech osazen mnichy z německého Zwiefaltenu, z reformního kláštera spjatého s rodem Vladislavovy manželky Richezy z Bergu.

Ve velkopříběhu přemyslovského období by se pro klášter našlo víc místa, eventuálně i fotka.. Místo toho je ale v knize fotka z pražského kostela sv. Jana Křtitele Na Zábradlí (s. 147). Na fotce je kámen s vyrytým nápisem HRM.EP. Může to znamenat Heřman episcopus, tedy Heřman biskup.

Heřman byl pražským biskupem v letech 1099-1122. Podle Vaníčka nebyl oblíbencem knížete Vladislava, proto by skončil pohřbený takto mimo. Vladislavův dvůr a nově i biskupský stolec ovládla specifická klika rodu z Bergu. Vladislav si vzal Richezu z Bergu, o ní se dozvídáme z análů kláštera ve Zwiefaltenu - Kosmas ji ignoroval. Richeza navázala kontakt s Otou Olomouckým a výsledkem byl sňatek Oty se sestrou Richezy Sofií z Bergu (r. 1113).
Soběslav se toho spojení obává a když je pozván na pražský hrad dvorním rádcem Vackem, vidí v tom zradu, Vacka zabije a prchá do Plska. Po mírových jednáních si polský král vezme další bergovskou sestru, Solomeu z Bergu. Soběslav dostane v Čechách úděl a r. 1115 se koná velké přemyslovské smíření, na jehož základě možná Vladislav právě založil kladrubský klášter.

R. 1122 nastupuje biskup Menhart, spjatý s Bergovnami a Zwiefaltenem (tudíž jeho nástup nevítá ani Kosmas). R. 1125 umírá Vladislav a matka Svatava ho přiměje, ať se smíří se Soběslavem. Tak se stane a Soběslav může nastoupit na trůn. Svatava totiž stála proti bergovské dvorské klice. Nového knížete uzná i biskup Menhart, ale spíš na nátlak biskupa Oty z Bamberku, který Čechami procházel na své misijní cestě k Polabským Slovanům (stavil se cestou i v Kladrubech) a který byl jinak přívržencem Bergů.


Všechny tyhle dvorské kliky, zvraty, vraždy, útěky i usmíření, tomu Vaníček novou literární kvalitu, tohle je prostě zhusta popsané drama. Některé historické věci se dají zfilmovat (např. křížové výpravy), jiné podat formou divadelního dramatu. Shakespearův Richard III. byl uveden na pražském Hradě v historických kulisách purkrabství, já si dovedu imaginovat Vladislavův a Soběslavův příběh na jevišti klidně v nějakém kostele (ten sv. Jan Křtitel už nestojí). Herci tu u kamene s biskupovým jménem vzpomínají na Heřmana, domlouvají spojenectví i intriky.. Do toho tudy projde skoro jako deus ex machina Ota Bamberský, aby trochu zamíchal kartami.. Celé to může subjektivním stylem uvádět kronikář Kosmas, do toho jiný vypravěč může podávat zprávy o novinkách v říši..

A drama má další dějství, biskup Menhart spjatý s bergovskou klikou byl zapleten do příprav na atentát na Soběslava r. 1130. Vaníček ho líčí jako stálého opozičníka, např. když r. 1126 Soběslav šikoval vojsko proti Lotharovi a sháněl podporu českých patronů, Menhart stál stranou. Když na počest vítězství kníže obnovil kostel na Řípu a nechal ho zasvětit českému patronovi Vojtěchovi, tak rotundu vysvětil olomoucký biskup Zdík, ne Menhart, do jehož diecéze Říp patřil..
Menhart byl i vyšetřován, protože ho spiklenci také udali. Nějaké schůzky spikenců se účastnil i Herold, to byl kaplan Oty Bamberského a zároveň arcikněz plzeňský, pod něhož spadaly i Kladruby..

Vaníček tvrdí, že vyšetřování atentátu nebylo nějakým procesem na zastrašení šlechty, jak si myslí třeba i Žemlička, ale že atentát byl skutečně plánovaný. Já bych nechal v tom dramatu promlouvat všechny postavy, i přesvědčivě, ať to divák vidí ze všech stran.. Plnou pravdu se stejně dneska nemůžeme dozvědět..

---

Soběslav má tu nevýhodu, že spadá do chaotického období střídání knížat, o kterém běžný člověk tolik neví a které vydá velkou námahu ho nastudovat. Nejranější období českého státu je na tom o mnohem lépe. Každý zná aspoň jméno svatého Václava, každý zná praotce Čecha a vybaví si pověsti.. Když vyjde kniha o českých pověstech, jakou napsal třeba Karbusický, tak z toho může být pomalu kasovní trhák a některé originální teze se i dostanou do povědomí lidí .. Vaníčkova nejnovější kniha je o sv. Václavovi, a co jsem jen zběžně prolistoval, tak je více o hraní s dějinami, o tradici a o životě kultu v dnešní době.. Dá se tak více komunikovat se čtenářem, snáze ho oslovit..
Kníže Soběslav tuhle možnost nikoli vlastní vinou nemá. Ale přiblížit ho formou dramatu, podat některé úseky z té doby, a tím diváka namotivovat.., kdyby se toho někdo ujal a nechal uvést v historických kulisách z té doby, to by byla bomba :) A Vaníčkův Soběslav si taky nezaslouží zapadnout..
Napo_Leon
Kníže
Posts: 350
Joined: 27 May 2010 20:13
Location: Praha

Re: Vaníček, Vratislav: Soběslav I.

Unread post by Napo_Leon »

Knihu jsem si koupil loni, dlouho jsem jí sháněl. Vyšla totiž už před lety a jak je u kvalitnějších moderních historiografických knih obvyklé, byla rychle vyprodána a dotisk se SAMOZŘEJMĚ nechystal. Ještě jsem se k ní nedostal. Vaníčka ale znám velmi dobře, právě z tolikrát jmenovaného Vratislava I. a hlavně VDZKČ (II. a III. díl). Souhlasím, jeho autorský projev není příliš čtivý a přístupný širší veřejnosti, avšak jako historik a odborník je excelentní. Jeho názorové konstrukty jsou vynikající... :wink:
https://www.youtube.com/watch?v=A3sBZ5Nr4hc "Look, I don't care about your politics."
User avatar
Ingolf
Král
Posts: 1305
Joined: 24 Aug 2008 12:16
Location: Jičín

Svatopluk, Vraždění Vršovců, bitva u Trutiny

Unread post by Ingolf »

K bitvě u Trutiny r. 1110 vedla asi tříletá konfliktní situace v celé střední Evropě. Zapojily se do ní dvory čtyř států a opozice od třech těchto dvorů. Vnitřní konflikt v Čechách dospěl mimoděk i k vyvraždění Vršovců r. 1108.

R. 1107 se vlády vzdává český kníže Bořivoj II. Ne že by dělal něco vyloženě špatně, ale nezasahuje proti vyloženým nepřátelům, jak by se mělo, takže ho nakonec olomoucký kníže Svatopluk vyštípe a stává se českým knížetem (1107-1109).

Podle polského kronikáře Galla Anonyma se Svatopluk spojil s uherským králem Kolomanem a polským králem Boleslavem III.


Bořivoj II. odchází se svým bratrem Soběslavem do exilu, zkouší to na dvoře císaře Jindřicha V. Císař povolá Svatopluka a rovnou ho zajme. Pošle do Čech Bořivoje, ale toho zažene Svatoplukův bratr Ota.

Císař se tedy dohodne se Svatoplukem, ale nechá si od něho zaplatit horentní výkupné. Ani nestíhá zaplatit všechno, ale stává se spojencem císaře pro tažení do Uher.

Bořivoj II. a Soběslav po tomto svém neúspěchu odcházejí do Polska. S nimi odchází i družina a mezi nimi je i Vršovec Nemoj. Jiný Vršovec Mutina zůstává na pražském dvoře.


***


Co trvá dál, je spojenectví Polska a Uher (od kterého odpadl Svatopluk). Proti ní stojí koalice říše a Čech.

R. 1108 oblehnou Jindřich V. a Svatopluk Bratislavu. Poláci otevřou druhou frontu na severu, útočí na předsunuté české hrady a proniknou až na Hradecko.


V tomto polském tažení došlo k setkání obou Vršovců, kteří stáli na obou stranách barikády. Mutina velel českému vojsku a vyjel pod záminkou lovu za Nemojem na tvrz Sviní. O čem se bavili, nevíme. Protože ale pak Poláci prorazili českou obranu a vtrhli na Hradecko, tak knížecí rádce a povýšenec Vacek razil tezi, že Mutina zradil a otevřel zemi Polákům.

Vacek pošle zprávu o vpádu Svatoplukovi, ten se vrací od Bratislavy bránit Čechy. Jindřich se také stahuje a slibuje jako další cíl války vpád do Polska. S uherským králem dohodne neutralitu.


Svatopluk se vrací do Čech a ještě než dorazí do Prahy, začne pomstu proti Vršovcům. Mutina je popraven v jeho přítomnosti, další družiníky posílá do Libice, aby ji vyvrátili. Tak se i stalo, Vršovci byli v podstatě vyvražděni (jedinci asi zůstali, určitě někteří v Polsku, ale jako síla přestali existovat).


***


R. 1109 podnikne Jindřich slibované tažení do Polska; ve vojsku je pretendent polského trůnu Zbyhněv. Válka nic nezměnila, stejně jako předešlá s Uhry, až na jednu událost.

Tažení se účastní po boku Jindřicha Svatopluk. Po konečném loučení někdo zabije Svatopluka vrženým kopím mezi lopatky. Kosmas podezíral Vršovce, ale pachatel snad zmizel v říšském vojsku (možná mezi družinou Viprechta z Grojče - ten pak i podpoří nápadníka trůnu Bořivoje).

***

V Čechách zatím Vace prosadí na trůn olomouckého knížete Otu, ale předáci se drží přísah, které složily před dvěma lety, a dosadí na trůn Vladislava I. Vladislav se vydá na cestu do říše, když tu vpadne do Bořivoj II. společně s Václavem, synem Viprechta z Grojče. Vladislav je v Plzni a vrací se, na pomoc mu jde i Ota. Bořivojovi jde na pomoc polský kníže Boleslav III., ale Bořivoj ho pošle domů.

Vladislav si stěžuje u Jindřicha V., který povolá pretendenty trůnu do Rokycan. Ta místo jednání zajme Bořivoje i Václava a dosadí na trůn Vladislava.

Místo vězněného Bořivoje II. se stává hlavou opozice Soběsla sídlící v Polsku. I uprchlí Bořivojovi sympatizanti jdou do Polska.

Vladislav pak recipročně poskytne azyl na dvoře polskému nápadníkovi trůnu Zbyhněvovi. Česko-polský střet tak nabral jasné motivy.


R. 1110 vpadla. do Čech vojska Boleslava III., kterým z velké části velel Soběslav. Moment překvapení zajistila cesta vojska přes Krkonoše, kudy ještě nikdo netáhnul. Soběslav neničí, chce přece vystupovat jako český kníže nebo si chce zajistit pděl, nebude tedy ničit vlastní zemi.

Při jednání mezi Čechy a Poláky skutečně padne návrh na přidělení údělu Soběslavovi, Vladislav to odmítně s tím, že by měl svůj úděl dostat i Zbyhněv. Poláci se stahují, Češi za nimi vyrazí a ne zrovna takticky napadnou u říčky Trutiny (dnes Trotiny) u Smiřic - https://mapy.cz/zakladni?x=15.8311379&y ... ni&id=2941" onclick="window.open(this.href);return false; Boleslav dost vojáků pobije a odtáhne.

V nastalé mírové smlouvě zase nedojde k nějakým výrazným změnám. Soběslav dostane jako úděl Žatecko, Zbyhněv malé Sieradzsko ve středním Polsku.

Bitva u Trotiny je ta bitva, kterou tak rozdílně a tendenčně popisují Gallus a Kosmas. Gallus považuje Boleslava kvůli přechodu Krkonoš za nového Hanibala, který přešel kdysi Pyreneje. Kosmas zase připsal vítězství v bitvě Čechům, protože tu zvítězil český nápadník trůnu Soběslav..
Last edited by Ingolf on 25 Dec 2016 19:05, edited 1 time in total.
User avatar
Ingolf
Král
Posts: 1305
Joined: 24 Aug 2008 12:16
Location: Jičín

Re: Vaníček, Vratislav: Soběslav I.

Unread post by Ingolf »

Bitva u Chlumce r. 1126 bývala představována nacionálně jako jedna z bitev, kde "Češi porazili německého císaře" (druhá taková proběhla r. 1040 u Brůdku, kde Břetislav I. porazil Jindřicha III.). Ten "německý císař" se hodí dát do uvozovek, na císaře v té době (shodně rok po nástupu vlády) nebyl korunován ani jeden z oněch dvou říšských králů. Lotharovy římské korunovační jízdy na císaře se pak účastnil i český kontingent, protože Soběslav a Lothar se ihned po bitvě velice rychle spřátelili. Český kontingent vedl Soběslavův synovec Jaromír, jinak syn bývalého knížete Bořivoje II.
Nebyla to ani expanzivní válka říše proti Čechám, protože popud k tažení zadal u Lothara olomoucký kníže Ota II. Černý, který chtěl s říšskou pomocí dosáhnout českého trůnu (nebo knížecího stolce přesněji).

Jenže nějaký státně-nacionální princip se tu přece jen objevil. Soběslav nechal poslat do Vrbčan pro praporec svatého Vojtěcha, ten nechal připevnit na kopí svatého Václava a takto vyzbrojeni vyrazili Češi do vítězné bitvy. Po válce nechal Soběslav zasvětit sv. Vojtěchovi rotundu na Řípu, přestavěnou pro tento prestižní účel. Řípu jako symbolickému středu Čech a počátku českých dějin měl vládnout český světec (ne národnostně neutrální sv. Jiří jako předtím a potom).


***

Podobné národní vzepětí jako v Čechách proběhlo před dvěma lety ve Francii. Císař Jindřich V. hodlal napadnout Francii ve jménu svého anglického spojence. Francie pod vládou Kapetovců byla jen kouskem dnešního státu a vztahy krále k vévodům a hrabatům byly stejně komplikované jako vztahy krále s vévody a hrabaty v říši. Ale výhružný postoj říše vůči Francii vyvolal nevídané spojenectví, ke Kapetovcům vyrazili na pomoc i jihofrancouzští Akvitánci a síla vojska jasně předčila vojsko císařské.

Kapetovci měli za svého patrona sv. Diviše (Denise), prvního pařížského biskupa. Francouzskému králi byla předána korouhev sv. Diviše přímo z chrámu v Saint-Denis, byla to zlacená korouhev z červeného hedvábí, visela v chrámu nad oltářem, byla nazývána Oriflamme. Jako ochrana francouzského vojska byla užívána dále ve středověku.

Ten český praporec je dost podobný, zase je to válečná zástava pod ochranou národního světce. Svatý Diviš byl jakýmsi věčným vládcem Francie podobně jako sv. Václav vládcem Čech.
Vrbčany se sice nemohou významem vyrovnat Saint-Denis, no ale Vaníček se domnívá, že to mělo dát najevo nějaké smíření se Slavníkovci, protože Vrbčany patřily do slavníkovského panství.. Mně to přijde krkolomné, ta zástava tam mohla být z jiného důvodu, než že ten kostel byl na bývalém slavníkovském území.. Kdyby byla v kostele někde v Praze, tak by ji vzal Soběslav taky..
Ale dejme tomu, že zástava byla naschvál a logicky dána do kostela na bývalém panství Vojtěchova rodu. Pak by vzetí slavníkovské zástavy a připojení na zástavu přemyslovskou znamenalo - podobně jako ve Francii - spojení celého českého etnika/národa v jeden celek.. A tady bych už začal používat i ten pojem národ místo etnikum, protože národ je více o volbě a společném vědomí, kdežto etnikum více o společném původu, který je daný narozením (ne volbou) a jeho uvědomění je více automatické a samozřejmé, než to národní..
User avatar
Ingolf
Král
Posts: 1305
Joined: 24 Aug 2008 12:16
Location: Jičín

Re: Vaníček, Vratislav: Soběslav I.

Unread post by Ingolf »

Vaníček se vyjadřuje k otázce původu olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. To je stará otázka, Kosmas totiž zanechal zvláštní zápis o výpravě do Jeruzaléma. Té se účastnili mj. "Jindřich, zvaný Zdík". Po návratu z této výpravy pak podle Kosmy "zemřel Bertold, služebník mého syna Jindřicha".
A tady je problém, jestli jsou to dva různí Jindřichové - jeden Zdík, druhý Kosmův syn -, nebo jestli jde jen o jednoho JIndřicha, a pak by Jindřich Zdík byl Kosmovým synem..

Vaníček si všímá v této souvislosti zápisu z Mnichy Sázavského, kde se opět objevují dva Jindřichové, z nichž jeden je Zdík, tentokráte jdoucí r. 1147 na misijní cestu k Prusům. Vedle Jindřicha Zdíka je tu jmenován Jindřich, "děkan pražského kostela".
Předchůdcem v úřadu pražského děkana právě kronikář Kosmas, a je tedy dost možné, že po Kosmovi nastoupil do úřadu jeho syn. Tento syn by se jmenoval Jindřich, a tudíž by nebyl totožný s Jindřichem Zdíkem..