Evropské misie a cestovatelé v Asii 1240-1350

[Ingolf]

Předehra - R. 1238 se několik maďarských dominikánů vydalo na východ k Uralu hledat uherskou pravlast. Narazili na nějaké maďarsky mluvící etnikum v Baškirsku, ale co je z hlediska evropských dějin podstatnější, narazili na expanzivní Mongoly. Mongolové přes mnichy vzkázali jejich královi, že se jim má poddat. R 1241 ukázali, jak moc to myslí vážně, Uhry obsadili a přezimovali tam.
Protimongolská obrana selhala mj. v důsledku neschopnosti se sjednotit, evropští vládci chtěli Mongoly porazit sami a nečekali na spojence. Západ Evropy se věnoval sporu papeže s císařem, Fridrich II. nechal téhož roku zajmout delegáty směřující na koncil, který ho měl odsoudit. papežský stolec zústal dva roky neobsazen, nový papež Inocenc IV. (1243-54) svolal r. 1245 koncil do Lyonu, kde se mimo situace s císařem měla řešit politika vůči Mongolům. Rozhodnutím koncilu byla zahájena snaha o evangelizaci Mongolů a v širším pojetí i celé Asie. Papež stanovil po dvou skupinách františkánů a dominikánů za účelem misií, z nichž františkán Carpini zanechal i svůj cestopis.
Evropa spatřovala v Mongolech přes jejich brutální útok z r. 1241 potencionální spojence proti muslimům ve Svaté zemi a skrze evangelizaci si slibovala, že Mongolové jaksi vyměknou a nebudou tak vojensky agresivní. Pro případ pokračující agrese měli misionáři v popisu práce sběr informací z mongolského prostředí..
***
Vysílané misie se dělily podle cílového místa. Misie k Mongolům směřovaly ke dvoru chána, kde vedly disputace s jinými náboženstvími. Atmosféra chánova dvora byla tolerantní, Mongolové programově praktikovali svobodu vyznání, protože kdyby zavedli jedno oficiální náboženství, čelili by vzpourám na více místech své mnohonárodnostní říše. Rovněž nadějná provolání misionářů, že chán už je jen tak tak rozhodnut podstoupit křest, vychází spíše z mongolské vypočítavosti, jak udržovat zájem a získávat nějaké ústupky. Snaha misionářů byla v tomto případě marná, když se mongolská dynastie vládnoucí v Persii přeci jen přidala na stranu jednoho náboženství, tak to bylo r. 1295 na islám..
Dalším misijním územím byla Čína. Františkán Jan z Montecorvina získal ke katolictví celý kmen (=vládce, který prosadil náboženství do kmene) Ongutů. Ongutové byli předtím nestoriáni (zbyly po nich stovky bronzových křížů a jména v pramenech jako Jan, Pavel, Šimon, Ježíš) a po smrti vládce se k nestoriánství vrátili. Úspěch Jana ale znamenal vyslání nových mnichů a ustanovení Jana do čela čínského arcibiskupství r. 1307.
V Indii vzniklo misijní biskupství pod vedením dominikána Jordana Katalánského.
Zánik misií po r. 1350 se přičítá morové epidemii, po které byly misie závislé na dovozu misionářů z Evropy. Z politického hlediska došlo k rozpadu mongolské říše, a nové nástupnické státy neprojevovaly takovou toleranci. R. 1295 konvertovala k islámu ta mongolská dynastie v Persii, r. 1337 nový muslimský vládce ve středoasijském Almalyku nechal popravit místního biskupa a křesťany vyhnal. Čínu opustil r. 1353 arcibiskup Jan Marignola (sepsal o Číně a mnohém dalším kroniku pro císaře Karla IV.) a pro misie nastává už jen boj o přežití. R. 1368 vyhnala Mongoly dynastie Ming; františkáni se přesto udrželi, věnovali se školství nebo charitě.
R. 1362 byl muslimy zabit biskup v indickém Zaytonu, františkán Jakub z Florencie.
***
Témata - hledání zvláštností, kuriozit, fantaskních světů. Na východní straně měl podle Genese ležet Eden, odkud Bůh vyhnal Adama a Evu. Celý středověk se vedly spory, jesti je Eden pozemský nebo alegorický, popř. ho lze chápat v obojím významu. Výklady připouštějící hmotnou existenci Ráje převažovaly; na mapách se znázorňoval Eden na východě, stejně jako Jeruzalém ve středu (více kniha Jean Delumeau: Dějiny Ráje, Zahrada rozkoše, Argo 2003).
Dále byla v hledáčku říše kněze Jana. Měl to být křesťanský vládce v Asii, bohatý a vládnoucí všelijakým fantaskním monstrům nebo Amazonkám. Evropu dráždil dopis, který měl kněz Jan poslat r. 1170 byzantskému císaři, ve kterém sliboval, že přitáhne Evropě na pomoc proti muslimům (např. L.N.Gumiljov: Hledání vymyšlené říše, Mladá Fronta v edici Kolumbus, 1974 - vzhledem k době ještě s věnováním "bratrskému mongolskému lidu" ).
Pak reálnější kulturní objevy - v Asii už byli křesťané různých typů, kteří se sem dostali v průběhu staletí. V Indii uctíván byl hrob apoštola Tomáše, poblíž něj misionáři postavili kostel. Dodnes je v této indické krajně uctíván svatý Jiří jako ochránce proti jedovatým hadům, těch je v Indii dost ..
Silnou křesťanskou církví v Asii byli nestoriáni, pokračovatelé učení Nestoria, který byl r. 431 na koncilu v Efezu odsouzen jako heretik, pro ty neměli misionáři dobrého slova..
Jiné sekty nebo církve využily možnosti vstoupit s Římem do unie, blízkovýchodní maronité r. 1182 a Arméni r. 1199.
Kulturních vlivů dovezených do Evropy není mnoho, resp. se musí dohledat. Některé umělecké motivy z kronik nebo z kostelů mají původ v Asii, ale jsou tak poevropštělé, že to není na první pohled patrné. Dost toho sebral Jurgis Baltrušaitis v knize Fantastický středověk (jestli najdu odkazy na konkrétní příklady přímo na netu, překlopím je sem).
***
Druhý typ evropského pronikání do Asie představovaly obchodní aktivity, vyvíjené nejvíce italskými městy. Benátčané a Janované zakládaly faktorie (kolonie) v byzantské říši, pronikali dál do Persie, kde se uchytili na dvoře mongolských vládců, a nebránili se cestám dále. Marco Polo měl díky tomu cestu do Číny už docela vyšlapanou..
Italové v Asii přejímali místní kulturu i jména, tvořili součást asijských poselstev do Evropy. Činili tak v zájmu nekonfliktního chování, a lišili se tak od misionářů, kteří šli přinášet evropské náboženství; Italům šlo o obchod, ne o ideje.

[slavicekvac]

Předávám text pozvánky, která by mohla být k tématu. jestli máš tento zájem, pošli přihlášku.
Což platí o komkoliv jiném. Pořádá se to ve spolupráci se Španěly, kteří tam budou přednášet.
Pozvánku mám od nositele nejvyššího řádu Kastilského království, kamaráda Pavla Štěpánka,
největšího experta na španělské výtvarné umění.
¨

Mezinárodní vědecká konference

HISTORICKÁ OLOMOUC XIX:

Sv. František Xaverský v českých zemích
Kult a ikonografie

Olomouc, 7. února 2012

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

dovolujeme si Vás pozvat k aktivní účasti na mezinárodní vědecké konferenci Sv. František Xaverský v českých zemích – Kult a ikonografie. Katedra dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ji uspořádá v tradičním konferenčním cyklu Historická Olomouc ve dnech 17.-19. května 2012 v Jezuitském konviktu v Olomouci. Jak známo, olomoucká univerzita byla založena roku 1573 španělskými jezuity a kult sv. Františka Xaverského zasáhl výrazně do olomouckého prostředí: pronikl už do samého názvu Semináře sv. Františka Xaverského této univerzity, dostalo se mu místa a zobrazení v univerzitní kapli i v univerzitních tezích. V jedné z olomouckých jezuitských barokních univerzitních staveb, v Jezuitském konviktu se bude konference konat. Místo jeho pohřbu, indická Goa, se zformovala v opěrný bod několika českých jezuitů pro celou Asii. Spoluorganizátor konference, Navarrská univerzita v Pamploně (Universidad de Navarra, Pamplona), se konference zúčastní asi deseti přednášejícími. Španělští přednášející přispějí k tématu jednání širším rámcem. Podle předběžné dohody přispěje Navarrská univerzita i k vydání knižní publikace s příspěvky. Mezinárodní vědecká konference je pořádána v rámci Výzkumného záměru „Morava a svět: Umění v otevřeném multikulturním prostoru“, řešeného na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v letech 2007-2013.
Předmětem zájmu konference se stanou témata z dějin umění, literatury, divadla, hudby, historická a teologická témata a popř. z jiných oborů, vztahujících se k postavě sv. Františka Xaverského. Předpokládáme, že s Vaší pomocí se podaří sestavit panorama působení sv. Františka Xaverského na české prostředí, vlivu jezuitského světce a všestranného misionáře Indie, Malajsie a Japonska, který svým příkladem i svými dopisy významně ovlivnil následné pojetí misijní činnosti.
Návrhy jednotlivých příspěvků (s předpokládanou dobou trvání 20 minut) se stručnou anotací (max. 10 řádků) odesílejte, prosím, na elektronickou adresu koordinátora projektu, jímž je prof. PhDr. Pavel Štěpánek, Ph.D. a na nějž se můžete obracet i s případnými dotazy: pavel.stepanek@upol.cz . Poštovní adresou je: Katedra dějin umění FF UP, Křížkovského 10, 771 80 Olomouc. V případě, že se sejde příliš velké množství návrhů, uvítáme především takové příspěvky, které se zabývají netradičními pohledy, popřípadě nově interpretují známá fakta.

Těšíme se na Vaši účast a přejeme Vám vše dobré v roce 2012!



Prof. PhDr. Ladislav Daniel, Ph.D., v. r.

[Ingolf]

To asi vynechám, k jezuitům vztah nemám a jejich doba je spíš novověk. O jejich působení v Asii ani nic nevím, víc se angažovali v Americe při konverzi Indiánů.
Dobytí Ameriky legalizovali Španělé šířením křesťanství, v praxi dvěma protichůdnými způsoby. Jeden byl fyzické šíření křesťanů oproti domorodým pohanům, jak to probíhalo na iberském poloostrově v rámci reconquisty. V Americe se oddělala ta předpona „re-„ a vznikla z toho pouhá counquista – dobývání. Indiáni jakožto pohané byli za nepřítele. Obsazování probíhalo za účasti válečné šlechty, která měla v podmínkách reconquisty právo na vládu nad dobytým územím, a toto právo začala praktikovat i v Americe. Ostatně konec reconquisty a začátek conquisty se odehrál ve stejném roce, 1492.
Církevní řády zaujaly opačný postoj k Indiánům, ospravedlnit dobytí území mohla jen idea šíření víry. A to neznamenalo genocidu Indiánů, ale snaha získat je na svou stranu, pokřtít je.
Jezuiti pronikli do kmene Guaraníů v Peru a Bolívii, vytvořili spolu „misie“ ve smyslu komunit, kde Indiáni pracovali na plantážích, dostávali za to odpovídající odměnu a prosperovali – na rozdíl od jiných kmenů, z nichž mnohé fyzicky zmizely. Když chtěla španělská vláda několik misí směnit s Portugalskem(?), tak se misie vzbouřily, protože na ně doteď Portugalci útočili. Vláda to vzala jako akt neposlušnosti, spojila to s hlasy, že jezuité v misiích schovávají zlato a kují pikle, a vzpoura přispěla k zákazu řádu.
***
Co vede v ČR fair-tradeový obchod Ekumenická akademie, nějaká křesťanská organizace, tak ta mimo kafe nebo kakaa dováží z jižní Ameriky yerbu maté, to je plodina, kterou pěstovali Guaraníové v misiích, a taky výrobky s guaranou, to je jihoamerická rostlina s povzbuzujícím účinkem, možná ten název Guaraníů a guarany spolu souvisí.., a zjevně i ta tradice, že církev odkupuje od Indiánů plodiny za ceny garantující živobytí..

[slavicekvac]

To asi vynechám, k jezuitům vztah nemám a jejich doba je spíš novověk. O jejich působení v Asii ani nic nevím, víc se angažovali v Americe při konverzi Indiánů.
Dobytí Ameriky legalizovali Španělé šířením křesťanství, v praxi dvěma protichůdnými způsoby. Jeden byl fyzické šíření křesťanů oproti domorodým pohanům, jak to probíhalo na iberském poloostrově v rámci reconquisty. V Americe se oddělala ta předpona „re-„ a vznikla z toho pouhá counquista – dobývání. Indiáni jakožto pohané byli za nepřítele. Obsazování probíhalo za účasti válečné šlechty, která měla v podmínkách reconquisty právo na vládu nad dobytým územím, a toto právo začala praktikovat i v Americe. Ostatně konec reconquisty a začátek conquisty se odehrál ve stejném roce, 1492.
Církevní řády zaujaly opačný postoj k Indiánům, ospravedlnit dobytí území mohla jen idea šíření víry. A to neznamenalo genocidu Indiánů, ale snaha získat je na svou stranu, pokřtít je.
Jezuiti pronikli do kmene Guaraníů v Peru a Bolívii, vytvořili spolu „misie“ ve smyslu komunit, kde Indiáni pracovali na plantážích, dostávali za to odpovídající odměnu a prosperovali – na rozdíl od jiných kmenů, z nichž mnohé fyzicky zmizely. Když chtěla španělská vláda několik misí směnit s Portugalskem(?), tak se misie vzbouřily, protože na ně doteď Portugalci útočili. Vláda to vzala jako akt neposlušnosti, spojila to s hlasy, že jezuité v misiích schovávají zlato a kují pikle, a vzpoura přispěla k zákazu řádu.
***
Co vede v ČR fair-tradeový obchod Ekumenická akademie, nějaká křesťanská organizace, tak ta mimo kafe nebo kakaa dováží z jižní Ameriky yerbu maté, to je plodina, kterou pěstovali Guaraníové v misiích, a taky výrobky s guaranou, to je jihoamerická rostlina s povzbuzujícím účinkem, možná ten název Guaraníů a guarany spolu souvisí.., a zjevně i ta tradice, že církev odkupuje od Indiánů plodiny za ceny garantující živobytí..

Dobré. Osudy jezuitských redukcí u Guaraniů jsou zajímavé dodnes. Film Missie - u nás Mise je ilustrativní. Málo se ví, že se na tom podíleli také čeští jezuité. Taky se do té oblasti dostala česká hudba, která byla a je integrální součástí úsilí jezuitů v této oblasti. Ekonomie redukcí je velmi dobrá a mohla by sloužit za vzor v současné krizi skoro kdekoliv.

[Ingolf]

O českých jezuitech v Americe se trochu ví, jeden vystupuje ve Svatbách Petra Voka na konci filmu , teda aspoň myslím, že to byl jezuita, o Americe a nebezpečných Indiánech vyprávěl..
Na jezuity v Číně jsem si vzpomněl, fungovali na císařském dvoře jako vědci a astronomové, získali si respekt znalostmi, jednou snad vypočítali zatmění slunce lépe než místní astronomové.. Ale taky pracovali v praxi s tezemi, za které byl ve stejnou dobu souzen Galileo..
Do Číny se dostali nějak těsně před r. 1600, ve stopách námořníků ze zámořských výprav.. Z českých jezuitů působil na čínském dvoře nějaký Karel Slavíček.., dávný příbuzný?

[slavicekvac]

O českých jezuitech v Americe se trochu ví, jeden vystupuje ve Svatbách Petra Voka na konci filmu , teda aspoň myslím, že to byl jezuita, o Americe a nebezpečných Indiánech vyprávěl..
Na jezuity v Číně jsem si vzpomněl, fungovali na císařském dvoře jako vědci a astronomové, získali si respekt znalostmi, jednou snad vypočítali zatmění slunce lépe než místní astronomové.. Ale taky pracovali v praxi s tezemi, za které byl ve stejnou dobu souzen Galileo..
Do Číny se dostali nějak těsně před r. 1600, ve stopách námořníků ze zámořských výprav.. Z českých jezuitů působil na čínském dvoře nějaký Karel Slavíček.., dávný příbuzný?

Byl vlastně nejlépe postaveným misionářem vůbec. Byl velmi dobře zapsán u císaře. Příbuzný nebyl. Náš rod jsou samí sedláci a podruzi, jedni jako druzí, na hřbitově budem spát... Okolí Protivína a Drahonic. Největší šajba byl správce církevního statku v Krajníčku - Kranicku u Helfenburku. Pradědeček byl zedník, který stavěl nádraží na trati Plzeň České Budějovice. Z matčiny strany byl pradědeček obecní kovář ve vsi Bílsko, jak se jí říká Blsko. Kovárna stále stojí, interiér se nezměnil, včetně pradědova nářadí. Duchovní v našem rodě jsem jen já

[Ingolf]

Poselstva vyslaná lyonským koncilem r. 1245 měla obecné úkoly jako nabídku křtu Mongolům, direktivnější dopisy žádaly křesťanské sekty, ať se zřeknou víry a přestoupí pod ochranu Říma, směrem k Mongolům byla vyžadována omluva za řádění Mongolů v Uhrách. Dominikán Ascelin vyrazil k Mongolům přes Gruzii, cestou málem zahynul, protože na jednom mongolském důstojníkovi žádal omluvu za plenění Uher, u chána Batua, velitele uherského vpádu, odmítl nabídku poslů z muslimů z palestinského Aleppa na společnou cestu k samotnému velkému chánovi.
Františkán Jan Carpini byl v tomto ohledu více flexibilní. K Batuovi došel kolem Kyjeva, kde se ještě válely kosti zabitých při zničení města Mongoly r. 1241. Batu poselstvo přijal, vyslechl a nabídl, aby se odebralo dále do centra říše, k velkému chánovi. Carpini souhlasil a dorazil právě včas, aby stihnul korunovaci nového velkého chána Güjüga (1246-1248).
Carpini předal papežova psaní. Na slova o nejvyšším Bohu odvětil, že bůh je na jeho straně, když stál při Mongolech a ne křesťanech, a papežovi vzkázal, ať se osobně dostaví, v čele svých králů, a poddá se mu..
Povýšené až arogantní chování zanechalo v Evropě obavy, ale situace se začala měnit, když došlo na další bod evropských nadějí, a sice v doufané spojenectví křesťanů s Mongoly proti muslimům. R. 1248 se francouzský král Ludvík nacházel na Kypru, aby vpadnul do Egypta. Mongolové se v té době chystali na tažení do muslimské Persie a Mezopotámie a Güjüg zaslal Ludvíkovi dopis, kde psal, že je blízko křtu a tak dále a nabízel spojenectví. Ludvík vyslal poselstvo vedené Ondřejem z Longjumeau, který velel už jednomu z těch čtyř poselstev vyslaných koncilem v Lyonu. Jako dar nesli chánovi relikvii z nejvzácnějších, kousek dřeva z kříže Ukřižovaného. Dorazili ale po náhlé smrti chána a Mongolové přijali poselstvo jako jedno z mnoha kondolujících a k jednáním o spojenectví vůbec nedošlo.
Většina historiků je toho názoru, že nabídka spojenectví ze strany Mongolů byla účelová, že signály, že se chystají přijmout křest, vysílali Mongolové častěji, protože viděli, jak na ně křesťanský svět naskakuje.., s zprávou o brzkém křtu chána přišli do Evropy třeba Nicollo a Maffeo Polovi (otec a strýc Marca Pola), ale nikdy k realizaci křtu nedošlo.
***
Nepovedla se ani realizace protimuslimského spojenectví, přes slibné náznaky. Mongolové úspěšné dovršili dobytí dnešního Iráku a Íránu plánované už Güjügem. R. 1258 padnul Bagdád, sídlo kalífy, odkud vzešla dynastie Abbásovců (k ní patřil např. Harún ar- Rašíd); efekt to byl srovnatelný, jako kdyby byl v Evropě dobyt Vatikán.. R. 1260 ale mongolská válečná mašinérie vážně klopýtla v bitvě u Ajn Džalútu, kde zvítězilo vojsko Egypta. Mongolové totiž došli do kraje, kde bylo sucho, nerostlo dost trávy pro jejich koně, a najednou byli zranitelní.. A najednou si zase vzpomněli požádat o pomoc Evropu.., zase se roznesly zvěsti, že dobyvatel Bagdádu Hülegü chtěl před smrtí r. 1265 přijmout křest.. Ale Evropa byla ostražitá, spojenectví by se hodilo, ale Mongolové r. 1260 došli až příliš blízko palestinských křižáckých království.. A když se Bohemund VI. z Antiochie přidal na stranu Mongolů proti Egyptu, tak jej papež exkomunikoval..
Asi k jediné mongolské pomoci došlo r. 1271, kdy budoucí anglický král Eduard I. pobýval v Palestině. Mongolové mu poslali na pomoc deset tisíc jezdců, ale nějaký válečný úspěch se nedostavil. K tomu dvě slíbené pomoci v jinou dobu Mongolové neposlali, spojenectví ztroskotalo..
Nakonec mongolský vládce Persie a Bagdádu Gazan přestoupil r. 1295 na islám, což pocítili negativně jak katolíci (byli vyháněni), tak i tamější nestoriáni, kteří jinak u Mongolů zastávali důležité a výsadní postavení.. Gazan i přes svou konverzi pokračoval ve válce s Egyptem, tažení r. 1300 a 1301 skončila neúspěchem, opět kvůli nemožnosti zaopatřit koně jídlem.. Protože v Evropě probíhal jubilejní rok 1300 doprovázený náboženským vypětím, šířily se hlasy, že se blíží konec islámu, že Gazan osvobodil Jeruzalém apod., což nebyla ani jedno pravda, ale Gazan se snažil nálady využít a nabídnul spojenectví proti Egyptu.. Souhlasných odpovědí se ale nedočkal a evropská vize křesťansko-mongolského spojenectví, spojená ideálně s pokřtěním Mongolů, úplně zmizela.

[Ingolf]

Jeden z motivů doložených původně v Asii a došlý do Evropy jsou zajíci se společnýma ušima, v Čechách na jednom svorníku v katedrále v Kolíně.
http://www.bartolomej-kolin.cz/cz/galer ... -pohledy/8
Motiv nejstarší známý nalezen v Tun-Chuangu asi z 10.stol., to byl buddhistický klášter v čínském Turkestánu. Dál na islámské stříbrné váze v oblasti ruského Permu z 12.-13.stol., v 15. stol. v kostelech sv. Mauricia ve Vienne, kapli Clunyjského paláce v Paříži.., ve Vestfálsku v Münsteru, v Paderbornu, ve Švýcarsku v opatství Muototal. Motiv se dostal do Evropy asi postupně, bez přímého zprostředkování misionářů, asi nějakou kulturní výměnou mezi Evropou a islámským světem.
Motiv je asi spíš hříčkou než něčím závažným. Objevil se i na vývěsním jednoho francouzkého hostince "U tří králíků", s komentářem:
"Otoč se a pojď sem, i my se otočíme,
každému, kdo přijde k nám, radost přinášíme.
Až budeme v kole, spočítat zkus uši,
do počtu jich není, přec všem správně sluší."

[sofiazoe]

Protimongolská obrana selhala mj. v důsledku neschopnosti se sjednotit, evropští vládci chtěli Mongoly porazit sami a nečekali na spojence. Západ Evropy se věnoval sporu papeže s císařem, Fridrich II. nechal téhož roku zajmout delegáty směřující na koncil, který ho měl odsoudit. papežský stolec zústal dva roky neobsazen, nový papež Inocenc IV. (1243-54) svolal r. 1245 koncil do Lyonu, kde se mimo situace s císařem měla řešit politika vůči Mongolům. Rozhodnutím koncilu byla zahájena snaha o evangelizaci Mongolů a v širším pojetí i celé Asie. Papež stanovil po dvou skupinách františkánů a dominikánů za účelem misií, z nichž františkán Carpini zanechal i svůj cestopis. .......................

[Ježek]

Četba na pokračování: Milion od Marca Pola: https://vltava.rozhlas.cz/marco-polo-mi ... ii-9096350