Žarošice a Fritigil ?

[slavicekvac]

29. V Žarošicích žije legenda o Fritigil
Zdroj: Slovácké noviny - týdeník
Datum vydání: 23.4.2010
Odkaz: http://slovacky.denik.cz/special_region ... _slovacko/
Číslo: 16
Strana: 5
Autor: Jiří Jilík a Bořek Žižlavský
Rubrika: Slovácko - Na Hradské S P. Františkem Přikrylem po stopách věrozvěstů (nejen) v Chřibech
Oblast: Regionální časopisy - Olomoucký a Zlínský kraj
Podle našeho průvodce ThDr. Františka Přikryla patřily k nejvýznamnějším cyrilometodějským lokalitám Žarošice a Uhřice. Zejména první obec na sebe po staletí soustřeďuje pozornost jako slavné mariánské poutní místo. V blízkém okolí je soustředěno několik dalších křesťanských památek, které samy o sobě by nebudily zvláštní pozornost, ale svou koncentrací v malém prostoru představují dávnou paměť těchto míst, z níž zůstávají lidem na počátku 3. tisíciletí srozumitelné pouze nevelké útržky. Tato paměť sahá do samých počátků pokřestění Moravy, tedy do doby před příchodem Cyrila a Metoděje.
Starou legendu připomíná sgrafitová výzdoba na obvodové zdi poutního areálu. Hrdinkou staré legendy je markomanská královna Fritigil (konec 4. stol.). (Známe ji i z Buchlova, jenž býval jejím sídlem a kde po ní podnes zůstala pojmenovaná jeskyně.) Fritigil získal pro křesťanství sv. Ambrož (340- 397), který ji obdaroval nejen poznáním víry, ale i soškou Panny Marie, jež je označována jako "Stará Matka Boží". Podle místní legendy sídlila Fritigil nějaký čas také na hradě Klášově nedaleko Žarošic. Pro sochu nechala vybudovat "mezi vinicemi" - rezidenci "Staré Matky Boží" a dbala na šíření její úcty. Rezidence přečkala staletí a byla zrušena až Josefem II. v r. 1782. Aby vzácná socha nevzala úhony, když se opuštěný kostel měnil v ruiny, přenesli ji obyvatelé Žarošic 11. září 1785 slavnostně do farního chrámu sv. Anny v Žarošicích. Zde je uctívána podnes místními i tisíci věřících, kteří každoročně toto poutní místo navštěvují.
O tom, že socha je prastarého původu hovoří fakt, že se o její existenci dozvídáme již v pramenech z 1. poloviny 14. století. Jsou tedy Žarošice jedním z nejstarších dochovaných poutních míst na Moravě.
Připravili Jiří Jilík a Bořek Žižlavský

Má někdo přehled o zdrojích v kronikách? Jak si nějak pamatuji, tak jméno Fritigil je jakýsi první dotyk křesťanství s naším územím.. Ale nijak podrobně. Tohle je pro mne nová zmínka, která je podle mne značně fabulovaná.

[Ingolf]

Fritigil byla manželkou nějakého markomanského krále, která se doslechla o křesťanství a vyslala posla k milánskému biskupovi Ambrožovi pro další informace. Ambrož souhlasil, nabídl královnu přijmou u sebe, nebo jí poslat učitele. Druhé poselstvo od Fritigil už nenalezlo Ambrože mezi živými. Fritigil, její manžel a družina se odebrali do Panonie, kde Římu hlídali hranice. Svatý Ambrož umřel r. 397, což umožňuje tento z prvních kontaktů křestanství s českým územím (předtím možná ještě křesťanští římští legionáři) takto přesně datovat.
Příběh tímto způsobem podal životopisec sv. Ambrože Paulinus.
V literatuře o tom Charvát, Zrod českého státu, http://www.ivysehrad.cz/historie-a-lite ... u-568-1055, s. 21-22.
Malcolm Todd, Germáni. Nakladatelství LIdové noviny, 1999, s. 113-114. Děj popisuje trochu jinak. Jakýsi křesťan, putoval do země Markomanů nad středním Dunajem, byl přijat u dvora krále, zapůsobil na Fritigil svým výkladem o milánském biskupovi Ambrožovi. Fritigil požádá hosta, aby se zmínil u Ambrože, že chce být poučena o víře. Biskup poslal dopis, který měl sloužit i jako katechismus.
Podle textů u internetu byl Paulinus jáhen a osobní tajemník Ambrože, křesťan na markomanském dvoře byl římský kupec, Fritigil se po obdržení dopisu odebrala do Milána sama, kde ale už Ambrže nezastihla mezi živými. (např. http://www.cestoudoemauz.wz.cz/taf/knih ... cy_s_3.htm ). Chtělo by to mít k dispozici to dílo od Paulina, v češtině nevím, že by vyšlo.
O sošce tu nemám psáno nic, gotickou sošku s šaty ve francouzském stylu žerošicím věnovala Eliška Rejčka po. r. 1322, kdy obec koupila., to je ta soška přenášená r. 1785.,např. http://farnost.katolik.cz/krpole/poute/ ... 990306.pdf

[Kateřina_z_Landštejna]

Já jsem našla zmínky o tom, že Rejčka koupila Žarošice v r. 1322, jak zmiňuje Ingolf, a obratem je věnovala jí nově (1323) založenému klášteru cisterciaček jako letní sídlo (dokonce si tam jeptišky vybudovaly i lázeň) . Což by mohl být i důvod pro vybavení místního kostela soškou madony, eventuálně zařízení či nařízení přestavby stávajícího kostela. To, že sochu darovala kostelu přímo Rejčka, je zatím jen domněnka; byť logicky dovozovaná z podoby sochy s pracemi brněnské huti, jež pracovala pro Rejčku.
Měla by existovat zmínka o pouti k madoně do Žarošic z r. 1326, ale nedaří se mi zjistit pramen.
Všechny pověsti kolem sochy se objevují až v 18. století, takže to bude spíš moderní fantazie z doby poněkud přepjatého mariánského kultu

Část legendy kolem královny Fritigil může mít racionální jádro. Už někdy v 7. století po Moravě putovali irští mniši a zakládali zde poustevničky, které sloužily zároveň i jako kostelíky. Pro místní panovnici by tedy nebylo nic divného potkat mnicha a projevit zájem o jeho činnost. A pokud ji jeho učení zaujalo, mohla se stát křesťankou. Tihle poustevníci asi měli k místním lidem blíž než profesionální římští kněží - žili přímo mezi lidmi, zatímco profíci fungovali spíš systémem "služebních cest" za vybranými velmoži. Potíž s Iry byla ale ta, že liturgii prováděli v irštině a psali irsky irským písmem, takže jim asi nikdo nerozuměl

[slavicekvac]

Já jsem našla zmínky o tom, že Rejčka koupila Žarošice v r. 1322, jak zmiňuje Ingolf, a obratem je věnovala jí nově (1323) založenému klášteru cisterciaček jako letní sídlo (dokonce si tam jeptišky vybudovaly i lázeň) . Což by mohl být i důvod pro vybavení místního kostela soškou madony, eventuálně zařízení či nařízení přestavby stávajícího kostela. To, že sochu darovala kostelu přímo Rejčka, je zatím jen domněnka; byť logicky dovozovaná z podoby sochy s pracemi brněnské huti, jež pracovala pro Rejčku.
Měla by existovat zmínka o pouti k madoně do Žarošic z r. 1326, ale nedaří se mi zjistit pramen.
Všechny pověsti kolem sochy se objevují až v 18. století, takže to bude spíš moderní fantazie z doby poněkud přepjatého mariánského kultu

Část legendy kolem královny Fritigil může mít racionální jádro. Už někdy v 7. století po Moravě putovali irští mniši a zakládali zde poustevničky, které sloužily zároveň i jako kostelíky. Pro místní panovnici by tedy nebylo nic divného potkat mnicha a projevit zájem o jeho činnost. A pokud ji jeho učení zaujalo, mohla se stát křesťankou. Tihle poustevníci asi měli k místním lidem blíž než profesionální římští kněží - žili přímo mezi lidmi, zatímco profíci fungovali spíš systémem "služebních cest" za vybranými velmoži. Potíž s Iry byla ale ta, že liturgii prováděli v irštině a psali irsky irským písmem, takže jim asi nikdo nerozuměl

Jazyková bariéra nebyla. Iroskoti povinně museli mít jazyk místa. Místním příkladem je svatý Ivan, ač pozdní příklad iroskotských manýrů. Západní Slovan, mnich z Korwey, jako dceřiného kláštera Corbie v Normandii. Cíleně postevny v misijním území. Dle možností založit klášter. Například misijní biskup Pirmin. etc. Trochu odlišná liturgie, tzv. svatomartinská z Tours. Valná většina německých biskupství ovládaná iroskoty, i po Bonifácově reformě.

[Ingolf]

7. století je pro tohle téma pozdě, jedná se spolehlivě o konec 4. století. Iroskoti v 7. století zastihli slovanskou vládnoucí vrstvu, Fritigil náležela ke staršímu osídlení Markomanů (ti nezmizeli s Marobudem, i když o nich není tolik slyšet), už podle svého germánsky znějícího jména. Fritigil vstoupila do kontaktu se sv. Ambrosiem (Ambrožem), který zemřel v biskupské hodnosti r. 397 v Miláně. Příběh sepsal Ambrožův současník, jeho sekretář Paulinus. Místo misionáře měl na Fritigil zapůsobit římský kupec, ale fakt ten pramen nemám k dispozici..

[slavicekvac]

7. století je pro tohle téma pozdě, jedná se spolehlivě o konec 4. století. Iroskoti v 7. století zastihli slovanskou vládnoucí vrstvu, Fritigil náležela ke staršímu osídlení Markomanů (ti nezmizeli s Marobudem, i když o nich není tolik slyšet), už podle svého germánsky znějícího jména. Fritigil vstoupila do kontaktu se sv. Ambrosiem (Ambrožem), který zemřel v biskupské hodnosti r. 397 v Miláně. Příběh sepsal Ambrožův současník, jeho sekretář Paulinus. Místo misionáře měl na Fritigil zapůsobit římský kupec, ale fakt ten pramen nemám k dispozici..

Tomu rozumím, ale moje reakce byla na jiný předchozí text, týkající se 7. století.

[Ingolf]

Ta moje právě taky.., na příspěvek od Kateřiny, ale i celkově jako konkretizování poměrů..

[Kateřina_z_Landštejna]

Tak na Moravia Magna se dočítám trošku pravděpodobnější věci - a velmi zajímavé
Sice je to takové suché až syrové, ale zato mnohem pravděpodobnějščí než romantické pověsti o pohanské královně zamilované do křesťanského kupce

Zajímavá asi bude také kniha (pokud už ji někdo nezmínil): Jarmila Bednaříková - SŤEHOVÁNÍ NÁRODŮ

Tady by mělo být víc o Paulinovi a Fretele, hlavně o korespondenci s Ambrožem (?): documents.irevues.inist.fr/bitstream/handle/2042/618/56_II_1_2_08.pdf?...

A tady je popsán dopis Fretele a Sunniovi - ovšem od sv. Jeronýma, nikoli Ambrože (ale u anglických přepisů latinských jmen si nejsem někdy moc jistá)

Zjistila jsem, že bude zajímavějščí prošťourat cizojazyčné zdroje, protože problematiku rané christianizace Střední a Západní Evropy nazírají odborně, nikoli romanticky (nebo spíš tak nějak pověrčivě ulepeně svíčkobábovsky) jako české.

[Kateřina_z_Landštejna]

k těm Irům (či Iroskotům) - já jsem se domnívala, že tu byli o dost dřív, ale tím 7. stoletím jsem si byla jistá. Tak jsem raději uvedla, to, co vím, nikoli to, co jen odhaduji

A díky za zajímavou informaci - že museli umět jazyk hostitelského národa, to jsem vůbec netušila!

[slavicekvac]

k těm Irům (či Iroskotům) - já jsem se domnívala, že tu byli o dost dřív, ale tím 7. stoletím jsem si byla jistá. Tak jsem raději uvedla, to, co vím, nikoli to, co jen odhaduji

A díky za zajímavou informaci - že museli umět jazyk hostitelského národa, to jsem vůbec netušila!

To mám od Dr. Piťhy. Taky to docela vyplývá z úspěchů jejich misií. Spíše v německu, než u nás, ale u nás byli taky. Nakonec německé diecéze sv. Bonifáce byla pro nás misijními biskupstvími, s povinností například dodat liturgické knihy a kněze. Jak svědčí vatikánská knihovna a legendy o sv. Václavu. Což fungovalo jistě ještě dříve, než máme historické postavy našich dějin. Zvlášť na Moravě, kde je to celkem jasné archeologicky, před CM pasovská misie. Jazykově musel být pro Čechy vybaven i první biskup Thietmar. Jinak by tu nemohl vůbec být instalován.