S kým se soudil ?
Ten Kozrál, který znám já, je samota na místě zaniklé vesnice. Mám ale dojem, že tato vždycky patřila k prusinovickému statku. Je to z Prusinovic směrem na Dřevohostice na úpatí Kosteleckého lesa, teče tam i stejnojmenný potok. Myslím, že to ani nikdy nebyla Lhota. Mohlo jít ale o podobné vesnice, jako jsou nedaleké Radkovy a Radkova Lhota, i když tyto Kozrály by nebyly hned vedle sebe. Ona Lhota mohla být osídlena osadníky z Kozrálu ... snad
Nejde ani tak o samotný rozsah kvasického panství jako spíš o držitele hradu. Teda zmiňuje se skoro vždycky tvrz, ale dva metry silné zdi této původní tvrze mluví samy za sebe ... Benešovici se v Kvasicích připomínají už roku 1248 (Ondřej z Benešova a Kvasic). Roku 1269 se po Kvasicích psal Milota (pravděpodobně Ondřejův synovec), který až později (1278) užil známějšího predikátu z Dědic. Posledním z rodu byl rovněž Milota, který údajně padl při dobývání Kvasic husity roku 1423. Zůstala po něm vdova a dcery.
O tom Zašitovi z Tlumačova moc nevím, ale nebyl to nikdo bezvýznamný. Tlumačov je na druhém břehu Moravy naproti Kvasicím, mohl být (a podle mého názoru i byl) příslušníkem kvasické větve. Tento Zašit se později (1276) psal po sousedních Kurovicích a dalším známým držitelem Kurovic byl Beneš Hus z Kurovic, který prokazatelně (nedaří se mi dohledat kde jsem to vyčetl) pečetil zavinutou střelou. Tento Beneš Hus roku 1339 Kurovice prodal biskupovi a koupil Suchov, kde vystavěl hrad Gansberg (Gans = něm. husa, tedy hrad pojmenoval po sobě
)
Předpokládám, že prapůvodní území získané některým příslušníkem rodu Benešoviců, sahalo od kroměřížských majetků biskupa na severu po zeměpanský majetek v Napajedlech na jihu, západní hranici přirozeně tvořily Chřiby a na východě se dotýkal území drženého rodem Šternberků. Jedná se o mírně zvlněnou rovinu se zemědělsky využívanou půdou - tedy nejspíš výnosný majetek. Pozdější rozdrobení mohlo být příčinou jednak dělením mezi rodové příslušníky, tak i odměňováním kvasických vazalů ... co ??
Mám malou poznámku k té zavinuté střele ... jako šíp s kusem látky na konci se erb vyobrazoval až snad někdy ... prostě později - např. u Sedlnických. Prý to sloužilo k zapalování střech ... lukostřelec musel být pěkný tvrďák, když namočil ten hadr na konci šípu do smůly, zapálil ho a pak s ním střílel - asi s azbestovou rukavicí a tětivou
Jde mi o ten název "odřivous" ... že někdo někomu odstřelil šípem kníra je pohádka pro děcka. Ví ale někdo, jak kdysi dávno vypadal nástroj na odírání vousů ?? Nemuselo jít zrovna o holení, ale třeba o odírání srsti z kůží ... totiž na pečetích i na erbech to spíš připomíná nějaký nástroj se široce rozevřeným ostřím a na konci s držátkem - šíp s takovouto špicou by asi mnoho škody nenadělal. Proto si myslím, že název "odřivous" přesně vystihuje vyobrazení na pečetích - nástroj na odírání vousů. Co vy na to ??