Na začátek - pověst o praotci Čechovi má více podob, z nichž ta nejznámější Kosmova podstatné věci vypouští. Neříká, odkud lidé přišli - zda z Uher, Chorvatska nebo odjinud. Neříká důvod - zda museli utéci nebo to byl trest. Nedává těm lidem do příchodu do Čech ani jméno, přechází to slovy "ať už to byl kdokoli". Z toho vyplývá, že pozdější autoři nečerpali z Kosmy, ale znali širší materiál pověsti, který pak zpracovávali po svém. Část pověsti, která se týká oddělení Poláků od Čechů a jejich příchod do Polska, používá také Velkopolská kronika asi z konce 13. stol. Konstantinovo dílo leželo v archívu a Dalimil se s ním neměl jak seznámit, aby ho opsal..
Jako součást širšího materiálu lze vyvodit, co u Kosmy schází- původ etnika, ostatně jeden z hlavních motivů pověstí. Ve dvou případech to je z Panonie, tedy Uhry v Chroniconu a v Nestorovi. A ve dvou případech to je z Chorvatska - Dalimilovi Češi přišli z Chorvatska a Konstantinovi dalmatští Chorvati z Bílého Chorvatska (=ze střední Evropy). Důvod - jednou trest za vraždu u Dalimila, jinde u Konstantina Chorvati museli utéct.
Počet - dvakrát se objevuje číslo sedm, u Dalimilla sedm bratrů, u Konstantina pět bratrů a dvě sestry (přičemž je možné, že ta dvě jména se mu zdála ženská podle koncovky -a, ale původně že by šlo také o bratry). Číslo je symbolické, sedmička vyjadřuje něco všeobsáhlého.
Čechy získají jméno podle Čecha, jednoho ze sedmi sourozenců, a Chorvaté jméno podle Chorvata z téhož počtu sourozenců.
***
Třeštík tvrdí, že "Bílé Charvátsko je u Konstantina totožné s panstvím Boleslava, o tom nemůže být nejmenších pochyb". (Mýty.., s. 85) A k Nestorovým Bílým Charvátům: "Zde však nepochybně jde o o Chorvtay v Dalmácii, jistě ne o Charváty na severu." (s.86) Já v tom nic jistého nevidím, Nestor píše bez geografického udání, že k Slovanům náleží i "Charvaté Bílí, i Srbové, i Korutané". Kdyby to bylo ze směru od jihu, tak tam byli na Balkáně Srbové, pak trochu na západ Chorvati v Dalmácii a v dnešním Rakousku Korutanci, ten sled kmenů mi moc nesedí. Naproti tomu na podmínky severně od Čech pasuje sousedství Bílých Chorvatů s (Konstantinovými Bílými) Srby též. Ale zase ten rozchod z Panonie na Moravu, Čechy, Korutany a Srbsko je bez dalmatských Chorvatů neúplný, mezi Srby a Korutanci by prostě po Slovanech zela díra.. Ale pokud by měli Chorvaté sědet ve východních Čechách, které byly osídleny po rozchodu Slovanů z Panonie, tak by to sedělo taky, stejně jako příchod Doudlebů na jih Čech v téže době za podobných podmínek (viz příspěvek výše).
Třeštík tak dospívá otevřeně k tomu, že Dalimilova pověst hovoří o stěhování Čechů z dalmatského Chorvatska do Čech, zatímco chorvatská pověst hovoří o stěhování Chorvatů z Čech do dalmatského Chorvatska.., nabízí se pitoreskní obrázek, kde se praotec Čech na cestě do zaslíbené země potká s praotcem Chorvatem, který odtamtud prchá, aby zaujal domovinu praotce Čecha.
No třeba si navzájem poradili cestu..
***
Na konec - pravlast Chorvatů nebo Čechů z pověsti není jistá, ono Bílé (nebo Velké, možná ve smyslu původní nebo vzdálené) Chorvatsko může být stejně tak mýtické, stejně jako jím mohla být Panonie, odkud se Slované rozprchli všemi směry (a sedělo by to tvrzení pověstí, že Chorvaté přišli do Dalmácie ze seceru a češi do čech z jihu), nebo jako jím mohla být vlast Antů u Černého moře. Ale pokud vezmeme za možné jednotné jádro pověsti, všechen ten širší materiál, a vztáhneme je na datovací otázky, tak nám vše odkazuje na Panonii 7. století, většina k 1. polovině století, kdy z Panonie proudí druhá vlna osídlení do Čech.
Nestorův popis sedí na rozprchnutí Slovanů po okolí Panonie, ať už to chápeme jako osovobození od Avarů díky jejich oslabení po porážce pod Konstantinopolí r. 626, nebo jako osídlení oblastí, která Avaři dobyli (např. dobytí Sirmia, přes které Slované proudili na Balkán). Slované šli na Moravu a dále do Čech, na západ do dnešních Korutan v Rakousku nebo do Slovinska, na jihu do Srbska a Chorvatska. V Čechách jsou archeologicky postižitelní jako druhá vlna osídlení k 1. polovině 7. století. Té době odpovídá i datace stěhování Chorvatů do Dalmácie u Konstantina, ten klade příchod do vlády Herakleia (610-642).
Co se týče pověsti o praotci Čechovi, všechny tyhle nepřímé indicie ukazují, že se týká druhé vlny osídlení.. Nenajde se ani nikdo, kdo by podle KOsmy tvrdil, že Čechy byly v době příchodu Slovanů liduprázdné, uznává se, že tu seděly zbytky Germánů a že Slované v Čechách absorbovali nějaké keltské geny, ale podle této analýzy pověsti by praotec Čech přišel do země osídlené už první vlnou Slovanů..