Jindřich III. se narodil roku 1551 jako třetí syn Jindřicha II. francouzského a Kateřiny di Medici. Jeho role v tragické Bartolomějské noci roku 1572 je zahalena poněkud zkreslenými informacemi z románů ( např. Alexandre Dumas st., ale i Robert Merle a další) V roce 1573 -75 byl polským králem, ale z Polska byl vypuzen opozicí pro nedodržování závazků vůči šlechtě. Po smrti svého bratra Karla IX. se vrátil do Francie a vládl do roku 1589, kdy byl zavražděn dominikánským mnichem Jacquesem Clementem. Jaký byl Jindřich III.
Byl prý obdařen zvláštním a znepokojivým šarmem, byl vysoký, hubený a elegantní ( no mě by se zaručeně líbil
), dokázal být přívětivý i uštěpačný, byl nadán velikou inteligencí a byl přirozeně liberální. Respekt však vzbudit nedokázal. Byl totiž nadmíru marnivý a příliš dbal na svůj vzhled ( ještě víc než já 
). Navíc se zdržoval ve společnosti podezřelých milců, říkal jim "mignons" a občas se na slavnosti oblékal jako žena. Začalo se mu říkat "princ sodomský", ačkoliv byla také veřejně známá jeho láska k manželce Luise Lotrinské. Francouzi a zejména Pařížané začali srovnávat mužného Jindřicha de Guise s králem Jindřichem a de Guise z toho pro ně vyšel podstatně líp, ačkoliv narozdíl od Jindřicha byl velmi nesnášenlivý a dosti bigotní katolík. Ačkoliv si de Guise sledoval především své vlastní zájmy, maximálně zájmy své rodiny, jevil se francouzským katolíkům jako žádoucí vůdce. Prázdná státní pokladna ( kromě Jindřichova přirozeného liberalismu) donutila krále ke smířlivé politice vůči hugenotům, kterým byla zaručena místa, kde se mohli shromažďovat , svoboda kultu i právo na jakékoliv zaměstnání. Stalo se tak roku 1576 tzv. Monsieurovým mírem. Na protest proti tomu se zrodila idea katolické Ligy, podporované Španělskem ( Filip II. Španělský nebo Habsburský
), do jejíhož čela se postavil Jindřich de Guise. Jedna věc byla velmi velmi problematická - Jindřich nebyl nijak silný král, za své syny vládla dlouho královna matka Kateřina Medicejská a žádný z posledních francouzských králů neměl legitimního syna. Jindřich ani nelegitimního, ačkoliv ve vztahu ke své manželce královně Luise se velmi snažil. Tak se pomalu ale jistě stáváme svědky vymření dalšího evropského rodu - tentokrát Valois. Za následníka si Jindřich zvolil jiného Jindřicha -již zmiňovaného Navarrského krále, jež se proslavil jako Jindřich IV. Guisové reagovali vyrobením dokumentu odvozujícího jejich původ od Ludvíka Svatého. Královna-matka Kateřina i král Jindřich přemlouvali Jindřicha ( zatím ho budeme nazývat Navarrským), aby přestoupil na katolickou víru, s čímž Jindřich Navarrský otálel nebo by přišel o své stoupence a vydal by se na milost i nemilost svým nepřátelům. To byla ovšem značná rána pro krále Jindřicha, nebo Jindřich Navarský, setrvávaje na hugenotské víře nemohl být korunován francouzským králem.
Králi Jindřichovi nezbylo než se sklonit před Ligou i Guisy. V roce 1585 jim ustoupil a zrušil hugenotům chráněná místa. Činil tak proti své vůli, věděl, že jeho opatření vyvolají válku a neměl jí jak čelit ( byl bez peněz). Vzniknuvší válka je nazývána válkou tří Jindřichů ( krále, Guise, Navarrského). Paříž, zfanatizována mnichy a Guisovou sestrou, se postavila proti králi. Král zakázal Guisovi vstup do hlavního města, ale Guise přesto přišel a byl vítám s nesmírným nadšením Pařížanů -"A žije Guise", na níž odpověděl s hranou skromností: " Ale přátelé, to je příliš... Volejte přece 'A žije král' =P~ ". Král Jindřich se postavil se svými vojsky na odpor, ale neobstál a byl nucen uprchnout do Blois. Guise ho uprchnout nechal a ukázalo se, že měl tohoto činu litovat. Pierre de L'Estoile k tomu poznamenává " je třeba být Caesarem anebo vůbec nikým. Vévoda de Guise, ač velmi pozdě, to nakonec uznal." Krále v Blois chránila tzv. "pětačtyřicítka", což byla skupina mladých, odvážných a ke všemu odhodlaných šlechticů. Chránila a čekala na jeho příkazy. A příkaz přišel - zabít vzpurného poddaného, ohrožujícího krále - Jindřicha de Guise. Guise spoléhal na královu slabost. "Neodváží se", pravil, ale král se odvážil i bez porady s královnou matkou a Jindřich de Guise byl zavražděn na zámku v Blois, kam byl pozván na poradu. Také Guisův bratr kardinál byl zatčen a zavražděn halapartnou. Královna matka, vidíc, jak se hroutí francouzské království a jak neomylně kráčí do rukou Jindřicha Navarrského se zhroutila a zanedlouho zemřela.
Král Jindřich byl pařížskými kazateli označen "tyranem" a "Jindřichem III., kdysi francouzským králem". Liga mu říkala "pan Jindřich z Valois". Král Jindřich se znovu obrátil na svého navarrského švagra a bratrance. Uzavřeli spolu příměří a oblehli Paříž. Jindřich Navarrský válce rozuměl. Liga začala prohrávat a v beznaději vyzvala ke zločinu na králi - ke královraždě. Volali po někom, kdo by pomstil vraždy z Blois. Ve fanatickém mnichu Jacquesi Clémentovi ho nalezli... Stejně ale nedokázali zvítězit nebo po následné konverzi se stal francouzským králem JIndřich Navarský jako Jindřich IV. a vládl rozumem a laskavostí, nikoli silou a krutostí.
A teď po seznámení s osobou krále Jindřicha III. mi dovolte položit otázky:
1. Jak se díváte na otázku vraždy de Guise, měl na to král Jindřich právo?
2. Jindřich III. a Polsko - tady bych se snažila získat informace hlavně z polské strany, já jich moc nemám.
3. Otázka královraždyXvraždy na tyranovi. Jak se na to díváte a kde vidíte hranici?
, tak posléze učiním a sem umístím odkaz, jako jsem to provedla u Richenzy.
Jak prohlásil známý korumpovač Jacek Spyra: " V Polsku je korupce daleko rozvinutější než v Česku." Že by proto, že je jich čtyřikrát víc?