Husitská revoluce

[Ježek]

Přemek Bar v nejnovější Matici publikoval studii k nově nalezeným pramenům - opisům průvodních dopisů, kredencí pro husitské poselstvo za velkoknížetem Vitoldem. Jde o poselstvo, které bylo vysláno z Kutné Hory a v září 1421 bylo zajato v Ratiboři - a předáno Zikmundovi. Opisy se zachovaly v řádovém archivu prostřednictvím vratislavského měšťana v rámci snahy Zikmundovy strany spojit husitské kacíře s Polsko-litevskou unií. Z dokumentů vyplývá, že dřívější poselstva byla pouze pražského svazu, nynější má podporu i panstva (v té době lavírující Oldřich z Rožmberka, Čeněk z Vartenberka), s tím, že pánové nechtějí přijímat krále na dálku, ale požadují řádnou volbu v Čechách za jeho přítomnosti. Zmiňován je Jaroslav Sokol z Lamberka (není jisté, zda se účastnil, nebyl zajat), naopak v listech chybí zajatý Vaněk Pivo ze Zhoře.

https://www.academia.edu/115206976/Nezn ... card=title

[Ježek]

Robert Novotný na konferenci k dvorům řešil vliv personální politiky Václava IV. na husitství. Asi jako první se věnuje celkově vyšehradským manům. Ten institut vzniká na konci 14. století na základě udělených odúmrtí jako léno patřící k Vyšehradu - jako mocensko-vojenská protiváha Panské jednotě, v drtivé většině jde o nižší šlechtu, která je poměrně geograficky rozprostřená po celých Čechách - vyplývá to z logiky věci, úmrtí a odúmrti nebudou mít statisticky výraznější odchylky (no, i když vlastně ano - pro roztříštěné držbě nižší šlechty je daleko víc odúmrtí než při držbě panstvem).

Novotný nepředpokládá, že by většina vyšehradských manů plnila službu na Vyšehradě, spíše to byla forma zavázaní si panovníkem v regionech a reprezentování ho tamtéž. Neznamená to, že se samotní manové neznali - určitě se setkávali minimálně na dvorském soudu, byť nebyl asi tak formalizovaný jako lenní soud olomouckého biskupa. Symbolickým místem setkávání byla také kaple Božího těla na Karlově náměstí. Vyšehradští manové byli skupinou, která se podílela na vzniku husitského hnutí ve všech třech důležitých regionech - Praha (Jan Hlas z Kamenice), Tábor (Žižka, Mikuláš z Husi), východní Čechy (Miletínek, Smiřický). Vyšehradští manové ve velké míře pak stáli na straně husitů, takže evidentně to bylo prostředí, které spolu komunikovalo a nasávalo reformní ideály.

Předválečná znalost jiných manů pomohla třeba Žižkovy převzít struktury Orebského svazu, podobně jádro straníků Korybuta také tvořili bývalí (vlastně asi ta manství drželi i během války) vyšehradští manové - léno drželi Hašek z Valdštejna, Jan Puška z Kunštátu na Kostomlatech, Vilém z Chlumu na Košumberku, Jan Hlas z Kamenice, Jan ze Smiřic, Jošt ze Želče, Diviš Bořek z Miletínka, Jan Rozvoda ze Stakor, Vilém Kostka z Postupic byl za leníky posel k deskám, nejistý je Valkoun z Adlaru, vyšehradskými leníky nebyli Hynek Krušina z Lichtenburka a Hynek z Valdštejna na Kolštejně.

Vyšehradští manové tak paradoxně nebyly skupinou spjatou panovníkem, po jehož smrti jejich kariéra skončila, ale naopak pokračovala ve vedení husitských obcí.