Loquis

[Brenon]

Zajímal by mě názor místních znalců husitství na kontroverzní postavu hnutí, a to Martina Húsku zvaného Loquis. Radikální táborský kazatel, možná ten nejextrémnější, odmítl mimo jiné eucharistii. Jeho stoupenci byli přesvědčeni, že království Boží už bylo uskutečněno v nich, a proto pro ně neplatí běžné zákony. Chodili nazí a sexuálně se spojovali podle libosti. Jejich modlitba začínala větou : "Otče náš, jenž jsi v nás." To bylo moc i na nejradikálnější táborské kněze. Húska byl upálen za součinnosti všech proudů husitství v Roudnici v roce 1421. Zajímavé je, že to mělo být původně v Praze, ale tam měl velké množství příznivců a byly obavy z nepokojů.
Byl to potrhlý šílenec, nebo s popřením eucharistie předběhl dobu?

[Iohannes]

Ono je otázka, co z těch obvinění byla skutečnost.

[Brenon]

Ono je otázka, co z těch obvinění byla skutečnost.

Jasně. jak už to v podobných případech bývá, jeho spisy či kázání se nedochovaly a referují o něm jenom ti, kteří s ním tvrdě zatočili. Pikarti a adamiti, dvě nejextrémnější táborské sekty, měly být údajně tvořeny jeho stoupenci. A kritizoval ho i Petr Chelčický ("Martin nebyl pokorný a neměl dobrou vůli trpět pro Krista"). Objektivní svědectví o něm tak zřejmě neexistuje.

[Jiří Motyčka]

Pojetí eucharistie nevelké táborské skupiny čítající něco kolem tří, snad až čtyř set duší, v jejímž čele stanuli charismatičtí vůdci Martin (Martínek) Húska, řečený Loquis (tj. mluvka), Petr alias Kániš, Jan z Bydlína aj., bylo dovedeno v podstatě k pikartskému náhledu na svátost oltářní (eucharistii). Loquis sám sebe jistě považoval za člověka silně věřícího, avšak ve svůj vlastní a neobvyklý výklad zákona Božího.

Táborská majorita ve své věrouce zatím tápavě hledala cestu klikatě směřující k Viklefově remanenční nauce spočívající v názoru, že po konsekraci (posvěcení vysluhujícím knězem) nedochází k přepodstatnění (transsubstanciaci) chleba a vína v tělo a krev Páně. Tyto substance nejsou v konsekrované hostii a vínu přítomny, zůstává (remamet – odtud remanenční nauka) v nich nadále podstata chleba a vína, jinými slovy Kristus v nich není reálně přítomen. V jednom však měli oficiální táborští kněží a teologové naprosto jasno. Konsekrované hostii a vínu bylo třeba jako posvěcené obětině vzdávat tu nejvyšší úctu, a to nejen celebrujícím knězem, ale pochopitelně i věřícími, kteří byli svátosti přijímání účastni.

Húska ve svých polemikách velice ostře vystupoval proti učení kněží z oficiální táborské majority nejen o Božím tělu, ale také o křtu a kázání kněží. Nejvíce kontroverzí se však objevilo právě kolem přijímání Božího těla. Přestože toto krátké období halí mlha chybějících nebo torzovitých pramenů, lze s jistou mírou pravděpodobnosti konstatovat, že se Loquis seznámil rovněž s učením bratří a sester sekty Svobodného ducha. Příslušníci této sekty museli odejít z Prahy, jejich stopu zahlédneme ještě na Žatecku, aby se nám ze zřetele nakonec úplně vytratila patrně proto, že splynula s jinými heretickými skupinami, a zřejmě také proto, že proti ní samotné nebylo potřebí použít žádného násilí.

Húska a jeho soukmenovci chápání eucharistie rozvolnili ad absurdum, upírajíce svátosti oltářní její transsubstanciační mystérium a svátostný význam i podstatu. Hlásali, že nejenom sluha Boží, ale i prostý věřící může či má dokonce právo posvěcovat jakýkoli pokrm (maso, vejce, kroupy, hrách, atd.) a jakýkoli nápoj (vodu, medovinu, pivo, atd.), tedy nejenom chléb a víno, které byly ustanoveny na základě nové, novozákonní smlouvy (viz Lukášovo evagelium 22. kap., verše 19-20). Konsekrované hostii ani vínu není třeba vzdávat zvláštní úctu, a to jakýmkoli způsobem. Těmito představami se nejen význam kalicha a přirozená úcta k němu staly takřka nicotnými, ale zároveň byla eliminována již tak dost křehká hranice mezi knězem a laikem.

Loquis také rozvíjel nepřípustné spekulace o tom, že Ježíš Kristus má jen jedno tělo, a i kdyby toto tělo bylo sebevětším, tak by neustálým přijímáním svátosti na mnoha oltářích a ještě více věřícími bylo už dávno snědeno. Tento názor, který nebyl originálním názorem Martínkovým, stál již na samé hranici ateizmu. K překročení této subtilní hranice pak stačil už jen nepatrný krůček. Tím byly podkopávány teologické fundamenty křesťanského náboženství. Byl překročen příslovečný Rubikon směrem k znevážení jedné z nejdůležitějších svátostí, která dodnes spojuje křesťany napříč konfesemi, a byly položeny základy ke vzniku endohereze, již lze chápat jako herezi uvnitř táborské „hereze“ (tady jsou ty uvozovky nesmírně důležité).

[Brenon]

Pojetí eucharistie nevelké táborské skupiny čítající něco kolem tří, snad až čtyř set duší, v jejímž čele stanuli charismatičtí vůdci Martin (Martínek) Húska, řečený Loquis (tj. mluvka), Petr alias Kániš, Jan z Bydlína aj., bylo dovedeno v podstatě k pikartskému náhledu na svátost oltářní (eucharistii). Loquis sám sebe jistě považoval za člověka silně věřícího, avšak ve svůj vlastní a neobvyklý výklad zákona Božího.

Skvěle vysvětleno, děkuju moc!!! Poněvadž nejsem zběhlý v jemnostech církevní nauky, bylo mi záhadou, proč proti Húskovi Tábor zakročil tak tvrdě. Často se uvádí, že tam bylo přímo ideální prostředí pro vznik neortodoxních křesťanských náhledů a názorů. Teď to ovšem vcelku chápu, pokud podkopával samotné základy křesťanství, je jasné, co muselo následovat. Ještě jednou velký dík!
P.S.: zajímavá je i Tvá zmínka sektě Svobodného ducha. Vím, že to sem nepatří, ale co hlásali?

[Jiří Motyčka]

Poněvadž nejsem zběhlý v jemnostech církevní nauky, bylo mi záhadou, proč proti Húskovi Tábor zakročil tak tvrdě.
Často se uvádí, že tam bylo přímo ideální prostředí pro vznik neortodoxních křesťanských náhledů a názorů. Teď to ovšem vcelku chápu, pokud podkopával samotné základy křesťanství, je jasné, co muselo následovat ...

Tak z Tábora byla tato partička, kacířská i pro radikální táborské kněží, vyhnána s tím, že když se obrátí na pravou víru, nohou se do husitského města Tábora zase vrátit. Zkrátka nechali jim otevřená zadní vrátka, resp. městskou bránu.
Tvrdě proti nim zakročil až Žižka, který v otázce kalicha doslova neznal bratra. Skalní jádro z těch 300 až 400 lidí vyhnaných z Tábora se rozdělilo na 2 skupiny. Jedna se uchýlila do podhradí Příběnic a druhá na řeku Nežárku, to byli ti naháči - adamité.
První, Kánišova podskupina o několika desítkách lidí byla Janem Žižkou pochytána a v dubnu 1421 upálena ve vsi Klokoty nedaleko Tábora (dnes jsou Klokoty součástí Tábora). Žižka chtěl, aby planoucí hranice z Klokot byla vidět až v Táboře, aby tam už nikoho nenapadlo něco podobného. Také Martin Húska po různých peripetiích skončil svůj život na hranici v Roudnici nad Labem v srpnu 1421. Ale to je jiná story.
Tu adamitskou skupinu Žižka nemilosrdně zlikvidoval v říjnu 1421 kdesi na oné řece Nežárce.
Podrobnosti k tomu nalezneš v mém článku na našem webu ...

... zajímavá je i Tvá zmínka sektě Svobodného ducha. Vím, že to sem nepatří, ale co hlásali? ...

No, co by? Že Duch - nevím, zda ho považovali za svatého(?) - je osvobodí od hříchu a učiní je Božími dětmi!
Zavrhovali vertikální církevní hierarchii, potažmo organizaci, odmítali svátosti(!!!), kanonické právo i Tradici, což bylo pro tehdejší církev naprosto nepřijatelné (to by bylo nepřijatelné např. i pro katolickou církev 21. st.). Odstranili nejen rozdíl mezi dobrem a zlem, nýbrž dokonce i mezi Bohem a člověkem, což bylo neskutečné kacířství, jímž se nutně musela zabývat inkvizice. Proto se s jejich diasporou shledáváme v různých koutech Evropy, vč. Čech ...

...Skvěle vysvětleno, děkuju moc!!! ...

... rádo se stalo.

[Iohannes]

Pro další studium vřele doporučuji knížečku Josefa Dobrovského Dějiny českých pikartů a adamitů (naposledy vyšlo 1978, za babku dostupné v každém druhém antikvariátu), která si - ač již přes 200 let stará - stále zachovává aktuálnost.

[Brenon]

Pro další studium vřele doporučuji knížečku Josefa Dobrovského Dějiny českých pikartů a adamitů (naposledy vyšlo 1978, za babku dostupné v každém druhém antikvariátu), která si - ač již přes 200 let stará - stále zachovává aktuálnost.

Děkuju za tip. určitě si pořídím!