Obecně se sice takovým anketám vyhýbám, nejsou totiž objektivní, ale k zamyšlení jsou určitě. Pokud tedy vezmu v potaz tenhle vzorek, ze kterého bych si měl vybrat, tak bych měl vzít v úvahu tři základní věci, co bylo před, co po a co za vlády onoho vyvoleného.
Posoudil jsem tato kritéria a nakonec mi zůstali tito : Boleslav I., Přemysl I., Václav II. a Jiří z Poděbrad.
Boleslav I. prakticky vytvořil samostatný státní útvar sjednocením země, uhájil jej 14 let trvajícím bojem s říší a zanechal jeho dědictví svým pokračovatelům, dále jej rozvíjejícím.
Přemysl I. z krize způsobené nešvary a boji mezi knížaty dokázal obratným způsobem vytvořit dědičné České království, mocný stát prakticky nezávislý na říši a vrátil Přemyslovcům úctu okolního světa.
Václav II. pozvedl české království z prachu Moravského pole na nejmocnější státní útvar ve střední Evropě. Byla zde snaha o středoevropské spojenectví. Po jeho smrti však došlo díky vraždě nevychovaného následníka ke zmatkům, státní útvar nevydržel a rozsypal se.
Jiří z Poděbrad bezesporu vynikající osobnost, prakticky pokračovatel Václavův, opět snaha o středoevropské spojenectví, bohužel nemohl nechat zemi svým dětem, ale jeho rozhodnutím předat trůn Jagelloncům byl asi v danou chvíli nejrozumnější tah.
Pokud to nyní projdu ještě jednou, vyjde mi jako vítěz Přemysl I., protože význam dědičného království zaručující v dalších desetiletích rozvoj země je nesporný. Z království se stala říše, která měla významný vliv na středoevropské dění, prakticky až do Bílé hory.
Boleslav to měl také hodně těžké, musel zabít bratra, ale jeho pozdější zásluhy o stát to nijak nesnižuje, stejně tak Jiřík to měl těžké. U Václava II. je limitem bohužel nepevnost soustátí, prakticky držící pohromadě jen díky jeho osobě, podobně jako u Karla IV.
Ale Přemysl I. dokázal svým životem, že je vše, politik, válečník, dělník i vladař. Zažil vzestup i pád. A navíc zažil i bídu a s ní spojenou skutečnou práci a ani to ho nezlomilo.