Nejlepší český panovník středověku

[Katerina]

Napadá mě k tomu, že Přemysl Otakar I. zemřel v pětasedmdesáti a muselo mu bý jasné, že odchází ze scény. Jeho vnuk Př. Ot. II. zemřel na bojišti a možná ho nenapadlo, že to tak může dopadnout a že se již domů živý nevrátí. Do té doby ho přece provázela Fortuna. A chudák Václav II. se s tuberou chystal na smrt dost dlouho a měl čas a prostor to na smrtelném loži promyslet a snažit se pořešit to, co jde.

Souhlasím s tebou, že ho asi nenapadlo, že ho v bitvě ubijou, byl to rytířský král a počítal s rytířským bojem.
Jen nevím, zda počítal s tím, že by také mohl prohrát, signály , že Fortuna není vždy na svém místě už přeci měl, viz jeho první střetnutí s Habsburkem. Abychom mu nekřivdili, minimálně se synovi postaral o poručníka, kterému důvěřoval. Že pak bylo počínání Oty Braniborského po Přemyslově smrti, takové jaké bylo, to Přemysl dopředu předvídat nemohl.

[Viola]

No já si zase umím představit, že Přemysl na Moravském poli, když viděl, že to jde "do háje", řekl si, že podruhé se před Habsburkem, jímž pohrdal, neskloní a nehledě na království a malého synka, i když v rukách poručníka, vrhnul se vstříc hrdinské smrti... Nevěřím tomu, že ho zabili jaksi "omylem" a že s touto variantou nepočítal...

[Katerina]

No já si zase umím představit, že Přemysl na Moravském poli, když viděl, že to jde "do háje", řekl si, že podruhé se před Habsburkem, jímž pohrdal, neskloní a nehledě na království a malého synka, i když v rukách poručníka, vrhnul se vstříc hrdinské smrti... Nevěřím tomu, že ho zabili jaksi "omylem" a že s touto variantou nepočítal...

Ano i to je možné, ale v té době se králové ani v bitvách běžně neumlacovali k smrti, brali se do zajetí, vždy jednak za to bylo vysoké výkupné, jednak příklad Fridricha Sličného o něco později ukazuje, že vítěz mohl takového zajetí využít na 100% i politicky.

I když takového samozřejmě takové zajetí Habsburkem by pro Přemysla byla potupa k neunesení, odpovídalo by to myslím zvyklostem té doby.

[Viola]

A právě proto si myslím, že kdyby se Přemysl opravdu snažil se dostat minimálně do zajetí, povedlo by se mu to... Ale opět jen spekulace, vím, ale je to můj názor.

[Ježek]

Pozor, Přemysl II. Otakar nezemřel přímo v bitvě, dostal se jen do bezvědomí, ubit byl přes výslovný zákaz Rudolfa (tomu bych nevěřil) rakouskou šlechtou. Někde tu máme od Acomy jeho roztříštěnou lebku.

[Viola]

No, nejsem si jistá, jestli po tak dlouhé době lze odhadnout, jestli zemřel v bitvě nebo až poté, co česká vojska mizela kdesi v dáli... Vím, že se to tak vykládá, i o tom výslovném zákazu, těžko říct...

[Vladislav Jagelonský]

Vladislav Jagelonský byl nejlepší


postavil:Vladislavský sál v Praze

[Ježek]

Vladislav Jagelonský byl nejlepší

Já bych Vladislava nehodnotil moc dobře, ale jde o názor. Jeho politika nic nedělání je za vzestupem m칝anstva, podnikání šlechty a kulturním vzestupem.

[Przemysl de Nyestieyky]

Vladislav Jagelonský byl nejlepší

Nejlepší je Ferda! (práce všeho druhu) Ale mě býval tento král taky vždycky sympatický ...bohužel toho ale opravdu moc nezvládl, zemi zadlužoval a Čechy mu nijak zvláště u srdce neležely.
Za to se nezdráhal mnohým městům udělovat městské znaky... (apoň něco po něm zůstalo).

[Jiří Motyčka]

Ano "král bene", ten se opravdu poved'. A že se mu říkalo "král dobře", to je možná to jediné, co si o něm maturanti z dějepisu pamatujou, pokud vůbec něco...

[Viola]

aspoň něco po něm zůstalo

Ještě Vladislavský sál a Prašná brána. Když už nic, tak aspoň tyhle úžasné památky pozdní gotiky a nastupující renesance pořád stojí za zhlédnutí

[Vladislav Jagelonský]

Vladislav byl nejlepší král byl klidný a moudrý

[vévoda]

Já si myslím ,že nejlepší byl Boleslav I. byl a je tvůrce českého státu na jehož základech mohli další stavět.

[Michal]

Obecně se sice takovým anketám vyhýbám, nejsou totiž objektivní, ale k zamyšlení jsou určitě. Pokud tedy vezmu v potaz tenhle vzorek, ze kterého bych si měl vybrat, tak bych měl vzít v úvahu tři základní věci, co bylo před, co po a co za vlády onoho vyvoleného.
Posoudil jsem tato kritéria a nakonec mi zůstali tito : Boleslav I., Přemysl I., Václav II. a Jiří z Poděbrad.

Boleslav I. prakticky vytvořil samostatný státní útvar sjednocením země, uhájil jej 14 let trvajícím bojem s říší a zanechal jeho dědictví svým pokračovatelům, dále jej rozvíjejícím.

Přemysl I. z krize způsobené nešvary a boji mezi knížaty dokázal obratným způsobem vytvořit dědičné České království, mocný stát prakticky nezávislý na říši a vrátil Přemyslovcům úctu okolního světa.

Václav II. pozvedl české království z prachu Moravského pole na nejmocnější státní útvar ve střední Evropě. Byla zde snaha o středoevropské spojenectví. Po jeho smrti však došlo díky vraždě nevychovaného následníka ke zmatkům, státní útvar nevydržel a rozsypal se.

Jiří z Poděbrad bezesporu vynikající osobnost, prakticky pokračovatel Václavův, opět snaha o středoevropské spojenectví, bohužel nemohl nechat zemi svým dětem, ale jeho rozhodnutím předat trůn Jagelloncům byl asi v danou chvíli nejrozumnější tah.

Pokud to nyní projdu ještě jednou, vyjde mi jako vítěz Přemysl I., protože význam dědičného království zaručující v dalších desetiletích rozvoj země je nesporný. Z království se stala říše, která měla významný vliv na středoevropské dění, prakticky až do Bílé hory.

Boleslav to měl také hodně těžké, musel zabít bratra, ale jeho pozdější zásluhy o stát to nijak nesnižuje, stejně tak Jiřík to měl těžké. U Václava II. je limitem bohužel nepevnost soustátí, prakticky držící pohromadě jen díky jeho osobě, podobně jako u Karla IV.

Ale Přemysl I. dokázal svým životem, že je vše, politik, válečník, dělník i vladař. Zažil vzestup i pád. A navíc zažil i bídu a s ní spojenou skutečnou práci a ani to ho nezlomilo.

[Greywolf]

... Boleslav I. ...

[elizabeth]

Ne, že bych neměla co dělat, ač to tak teď možná vypadá, když jsem vyhrabala tohle starobylé téma. Vzhledem k tomu, že sama jsem hlasovala již před více jak šesti lety a můj názor prezentovaný v tehdejším příspěvku se za ta léta dost změnil a od současného se dosti liší, napadla mě otázka, zda změnil názor ještě někdo jiný. Velmi pravděpodobně (ať tu modalitu vyjadřuju přesně) za to mohou různí němečtí či rakouští princové, králové a šlechticové, ale v dnešní době je mi daleko bližší Rudolf I. Habsburský než Přemysl Otakar II.(i když teda svý mouchy maj nebo spíš měli oba). Co se týče toho nejlepšího panovníka českého váhala bych nyní mezi Boleslavem I. a Přemyslem Otakarem I. Tuto otázku totiž vůbec není jednoduché odpovědět. Je to takové to porovnávání jablek,hrušek, švestek a ostružin... A neptejte se mě, který z navržených panovníků je kdo.

[Napo_Leon]

Podobná referenda sice nemám moc rád, protože jsem už od přírody skeptický ke všem podobný žebříčkům a soutežím, které se nesou obvykle ve stylu "Která ryba je v rybníku největší", jelikož stejně jako nikdy nebudeme mít jistotu, že v rybníku nemůže být větší ryba než ta, kterou jsme vylovili, tak ani v těchto referendech se nezrcadlí objektivismus, protože k tomu, aby se dalo odpovědně hlasovat, tak bychom potřebovali stejnou měrou znát všechny účastníky konkurzu. A ruku na srdce, kdo zná všechny české středověké panovníky podrobně?

Ale abych nemluvil od věci. Pro mně je ze středověkých českých panovníků nepřehlédnutelnou veličinou Karel IV., blahé paměti císař římský a král český. Když pominu nezpochybnitelné osobní vlastnosti Karla jako vrozený intelekt, kulturní a politický rozhled nebo znalost jazyků, tak to byl jeden z mála českých panovníků, který vládl s ucelenou koncepcí, které podřídil všechno své konání. Nejenže dosáhl vesměs všech cílů, které si předsevzal mnohdy ještě před nástupem na trůn, ale dosáhl jich prostřednictvím diplomacie, které vždy dával přednost před mečem, a dokonce i v situaci, kdy byl vítěz, si dokázal zachovat velkorysost - připomenu v této souvislosti málo známou kapitolu z Karlovy vlády, kdy v roce 1373 poněkud nevybíravými prostředky "odstranil" Wittelsbachy v Braniborsku, přesto celé zdejší rodové větvi naoplátku vyplatil ohromnou sumu peněz a dovolil jim ponechat si doživotně i jejich bývalé tituly - kromě toho byl Karel přesně tím panovníkem, kterého můžeme právem označovat za krále národního i evropského.

Hlasoval jsem však i přesto pro Jiříka z Poděbrad, který byl v mnoha ohledech Karlovi podobný. Bohužel těžký osud znemožnil Jiříkovi dotáhnout dílo obnovy do zdárného konce. Vládl v mnohem těžší době a navíc od Karla a jiných vykonal mnoho dobrého pro zemi ještě v dobách, kdy nebyl králem, jehož hlavní povinností bylo pečovat o mír a blaho poddaných. Jiřík z Poděbrad byl humanista na trůně a vyznával všeobecnou toleranci v otázkách konfese i politiky. Mírový projekt evropských zemí nebo obhajoba kompaktát i navzdory mocnému Římu jasně dokazují, že Jiřík z Poděbrad představoval všechno dobré, co husitství českým zemím dalo. Bolestný proces české reformace nakonec stejně vyústil v kutnohorský náboženský mír a nastartoval celé jedno století plodných kompromisů, které násilně ukončilo španělské katolické křídlo až po roce 1600. A to už vůbec nemluvě o tom, že v rozhodující chvíli dal Jiřík přednost zájmům země před zájmy osobními (otázka nástupnictví). Jinými slovy zachoval se jako skutečný státník. A ukažte mi podobný případ z české středověké historie.

[Brenon]

Přemysl Otakar !. Je to omleté, ale Zlatá bula sicilská zajišťující dědičnost titulu krále a jeho volbu v Čechách, je jedním ze zásadních momentů české státnosti. Nejsem fanouškem králů s mnoha skvělými vybojovanými bitvami. Stačí jedna prohraná a všechno je pryč (Přemysl Otakar II.).