A tady v neučesaný formě (a neúplný, neřešil sem tu informaci, že poslední člen rodu Milota byl v r. 1423 zabit husity)
Kvasice prvně vystupují v pramenech v roce 1248, na listině biskupa Konráda, kdy se podle nich píše Ondřej.
Tlumačov drží v roce 1261 Zášit, který se podle nich píše, když Přemysl potvrzuje olomouckému komorníkovi Pardusovi ves Vsisko. V roce 1269 Zášit řeší v Opavě spor mezi velehradským klášterem a opavským měsťanem o vesnice Velké a Malé Hoštice. Kromě něj se v listině objevuje Milota z Kvasic a také Mrákota z Kravař. Zášit se v roce 1275 píše podle Kurovic (a rozhoduje spor mezi velehradským klášterem a olomouckými měšťany)
Ráček a Ješek ze Sborovic prodávají v roce 1353 bratrům Budišovi a Milotovi polovinu Těšnovic (s polovinou patronátu) s polovinou Kotojed. Oba bratři o dva roky později zapisují sestře Eleně 10 kop platu v Želenicích a 6 kop v Olšovci. K roku 1358 bratři vstupují do nedílu a prodávají poloviny Těšnovic a Kotojed Ráčkovi ze Sborovic za 100 kop.
Milota z Kvasic je v roce 1362 svědkem prodeje bratří z Rataj Blahutovi z Kroměříže.
V roce 1365 Milota z Kvasic zapisuje své manželce Elisabetě 80 kop na kvasickém panství.
Milota dále v roce 1368 dává velehradskému klášteru 1 kopu platu u Tlumačova a Olšovce. Zajmu, že prvním svědkem je Matouš ze Šternberka, jeho strýc (avunculus). S ním Milota uzavírá spolek (markrabská listina z léta 1368, zápis v zemských deskách o rok později), jak zmiňuje markraběcí zápis z roku 1371, Milota měl své potomky a tak jeho zboží nespadlo na Matouše.
Mezitím umírá také Budiš, Pavel ze Sovince za něj v březnu 1369 platí jednu kopu platu na zádušní mši.
V roce 1373, za souhlasu markraběte Zdeněk a Jan z Lukova uzavírají spolek na majetky v olomoucké cúdě s sirotky Miloty z Kvasic Benešem a Budišem (je zrušen v roce 1384). K roku 1381 jsou oba zřejmě již zletilí a uzavírají nedíl, bratrské dvojice se účastní roku 1383 zemského soudu, stejně jako v roce 1385, 1391, 1398.
Budiš z Kvasic vstupuje do spolku v roce 1384 s Petrem z Kravař. To se dost možná týká Trávníku, který stejný rok kupuje od Onše z Chválkovic, poručníka dětí Dalibora z Chválkovic. Proti tomu ihned protestoval Henzlín z Koválovic, který svůj odpor opakuje i v roce 1386, kdy o něm desky uvádějí, že je strýcem poškozených sirotků a další odpor přidává v roce 1389 i v roce 1391. Budiš v roce 1385 prodává svůj majetek ve Zvonovicích Bedřichovi z Lulče.
Rok 1391 znamenal obnovení spolku mezi Budišem a Benešem, potom, co Budiš Herši Smetanovi prodal Záhlinice a Beneš Beneši z Tlustomaz polovinu Těšnovic a Kotojed. Budiš navíc v případě smrti obou bratří bez mužských dědiců odkázal svůj podíl Petru z Kravař.
V roce 1392 markrabě Jošt slibuje vyplatit Kateřině z Lomnice vyplatit 200 kop k rukám Budiše a Beneše z Kvasic a také Jana ze Šternberka.
Budiš II. z Kvasic se účastní olomouckého zemského sněmu v roce 1397, tehdy mu také markrabě Jošt zapisuje 600 kop jako věno jeho manželky Katruše nad zbožím Tlumačovem. Budiš jí vzápětí zapisuje 300 kop na Trávníku a 200 na Tlumačově, k rukám Jana Klamošky z Lomnice.
Beneš z Kvasic se stal jedním ze straníků Prokopa, tak ho uvádí listina vídeňského opata z března 1399, Beneš zde zakončuje výčet pánů.
Pokud byl Beneš ve sporu s olomouckým biskupstvím, rychle ho ukončil. V červnu 1401 biskup Jan vydává listinu, že na základě přímluvy urozeného pana Beneše a znamenitých panošů Jindřicha z Troubek a Zbyslava z Dřínového, uděluje Václavu Mazancovi ves Prakšice, i přes jeho felonii („ta ves na nás podle tej viny byla spadla“), Biskup jmenuje stupníka – Bohunka, syna Dalibora z Trávníka. O dva dny později Václav na Prakšicích, za přítomnosti biskupských leníků, zapisuje věno. Ve svědečné řadě se setkáváme s dalšími známými pánů z Kvasic – Hereš Smetana z Modřic, jinak ze Záhlinic a Henzlík z Koválovic.
Beneš z Kvasic je v roce 1404 „v sobotu den sv. Štastného a Zbožného“ jedním z ručitelů věna Albrechta z Lukova Žofii z Kunštátu, Beneš (který měl s Albrechtem společného praděda Zdeslava staršího ze Šterberka, zemřelého po roce 1322) je uváděn hned za ostatními Šternberky, před Předborem z Cimburka na Křídle a Kuníkem z Drahotuš na Vlkoši.
K roku 1398 je Beneš sám uváděn jako účastník zemského sněmu brněnské cúdy, stejně jako v roce 1406, 1407, 1409. Poté se objevuje na deskách půhonných knih, v roce 1405 ho žaluje Zbyněk z Dřínového o 90 kop grošů, které ručil za Zdeňka z Lukova (tento problém byl vyřešen zaplacením dluhu, podle půhonných knih Beneše na soudu zastoupil Ješek z Lukova, taktéž byl poháněn od Markéty z Olomouce, tentokrát za vlastní dluh 30 hřiven, o 2 hřivny za dluh Budiše ho žaloval také Doman z Kokor.
Na zemském sněmu v roce 1406 je uváděn pouze Beneš z Kvasic, stejně jako v roce 1407.
V roce 1406 Beneš z Kvasic zapisuje své manželce Elišce z Cimburka jako věno 500 kop grošů pražské váhy v 5 vesnicích u Kvasic. Zároveň určuje poručníkem svých dětí a majetku (vyjma věna) Lacka z Kravař V roce 1412 Eliška, již jako vdova, vstupuje na tyto majetky do spolku s Petrem Strážnickým z Kravař (ten byl také komisařem předchozího věna).
Beneš z Kvasic k roku 1406 zapisuje rytířům z Krumsína Snovídky, včetně rybníků a haltýřů. Proti tomu vznáší odpor Zbyněk z Dřínového, podle něhož Beneš z Benešova a Kvasic ve Snovídkách vlastní jen 90 kop majetku.
Beneš z Kvasic v roce 1407 požíval důvěry markraběte Jošta, když ho určil jako posla z zemským deskám společně s Lackem z Kravař, Petrem ze Strážnice při darování Němčic Protivcovi ze Zástřizl. Joštovi Lucemburskému zapisuje tentýž rok městečko Tlumačov (s patronátem), vesnice Olšovec a Hoštínek. Tentýž rok také Beneš z Kvasic je žalující stranou. Pohání Albrechta z Cimburka a Tovačově, za to, že ho (Beneše) pohnal sedlecký opat o 50 hřiven, které měl zaplatit za zádušní mši po zemřelém Jarošovi (strýci Albrechta).
O rok později je opět tím, kdo zapisuje cizí vklad, tentokrát spolek Anny z Věžek. Eliška, prostřednictví Petra z Plumlova mu zapisuje 300 kop v Kojátkách.
Jedna z posledních zmínek o Beneši je k roku 1409, kdy je poslem k deskám, když Václav z Domamyslic činí poručníka svých dětí Pešíka z Čechovic.
Až v roce 1410 pohání Vilém z Pernštejna Jana z Rostěnic o 10 hřiven, kterými byl rukojmím za Budiše z Kvasic. V tomto roce Beneš vydává v Kvasicích listinu, které může být i jeho poslední vůli. V češtině 25. května 1410 vyznává, že dluží (Janu) Helmovi (z Výškovic) a jeho manželce 60 kop, které k věrné ruce zaplatí na sv. Jiří (1411), Maříkovi z Trnávky 45 kop, na které má Mařík list a které mají být splaceny do sv. Jiří. Dalším věřitelem s listem je panoš Malý na Lechočicích a jeho dcera. Ti měli dostat 30 hřiven, stejně jako Benešek, přítel Hanuše z Lešan. Původní dluh (věno) bylo 50 kop (tak bylo psáno v listu), ale Milota, který měl za ženu dceru Hanuše, od Beneše dostal 20 kop.30 kop dlužil pán z Kvasic panošovi Hrochovi, k věrným rukám (Jakubovi) Konečkovi z Prus, knězi Rackovi z Kroměříže a Jakoubkovi z Rakodav (to mělo být zaplaceno na sv. Jana). Další dvě sumy, 20 kop sedleckému klášteru (za Jaroše z Cimburka) a 10 kop Oldřichovi, který je ve Zlíně, měl Beneš zaplatit do sv. Václava 1410. Dalších deset kop dlužil Budiš Pulcovi a jeho ženě. Tato částka bylo věno za Adličku a nebyl na ní list. Dokument se splatností na svatého Jana na 8 a půl kopy a 4 groše za sukno bryxlské a jiné vlastnil Fogl, měšťan z Brna. Kramáři z Brna, Hanušovi Beneš dlužil za koření 4 kopy, ty měl splatit do sv. Václava. Šlechtic s erbem odřivousu dále vyznal, že dluží manželce Michalka z Bařic 4 kopy, 3 kopy za koně Stachovi, se kterým u Rabštejna ujel pacholek. Jeho švagr Maršík, uváděný jako markrabský komorník měl dostat 4 kopy za koně, který byl koupen od Arnolda z Brna a 3 kopy a 3 groše za drajlink vína (splatné na sv. Václava). Víno, dva drajlinky, bylo koupeno také od velehradského opata za dalších 7 kop. Nakonec Beneš z Kvasic přiznává půl kopy kvasickému kostelu na sv. Václava a stejnou částkuna sv. Jiří, a to „za předky“. Beneš z Kvasic, dost možná již na smrtelné posteli, pověřuje vypořádáním pozůstalosti Lacka z Kravař, který má zaplatit dluhy ze zboží Beneše. Listinu pečetil Jakub Koneček z Prus, Jindřich z Troubek a Michálek z Choryně, jinak Bařic.
V roce 1412, kdy je Beneš z Kvasic mrtev, Lacek z Kravař, dříve určený jako poručník dětí zesnulého, tuto povinnost přenáší na Petra Strážnického z Kravař, komorníka olomoucké cúdy. Eliška, jeho vdova také prodává Kojátky, Otovi Štosovi z Bránic.
Eliška z Cimburka, vdova Beneše, v roce 1415 přináší jeho věno svému dalšímu muži Zbyňkovi Doubravkovi z Doubravice (on měl také erb odřivousu).
V roce 1420 Anna z Kvasic vstupuje se svým mužem Alešem z Ronova do spolku na Kvasice.
Ta samá toto zboží (městečko s patronátem, dva mlýny, 2 dvory s 4 poplužími a tvrz v Kvasicích, Střížovice, Ohníštky s mlýnem, Sulimov, Kladruby, Nová Dědina, Bělov a Újezdec) prodává Janu Kuželovi z Žeravic, což je zapsáno v roce 1437.
... co teď ??